Grano Salis - Společnost a náboženství

poslal Lutrik

Náboženství a nadpřirozeno ve společnost (mezinárodní srovnání na základě empirického výzkumu ISSP - International Social Survey Programme), Dana Hamplová, 2000, Sociologický ústav AV ČR, ISBN 80-85950-79-0 - vybrané informace
Náboženství, náboženské fenomény a míra, v níž se ve společnosti udržují, významně ovlivňují celkovou podobu společnosti, a jako takové zasluhují pozornost sociologů. Náboženství patří k jevům, které významným způsobem ovlivňují celkový charakter společnosti. Je zdrojem hodnot a norem a nejúčinnějším legitimizačním prostředkem, pomáhá udržovat společenské instituce a křehkou rovnováhu sociálního světa propojuje s ”vyšší” a stabilnější skutečností. Zároveň však náboženské otázky patří mezi oblasti poměrně nesnadno přístupné empirickému zkoumání. Při hodnocení náboženské orientace můžeme vycházet z deklarativní příslušnosti k nějakému vyznání při sčítání lidu, informací církví o počtu členů či o počtu těch, kteří se zúčastňují bohoslužeb, z výběrových šetřeních, které se na náboženské postoje výslovně ptají, či míry, v níž se ve společnosti udržují specifické náboženské hodnoty a normy. Tento text vychází z dalšího možného zdroje informací: výběrového šetření zaměřeného na náboženské fenomény, které umožňuje hlubší postižení duchovního rozměru společnosti. Podkladem jsou data z mezinárodního šetření ISSP (International Social Survey Programme), jehož garantem je v ČR Sociologický ústav AV. Jednalo se o modul Náboženství 1998, který se zabýval vlivem náboženských představ a chování na sociální, politické a morální postoje, osobní morálku, postoje k sexuálnímu chování, potratům, kriminálnímu chování a jeho trestání. Data za Českou republiku pocházejí z roku 1999 (Grant GA ČR 403/99/1129), zahraniční data jsou z roku 1991. Vzorek byl vybrán náhodným výběrem a představovalo jej 1224 respondentů. Terénní sběr dat provedla v České republice agentura SC&C.

Mnozí sociologové se už dlouho shodují na tom, že jedním z nejcharakterističtějších rysů moderních společností je pozvolný úbytek nadpřirozeného prvku z každodenního života. Tento trend se označuje pojmem sekularizace, obvykle se připisuje rozvoji vědy a techniky a technické racionality a považuje se za neoddělitelnou součást procesu modernizace. Modernizace a rozvoj racionálního přístupu ke světu však nemusí automaticky vytlačovat náboženský prvek, o tom svědčí např. společnost Spojených států amerických, kde modernizace postoupila relativně nejdále, ale v nichž hraje náboženství stále významnou roli. Při hodnocení sekularizačních trendů je třeba brát v úvahu, že se jedná především o evropskou záležitost. Další neopominutelnou skutečností je, že evropská sekularizace představuje odklon od tradičního náboženství lidových církví. Křesťanství evangelikálního typu se udržuje na stabilní úrovni či lze dokonce zaznamenat jeho určitý vzestup a v evropských společnostech se rovněž udržuje poměrně vysoká víra v nadpřirozeno. Dále je Evropě překvapivě vysoká víra v různé okultní prvky a nezdá se, že by se nějakým způsobem oslabovala. Okultismus ”vychází z představy, že najde prostředky a cesty, jak použít v dnešní době prastaré pověrečné praktiky, rituály a zaříkávací formule k užitku nebo ke škodě jiných lidí. Rovněž k němu patří i představa, že může navazovat kontakt nebo spojení s duchy, dušemi zemřelých nebo některými kosmickými silami” (Malý slovník sekt, s. 82). Jako příklad okultismu lze uvést například věštění, čtení z ruky, virgule či výklad horoskopu. Z hlediska deklarativního náboženského vyznání je možné zkoumané země rozčlenit do tří základních skupin:

Jasně se vyhraňují silně katolické země (Irská republika, Itálie, Maďarsko, Polsko, Rakousko a Slovinsko, Filipíny) s vysokým podílem římských katolíků a malým procentem obyvatel, kteří se hlásí k jinému vyznání, případně žádné neuvádějí. Další skupinou jsou země s vysokým podílem vyznávajícího obyvatelstva, převážně protestantského, v nichž však ani katolická populace není zanedbatelná (Severní Irsko a USA, a dále bývalé západní Německo s téměř rovnocenným podílem protestantského i katolického obyvatelstva). Třetí skupinou jsou země sekularizované, v nichž se velká část obyvatel se nehlásí k žádnému vyznání (Česká republika, bývalá NDR, Nizozemí, Nový Zéland, Rusko, Velká Británie).

Tabulka 1: Země podle náboženského vyznání Vyznání Bez vyznání Křesťanské nebo Země Ano Ne neuvedeno Římsko-katolické Ostatní v % Abs. V % Abs. v % Abs. v % abs. Česká republika 45,7 559 7,8 95 0,6 8 45,9 562 Filipíny 85,0 1020 12,8 153 2,1 26 0,1 1 Irská republika 93,0 935 3,6 36 1,7 17 1,7 17 Itálie 93,1 914 0,1 1 0,7 7 6,1 61 Maďarsko 73,1 691 21,5 250 0,5 5 4,9 54 Německo (NDR) 5,7 84 29,1 431 1,0 15 64,2 956 Německo (SRN) 42,7 573 44,7 602 2,0 27 10,6 144 Nizozemí 22,1 360 19 310 3,5 58 55,4 907 Norsko 0,6 9 90,5 1346 2,8 42 6,1 109 Nový Zéland 13,6 138 54,3 529 0,8 32 31,3 371 Polsko 96,0 1012 - - 0,8 8 3,2 43 Rakousko 81,1 798 6,8 67 2,0 20 10,1 99 Rusko 30,6** 838 1,3 34 68,1 2092 Severní Irsko 34,0 275 54,7 461 0,2 2 11,1 100 Slovinsko 82,8 1693 4,0 83 2,2 45 11,0 293 USA 26,4 359 59,4 807 4,0 54 10,2 139 Velká Británie 11,1 139 49,7· 618 2,5 35 36,7 465 Zdroj: ISSP 1991 - zahraniční data a ISSP 1998 - data za Českou republiku * Zahrnuje 3,3 řeckokatolíků ** Pravoslavná církev · Z toho 37,4 Anglikánská církev Vezmeme-li účast na bohoslužbách za měřítko sekularizace společnosti, získáme opět tři základní kategorie zemí : 1. Státy sekularizované. V podstatě se potvrzuje to, o čem vypovídaly výsledky o podílu vyznávajících, a to, že bývalá východní část Německa, Nizozemí, Velká Británie a Česká republika jsou státy značně sekularizované. Většina obyvatelstva se bohoslužeb vůbec nezúčastňuje, podíl lidí, kteří chodí do kostela pravidelně i nepravidelně, je relativně nízký, největší skupinou jsou lidé, kteří nechodí do kostela nikdy. Obyvatelé těchto zemí se také jen výjimečně označovali za lidi nábožensky orientované (za silně a velmi náboženského člověka se označovalo ve všech zmíněných zemích přibližně 5% respondentů). 2. Další skupinu představují státy relativně sekularizované, v nichž si však náboženství uchovalo určitý kulturní význam, podíl lidí, kteří chodí do kostela pravidelně je nízký, procento lidí, kteří nechodí na bohoslužby vůbec je však výrazně menší než v předchozím případě. Největší podíl respondentů odpovídal, že do kostela chodí, i když velmi málo (Maďarsko, bývalá západní část Německa, Norsko, Nový Zéland). Mírně vyšší roli náboženství odpovídá i to, že za silně a velmi náboženského člověka se označila přibližně desetina respondentů z těchto zemí, což představuje dvojnásobek oproti předchozímu případu. 3. Poslední skupinu představují státy s relativně vysokým podílem praktikujících věřících, velká část obyvatelstva chodí na bohoslužby každý týden, jen malé procento populace nechodí do kostela nikdy (Irská republika, Severní Irsko, Polsko, USA a Filipíny). Ve většině těchto zemích je také vyšší podíl těch, kteří se označují za silně náboženské (např. USA - 26%, obě části Irska - 14%, Filipíny - 33%). Existuje celkem logická tendence, že v zemích s vyšším podílem vyznávajících existuje také větší důvěra v církve. Nejvíce tedy věří náboženským organizacím Irové, Američané, Maďaři, Filipínci a Poláci. Obyvatelé těchto zemí také jen zřídka zaujímají vůči církvím postoj naprosté nedůvěry. Nejmenší důvěru si náboženské organizace naopak získaly mezi Holanďany. Pro moderní společnost je charakteristická poměrně značná pluralita světonázorových orientací. Najdeme v ní celou škálu duchovních orientací od skupin radikálních ateistů přes křesťany až po zastánce různých bizardních kultů- Vzhledem k typu dat, z něhož tento text vychází, se nabízí jako nástroj pro určitý typ klasifikace náboženských přístupů faktorová analýza. Ta odhalila 4 základní přístupy k duchovní problematice, a to dva náboženské v užším smyslu slova. Jednalo se jednak o víru v Boha zakotvenou v křesťanském učení, okultní religiozitu, fatalismus a duchovní orientaci, kterou by bylo možné nazvat vírou v člověka. Tradiční křesťanská víra je představována přesvědčením, že Bůh se stará o každou lidskou bytost a určuje osud, že bez Boha by život neměl smysl, že dobré a špatné by se mělo zakládat na Božím zákonu, a dále vírou v posmrtný život, nebe, peklo, ďábla a zázraky. Okultní religiozita představuje víru v amulety, věstce a horoskopy. Fatalismus v sobě spojuje přesvědčení, že život nemá žádný smysl a lidé mohou udělat jen málo pro to, aby jej změnili. Víra v člověka je dána přesvědčením, že život má smysl, pokud mu člověk nějaký dá, a že svůj osud určujeme sami. Tabulka 2: Duchovní orientace - skóre faktorové analýzy Výrok Faktor 1 křesťanství 2 okultismus 3 fatalismus 4 víra v člověka Věříte v posmrtný život? 0,8027 -0,0132 -0,1924 0,1157 Věříte v ďábla? 0,8009 -0,0720 -0,1536 0,1150 Věříte v nebe? 0,8822 -0,0359 -0,0880 0,1326 Věříte v peklo? 0,8315 -0,0500 -0,1275 0,1232 Věříte v náboženské zázraky? 0,6974 0,1498 -0,2145 0,1827 Existuje Bůh, který osobně pečuje o každou lidskou bytost 0,8761 -0,0423 0,0465 0,0627 Lidé mohou udělat jen málo pro to, aby změnili běh svého život 0,3285 0,2477 0,6347 -0,2066 Pro mne má život smysl jen proto, že existuje Bůh 0,8408 -0,0599 0,1948 0,0278 Život nemá žádný smysl 0,1834 0,2092 0,7067 -0,1434 Běh života určován Bohem 0,8112 0,0098 0,2059 -0,0175 Život má smysl, pokud mu člověk nějaký smysl dá sám -0,3978 0,2040 0,1789 0,6757 Svůj osud si určujeme sami -0,3081 0,2014 0,2205 0,7433 Určení správného a špatného by se mělo zakládat na Božím zákonu 0,7930 -0,0805 0,1049 0,0263 Amulety pro štěstí občas přinášejí štěstí 0,0699 0,7806 -0,1022 -0,0332 Existují přitom poměrně značné rozdíly v tom, do jaké míry jsou jednotlivé prvky křesťanské věrouky přijímány. Ukazuje se obecná tendence, že lidé častěji věří pozitivním prvkům (nebe, posmrtný život), zatímco existenci těch méně příjemných jako pekla či ďábla častěji odmítají. Výrazně menší podpoře se také těšily ty skutečnosti, které se nějakým způsobem dotýkaly reálného života. Lidé méně často věřili, že Bůh zasahuje do života, řídí jej a že lidský život je Bohem ovlivňován. Relativně menší podporu si získalo i přesvědčení, že rozlišování dobrého a zlého by se mělo zakládat na Božím zákoně. Jistým způsobem se zde projevuje psychologické potřeba vyrovnat se smrtí a konečností lidského života. Lidé si uchovávají naději na (příjemný) posmrtný život, ale přitom nedovolují, aby naděje budoucího života příliš rozhodovala o životě současném. Tabulka 3: Víra v jednotlivé prvky křesťanské nauky - souhrnné výsledky za všechny země (v %) Víra
v Určitě ano Pravděpo-dobně ano Pravděpo-dobně ne Určitě ne Neumím vybrat Posmrtný život 23,8 23,3 17,1 23,8 10,6 Nebe 23,3 22,5 14,5 27,4 10,1 Zázraky 19,0 25,9 17,7 24,8 10,1 Peklo 15,1 16,4 18,1 37,3 10,2 Ďábla 14,4 14,8 17,8 41,0 9,2 Mezi jednotlivými zeměmi existují výrazné odlišnosti v tom, jaký vliv si v nich křesťanství uchovalo. Základní přehled o rozdílech ukazuje průměr kladných odpovědí na otázky týkajících se křesťanské víry (Tabulka 5). Obecně lze konstatovat, že křesťanství ztratilo v rámci evropské kultury nejen své původně dominantní postavení, ale v podstatě výraznější vliv. Nejdále přitom sekularizace v tomto smyslu slova dospěla v bývalé východní části Německa. I v tomto případě se však vyčlenily zřetelné a významné výjimky. Stejně jako v při porovnávání návštěvnosti bohoslužeb, se jako země s nejsilnějším vlivem křesťanství vyčlenily Spojené státy americké a obě části Irska, a potvrdila se tak vysoce religiózní povaha těchto zemí. Ukazuje se tak, že vysoký podíl vyznávajících a vysoká účast na bohoslužbách vypovídají o tom, že se mezi velkou částí populace tradiční křesťanská víra udržuje. Tabulka 5: Průměr kladných odpovědí na jednotlivé otázky týkající se křesťanské víry Země Průměr odpovědí určitě ano Pravděpodobně ano Celkem ano USA 40,3 21,9 62,2 Severní Irsko 39,9 27,4 67,3 Irsko 29,4 34,0 63,4 Filipíny 27,9 52,1 80,0 Itálie 23,1 27,5 50,6 Polsko 23,1 26,4 49,5 Nový Zéland 20,2 18,5 38,7 Austrálie 15,5 23,5 39,0 Rakousko 13,8 22,8 36,6 Norsko 12,6 14,5 27,1 Nizozemí 12,0 14,5 26,5 Západní část Německa 11,5 19,3 30,8 Rusko 11,4 15,0 26,4 Maďarsko 11,1 13,1 24,2 Velká Británie 10,5 20,2 30,7 Slovinsko 7,0 18,7 25,7 Východní část Německa 4,7 8,6 13,3 Zdroj: ISSP 1991 Ukazuje se dále, že zatímco křesťanská víra je charakteristická spíše pro starší, venkovské a méně vzdělané vrstvy, víra v nadpřirozeno okultního charakteru je rozložena v populaci mnohem rovnoměrněji. Tabulka 6: Víra v okultismus - průměr kladných odpovědí na jednotlivé otázky týkající se okultismu Země Průměr kladných odpovědí Určitě ano Pravděpodobně ano celkem Slovensko 10,1 40,7 50,8 Maďarsko 6,9 33,3 40,2 Slovinsko* 6,1 31,4 37,5 Nový Zéland 6,1 28,7 34,8 Francie 5,4 27,9 33,3 Rakousko 8,0 23,1 31,1 Filipíny* 4,1 25,4 29,5 Velká Británie 4,0 25,2 29,2 Západní Německo* 5,5 22,3 27,8 Východní Německo* 3,4 19,3 22,7 Severní Irsko* 2,9 19,8 22,7 Irská republika* 3,9 18,3 22,2 Nizozemí 3,2 18,5 21,7 * Zdroj: Data ze šetření ISSP Náboženství 1991, ostatní z modulu ISSP Náboženství 1998 V šetření ISSP se respondenti vyjadřovali ke 3 možnostem, na čem by se podle nich mělo zakládat rozlišování dobrého a špatného:

1. Rozlišování správného a špatného by se mělo zakládat na Božím zákoně. 2. O tom, co je správné a špatné, by měla rozhodovat společnost. 3. To, co je správné a špatné, je věcí osobního svědomí.

Mezi zeměmi panuje největší shoda ve významu individuálního svědomí, největší rozdíly jsou naopak v tom, jaký význam přisuzují Božímu zákonu. Z hlediska empirického výzkumu náboženství je samozřejmě podstatné především to, do jaké míry jsou lidé přesvědčeni, že by se rozlišování dobrého a špatného mělo zakládat právě na Božím zákonu. Srovnáme-li země podle podílu obyvatelstva, který si myslí, že rozlišování dobrého a špatného by se mělo zakládat na Božím zákonu, znovu se vyčlení Irsko a Spojené státy jako religiózní státy a po nich následuje skupina katolických zemích (Itálie, Maďarsko, Polsko). V obou skupinách těchto zemí je rovněž vyšší podíl těch, kteří věří, že Bible je doslovný záznam Božího slova. Tabulka 8a: Odpovědi na otázku, na čem by se mělo zakládat rozlišování dobrého a špatného. (Dopočet do 100 % představuje chybějící odpovědi) Země Rozlišování dobrého a špatného by se mělo zakládat na Božím zákonu Rozhodný souhlas souhlas tak napůl Nesouhlas rozhodný nesouhlas neumí vybrat Austrálie % 12,4   (4,1*) 33,5 - 32,3 15,0 5,0 abs 273 737 - 711 330 110 Filipíny % 14,3   (8,1*) 62,2 15,0 7,6 0,3 0,7 abs 171 746 180 91 4 8 Irská republika % 20,9 (10,7*) 40,0 13,8 19,3 3,1 2,8 abs 210 402 139 194 31 28 Itálie % 17,7 (10,9*) 29,7 20,2 16,7 14,5 1,1 abs 174 292 199 164 143 11 Maďarsko % 23,8 (10,1*) 14,6 20,7 8,5 28,9 2,3 abs 238 146 207 85 289 23 Německo Východní % 2,8 (10,1*) 9,0 8,2 24,6 40,1 14,1 abs 42 133 122 366 596 209 Německo Západní % 7,0   (4,3*) 21,2 15,5 24,1 19,3 11,7 abs 94 285 208 325 260 158 Nizozemí % 6,4   (3,9*) 17,1 19,3 25,8 23,5 6,6 abs 105 279 316 422 384 108 Norsko % 6,0   (4,4*) 13,2 18,7 27,5 23,8 5,4 abs 91 199 281 414 359 81 Nový Zéland % 15,7   (5,2*) 23,7 17,9 29,3 4,9 3,5 abs 168 254 191 314 52 37 Polsko % 20,0 (16,9*) 25,7 18,0 12,9 5,0 17,1 abs 213 273 191 137 53 182 Rakousko % 10,5   (4,7*) 22,1 18,4 17,3 22,8 8,7 abs 103 217 181 170 224 86 Severní Irsko % 29,5 (17,3*) 36,5 14,9 9,7 2,4 4,7 abs 247 306 125 81 20 39 Slovinsko % 3,7   (2,1*) 18,3 16,2 29,3 19,7 10,3 abs 76 380 337 609 409 214 Spojené státy % 26,3 (17,9*) 26,6 19,8 11,4 8,5 4,4 abs 358 361 269 155 115 60 Velká Británie % 9,4   (2,6*) 25,2 23,8 22,1 9,7 4,8 abs 118 317 299 278 122 60 Zdroj: ISSP 1991 *Respondenti, kteří jednoznačně souhlasí s tím, že by se rozlišování správného a špatného mělo zakládat na Božím zákoně, a kteří zároveň věří, že Bible je doslovný záznam Božího slova. Tabulka 8b: Odpovědi na otázku, na čem by se mělo zakládat rozlišování dobrého a špatného. (Dopočet do 100 % představuje chybějící odpovědi) Země O tom, co je dobré a špatné, by měla rozhodovat společnost rozhodný souhlas souhlas tak napůl Nesouhlas rozhodný nesouhlas neumí vybrat Austrálie % 15,5 51,4 - 20,9 6,1 3,4 abs 341 1133 - 461 135 75 Filipíny % 5,0 52,5 24,3 16,0 1,1 1,1 abs 60 630 292 192 13 13 Irská republika % 6,4 36,7 14,3 31,9 5,8 4,6 abs 64 369 144 321 58 46 Itálie % 7,2 30,9 26,0 22,4 12,5 0,9 abs 71 304 256 220 123 9 Maďarsko % 31,9 24,4 25,5 7,4 7,7 2,0 abs 319 244 255 74 77 20 Německo Východní % 13,1 50,7 10,6 11,0 4,8 8,6 abs 195 753 157 164 71 128 Německo Západní % 7,3 40,2 17,8 17,6 6,9 8,5 abs 98 541 240 237 93 114 Nizozemí % 8,0 38,1 25,0 15,7 5,6 5,9 abs 130 623 409 257 92 96 Norsko % 15,7 58,2 11,3 4,6 1,3 2,7 abs 236 876 170 70 20 40 Nový Zéland % 11,4 39,3 17,2 19,7 1,8 3,5 Abs 122 421 184 211 19 37 Polsko % 11,1 34,3 16,1 14,5 4,6 17,0 Abs 118 365 171 154 49 181 Rakousko % 8,8 36,1 21,0 16,3 12,9 4,6 Abs 87 355 207 160 127 45 Severní Irsko % 7,5 32,5 18,6 25,9 5,4 5,8 Abs 63 272 156 217 45 49 Slovinsko % 11,1 50,2 17,2 10,2 2,3 7,0 Abs 231 1045 357 212 47 145 Spojené státy % 8,3 30,8 22,7 17,7 10,4 4,3 Abs 113 418 309 241 142 59 Velká Británie % 11,7 46,5 18,4 11,0 1,7 4,9 Abs 147 584 231 138 21 62 Zdroj: ISSP 1991 Tabulka 8c: Odpovědi na otázku, na čem by se mělo zakládat rozlišování dobrého a špatného. (Dopočet do 100 % představuje chybějící odpovědi) Země To, co je správné a špatné, je věcí osobního svědomí rozhodný souhlas souhlas tak napůl Nesouhlas rozhodný nesouhlas neumí vybrat Austrálie % 12,9 42,2 - 27,6 12,9 2,2 abs 284 929 - 608 285 49 Filipíny % 11,0 64,1 16,7 6,9 0,5 0,8 abs 132 769 200 83 6 10 Irská republika % 15,6 47,9 10,4 18,8 5,4 1,6 abs 157 481 105 189 54 16 Itálie % 53,3 31,3 7,9 5,0 2,2 0,2 abs 524 308 78 49 22 2 Maďarsko % 44,0 25,3 16,9 5,1 5,8 1,8 abs 440 253 169 51 58 18

Poznámka: Německo Východní % 27,8 50,5 6,2 6,0 1,8 6,8 Abs 413 750 92 89 27 101 Německo Západní % 28,5 49,4 7,2 7,3 2,5 4,2 Abs 384 665 97 98 33 57 Nizozemí % 16,7 44,9 15,7 12,2 4,3 4,4 Abs 273 734 257 200 70 72 Norsko % 9,0 32,9 15,0 22,3 11,6 4,0 Abs 135 496 226 336 175 60 Nový Zéland % 16,5 35,0 12,7 25,5 3,1 2,2 Abs 177 374 136 273 33 24 Polsko % 30,6 35,7 6,6 9,6 3,9 11,7 Abs 325 380 70 102 41 124 Rakousko % 48,0 38,0 7,4 2,3 1,1 2,7 Abs 472 374 73 23 11 27 Severní Irsko % 14,9 41,4 13,0 16,7 6,0 5,1 Abs 125 347 109 140 50 43 Slovinsko % 23,0 53,7 10,1 5,3 1,2 4,8 Abs 478 1117 210 111 25 99 Spojené státy % 13,2 28,9 18,8 15,5 13,8 4,4 Abs 180 393 255 211 188 60 Velká Británie % 17,2 40,3 11,6 16,6 5,4 3,9 Abs 216 507 146 209 68 49 Zdroj: ISSP 1991    Jednou z oblastí, která se nabízí pro posouzení míry, v níž se uchovaly náboženské hodnoty, je i sexuální morálka. I v případě sexuálního chování platí, že postoje k němu nemohou být jednoduše ztotožněny s hloubkou náboženské (křesťanské) víry respondenta. Ukazuje se však, že jsou to právě prvky spojené s křesťanstvím, co mělo na normy sexuálního chování nejvýraznější vliv. V datech se zřetelně projevilo, že v zemích s nejvyšší návštěvností i nejvyšším deklarovaným uznáním autority Bible a Božího zákona (tedy USA a obě části Irska), se udržuje i tradičnější sexuální morálka, pokud je srovnáme s ostatními moderními společnostmi. Šetření ISSP tak naznačuje, že tyto společnosti jsou křesťanské nejenom na deklarativní rovině, ale křesťanské hodnoty je stále do značné míry ovlivňují. Tabulka 13: Odpovědi na otázku - ”Myslíte si, že je sexuální vztah mezi dvěma dospělými stejného pohlaví je špatný nebo není špatný?” Homosexualita Země vždy špatná Téměř vždy špatná Špatná jen někdy Vůbec ne špatná Neumí vybrat Průměr* Filipíny 83,2 10,1 4,3 2,3 0,2 1,3 998 121 52 27 2 Maďarsko 77,4 11,5 3,0 5,0 2,6 1,3 774 115 30 50 26 Severní Irsko 72,9 7,0 4,2 7,3 8,1 1,4 611 59 35 61 68 Spojené státy 67,4 4,5 5,0 12,9 8,1 1,6 916 61 68 175 110 Irská republika 60,9 8,0 8,5 12,5 9,9 1,7 612 80 85 126 99 Itálie 60,6 12,0 13,3 9,3 4,7 1,7 596 118 131 91 46 Polsko 59,6 6,1 4,2 13,0 16,7 1,6 634 65 45 138 178 Nový Zéland 55,0 6,5 9,3 16,8 11,1 1,9 589 70 100 180 119 Velká Británie 52,7 7,6 10,1 17,3 11,5 1,9 663 96 127 218 144 Austrálie 52,1 8,1 9,3 22,8 6,2 2,0 1148 178 204 502 136 Slovinsko 45,7 11,5 8,8 9,2 18,7 1,8 950 239 184 191 389 Norsko 41,0 5,4 9,6 26,7 16,2 2,3 618 81 145 402 244 Rakousko 33,2 15,0 18,9 15,8 17,0 2,2 327 148 186 155 167 Německo 26,1 7,7 8,3 27,2 30,5 2,5 Východní 388 115 124 404 453 Česká republika 25,5 9,7 17,1 24,8 22,9 2,5 312 119 209 303 281 Německo 24,6 8,3 11,7 30,0 25,1 2,6 Západní 331 112 157 404 338 Nizozemí 14,3 3,7 12,7 56,3 12,6 3,3 233 61 208 921 206 * Průměr na škále 1- 4 (1 - vždy špatné, 4 - nikdy to není špatné) Číslování tabulek odpovídá zdrojovému (původnímu) textu! Křesťanství - v protestantské i katolické verzi - muži tradičně připisuje úlohu živitele, zatímco posláním ženy je péče o rodinu a domácnost. Do postojů k rolím muže a ženy se však zároveň promítá mnoho dalších vlivů, např. věk, vzdělání, zkušenosti z dětství, stupeň urbanizace či společenské zvyklosti. Z náboženských otázek hraje největší roli katolické vyznání. To také odpovídá skutečnosti, že katolická církev si v této otázce uchovává jasné učení a hlavní poslání ženy se vidí v péči o rodinu, zatímco mezi protestanty je přístup k této otázce nejednoznačný. V protestantské teologii můžeme nalézt různé proudy, od tradičního přístupu až po radikálně feministickou teologii    Celkově výsledky šetření ISSP ukazují, že podíl vyznávajících i účast na bohoslužbách nejsou jen vnějším formálním kritériem religiozity, ale do určité míry vypovídají o zaměření společnosti. Ve společnostech s nízkým podílem vyznávajících a malou účastí na bohoslužbách rovněž náboženství ovlivňuje jen velice málo hodnoty rozšířené v populaci. Na druhou stranu ovšem platí, že vysoký podíl vyznávajících nemusí automaticky znamenat to, že hodnoty dané společnosti jsou ve velké míře ovlivněny náboženskou věroukou. Klíčovým prvkem je především účast na bohoslužbách. Jasně se také ukázalo, že v státech, které se z hlediska vyznání, návštěvnosti i podílu obyvatelstva, který věřil jednotlivým prvkům křesťanské věrouky, ukazovaly jako vysoce religiózní, jsou nejrozšířenější tradiční křesťanské hodnoty. ČESKÁ REPUBLIKA - VÍRA ANO, ALE NE V BOHA    Česká republika patří k zemím s nejmenším vlivem tradičního náboženství. V Čechách je relativně nízký počet vyznávajících a jejich malému počtu odpovídá i nízká návštěvnost bohoslužeb, vyšší návštěvnost se udržuje především v menších obcích a mezi staršími lidmi. Češi také příliš často nevěří v to, že existuje osobní Bůh. V Boha věří spíše lidé starší a s nižším vzděláním Jasně se také projevil sekularizační vliv městského života - lidé žijící ve větších městech věří v osobního Boha méně často. Výjimkou z této tendence byla Praha, kde podíl věřících vzrostl. Tabulka 17: Návštěvnost bohoslužeb podle věku - Česká republika Účast na bohoslužbách Věk nikdy méně často Několi-krát
za rok Asi 1x za měsíc Téměř každý týden nejméně 1x týdně Celkem Do 24 v % 57,1 11,2 22,4 1,5 4,6 3,1 100,0 Počet 112 22 44 3 9 6 196 25-34 v % 50,8 13,8 19,9 2,2 6,1 7,2 100,0 Počet 92 25 36 4 11 13 181 35-44 v % 51,4 8,6 31 1,7 3,4 3,9 100,0 Počet 119 20 72 4 8 9 232 45-54 v % 46,4 11,9 28,9 3,4 5,1 4,3 100,0 Počet 109 28 68 8 12 10 235 55-64 v % 46,8 12,9 23,1 1,6 3,2 12,4 100,0 Počet 87 24 43 3 6 23 186 65-74 v % 35,3 7,7 28,2 5,8 9 14,1 100,0 Počet 55 12 44 9 14 22 156 75+ v % 30,7 7,7 23,1 7,7 30,8 100,0 Počet 4 1 3 1 4 13 Celkem v % 48,1 11,0 25,9 2,7 5 7,3 100,0 Počet 578 132 310 32 60 87 1199 Zdroj: ISSP Náboženství 1998 Stejně jako v případě mezinárodních dat se na základě faktorové analýzy vyčlenily dvě základní religiózní orientace: křesťanství a okultismus. Vzhledem k určité stabilitě těchto náboženských přístupů, lze uvažovat o tom, že se jedná o jakési obecné duchovní proudy společnosti. Získaná data tak potvrzují - alespoň do určité míry - teorii Ellwooda a Partina (1988) o existenci dvou základních vizí skutečnosti v západní civilizaci: ”Křesťanství a moderní věda představují společnou vizi světa, jež vychází na jedné straně z přísného odlišení Boha jako Stvořitele a stvořených bytostí podřízených jeho vůli, a na straně druhé z důrazného rozlišování mezi člověkem (myslící a cítící bytostí) a zbytkem veškerenstva. Druhá, alternativní vize je spjata s mystickými proudy náboženských tradic.…. od gnosticismu, magie, hermetismu a neoplatonismu přes středověké sektářství, čarodějnictví, kabalu a alchymii k novověkému rosikruciánství a okultismu”. Z dat je zřejmé, že víra v křesťanskou věrouku je ve společnosti významně nižší než je podíl vyznávajícího obyvatelstva. Tato skutečnost znamená, že vyznání není příliš vhodným ukazatelem náboženské víry a nemusí vypovídat nic ani o reálném vlivu církve na společnost a její hodnoty. Lidé se mnohdy hlásí k určitému vyznání spíše jako k určité historické a kulturní tradici, často pevně provázané a splývající s významným prvkem národní identity. Musíme se proto ptát, jací jsou lidé, kteří se ke křesťanským církvím hlásí a čemu věří. Nepochybně existují rozdíly mezi jednotlivými denominacemi. Z českém kontextu je nejvýznamnější církev římskokatolická. Při posledním sčítání lidu v roce 1991 se k ŘKC hlásilo 39 % obyvatelstva, což představuje 89,3 % z těch, kteří se hlásili ke křesťanskému vyznání. K protestantským církvím se hlásilo 2,5 % obyvatel. Z tohoto hlediska má katolická církev v české společnosti bezkonkurenční postavení a do jisté míry je otázka, jací jsou čeští křesťané, otázkou, jací jsou čeští katolíci.    Již zběžný pohled na data ukazuje, že existuje velký nepoměr mezi vyznáním a vírou v Boha - např. v Boha jako osobu věřila jen čtvrtina katolíků. Největší skupinu katolíků (přibližně třetinu) představují lidé, které lze označit za duchovně nevyhraněné a kteří se přikláněli ke křesťanství i okultismu tak napůl. Tradiční křesťanské věrouce věřila asi jen pětina lidí, přičemž jen 4 % katolíků by se dala označit za ”čisté křesťany”. Při hodnocení těchto výsledků je ovšem třeba brát v úvahu skutečnost, že poměrně hodně odpovědí chybělo (z faktorové analýzy byly vynechány všechny případy, kdy chyběla odpověď na jednu z otázek), takže je třeba počítat s určitou mírou chyby, základní tendence jsou však patrně zachovány. Výsledky naznačují, velká část lidí, kteří se hlásí k největší české křesťanské církvi, její věrouce nevěří. Vezmeme-li v úvahu výsledky respondentů bez vyznání, je patrné, že mezi nimi jsou lidé, kteří věří prvkům křesťanské věrouky, naprosto výjimeční. Ukazuje se tak, že zatímco vyznání nemůže být indikátorem křesťanské víry, fakt, že se člověk k žádnému vyznání nehlásí, vypovídá o téměř jisté absenci křesťanského pohledu na svět. V Čechách je nejrozšířenější okultní religiozita, reprezentovaná například vírou v amulety, věštce i horoskopy. Zatímco ke křesťanské víře lze přiřadit přibližně desetinu respondentů, k okultismu téměř třetinu. Tato religiozita souvisí s fatalistickým přístupem k životu (či je jeho projevem). Taková orientace se pak promítá do celkového postoje k životu. Šetření ISSP 1998 tyto tendence potvrzuje. Zastánci religiozity okultního typu v něm například častěji než ostatní odmítali, že si svůj osud určujeme sami. Pasivita a fatalismus také vede k preferování přítomnosti na úkor budoucnosti. Jednoznačná orientace na přítomnost s sebou přitom přináší celou řadu negativních následků, včetně následků ekonomických. Je poukazováno na skutečnost, že u lidí, kteří kladou menší důraz na budoucí užitek, je větší pravděpodobnost vzniku závislosti na látkách poškozujících organismus (drogy, alkohol, cigarety) a menší pravděpodobnost rozvinutí prospěšných zvyků, včetně takových jako cvičení nebo dodržování pracovní doby. Souvislost mezi křesťanskou vírou a orientací na přítomnost, resp. budoucnost, je složitější a je třeba zohlednit rozdíly mezi katolicismem a protestantismem. Celou řadu studií na toto téma asi není třeba připomínat a Weberova teze o souvislosti mezi protestantskou etikou a duchem kapitalismu se dnes považuje již za klasickou. I když většina prací věnovala pozornost především důsledkům první protestantské vlny a méně již dvěma následujícím, vlivy všech tří vln protestantské kulturní revoluce jsou velice podobné: individualismus, hlad po vzdělávání, sklony k demokracii, duch svobodného podnikání a kapitalismu a aktivita. V podstatě se tak jedná o duchovní proud s opačnými sociálními dopady než okultismus, neboť zdůrazňuje orientaci na budoucnost a vyzdvihuje vlastní zodpovědnost a aktivitu. Otázkou je, do jaké míry jsou čeští protestanti obecně nositelé této etiky. Jasně se ukazuje, že samo protestantské vyznání ”protestantskou etiku” nezaručuje. Zdá se ovšem, že příklon k volnému trhu lze zaznamenat spíše u lidí, kteří se hlásí k menším křesťanským církvím. Vzhledem k tomu, že se k jednotlivým denominacím hlásilo cca 2,5% respondentů, však nelze dělat obecnější závěry o rozdílech mezi denominacemi. Při úvahách o náboženské orientaci moderního světa je třeba brát v úvahu nejen přetrvávající víru v nadpřirozeno, ale také poměrně značné úspěchy obrodných náboženských hnutí, zvláště evangelikalismu. V České republice evangelikální křesťanství příliš rozšířené není - podle některých odhadů lze v Čechách za evangelikály považovat jen přibližně 0,5 % populace, ale i zde platí, že jejich počty velmi pomalu, ale přeci jen rostou. Vzhledem k počtu evangelikálů v České republice nám šetření ISSP 1998 neposkytne o tomto typu křesťanů příliš informací. Pokud budeme za klíčové znaky evangelikalismu považovat vztah k Bibli (nejen na deklarativní rovině, ale i reálný zájem projevující se četbou) a vědomý obrat k náboženství, bude tato skupina představovat jen 2,8% respondentů, což je příliš malá kategorie na podrobnější analýzy. Určité tendence však napoví analýzy pouze podle přístupu k Bibli. Vezmeme-li v úvahu tu skupinu lidí, kteří deklarují, že Bible je doslovný záznam Božího slova a kteří ji také čtou, ukazuje se, že neexistuje žádná souvislost mezi tímto postojem a vzděláním či velikostí bydliště. Ani v českém případě tedy neplatí, že by se tito lidé rekrutovali z méně vzdělaných nebo venkovských vrstev obyvatelstva. Zajímavé by jistě byly i bližší údaje o profesi, ale vzhledem k poměrně malému vzorku a chybějícím údajům, lze jen těžko usuzovat, zda se potvrzuje Kepelova teze o pronikání radikálního křesťanství zvláště mezi technickou inteligenci. V tomto textu bylo možné se dotknout jen několika základních okruhů. Zřetelně se však ukázalo, že vliv náboženství na společnost nelze opomíjet a že mnohé společenské jevy a instituce nemůžeme bez přetrvávajícího vlivu náboženství plně vysvětlit. Proto by si náboženské otázky zasloužili hlubší pozornosti a hlubšího rozboru. Výběr provedl Ing. Stanislav Heczko, Ph.D. Praha, listopad 2004

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace