poslal dave Hnutí homosexuálů - boj za lidská práva nebo propaganda?
Na konci roku 2004 vyšel v ČR český překlad knihy LaGarda Smithe s názvem Hnutí homosexuálů – boj za lidská práva, nebo propaganda? Jde o jednu z těch knih, které se čtou doslova jedním dechem a které člověk odkládá až s přečtením poslední stránky. O co v ní jde? Známý křesťanský autor a bývalý profesor práv na Pepperdine University se zaobírá vznikem a taktikou homosexuálních lobby, které se v posledních desetiletích rozšířily prakticky po celém světě. Dovozuje, že tento mimořádně znepokojivý jev není ničím náhodným, nýbrž byl připraven a je řízen nejrůznějšími politickými skupinami /výslovně jmenuje např. Clintonovu administrativu v USA/. Taktika je přitom jednoduchá a vždy shodná: homosexuálům se nejdříve namluví, že jsou „diskriminovanou menšinou“, a jejich následný „boj za lidská práva“ je zneužit k politickým účelům. Takto vzniklé „homosexuální hnutí“ pak již žije svým vlastním životem a politikové ho už pouze podle svých momentálních potřeb usměrňují a radikalizují.
Autor si na více místech své knihy všímá pokřivené logiky, pseudoargumentů vyslovených lží, které jsou používány na podporu a propagaci homosexuálního způsobu života. Například: homosexuální aktivisté se často brání názoru, že mezi homosexuály je značné procento pedofilů – současně ale neustále usilují o snížení věkové hranice pro tzv. „povolený sex“. Často praktikovanou a dlužno dodat i velmi podlou taktikou bývá prohlašování významných a již zemřelých lidí za homosexuály, a to bez jakýchkoli důkazů – přesně podle hesla, že mrtvý se bránit nemůže. S tímto se ostatně setkáváme i u nás – např. o vynikajícím malíři a člověku bezúhonného života Janu Zrzavém se můžeme běžně dočíst, že byl „homosexuál“.
Kde vlastně hledat kořeny homosexuality? F. LaGard Smith odmítá jako nevědeckou ničím nepodloženou, o to častěji však uváděnou hypotézu o tzv. „homosexuálních“ genech a tudíž „vrozenosti“ homosexuality. Její původ naopak spatřuje v chybném citovém vývoji mladého člověka, v neurotické poruše osobnosti. Část homosexuálů se také rekrutuje z mravně rozvrácené a přirozeným sexem přesycené populace, takže jde vlastně o „normální“ jedince, pro něž se ovšem stal sex svého druhu drogou, ženoucí je až k protipřirozenému jednání. Zároveň ale praktikující homosexuálové, byť by své jednání jakkoli omlouvali, cítí ve svém nitru amorálnost takovéhoto způsobu života.
Za velmi cenný přínos knihy považuji rovněž tu pasáž, v níž se autor vypořádává s dnes často používaným a zavádějícím termínem tzv. homofóbie. Říká, že pro každého normálního zdravého člověka /a to bez ohledu na to, je-li věřící či nikoli/ je představa homosexuálních praktik spojena s pocity hnusu a štítivosti. Sama příroda, samotná lidská přirozenost je tedy homofóbní, když člověku neomylně ukazuje, co je špatné a zvrácené.
Celá strategie homosexuálních aktivistů je založena na matoucí hře slov, na používání nejrůznějších eufemismů; v tom nacházíme podobnost s aktivisty propotratovými. F. LaGard Smith píše: „Ti, kdo se zastávají interrupcí, musí hovořit čistě abstraktně – o právu na volbu. Kdyby kdokoli viděl skutečný potrat na vlastní oči, musela by pro něj skončit veškerá debata“. A právě taková je i argumentační taktika gayů – za žádnou cenu nedopustit, aby se veřejnost dozvěděla, na jaké konkrétní věci chtějí mít zákonné právo.
Zdá se, že homosexuální hnutí postupuje nezadržitelně vpřed. Ustupují mu politici stejně tak jako značná část veřejnosti. Vlastně mu vzdoruje už pouze církev a F. LaGard Smith se ptá: „Zaprodá se nakonec i církev? Dovolíme menšině těch, kteří už nerozlišují mezi správným a špatným?“ V závěru své knihy pak vyzývá všechny lidi dobré vůle: „Pomáhejte si navzájem k odvaze čelit společenskému tlaku doby, který požaduje ztrátu úsudku a vede k přehlížení hříchu. Otevřete své oči, abyste viděli tu skutečnou duchovní bitvu, která se odehrává v našich domovech, školách, v parlamentu. Pokud militantní homosexuálové dobudou srdce a mysl národa, pak národ překročil Rubikon a jakoukoli úctu k Bohu zanechá navždy na druhé straně“.
Homosexuálové si neustále stěžují na to, že jsou diskriminováni a že je jim ubližováno. V tom mají naprostou pravdu. Ubližují jim a diskriminují je však ti, kdo jim zatajují pravdu o jejich úchylce, kteří schvalují jejich sexuální chování, ti, kdo je zmanipulovali pseudofrázemi o „právu na volbu a životní styl“. Ubližují jim psychiatři, kteří je odmítají léčit, protože „homosexualita již dnes není považována za duševní nemoc“. Diskriminují je politici, kteří zneužívají jejich neštěstí ke svým vlastním sobeckým účelům.
Každý člověk bez rozdílu je ve svém životě konfrontován s nejrůznějšími pokušeními a s náklonnostmi ke zlému a záleží jen na něm, rozhodne-li se s nimi bojovat a přemáhat je, nebo zvolí pohodlnou, ale člověka nedůstojnou cestu do vlastní záhuby. Tuto volbu před sebou má i každý homosexuál. A domnívám se, že právě toto je hlavním poselstvím úchvatné a burcující F. LaGard Smithovy knihy. Knihy, kterou by měli číst kněží jako návod pro správnou a vskutku křesťanskou pastoraci homosexuálů. Knihy, s níž by se měli seznámit rodiče, toužící ochránit své děti před škodlivými vlivy agresivně propagované pseudomorálky v dnešní společnosti. Knihy, kterou by si měl přečíst každý, kdo se chce s fenoménem tzv. „homosexuality jakožto životního stylu“ seznámit z jiného úhlu pohledu, než jaký mu předkládají zbulvarizované a zmanipulované sdělovací prostředky.
