poslal eman Nad vesnicí v salaši žil muž, kterému všichni trochu s povzneseným úsměvem říkali „Dobrý pastýř“. Však taky pastýřem byl, měl stádo ovcí, ne nějak zvlášť veliké, ale ovce to byly. Každé ráno, přesně v osm hodin, viděla celá vesnice, jak jde Dobrý pastýř s ovcemi na pastvu. Byl vždycky přesný jako hodinky. To, proč mu říkali „Dobrý pastýř“ bylo hned jasné každému, kdo se na něj podíval právě v těch 8 hodin ráno. Pastýř totiž šel vepředu a díval se na cestu a ovce šly poslušně za ním. Nijak je nepopoháněl, věděl moc dobře, jak rychle může jít, aby ho i ta nejpomalejší stíhala. A ovce mu věřily, protože je vždy vedl dobře a když do stáda přibyla nějaká nová, rychle jí to vysvětlily.
Přes den se pastýř zdržoval u stáda, prohlížel si ovečky a když některá potřebovala pomoc, ochotně ji ošetřil. Večer pak, když se všechny ovečky uložily ke spánku, chodil Dobrý pastýř ještě nějakou chvíli sám po horách a hledal pro ovce tu nejlepší pastvu. Ano, měl tyhle procházky rád, vždyť i on sám na nich nabíral síly, ale nezapomínal na své ovce, a když uviděl nějakou nádhernou pastvinu, mohli jste si být jisti, že druhého dne na ní budou vesele znít zvonce ovcí. A ovce ho měly rády.
V té vesnici žil druhý pastýř. Měl taky stádo ovcí a k nim ještě dva hlídací psy. Také každého rána, přesně v 8 hodin, chodil s ovcemi na pastvu. Tenhle pastýř měl trochu jinou metodu pro vedení ovcí, šel za nimi a ovce hnal před sebou. Aby se mu stádo nezatoulalo, běžel nalevo i napravo hlídací pes. Nebyl to žádný kruťas, nebil své ovce holí, ani na ně nepouštěl psy, to ne. Takový obyčejný pastýř. Když došli na pastvu, pastýř si někdy odběhl do vesnice něco zařídit, nebo jen tak pozdravit sousedy, vždyť jeho psi stádo stejně vždycky poctivě ohlídali. Však také za ta léta ani jednu z ovcí neztratil. Večer pak, když ovce odešly do hajan, šel tento pastýř se svou ženou dolů do vesnice za sousedy a přáteli, trochu pobýt v jejich blízkosti.
Kdo už zná toho Nejlepšího Pastýře, Krista Ježíše, tomu už možná trochu svítá. Přesto bych Tě chtěl na něco upozornit. Obě stáda totiž byla krmená. To první sice o trochu lépe, ale na ovcích byste až tak veliký rozdíl nepoznali, obě stáda byla pečlivě vykrmená. Když se ovce stříhaly, žádný ze dvou pastýřů se nemohl chlubit, že by měl více vlny, výsledky byly skoro vždycky srovnatelné. Přesto, jestliže znáš svého Nejlepšího Pastýře, Ježíše Krista, pak víš, že způsob, jakým vodil ovce druhý pastýř, je pro něho ohavností. Po pravdě řečeno to nemůže vůbec vystát.
Proč? Chtěl bych Ti na tomto příkladu ukázat pár principů, kterými se liší Dobrý pastýř od všech ostatních (a nemusí to být nutně hned zlí pastýři).
Zaprvé: Dobrý pastýř dělá tu práci pro ovce. On je miluje a ctí a pase je proto, aby „měly život a měly ho v hojnosti“. Stará se o ně a záleží mu na nich, nosil by je na rukou, kdyby jen trochu mohl. Také je stříhá, také je krmí, ale jsou tu úplně jiné motivy. Ten druhý pastýř má totiž stádo jako něco, co slouží k jeho vlastnímu prospěchu. Teď možná mávneš rukou a řekneš si, že to je v pohodě, že to přeci nejsi Ty, ale už jsem viděl spoustu lidí, kteří dělali „dobré věci“ prostě proto, aby měli sami dobrý pocit, aby věděli, že něco dělají. Sám jsem k takovým lidem 20 let patřil.
Zadruhé: Dobrý pastýř může jít vepředu. Víte, to je něco, co si ten druhý pastýř nikdy nemohl dovolit a někdy ho to žralo. Někde uvnitř se bál, že když by prostě ráno vykročil a vyšel na pastvu, ovce by se jen tak líně povalovaly v ohradě a nikam by nešly. A tak to nikdy neudělal. Špatný pastýř totiž vepředu jít nemůže, ovce za ním nejdou. Platí to i naopak. Dobrý pastýř už nikdy nebude ovce honit zezadu, protože ví, že to není tak dobré, jako když je vede. Jak je to v praxi? Boží principy vedení jsou totiž, jako ostatně každá Jeho pravda, překvapivě jednoduché. Bůh je totiž tak drzý, že si dovoluje tvrdit, že má to nejlepší na světě, a že nic lepšího už není. Jestliže tedy budeš mít věci od Něho, můžeš vykročit a ostatní se dříve nebo později přidají. Co víc, půjdou sami, a budou se navzájem učit. Ale musí vidět, že to, co máš, funguje. Že to není jen nafouknutá bublina kolem něčeho. Je v tom spousta zodpovědnosti, viď? Uvědom si jednu stránku téhle věci. Když totiž stádo Dobrého pastýře sejde na scestí, je na vině zjevně on, vždyť šel vepředu a měl hlídat cestu. Zato ten druhý pastýř se může vždycky odvolat na to, že vepředu jdou přeci ovce a ty měly hlídat cestu.
Zatřetí: Dobrý pastýř ví, kam jde. Prošel si výšiny, pobýval na nich hodně dlouho, dost na to, aby věděl, kde jsou ty nejlepší stezky, kde pastviny, kde slunce v létě praží a kde na podzim vítr píchá a bodá. Ví přesně, kam jde. Tohle se nestalo během jeho práce, ne, to všechno zjistil ve svém „volném čase“, na všech těch toulkách přírodou, kterou tak miloval. Ví kam jde a proto může chodit s autoritou, jistotou. A ovce to poznají, vždycky to poznají. Může je tak vodit i na místa, na kterých předtím nikdy nebyly, na nové výšiny a k pramenům vod. Ten druhý nemůže. Má zajetá místa a ovce více důvěřují cestě a pastvině, než svému pastýři.
Co z toho všeho plyne? Věřím, že jsou v podstatě jen dva druhy vedoucích. Ti, kteří mohou jít vepředu a v praxi lidem ukázat, že to, co dělají, nese ovoce, a pak ti druzí. Těm nezbývá, než zezadu lidem říkat, kudy mají jít. Prosím, nechápej mě špatně, to nemusí být vždy špatné rady. To často bývají velice dobré rady, vždyť i špatní pastýři často moc dobře znají teorii a moc dobře vědí, jaké by věci měly být. Ale takové rady nikomu nepomohou, nemají sílu nikoho nikam dovést.
Jestliže nejsi připravený být Dobrým pastýřem, bylo by pro Tebe z hlediska věčnosti lepší zůstat ovcí. Protože špatné pastýře bude soudit Bůh. Za co? Za jedinou malinkou věc. Že ovcím špatně ukázali, kdo On je, dali jim špatný obrázek toho Nejlepšího pastýře. Maličkost?
