Grano Salis - “Jdi mi z cesty, Satane!” Úvaha na téma Nežít sobě.

Asi každý dobře víme, co znamená “žít sobě”. Vidíme to kolem sebe každý den. Není to těžké, je to trend, je to řeka se silným proudem. Na malých dětech je dobře poznat, že “žít sobě” se nemusíme učit, máme to vrozené. Atmosféra na ulici, ve škole, v práci a často i doma, tedy téměř všude ve společnosti, tento zřejmý sklon k sobectví jenom umocňuje. Je to vyjetá kolej, je to zakořeněný myšlenkový postoj. Je to normální.

Opačný postoj – nežít sobě – má nějaký smysl o tom vůbec uvažovat? Určitě má, protože Pavel argumentuje shodně s Ježíšem: “… a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel.” – 2.Kor 5,15. Co ale znamená nežít sobě? Pokud z nás nadšení z přelomu března a dubna ještě zcela nevyprchalo, možná nám úvaha na toto téma vrátí část té potřebné motivace. Sledujme chvíli Ježíše v jedné z těch mnoha situací, v níž nám před oči staví vzor. Nekáže, nevyčítá. V tu chvíli se snaží kázat někdo jiný. Ježíš pouze chrání sám sebe, resp. zájmy svého Otce. Situace velmi dobře zapamatovatelná, nabitá emocemi. Pomalu přichází závěr “dne”, v němž naplno svítí Ježíšovo světlo, blíží se “noc, kdy nikdo nebude moci pracovat”. – Jan 9,4 Ježíš považuje za nutné na tuto prudkou změnu okolností své apoštoly upozornit. Sledujme záznam v Matoušovi 16. kapitole: “Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět …, být zabit, třetího dne vzkříšen.” Sůl do očí jeho učedníkům, zejména impulzivnímu Petrovi. Bere si svého Mistra stranou. Co je to za nesmysl? Proč něco takového říkáš? To se ti prostě nemůže stát! Ty jsi přece Mesiáš! Řecký text doslova říká: “začal mu dávat kázání”. Z toho lze usoudit jednak délku Petrovi promluvy a jednak (možná) stupňující intenzitu jeho slov. Nic divného. Trend, řeka se silným proudem, vyjetá kolej, zakořeněný myšlenkový postoj. Ježíš ovšem vykořeňuje a vykolejuje. “Jdi mi z cesty, Satane!” Ztěží si můžeme představit ostřejší reakci na takové přece laskavé Petrovo usměrňování. Petr už sice Ježíše viděl pěkně rozčileného, když před nějakým časem vyhazoval penězoměnce z chrámového nádvoří. Ale proti tomu, co mu dal Ježíš pocítit nyní, to nebylo nic. Tenkrát se to se netýkalo Petra. Ale teď ano, a naplno. Jeho, Ježíšova nejhorlivějšího ctitele, Pán nazývá Satanem – odpůrcem, protivníkem, nepřítelem. A dodává: “Tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka.” – Mat 16,21-23. Proč o tom mluvíme? Protože následující Ježíšovo poučení úzce souvisí s tím, jaký je i náš myšlenkový postoj. Ježíš vysvětluje: “Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.” – Mat. 16,24. Zapři sám sebe (EP, Žilka, PNS, Sýkora), Zřekni se sám sebe (Petrů), řecky aparuhsasqw doslova “naprosto popři sebe sama”. Nechci se stát příliš moudrým a nyní zde vysvětlovat svůj názor na to, co to zamená. Něco si o tom pochopitelně myslím. Ale rád si přečtu vaše názory, milí čtenáři. Jaký je váš názor? Co znamená dnes “naprosto popřít sám sebe”? Není to nepodstatná otázka. Ježíš nás přesvědčuje, že správná odpověď na ni souvisí s naším životem či smrtí. Podle toho, jak odpovídáme a zejména jak činíme, budeme dřív nebo později souzeni Kristovou rukou. – Mat. 16,15-17

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace