poslal Olda
Zpráva patriarchy o stavu Církve čs. husitské, kterou Církevní zastupitelstvo dne 16. dubna 2005 "nevzalo na vědomí".
Na místo řešení problémů s kupčením se svatebními obřady za zády M. J. Husa na Staroměstském náměstí prý stačí doplnit agendu církve o tento "pozoruhodný a originální obřad". Převádění nemovitostí církve do vlastnictví s.r.o. v Brně sice charakterizoval přítomný právník jako závažné porušení církevních řádů ze strany Ing. M. Líšky, Mgr. I. Pospišilové ad. funkcionářů brněnské diecéze, ale zastupitelé to odmítli zanést do zápisu jednání CZ. Zápas o budoucnost církve je tedy ovlivněn současným stavem, který popsal patriarcha v níže uvedených řádcích.
Vážení delegáti Církevního zastupitelstva, bratři a sestry jedné víry, a jak věřím, i křesťané, povolaní ke službě Hospodinu, jedinému živému Bohu. Oslovuji vás jako učedníky Božího Syna Ježíše Krista, spolupracující na jednom díle, v obdarování ducha Svatého podle zaslíbení Písma, že pokud skutečně patříme do církve Boží, každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Tímto ujištěním apoštola Pavla (1K 12, 7) a v naději, že se vztahuje i na naši službu, otevírám svou zprávu o stavu církve.
Volím toto oslovení zcela záměrně, neboť chci zdůraznit, co by nás mělo spojit, byť bychom jinak zastávali různé názory. Dovolávám se tedy jedné víry v jediného Boha, ve společenství jediného Krista, protože to je jediná naděje, že události v církvi dostanou potřebný směr k opravdovému řešení skutečných problémů.
Vraťme se však k aktuálním problémům, ať už vyvolaným uměle nebo těm skutečným. V církvi často slyšíme, že si máme řešit své problémy doma a neprat prádlo na veřejnosti. Církevní revizní orgány však fungují způsobem, který mi nepřipadá ani nezaujatý, ani spravedlivý. Jako by stál nad námi někdo jiný než Hospodin. Někdo, koho se funkcionáři církve obávají a kdo by s doutníkem v ruce i do budoucna rád určoval, kdo je vinen, kdo se čeho dopustil, komu bude odpuštěno, čí viny a přestupky budou přehlíženy a kdo bude naopak volán k odpovědnosti. Podjatost některých funkcionářů církve je tak očividná, že se obávám hovořit o jejich víře, neboť motivy jejich práce budou mít pravděpodobně zcela jiné kořeny.
K tomu si připočtěte fakt, že patriarcha pracuje na půdě nepřátelsky naladěné diecéze, v jejímž čele stojí biskup, který veřejně prohlašuje, že mě neuznává za patriarchu. Pražská diecéze se nikdy nesmířila s mou volbou, měla připraveného jiného kandidáta do čela církve, a není proto divu, že úřad patriarchy je v obklíčení tzv. bratří, kteří připomínají spíše opoziční stranu v parlamentu a čekají na každou chybu, aby ji zveličili a použili. A vy ostatní máte po čase tak intenzivní propagandy pochopit, že s tím patriarchou už to takhle dál vážně nejde. Nebudu zatěžovat vážené delegáty církevního zastupitelstva výčtem těchto situací. Nejsem vztahovačný, jak se mi právě z této dílny snaží podsouvat. Bude jistě stačit, když připomenu věc zásadní. Bylo mi několikrát vyčteno, proč konečně nepředložím nějakou vizi o obnově církve a když jsem se pokusil tento nejzávažnější rozhovor o budoucnosti církve zahájit, byl tento bod programu vždy stažen z jednání církevního zastupitelstva. Na biskupské radě před Vánocemi v roce 2003 jsem požádal biskupy, aby mi předložili své vlastní návrhy a připomínky k obnově církve. Konstatuji, že dodnes jsem neobdržel jediný.
Téměř nulová reakce církve, která se obává provést diagnózu svého stavu, mě proto vedla k několika provokativním prohlášením. Za jediným účelem: probudit diskuzi v němém shromáždění. Podobně jako biskupové vím, kteří duchovní pracují ve vedlejších občanských povoláních, u mnohých lze těžko doložit, které povolání je hlavní, a které vedlejší. Nemohu s tím ovšem nic dělat, neboť bych tzv. nešetřil práv biskupů. U vědomí tohoto stavu jsem přišel s návrhem, zda by neměli duchovní uvažovat o modelu služby v církvi, která by mohla po odluce od státu zahájit misii kněží v civilním povolání. Odezvou byla nervózní až hysterická reakce. Já chápu argument, že v době poloprázdných sborů si většina církve myslí, že není možné, aby jejich farář sloužil církvi až po návratu z civilního povolání. V tom jsem s nimi zajedno. Zaznělo však mnoho kritických hlasů na adresu patriarchy. Že si vůbec dovolil něco takového říct. Je to jako vždycky. Odsoudili jsme toho, kdo o situaci pravdivě promluvil a nevadí nám, že se tak děje. Proč to jinak biskupové v praxi připouštějí? Proč se přehlíží fakt, že někteří duchovní pracují s vědomím biskupa v civilním povolání, ale patriarcha je pak napadán za to, že o takové variantě veřejně diskutuje? Vždyť je to přesně podle naší tradice. Víme, co děláme, ale vinen je ten, kdo o tom hovoří. Trestat nebudeme ty, kdo se něčeho dopustili, ale ty, kdo to prozradili. Opakuji. Argument, že v církvi máme své vlastní orgány, před nimiž budeme řešit svá přestoupení, neobstojí. Naše orgány slouží totiž často jen ke skandalizaci těch, kteří se mají zodpovídat z toho, co nikdy neudělali.
Jeden případ za všechny – bývalý ředitel a ekonom úřadu ústřední rady Ing. M. Zahrádka byl terčem kampaně, vedené z brněnské diecéze, byl podroben nespravedlivé kritice, byl anonymně obviněn i z manželské nevěry, dokonce z členství v KSČ, poté byl zpochybněn jeho křest a bylo mu pozastaveno členství v církvi. Nechutná kampaň skončila až ve chvíli, kdy Ing. Zahrádka rezignoval na svou práci v ústředí, kde už potom dožíval ve velice špatném fyzickém a psychickém stavu. Poté, co na pracovišti několikrát upadl do bezvědomí a byl odvezen sanitkou do nemocnice, požádal o uvolnění z funkce. Cituji tři věty z prohlášení člověka, který přišel pracovat do ústředí své církve: „Za celý svůj dosavadní život jsem nepoznal takové množství špíny, dovolím si říci přímo svinstva, jako za rok a půl v tomto úřadě. Vy víte nejlépe, že jsem práci věnoval veškerý čas a všechno moje úsilí, bohužel neustálé útoky ze strany některých členů církve a soustavné nervové vypětí mě nakonec připravily o zdraví a následně postavily před dilema, zda i nadále vzdorovat soustavným útokům ze strany některých členů církve, anebo rezignovat a odejít. Omlouvám se, že jsem volil cestu menšího zla a odešel jsem.“ Konec citátu. Kdo by měl zájem o celostránkové prohlášení Ing. Zahrádky, mohu jej nabídnout. Je to velmi smutné čtení o tom, jak dokážeme v duchu Kristově zničit člověka. Ať chcete nebo nechcete, sami v sobě si teď přiznejte, jaký na tom máte podíl. Komu se to zdá příliš tvrdé a neuvěřitelné, nechť si vzpomene, jakým způsobem a s jakými pocity a v jakém zdravotním stavu odcházeli pracovníci ústředí v době patriarchátu bratra Špaka. Nevím o tom, že by tehdy mému předchůdci někdo dával za vinu odchod sestry účetní Anny Říhové, bratra Ing. Evžena Duši po infarktu, psychicky zcela vyčerpané redaktorky Jany Wienerové do trvalého invalidního důchodu, apod. Kupodivu, dnes je za velmi podobné odchody z úřadu ústřední rady už vinen patriarcha Schwarz. Osobně jsem byl nucen u kárného výboru vysvětlovat obvinění ze šikany na pracovišti úřadu, a to proto, že jsem požadoval od svého podřízeného, aby mi předložil týdenní plán práce. Tolik pro ilustraci. Čas ovšem běží dál a stav ústředí církve je vydáván za důsledek neschopného a nekriticky přísného patriarchy, který tvrdě trestá sebemenší projev nesouhlasu s jeho názory. Odmítám toto narčení jako účelové a falešné. Jak by jinak mohli být na ústředí úředníci, kteří se bez bázně podepisují pod petici pro odvolání patriarchy? Namátkou paní Čumplová, která se mnou vstoupila do kontaktu pouze jedenkrát, a to když mi předávala klíče od ubytovny po své předchůdkyni. Jakou se mnou udělala zkušenost, že žádá moje odvolání? Není to třeba tím, že je vedena v úvazku u pražské diecéze, ač pracuje na ústředí? Znáte jinou firmu, kde by bylo možné, že by podřízený úředník žádal odvolání řádně zvoleného šéfa a vydávalo by se to za demokracii? Mám zprávy z náboženských obcí, že faráři apaticky mlčí, neboť už nevěří, že by v církvi mohl zavládnout duch Kristův, duch evangelia a princip svobody svědomí. Tato prohlubující se lhostejnost kněží husitské církve nejen že brání odhalit pravdu o současném stavu, ale zároveň znemožňuje nastolit obnovu církve. Mám už také informace o tom, jak někteří faráři vydírají své farníky a členy rad starších, aby připojili svůj podpis k odvolání patriarchy. Když se to nezdaří a většina laiků podpoří hlasováním patriarchu, vydá farářka absurdní rozhodnutí – prý má možnost užít právo veta. Co to má znamenat? Nevím. Třeba by nám to mohl osvětlit generální tajemník sněmu. Právě takové jednání duchovenstva však vede jen k dalšímu úpadku církve. Předpokládám také, že se brzy ozvou hlasy, volající k odpovědnosti za tento úpadek patriarchu. Už teď je odmítám. Vinni jsou ti, kteří před očima církevní veřejnosti mohou udělat cokoliv, a to beztrestně.
Byl jsem na církevním zastupitelstvu mnohokrát svědkem, jak osobní animozity a nevraživost dokázaly odvést jednání do bažin vzájemného podezírání a sočení. Tento chorobný stav sršaté nenávisti mě udivil už v době, kdy jsem mezi vámi seděl jako přednosta naukového odboru církve a tiskový mluvčí. I to je jeden ze signálů o diagnóze současného stavu církve. Proč to říkám? Zdá se být už součástí nechvalné tradice naší církve, že ve spleti rodinných klanů a vzájemně výhodných dohod, uzavřených kdesi v zákulisí církevního managmentu, není zas tak důležité, co kdo dělá a proč to dělá, jako skutečnost, z kterého klanu pochází a ke komu patří. Marně pro tuto zjevnou praxi v činnosti církve hledám oporu v citátech Písma svatého. Nic to však nemění na skutečnosti, že mnozí funkcionáři církve tak jednají.
Modelovou situací z poslední doby je případ pracovníka v ústředí církve, který se dopustil trestného činu, byl za něj odsouzen pravomocným rozsudkem soudu, ale nad jeho trestním deliktem se v církvi okamžitě uzavřela voda zapomnění, neboť kdosi v církvi v takové chvíli rozhodne, že je možné takového člověka použít. A tak i kdyby přepadl banku nebo se dopustil finančního podvodu proti bance podle § 250 trest. zákona odst.1,2 tím, že učinil škodu nikoli malou, je na rozdíl od verdiktu justice a názoru veřejnosti v očích církve prohlášen za nevinného a kritizován je nakonec ten, kdo požádal o odchod takového pracovníka z ústředí církve.
Proč se vracím k události dva roky staré? Protože tento bývalý pracovník ústředí za plné podpory své diecéze začal vydávat týdeník tzv. členů církve, v jehož nultém čísle na titulní straně napsal i cíl, pro který noviny začaly vycházet. Každý z vás si mohl na titulní straně přečíst, že Nový čs. zápas bude vycházet až do odvolání patriarchy. Druhý rok už upozorňuji na skutečnost, že tato osoba si na stránkách Nového čs. zápasu vyřizuje soukromé účty a manipuluje veřejné mínění v církvi. A to navzdory tomu, že Ústřední rada CČSH většinou hlasů přijala usnesení, že by Nový čs. zápas neměl vycházet. V každé normální instituci by takové usnesení nabylo okamžitě platnosti. Podřídili by se i v těch diecézích, kde sledovali stejné cíle a touží po odvolání svého nadřízeného. Ne tak v CČSH. Podle řádů by měli biskupové vyzvat své faráře, aby na základě tohoto usnesení Ústřední rady CČSH přestali dopisovat do takového plátku, který otevřeně formuloval, že udělá všecko proto, aby donutil patriarchu k rezignaci. O tom, kteří biskupové jen bezradně mlčí a kteří Nový čs. zápas veřejně podporují, víme všichni své a je zbytečné to v tuto chvíli rozebírat. Hospodin jistě sám zhodnotí, komu kdo slouží a na Boží milost se v této chvíli i já spoléhám. Není však určitě náhoda, že pražská diecéze, jejíž biskup několikrát veřejně prohlásil, že Nový čs. zápas nepodporuje, tento měsíc nominovala jeho šéfredaktorku dr. Bastlovou do mediální komise Ekumenické rady církví. Jak je vidět, zásluhy na dvouleté skandalizaci patriarchy mají být oceněny. Trestní rejstřík dr. Bastlové byl totiž po dvou letech konečně vymazán. A proto lze delegovat dr. Bastlovou jako reprezentanta církve do komise pro sdělovací prostředky, aby svoje zkušenosti nabídla i dalším církvím. Třeba se také potřebují zbavit nepohodlných představitelů.
Nic na tom nezmění ani fakt, že jsem několikrát v uzavřeném jednání ÚR upozornil představitele naší církve, že dr. Bastlová tak možná nečiní ani ze zlé vůle. Je totiž možná jenom nemocná a nemá odvahu se ke své nemoci přiznat. Vím, že už v roce 1996 byla hospitalizována na psychiatrickém oddělení v Praze Bohnicích (film Tajina křtu). Její diagnóza však církev příliš nezajímá. Je to podobné jako s uvedeným přepadením banky. Není důležité, koho odsoudil soud a za co, církev si přece rozhodne sama, kdo je vinen a čím. V tomto případě není otázkou lékařské zprávy, kdo je opravdu nemocen, svatá mafie rozhodne, že ne dr. Bastlová, ale patriarcha trpí schizofrenií a měl by proto ze zdravotních důvodů odstoupit. Svědčí o tom i telefonáty, údajně ze Světové rady církví v Ženevě, z nichž se později vyklubalo faxové číslo jedné pražské náboženské obce.
Dovolte mi konstatovat jeden zajímavý a pozoruhodný fakt: delegáti církevního zastupitelstva stojí často v přímém protikladu k rozhodnutím ústřední rady, ačkoliv členové ústřední rady jsou rovněž členové církevního zastupitelstva. Proč je Ústřední rada CČSH ve věcech svého úřadu, tj. úřadu ústřední rady, který by měl sloužit ústřední radě, opravována rozhodnutími Církevního zastupitelstva? Není to náhodou kromě jiného i tím, že delegáti CZ jsou manipulováni, někým, kdo na ústřední radě nesedí? Všichni víme, jak a proč došlo k oddělení slovenské diecéze od ústřední rady. Československo se rozdělilo na dva samostatné státy a Ústava církve na to musela reagovat, mě po této amputaci Slovenska oslovilo několik zkušených pracovníků církve, kteří toto rozdělení uvítali. Slovenský biskup byl po dlouhém jednání srozuměn s modelem dvou na sobě téměř nezávislých subjektů. Také ústřední rada se vzdala poměrně naivní představy, že by mohla kontrolovat situaci církve na Slovensku. Z tohoto důvodu byla prohlášena Ústřední rada CČSH orgánem, který spravuje církev pouze v České republice a oželela možnost dozoru na Slovensku. Není to dnes tak, že na Slovensku si řídí církev biskup Hradil zcela samostatně, zatímco Ústřední rada v České republice je torpédována právě pod taktovkou slovenského biskupa z církevního zastupitelstva? Jestliže tomu tak není, pak se omlouvám. Odpověď hledejte ve svém srdci a před Bohem si na ni odpovězte.
Další příklad z roku 2004. Není to tak dávno, co jsem se obrátil na členy ústřední rady s žádostí o podání svědectví ve věci rozhovoru pro Český zápas, který jsem v roli tiskového mluvčího sepsal s tehdejším kandidátem na slovenského biskupa o případu manželů Dudových. Jako tiskový mluvčí jsem napsal rozhovor s gen. vikářem Hradilem, který byl otištěn na jaře roku 2001 v Českém zápase. Tři roky to nikdo nezpochybnil. Ani samotný biskup, který mi interview na svou vlastní žádost poskytl. Až u soudu v Brně, kde tento rozhovor napadli dotčení manželé Dudovi, prohlásil biskup Hradil, že rozhovor mi neposkytl. Na dotaz užaslého soudce, jak tedy rozhovor vznikl, oslovený biskup klidně prohlásil, že jsem si rozhovor sám vymyslel, neboť je to u mě běžné. A v ústřední radě, tehdejší i současné, se nenašel jediný člověk, který by si vzpomněl, že mě gen. vikář Hradil jako tiskového mluvčího církve o tento rozhovor na jednání ústřední rady veřejně požádal. Církev se dokonce nepotřebovala vyjádřit k protokolu ze soudnímu jednání, který jsem všem členům ústřední rady, bývalé i současné, zaslal s prosbou o vyjádření. Církvi vůbec nevadí, že u soudu na straně žalované stojí vedle sebe patriarcha a biskup a soudci je zřejmé, že jeden z nich je lhář. Církevní funkcionáři se bojí. Že se nebojí patriarchy je očividné. Koho se tedy bojí?
Klasický případ absurdního stavu v církvi zrcadlí tzv. velikonoční aféra roku 2005 na TV Nova, v níž bylo zveřejněno kupčení se křtem a svatebními obřady u sv. Mikuláše. Vinen ovšem není farář, který vysluhuje svatební obřady za úplatu a na televizní obrazovce pronese větu, která ohromí veřejnost. Cituji: „Můžeme se bavit o tom, jestli je to morální nebo nemorální, ale právně je to v naprostém pořádku.“ Konec citátu. Vinen není dokonce ani farář, který pokřtil pastorační asistentku za tisíc korun a když byl obviněn svým spolupracovníkem z užívaní drog, odmítl se podrobit krevní zkoušce a raději a bez problémů odešel ze služeb církve. Co na tom, že na faře asistovala policie! Vinen je patriarcha, neboť neutekl před kamerou a odpověděl na dotazy novinářů podle svých dostupných informací. Tuto pravdu ovšem znala celá ústřední rada, která se těmito incidenty zabývala na dvou zasedáních. Nic se ale neřešilo. Výsledek je však zřejmý už dnes. Ať je pravda jakákoliv, církev musí zůstat svatá a patriarcha má odejít ze služby, protože promluvil. Tolik toho už přece natropil! A co by ještě udělal! Dřív, než mi byla dána možnost vysvětlit církevní veřejnosti, jakým způsobem jsem byl vtažen do této aféry, byl jsem označen okamžitě za jejího iniciátora, odsouzen jako viník a vyzván k odstoupení.
Musím konstatovat ve své zprávě o stavu církve následující fakt: Stojím v čele církve v absurdní pozici. Za všechno jsem odpovědný, ale nemám žádné pravomoci. Při každém pokusu o řízení církve nebo nápravě nepořádků se zvedne vlna odporu. Z té či oné strany. Biskupové, jak se zdá podle jejich reakcí, většinou nechápou rozdíl mezi mandátem biskupa, voleného jednou diecézí a patriarchy, voleného celou církví. Zažil jsem i bouchání do stolu a výkřiky – Už nechci slyšet žádné já, patriarcha, ty jsi jeden ze členů ústřední rady a nic víc. Někteří zástupci diecézí nechtějí připustit platnost ústavního článku, že patriarcha je biskupem nad celou církví. Rozhodnutí ústřední rady, pokud vyhoví patriarchovi, bývají důmyslně torpédována rozhodnutími církevního zastupitelstva a slovenský biskup je ve věcech ekonomických jmenován kurátorem nad Ústřední radou CČSH v České republice, ačkoliv jeho působnost je vysloveně ve Slovenské republice.
Podle právního výkladu, který mi byl předložen, byly tímto dozorem slovenského biskupa nad českým úřadem ústřední rady překročeny kompetence církevního zastupitelstva i slovenského biskupa. Vytrvalá kampaň Nového čs. zápasu, který stále a horečně zápasí o mé odvolání a nepřátelství mých odpůrců přinesly kýžené ovoce.
Pamatuji, že jeden z biskupů dříve hovořil o tajuplné skříni jednoho z přítomných, v níž se nacházejí písemné doklady o prohřešcích některých farářů a činovníků církve v jeho diecézi, a kteří se s tímto vydíráním svému biskupovi i svěřili a tak mu vysvětlovali, a tím se i omlouvali, proč nemohou v tom či onom případě říci pravdu, či jinak dát najevo svůj názor. Také tento biskup dnes, ještě sice váhavě, ale přece jen přiklonil svůj hlas k volání, že patriarcha by měl dát hlavu na špalek. Možná pod tíhou argumentů biskupských listů do diecézí celá církev nakonec uvěří, že za všemi problémy v církvi stojí patriarcha. Jeho odchod bude znamenat zlatou éru CČSH a vše se tím vyřeší. Nastane přece tak dlouho očekávané ticho.
Já ovšem budu mluvit, budu se ptát veřejně, a budu žádat odpovědi. V současné době jsem znepokojen informacemi o výdělečné činnosti společnosti s ručeným omezením DIES, založené v Brně, jejímž 100 % vlastníkem je brněnská diecéze. Možná, že odpovědi kompetentních osob objasní nejen zvláštní činnost a způsob nakládaní s nemovitostmi v majetku diecéze, ale že odhalí důvody nepřátelských postojů některých vrcholných představitelů církve vůči osobě patriarchy. Ing. Milan Líška je prokuristou s.r.o. DIES a tvrdil v diskuzi na internetových stránkách církve, že DIES nespravuje majetek na Lipové, tedy ve školícím středisku CČSH v Brně. Já mám ovšem jiné informace. Žádám proto církevní zastupitelstvo, aby uložilo diecézní radě v Brně jako 100% vlastníku DIES s.r.o., aby jednatelka této společnosti, farářka, členka diecézní rady a církevního zastupitelstva v jedné osobě, Mgr. Iva Pospíšilová a prokurista DIES s.r.o. místopředseda diecézní rady, člen ústřední rady a člen církevního zastupitelstva Ing. Milan Líška zodpověděli všechny následující dotazy a předložili níže uvedené dokumenty:
1. Vlastní s.r.o. DIES nemovitosti? Jestliže ano, jaké a proč je vlastní? A kdo je financoval? Jaké je vyjádření původního vlastníka, tj. brněnské diecézní rady?
2. Předložte znalecký posudek převodu nemovitostí, který je ze zákona povinný pro finanční úřad.
3. Obchodovala někdy s.r.o. DIES s firmou s. r. o. GAVLAS, jejímž ředitelem a jednatelem v jedné osobě je opět ing. Milan Líška? Ať jednatelka s. r. o. DIES Pospíšilová předloží soupis všech transakcí a prokáže, zda byly realizovány za cenu obvyklou.
4. Žádám o předložení nabývací listiny firmy s.r.o. DIES, které umožní prokázat, jak byly nemovitosti nabyty a objasní důvod těchto kroků. (předložení kopie kupní smlouvy, schválení kompetentních církevních orgánů, oddělovací geometrický plán nových parcel, znalecký posudek na cenu nových nemovitostí).
5. Ptám se, proč je jméno Ing. Milana Líšky jako jednoho z vrcholných představitelů církve uvedeno ve společnosti GAVLAS s.r.o. a s.r.o. DIES. Církev přece nepotřebuje zakládat s.r.o. k pronájmu nemovitostí. Církev by dokonce neměla podnikat.
6. Kdo navrhl převod nemovitého majetku na s.r.o DIES? Předložte schválení diecézní rady v Brně a ústřední rady, která udělovala v té době výjimky z moratoria.
7. Jak je možné, že s.r.o. GAVLAS pořádá ve školícím středisku CČSH veřejné dražby, dokonce i nevyžádané dražby a dále i aukce a tím využívá prostory školícího střediska CČSH, které bylo postaveno z obětavých darů členů církve na základě výzvy opravdového biskupa br. Pudicha? Žádám o předložení usnesení Diecézní rady v Brně, která dražení v objektu schválila. Za jakých podmínek se tyto dražby v církevním prostředí odehrávají? Ing. M. Líška byl v této době v diecézní radě i v s.r.o. GAVLAS, což je střet zájmů, neboť šlo o jednu a tutéž osobu a proto je ze zákona nutné prokázat, že nájmy uvedených prostor byly za cenu v lokalitě obvyklou. Prokážeme to a dostojíme zákonu? Jaký zisk měla diecézní rada v poměru k zisku firmy GAVLAS, která tyto dražby na půdě naší církve realizovala?
8. Na přelomu let 1992/93 diecézní rada v Brně restituovala nemovitosti a parcely za školícím střediskem Lipová (č. 519, 520, 522), které kdysi darovala pod tlakem státu a stát je z vynuceného darování opět církvi vrátil. Tyto parcely byly prodány prostřednictvím Ing. Milana Líšky a dnes na těchto lukrativních pozemcích stojí exkluzivní vily. Byla prodejní cena těchto parcel a nemovitostí v místě obvyklá? Ptám se, jak byl užit zisk z prodeje? A kdo z církve prodej parcel povolil?
9. Kdo povolil vyčlenit dva roky po založení s.r.o. DIES z majetku CČSH na Lipové další tři parcely, které vytvářejí na první pohled dojem přístupové cesty k domu, postavenému jako sídlo biskupa, a kde od roku 1994 bydlí Ing. M. Líška? Kdo a proč to povolil? Kdo a kolik za parcely zaplatil? Kdo je koupil? Jestliže byly koupeny, kde DIES vzala peníze, když nemá údajně žádný zisk ze své činnosti? Jestliže byly darovány, kdo zaplatil darovací daň? Předložte účetní uzávěrky s.r.o. DIES.
10. Proč CČSH poskytuje podnikateli s realitami Ing. M. Líškovi pronájem služebního bytu za neobvyklých podmínek, tzn. zadarmo? Proč neplatí cenu v místě obvyklou. Vždyť jeho firma, tedy GAVLAS, zprostředkovává pronájem na vedlejší parcele srovnatelný byt za 33. 000 Kč měsíčně, a to bez poplatků? Proč tak úspěšný podnikatel s realitami, jako je ing. M. Líška neplatí stejný nájem církvi, jaký vyměřil u sousedů? Musím konstatovat, že tento příjem Ing. M. Líšky převyšuje příjem biskupů i patriarchy, protože v součtu činí cca 35. 500 Kč měsíčně. Je totiž zapotřebí přičíst 2.500 Kč za funkci vedoucího školícího střediska na Lipové, kterou obětavý ing. M. Líška také zastává. Předpokládám, že Ing. M. Líška tento celkový příjem zdaňuje a je ochoten to doložit.
Vážení členové církevního zastupitelstva, mám podezření, že mohl být spáchán trestný čin zpronevěry majetku církve, žádám proto, aby diecézní rada v Brně, jednatelka a prokurista s.r.o. DIES nám urychleně předložili všechny požadované dokumenty, výpisy a listiny na nejbližší ústřední radě. Pokud se toto podezření prokáže, budu žádat kompetentní osoby, aby vyvodily osobní odpovědnost, a to včetně biskupa Šandery. Myslím, že podobně by se církev měla zajímat o další s.r.o., založené v CČSH.
Děkuji vám, že jsem mohl projevit svůj názor, který opírám o čtvrtý rok své služby v úřadě patriarchy. Odmítám však zodpovědnost bez kompetencí a možností měnit věci k lepšímu. Odmítám být němou loutkou, smýkanou od jednoho trestního udání k druhému. Zažil jsem v církvi už takřka vše. Od obvinění ze sexuálních prohřešků přes odposlouchávací zařízení, fyzické napadení jiné osoby v úřadě, tajný účet patriarchy, bourání nosných zdí v budově úřadu až po výhrůžné esemesky. Ve všech případech je označen jako jediný viník patriarcha. Je zpochybňován i můj zdravotní stav. Jak jsem již uvedl, hovoří se o schizofrenickém patriarchovi, dostávám provokativní telefonáty, údajně ze Světové rady církví v Ženevě, ale jak se později ukázalo, šlo pouze o faxový telefon pracovnice církve z Michle.
Církev je prý unavena, patriarcha ovšem také. Když odejde, vše se vyřeší. Vždyť patriarcha odmítl podepsat i mzdovou uzávěrku za rok 2004 a ze stejného důvodu nejspíš nepodepíše ani uzávěrku za rok 2005. Patriarchu je zapotřebí zostudit před církevní veřejností, naložit na něj zodpovědnost za stav hospodaření v úřadu ústřední rady, a jak to vyjádřil jeden z biskupů – Jendo, ulehči nám to a odejdi sám.
Vážení členové církevního zastupitelstva, neodejdu. Odmítám také otevřenou i skrývanou zlobu, nespravedlnost a nekřesťanskou nenávist, které jsem vystaven za to, že jsem na sebe vzal břemeno služby patriarchy církve, církve, která se nachází v hluboké krizi. Odmítám praktiky funkcionářů církve, kteří tři a půl roku po mém zvolení stále syčí – My o tobě něco víme. Nezveřejňuj naše praktiky, neper špinavé prádlo na veřejnosti, nebo začneme mluvit. Nevím, co kdo z vás na mne má. Jedno je jisté. Jsem obyčejný člověk a jistě jsem v životě udělal mnoho chyb. Odmítám však estébácké manýry, zaryté pod kůži některých funkcionářů této církve. Jestliže jsem takto po straně léta zastrašován, pak se ptám – Proč nebylo to NĚCO tak závažného proti mé osobě zveřejněno na volebním sněmu? Není to zas jen další pokus o vydírání člověka, který by měl být loutkou? Oznamuji vám, že jsem skutečně z důvodů falešně zpracovaných formulářů pro Ministerstvo kultury ČR, vypracovaných církevním revizorem, nepodepsal mzdovou uzávěrku za rok 2004 a po několika následných konzultacích, z nichž poslední proběhla tento týden na Ministerstvu kultury ČR, mi bylo oficiálně vedením příslušného odboru MK ČR oznámeno, že brzy dojde k provedení kontroly užití dotace mzdových prostředků pro administrativu v ústředí církve. S plnou zodpovědností vám také oznamuji, že ani první kvartál roku 2005 není podle pravidel ministerstva kultury v pořádku. A už teď vám oznamuji, že nebudu podepisovat antidatované smlouvy, což je teď vlastně jediný způsob, jak uvést stav administrativy placené státem do souladu s usnesením ústřední rady a s pravidly MK ČR. Dále vám oznamuji, že jsem po zvážení celé situace, v souvislostech shora uvedených, požádal příslušný finanční úřad o provedení hloubkové kontroly v účetnictví naší církve, zejména v letech 1997 – 2003, z důvodu, že nejsem přesvědčen, že účetnictví bylo vedeno průkazným způsobem a navíc mám podezření, že došlo ke zkreslení hospodářského výsledku. Podotýkám, že patriarcha je osoba duchovní, nejsem ekonom ani manažer. Také mzdová uzávěrka mi byla doporučena k podpisu s tím, že ji mohu podepsat, ale já mám za to, že není v pořádku. Pro nastolení skutečného pořádku v církvi jsem po dlouhém rozvažování všech variant přistoupil k žádosti o hloubkovou kontrolu.
Vážení členové církevního zastupitelstva, modlím se za budoucnost tohoto společenství, které by mělo být vrcholným orgánem církve. Bez výhrůžek, bez osočování, oproštěné od zloby a nenávisti. Věřím v Církev čs. husitskou, která místo mrzačení charakterů a lidského zdraví dokáže zpřítomnit dobro, pravdu a krásu tím, že uvede v modlitbách i činech do svého středu nikoli partikulární zájmy nějaké svaté mafie, ale Ježíše Krista. V něm je totiž naše naděje. On je prvním i posledním, alfou i omegou. Děkuji.
Jan Schwarz, patriarcha
Poté, co biskup Hradil doporučil přítomným zastupitelům, aby tuto zprávu patriarchy odmítli vzít na vědomí, se patriarcha vzdálil z jednání a vrátil se s následujícím prohlášením:
"Na základě informací, které mám k dispozici a které jsem zde přednesl, mám podezření, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu. Domnívám se, že můje jít např. o zpronevěru některých pracovníků církve. Žádám proto přijmout do usnesení bod, že CZ vzalo tuto informaci patriarchy na vědomí ve znění:
Patriarcha seznámil delegáty CZ se zprávou, v níž uvedl své podezření, že mohl být spáchán trestný čin, nebo i více trestných činů a proto navrhuje řádné a bezodkladné vyšetření. Dále patriarcha upozornil přítomné, že pokud nebude toto citováno v usnesení a CZ nepodnikne patřičné kroky, nepodepíše patriarcha usnesení CZ a bude nucen se obrátit na orgány činné v trestním řízení. Poté předal osobně písemné dotazy dotčenému Ing. M. Líškovi, uvedené ve zprávě patriarchy o stavu církve a omluvil se z dalšího jednání.
Vážené sestry a bratři,
zveřejnil jsem tuto zprávu, neboť se nemohu smířit s pokryteckým jednáním managementu církve, který je snad i ochoten obracet řády naruby a doplňovat je podle potřeby a pro další krytí zlořádů v církvi. Obracím se k vám, především ke členům Církve čs. husitské, abyste byli obeznámeni se skutečnou podstatou problémů ve vedení církve. Modleme se společně za svou církev a zpytujme ve svém srdci, co můžeme a máme pro naši církev nyní udělat.
Přátelsky
Jan Schwarz, patriarcha
Zdroj: http://www.ccsh.cz/new/patriarcha.asp
