Grano Salis - HISTORIE LETNIČNÍHO HNUTÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH

Karels poslal:

HISTORIE LETNIČNÍHO HNUTÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH

Chceme-li mluvit o letničním hnutí v českých zemích, musíme se zabývat především počátky a vývojem dnešní Apoštolské církve , která toto hnutí v naší zemi prakticky jako jediná církev zastupuje. U kolébky hnutí stály převážně dvě základní oblasti. První bylo Těšínsko, druhou pak oblast Prahy a okolí. Dalšími místy poměrně velkého probuzení pak byla oblast Kolínska a od poloviny 50. let okolí Brna. Oblasti vznikaly často na sobě nezávisle, ale vyvíjely se stejným duchovním směrem, až došlo k jejich sjednocení.

Těšínsko koncem 19.století procházelo velkým duchovním probuzením, které bylo ovlivněno probuzením v Americe, Anglii a na jiných kontinentech. Byla to doba, kdy byli lidé ve sborech navráceni k modlitebnímu životu, ve svých srdcích skutečně začali prožívat znovuzrození, s bázní hledali Boží tvář a zakoušeli mnoho Božích zázraků a činů. V tomto období vzniká spolek, obdoba spolku “Modrý kříž” fungujícího v západní Evropě, který se jmenoval “Vnitrocírkevní misijní spolek při luterské evangelické církvi”. Tento spolek začal pracovat zhruba okolo roku 1902. Bratři stojící jako vedoucí tohoto společenství byli skutečně upřímně věřící lidé a hledali Pána na svých modlitebních setkáních. Přibližně okolo roku 1904 docházelo k prvním křtům v Duchu svatém a modlitbám v jiných jazycích a mezi lidmi se začalo šuškat, že na některých těchto shromážděních se lidé nějak divně modlí a říkají něco, čemu nikdo z nich nerozumí. Vše se tlumilo, o všem mlčelo nebo pouze šuškalo, neboť ze všeho přicházel do srdcí lidí strach. Modlitby však pokračovaly a během let 1904-1906 přibývalo těch, kteří na modlitbách takto “divně” mluvili. Protože byl na celém Těšínsku zmatek ze všeho a toto probuzení se stávalo známým po celé církvi, kolem roku 1908 bratři z církve evangelické augsburského vyznání pozvali k posouzení doktora Urbana, teologa z Německa (poznámka: nejedná se o pozdějšího předsedu Církve bratrské). Ten však na otázky farářů neodpovídal zrovna pro toto dění kladně. Mluvil o “podobných problémech” v Německu v Brzegu (kde působil pastor Paul) a jinde, i když je nutné podotknout, že i tito lidé vše říkali s bázní. Později na sklonku let 1908/09 však po této návštěvě došlo k tomu, že lidé, kteří hovořili v jazycích, byli postaveni před volbu: buď přestat nebo odejít a nakonec byli někteří z církve evangelické augsburského vyznání vykázáni. Tato skupina založila zhruba okolo svátku Letnic v roce 1910 spolek, který byl tehdejší rakousko-uherskou vládou zaregistrován jako „Spolek pro rozhodné křesťany”. Tito lidé, jak sami říkali, nechtěli církev rozbíjet ani zakládat novou, chtěli pouze prostor, kde by se mohli scházet. Sídlem spolku byl nejdříve Těšín, pak Něbory a nakonec Dolní Žukov. Prvním vedoucím se stal bratr Kajfosz z Něbor a lidé se scházeli po domech. Tehdy se první oficiální shromáždění konala v Něborech, kde probíhala asi 3 roky, než se otevřelo roku 1912 další místo a to u rodiny Gorňákových v Žukově, kde toto centrum zůstalo až do roku 1951. (Zde toto probuzení začalo prakticky mládeží). Po celou tuto dobu bratři a sestry misijně pracovali v této oblasti a ovocem byl vznik dalších skupin i sborečků.

(Čechy) V období počátku 20.století (roku 1908) pronikají zprávy o vlně letničního probuzení Evropy i do sboru Svobodné reformované církve v Praze, zejména do skupiny okolo bratrů Sokolů. Jelikož i zde vznikly dva tábory, dne 15.5.1908 skupina otevřená pro působení Ducha svatého ze sboru odešla a založila „Záchranný spolek Tábor“. Pokračují ve scházení se po bytech a vedoucím se stává bratr Novák, později po jeho vystěhování do Austrálie bratr František Sokol.

(Těšínsko) V dalším období, zhruba 12ti let, se tento spolek především formoval. Práce se rozrostla, ale přicházely i krize. Zhruba v roce 1916, kdy bylo mnoho mladých bratří odvedeno na frontu a zůstaly především sestry, došlo k první krizi. Vedoucí bratr Kajfosz se rozhodl pro návrat celé skupiny zpět do evangelické církve do misijního spolku a tento spolek Rozhodných křesťanů letničních měl být rozpuštěn. Nakonec se však při členském shromáždění postavily sestry proti a bratr odešel zpět sám. Skupina tak zůstala bez vůdce, ale i přesto můžeme ze svědectví vidět, že Duch svatý tyto sestry i několik mladších bratrů, kteří nebyli ve válce, stmeloval a dále konal mnohé své dílo.

(Těšínsko) Po 1. světové válce (1914-1918) se práce začala konsolidovat. Protože však na řece Olze vznikla hranice, došlo ke změnám na obou březích (jak v Čechách, tak v Polsku) a práce se rozdělila. Přestože další působení v obou zemích směřovala po vlastních liniích, sbory v obou zemích úzce spolupracovaly a tvořily stále jakoby jeden celek. Zhruba v období kolem roku 1922 se na Slezsko vrátil bratr Wojnar st. (poznámka: Bratr, který byl jedním z průkopníků a prvních, kteří přijali křest Duchem svatým. Později, když docházelo ke střetům mezi evangelickou církví a těmito lidmi křtěnými Duchem svatým, odcestoval pryč jako misionář). Mezitím se totiž tato skupina více dozvěděla o bratru pastorovi Paulovi pracujícím v Brzegu a rozjela se tam podívat. Zde se na jedné konferenci setkali s bratrem Wojnarem st., který misijně pracoval na Haličsku, Lvovsku a jiných místech Polska a byl úzkým spolupracovníkem bratra Paula. Bratr Wojnar st. po svém návratu na Slezsko počátkem 20. let začal ve spolku aktivně pracovat a stal se vedoucí osobností tohoto hnutí.

(Čechy) Ve stejné době se o tuto práci začal zajímat bratr Josef Novák, jeden z navrátivších se exulantů do Československa. I on byl spolupracovníkem pastora Paula a poté, co se dověděl o této skupině a jejich práci na Těšínsku, se zde chtěl usadit. Ovšem pro určité rozpory mezi ním a bratrem Wojnarem odjel do Prahy a začal pracovat v Úvalech a okolí. Zde už byla zmiňovaná skupina, která počátkem století povstala v Praze a okolí ve sboru reformované evangelické církve (dnešní Církev bratrská). Takovéto skupiny prožívající zkušenost křtu v Duchu svatém byly i v jiných církvích. Skupinu začali okolo sebe shromažďovat nejdříve bratři Sokolové, nyní i bratr Novák. Tyto sbory v okolí Prahy, v Úvalech, Černošicích a jinde začaly růst a pracovat, podobně jako na Těšínsku, v rámci spolku, který se jmenoval “Záchranný spolek Tábor” (ZST). I zde docházelo stále ke třenicím mezi skupinami „Záchranného spolku Tábor“ a Jednotou českobratrskou (poznámka: V roce 1920 některé evangelické církve změnily své názvy a Svobodná reformovaná církev přijala název Jednota českobratrská), církví do níž byli členové „Záchranného spolku Tábor“ od roku 1920 na vlastní žádost přijati jako samostatný sbor. Vše vyvrcholilo prosazením vyloučení tohoto sboru z Jednoty českobratrské roku 1923 na žižkovské konferenci. Po vyloučení členové spolku pokračují ve své reformační a misijní práci.

(Těšínsko) V údobí let 1922 až 1934 se spolek pod vedením bratra Wojnara začal stabilizovat a formovat, vznikaly nové sbory, staršovstva a práce se začala systematicky rozvíjet. Kolem roku1928 však došlo k prvnímu jakoby duchovnímu oslabení. Tehdy se sice tyto sbory čítající dohromady asi až k 2 000 členům, stabilizovaly, ale současně docházelo k ochlazování. Po několika letech, kolem roku 1934, dochází na Těšínsku znovu z Boží milosti k jakési druhé vlně probuzení, kdy mnozí bratři a sestry zakoušeli křest Duchem svatým (poznámka: I přes to, že v té době byl tento křest stále pokládán za něco mimořádného a hovoření v jazycích za něco ne zcela normálního a běžného. Tento fakt způsobila forma zvěstování, podávající křest Duchem svatým a modlitbu v jazyku jako odměnu danou Bohem tomu kdo bude vést vysoce posvěcený život. Toto zde přetrvávalo snad až do 50.- 60. let.).

(Těšínsko) V 30. letech se církev na Slezsku dostává vlivem nástupu Adolfa Hitlera k moci do další krize. Začátkem války Polsko zabralo Československu oblast Těšínska a později po napadení Polska Německem, došlo k zabrání i celého Slezska. (poznámka: 29.- 30.9.1938 byla uzavřena “Mnichovská dohoda” mezi zástupci Itálie, Německa, Francie a Velké Británie o odtržení a připojení pohraničních oblastí k Německu. Vlivem teritoriálních nároků Německa, Polska a Maďarska se celková rozloha státu zmenšila asi o 1/3.) Téměř všichni, celé Slezsko se tak dostalo do Říše. Mnozí se během války, kdy shromáždění byla zakázána a rozehnána a spolek pracoval v podzemí, setkali s různými praktikami gestapa, mnozí bratři byli odvedeni do Německa na nucené práce a bratr Wojnar byl poslán do koncentračního tábora. Božím zásahem, skrze čin jednoho jeho rodinného příslušníka, byl bratr propuštěn a vrátil se zpět domů.

(Čechy) V době nacistické okupace, sice tajně, společenství „Záchranného spolku Tábor“ scházející se v Ječné ul., Úvalech a v Černošicích žije dále. Během války roku 1940 zemřel vůdce bratr František Sokol a vedení se ujal Rudolf Sokol spolu s bratrem Michálikem. Letniční skupiny vznikaly a pracovaly i v jiných městech na území Čech.

(Těšínsko) V roce 1946 byl bratr Wojnar st. po svém návratu z koncentračního tábora odvolán skupinou mladých bratří z vedení i ze staršovstva. On jejich rozhodnutí přijal a v plném podřízení zůstal ve sboru a dále se účastnil práce sboru jako jeho člen. Od téhož roku (1946) se do vedení církve na Těšínsku dostal bratr Kaleta, který na rozdíl od bratra Wojnara, který byl více stoupencem linie pastora Paula - linie letniční, byl spíše zastáncem linie probuzenecké. I když on sám také prožil křest v Duchu svatém a modlil se v cizích jazycích, kladl spíše důraz na obrácení a následný posvěcený život.

V období, kdy ve vedení stál bratr Kaleta, kolem roku 1948, se politické moci v zemi chopil komunistický totalitní režim a jedním z prvních kroků bylo zrušení všech spolků. Nakonec byl počátkem 50. let (pro nátlak státních orgánů) celý spolek Rozhodných křesťanů letničních připojen k Jednotě českobratrské (dnešní Církve bratrské). Byla z toho však mnohá nedorozumění, nepochopení, věroučné rozdíly a skupina těšínských sborů se rozdělila na dvě části.

(Čechy) I v Praze byly různé malé skupiny, které postihlo po vydání nového církevního zákona roku 1951 rozpuštění spolku a tím pádem i následné vyšetřování atd.. Bratr Rudolf Sokol později odstoupil z vedení. Na výzvu státních orgánů zařadit se do některé existující církve přešel úvalský sbor roku 1952 jako stanice do žižkovského sboru Jednoty českobratrské a pražský letniční sbor „Záchranný spolek Tábor“ přešel do ilegálního scházení se po bytech. Tuto malou skupinku vedl bratr Vilém Tefr. Sborový život se po další těžká léta komunistického režimu nezastavil a práce pokračovala.

Po válce zde začali také pracovat exulanti, kteří se tehdy vraceli zpět do země. Povstaly tak skupiny s letničním charakterem v Chomutově, v Jižních Čechách a na jiných místech. Později se však téměř celá skupina z jižních Čech, kterou tvořili Slováci z Rumunska, vystěhovala zpět na Slovensko (do okolí Košic) a zde zůstalo pouze několik málo jedinců. Podobně skončila i skupina z okolí Chomutova, kde mnozí nakonec odešli do různých církví a denominací. Jako jediný ucelený celek v té době zůstalo pouze Těšínsko.

Dalším místem, kde začala nová práce Ducha svatého, bylo od poloviny 50. let také Brno.

(Těšínsko) Na konferenci Církve bratrské konané roku 1958 v Praze na Smíchově vyhlásil doktor Urban, v té době kazatel ostravského sboru, referát o letničním hnutí, kde se plně přihlásil k Berlínské deklaraci. Jako reakce na nezvyklé projevy v evangelickém sboru v Kasselu bylo 56 vedoucích mužů v čele se bratrem Steitzem a Rubanovitschem sezváno 15.9.1909 do Berlína, kde po několika hodinovém jednání sestavili, tzv. Berlínskou deklaraci. Tato deklarace obsahovala několik bodů. 1/ Letniční hnutí není shůry, ale zdola, působí zde démoni, kteří lstivě mísí lež s pravdou, 2/ Nejedná se o hnutí darované Bohem, 3/ Církev v Německu je vyzvána k pokání, že něco takového zde našlo živnou půdu, 4/ Učení J. Paula bylo odsouzeno, 5/ Letnice byly jen jedny, neočekáváme proto další, ale příchod Pána Ježíše. Referát byl schválen a přijat. Mimo jiné také způsobil rozlomení svazku a Těšínsko se začalo dělit na dvě poloviny. Tehdy se polovina vedená bratrem Kaletou začala ještě více přiklánět k linii Církve bratrské. Druhou se stala skupina vedená bratry Konderlou a Wojnarem st., který se mezitím dostal opět do vedení, spolu se skupinou mladších bratří. Tyto sbory v Žukově a v Něborech, s částí sboru v Hrádku a v Suché, se nakonec rozhodly z církve vystoupit. Do části odcházejících ze sboru v Suché patřil i nynější biskup Apoštolské církve v České republice Rudolf Bubik.

(Těšínsko) Počátkem 60. let došlo k prvnímu pokus založit letniční církev. Ten však skončil tak, že při zakládající konferenci , která byla svolána na 17.3.1962, bylo zatčeno 8 bratrů, asi třicet vyšetřováno a konference byla z úřední moci rozehnána. Modlitebny byly zavřeny a církev vešla do podzemí. V dalších letech, asi do roku 1968, církev sice pracovala v podzemí, ale scházela se dál, a to i mládež či pěvecký sbor. Sbory žily normálním životem, i když tajně. V té době došlo také k několika zlomům. Velká část bratrů a sester se vystěhovala do východního Polska, na severní Moravě se rozšířilo učení stoupenců proroka Branhama a současně učení norských bratří. Toto způsobilo, že práce, která byla v podzemí ještě jakž takž fungující, se po obdržení prozatímního povolení, které církev dostala v době pražského jara roku 1968, začala drobit. Toto povolení jí však bylo v roce 1973 za Husákovy vlády opět odebráno a poté začalo ještě větší pronásledování. Církev vešla zpět do podzemí. V této době začala práce tím, že se věřící opět schází po domech. Na prvním shromáždění se sešlo 12 lidí (i s dětmi) z těch stovek, které byly předtím ve sborech. Ty byly zcela rozsypány, neboť vinou těchto směrů byli lidé natolik rozhádaní, že jednota zde nebyla prakticky žádná. Ti, kteří ve sborech zůstali, vstoupili do Církve bratrské nebo do jiných denominací.

(Čechy) V Praze se na počátku 70. let skupinky dále scházely, ovšem šlo už pouze o skupiny starších lidí, téměř bez mládeže. Také vznikla skupina, předvoj charismatického hnutí, které začali organizovat bratr Sedláček se svou manželkou.

(Brno) Další společenství vzniká vyloučením některých členů ze sboru Bratrské jednoty baptistů v Brně. Šlo o poměrně rychle sílící skupinu kolem bratra Bohuslava Tetivy. Současně prací Apoštolské církve ze Slovenska vznikaly na jižní Moravě další skupiny v Nejdku a v Jevišovce a na některých dalších místech.

S Boží pomocí začala další práce na jiné bázi, a to snahou sjednotit všechny letniční v Čechách a na Moravě. Do roku 1976 se tak povedlo navázat kontakty se skupinou bratra Tetivy (Brno) a skupinou pracující v Nejdku s Cupalovými. Pomalu se otvírala i cesta ke skupinám v Čechách – převážně do sboru Praha.

Společně začaly tyto sbory pod názvem Rozhodní křesťané letniční usilovat o povolení a registraci letniční církve. V roce 1976 v Brně byla založena, v malé skupině bratrů, Letniční církev a prvním předsedou se stal bratr Rudolf Bubik. Během 1/2 roku byl vypracován statut, který byl počátkem roku 1977 podepsán 170 věřícími, jako žádost úřadům o povolení této církve. Tak byla 19.3.1977 podána první oficiální žádost o založení církve zastoupená sbory Český Těšín, Brno a během krátké doby se připojil sbor Praha. Tyto kroky však vyvolaly okamžitou odezvu: zvýšený zájem státní bezpečnosti. Přesto práce pokračovala a Pán Bůh ve své milosti přidával do společenství další nové lidi, kteří přicházeli do sborů a vydávali své životy Kristu. Roku 1977 byly navázány kontakty v Čechách kde začala práce v Kutné Hoře a obnovena spolupráce se skupinou v Chomutově. Paralelně se rozvíjela práce i na Těšínsku.

24. srpna roku 1982 došlo k zásahu státní policie a bratr Rudolf Bubik společně s dalšími 2 bratry byl zatčen. Po několika měsících zatýkání pokračovalo, tentokrát byli 11. ledna 1983 zatčeni tři bratři v Brně. Následovalo vězení, mnohé výslechy a soudy. Přes toto pronásledování přišlo do srdcí lidí ještě větší utvrzení v tom, k čemu Pán Bůh tyto věřící volal. Církev dále pracovala a 25.1.1989, těsně před pádem totalitního režimu, byla z Boží milosti zaregistrována a vládou oficiálně povolena pod názvem Apoštolská církev v ČR. Zpočátku bylo povoleno pět sborů. Tomuto kroku, který byl určitým vítězstvím, předcházely desítky žádostí a nekonečná jednání se státními úřady na všech úrovních včetně vlády.

Předešlé období od roku 1982 bylo časem Božího vedení, hledání a formování. Ještě v době totality se staly dvě důležité věci: byl založen tzv. literární výbor, který byl předvojem našeho dnešního nakladatelství. Současně byla v polovině 80. let založena podzemní biblická škola, která zpočátku nebyla ničím jiným, než systematickým vyučováním bratří a sester.

Církev po legalizaci pokračovala ve své práci, pro existující sbory byla otevřena cesta pro evangelizaci a misii, jejímž působením vznikaly nové stanice a společenství, ve sborech začaly fungovat nové oblasti služby a veřejného působení…

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace