Grano Salis - Causa: Nežád

Karels poslal:

Causa: Nežád

Do čela nešílenější islamistické teokracie na planetě - Íránu - se při volbách 24.června 2005 dostalo naprosté monstrum - Mahmúd Ahmadí Nežád (48)

Už jako teheránský starosta nadělal tento ultraislamista z teheránských kulturních středisek modlitebny a zavedl oddělené výtahy pro muže a ženy! Kampaň postavil prakticky pouze na fanatickém prosazení islámu.

„Neměli jsme revoluci, abychom tu měli demokracii!“ říkal kromě jiného... Díky populistickým slibům, že spravedlivě rozdělí příjmy z ropy si získal především chudou lůzu - což je v Íránu 90% obyvatel. Ahmadí Nedžád se dal slyšet, že vztahy Íránu k USA nejsou klíčem k řešení íránských problémů. „Musíme si zvolit odvážnou vládu, která bude oddána boží straně,“ řekl politik, který zahajuje tiskové konference dlouhým čtením z koránu.

VEDL VÝSLECHY RUKOJMÍCH

Proč Neřádova tvář nikde před volbami nebyla vidět se ukázalo záhy. Pět Američanů, bývalých rukojmí kteří byli od listopadu1979 drženi na obsazeném velvyslanectví v Teheránu 444 dny, se při sledování záběrů nově zvoleného íránského prezidenta shodlo, že je jedním z klíčových vůdců skupiny „studentů“, která je zadržovala.

„Je to ten chlapík. O tom nemůže být pochyb,“ řekl agentuře AP bývalý rukojmí Chuck Scott, plukovník ve výslužbě, který dnes žije v Jonesboro ve státě Georgia. „I kdybyste z něj udělali blondýna a oholili mu kníry, oblékli ho do páskovských šatů, stejně bych ho na první pohled poznal. Hned jak jsem spatřil jeho fotografii v novinách, bylo mi jasné, že je to ten bastard. Byl jedním ze dvou nebo tří velitelů - nový íránský prezident je terorista.“

I další jeho druzi ze zajetí, David Roeder, William J. Daugherty, Don A. Sharer a Kevin Hermening agentuře AP potvrdili, že bez jakýchkoliv pochyb poznávají v novém íránském prezidentovi jednoho ze svých věznitelů. Podle Roedera byl Ahmadínedžád jakýmsi poradcem dohlížejícím na techniky výslechů. Je si absolutně jist, že nový íránský prezident byl přítomen jednomu z jeho výslechů, při němž mu věznitelé vyhrožovali, že unesou v USA jeho syna a začnou posílat části chlapcova těla, například odseknuté prsty, jeho manželce.

Jiný bývalý zajatec, čtyřiašedesátiletý vysloužilý námořní kapitán Donald Sharer, rovněž bez jakýchkoliv pochyb poznal v Ahmadínežádovi jednoho ze svých věznitelů. „Byl přítomen při mém výslechu. Byl mimořádně krutý. Je to zastánce tvrdé linie,“ dodal. „Nelze zapomenout na chlapíka jako on,“ řekl další očitý svědek William Daugherty. „Ta samozřejmost, s níž konal, fakt, že vydával rozkazy, že byl starší než ostatní, z toho lze s velkou jistotou usoudit, že byl jedním z vůdců skupiny.“

Americké velvyslanectví v Teheránu obsadila tehdy skupina íránských radikálních studentů - příslušníků revolučních gard. Jednali s požehnáním nejvyšších šéfů íránského režimu včetně ajatolláha Chomejního.. Jako rukojmí vzala asi 60 diplomatů a 40 zaměstnanců mise, z toho 52 Američanů. Za jejich propuštění žádala od USA vydání šáha Rezy Pahlavího, léčícího se v USA, navrácení jeho majetku a závazek nevměšování se do íránských záležitostí. Propuštěni byli až v lednu 1981. Spojené státy přerušily po obsazení ambasády vztahy s Íránem a usilovaly o jeho izolaci.

V soukromých rozhovorech Neřád samozřejmě lže jako když tiskne: „Nepodílel jsem se na tom. Věřil jsem, že kdybychom to udělali, svět nás spolkne,“ citoval Ahmadínedžádovu údajnou odpověď na danou otázku jeho blízký spolupracovník Meisán Rúhání. Belzebub prezidentem Třiadvacetiletý student Ahmadínežád byl přitom v roce 1979 zakládajícím členem radikální studentské skupiny, která útok na ambasádu zorganizovala.

JE TO VRAH!

Vzápětí po tom co se ve Washingtonu provalil jeho studentský „hříšek“, následovala zpráva z Vídně: Mahmúd Ahmadí Nežád stál v roce 1989 podle exilových zdrojů i za vraždou opozičního politika Abdur Rahmána Kásemlúa. Tohoto kurdského vůdce zastřelilo íránské komando ve Vídni, jeho život byl však spjat především s tehdejším Československem. „Ahmadí Nežád byl vysokým velitelem revolučních gard v západním Íránu a měl na starosti úderné operace v zahraničí,“ řekl 30.6. deníku Právo z iráckého exilu činitel íránské kurdské opozice Hosejn Jazdán Panáh. „Pár dnů před vraždou Kásemlúa byl ve Vídni a jeho úkolem bylo předat vražednému komandu zbraně z íránské ambasády,“ prohlásil. „Vraždu měly na starosti dvě skupiny - jedna ji provedla, druhá, jíž velel Ahmadí Nežád, ji přichystala.“ Také podle „zdrojů v revolučních gardách“ zpravodajského serveru Irán Focus byl Ahmadí Nežád „klíčovým plánovačem atentátu“.

Již dříve bylo známo, že Ahmadí Nežád podnikal v době irácko-íránské války tajné operace na nepřátelském území. V Iráku se však už tehdy skrývali i představitelé několika íránských opozičních skupin, včetně Demokratické strany íránského Kurdistánu (PDKI), v jejímž čele stál od roku 1973 právě Kásemlú.

Osmapadesátiletý Kásemlú byl v létě 1989 do Vídně zprostředkovaně pozván na jednání se zástupci íránské vlády. Nakonec byl však 13. července zastřelen on i jeho zástupce Abdolláh Káderí a další Kurd - všichni tři byly přední činitelé Demokratické strany íránského Kurdistánu (PDKI). Vražedné komando poté ze země vyklouzlo. Pár týdnů po atentátu vyplavaly na povrch informace, že rakouské úřady nechaly pachatele uprchnout, aby si udržely hospodářské styky s Teheránem. U moci tehdy ve Vídni byla sociální demokracie kancléře Franze Vranitzkého.

Kásemlú byl na rozdíl od řady jiných kurdských vůdců vysoce respektován i svými oponenty. „Byl to velice schopný a oblíbený člověk s ohromujícími znalostmi,“ řekl jeden z jeho nejbližších přátel, historik Karel Jech. „Měl velmi rozumné názory na budoucnost Kurdů, usiloval o demokratické uspořádání a to se mu také asi stalo osudným.“

Vysokoškolský diplom získal Kásemlú v 50.letech v Československu, které tehdy poskytovalo útočiště levicově orientovaným aktivistům z řady blízkovýchodních států. Kásemlú se zde oženil s Češkou Helenu Krulichovou a dosáhl i hodnosti docenta VŠE, kde působil do roku 1976. K jeho blízkým kolegům patřil reformní komunista Ota Šik. „Vražda našeho otce byla odpornou záležitostí,“ řekla Právu politikova dcera Mina Norlin. „Jen nerada říkám, že i dnes jsou vztahy mezi íránským vedením a Kurdy na bodu mrazu.“

Atentátů však bylo ještě více! V září 1992 byl v berlínské restauraci Mykonos spolu se třemi kolegy zastřelen jeho nástupce Sádek Šarafkandí. Pět let trvající vyšetřování bylo v tomto případě úspěšné a německá justice kromě uvěznění čtyř vykonavatelů atentátu nakonec vůbec poprvé v historii ukázala i na původce takzvaného státního terorismu: nejvyšší íránské vedení. Prezidentem byl tehdy Alí Akbar Hášemí Rafsandžání - Ahmadí Nežádův favorizovaný protivník z druhého kola červnových prezidentských voleb. Že je íránským prezidentem vrah tedy není žádná náhoda - Íránci dostali na vybranou pouze ze zločineckých kreatur která vybrala skutečná vládkyně Íránu - teokratická muslimská rada ajatolláhu - bizardní partička náboženských tmářů!

AHMADÍ NEŽÁD BYL PŘI VRAŽDĚ KURDŮ ZRANĚN

Nežád byl před 16 lety osobně přítomen vraždě tří exilových kurdských politiků ve Vídni, a dokonce byl při ní sám zraněn. V pondělí 4.7. to z Londýna řekl renomovaný publicista íránského původu Amir Taheri.

„O tom, že byl 13. července 1989 ve Vídni u vraždy kurdských vůdců, není pochyb,“ řekl Taheri ke spekulacím posledních dní, jež oficiální Teherán popírá a označuje za sionistickou propagandu. „Při střelbě byl zraněn a než ho s diplomatickým pasem spěšně vyvezli z Rakouska, strávil den ve vídeňské nemocnici.“

Taheri byl za šáhova režimu šéfredaktorem největšího íránského listu Kajhán a od islámské revoluce patří k předním exilovým kritikům teokracie. V červenci 1989 měl po atentátu přístup ke třem audiokazetám, jež si tajně nahráli samotní Kurdové. Ti totiž byli do vídeňského hotelu pozváni na jednání se zástupci teheránského režimu o tom, zda vlivná PDKI opět vystoupí z ilegality. „Ahmadí Nežád byl jedním ze dvou emisarů, kteří měli Kurdy vyzvat k návratu do země a k práci v rámci Islámské republiky,“ řekl Taheri. „Že tam byl, je z kazety naprosto zřejmé. Bylo to jako rozhlasová hra, Kurdové kvůli záznamu oba vyslance po celou dobu oslovovali jejich jmény, aby bylo jasné, kdo právě hovoří.“

Třetí z kazet, které Taheri údajně slyšel, končí střelbou, křikem obětí a je prý slyšet i Ahmadí Nežádovo volání „tam, tam!“, což podle autora navozuje dojem, že vrahy naváděl na zamýšlený cíl a chránil se před mylnou palbou. V úterním článku v listu The New York Post Taheri dokonce nevyloučil, že se tehdy teheránské vedení rozhodlo Ahmadí Nežáda zbavit coby svědka skandální politické vraždy v zahraničí. „Toto jsou otázky, jež může zodpovědět pouze nově zvolený prezident,“ uvedl.

V RAKOUSKU UŽ BĚŽÍ VYŠETŘOVÁNÍ

O přímé účasti Nežáda na přípravě trojité vraždy ale hovoří vůdci PDKI. „Dokládá ji svědectví Násera Tághí Púra, bývalého generála revolučních gard, který tehdy věděl o přípravě atentátu a později utekl z Islámské republiky,“ řekl včera Právu z Paříže zmocněnec PDKI pro zahraničí Šaho Hosejní. Tághí Púr se však před třemi lety utopil... Informace od Tághí Púra má mít i bývalý íránský novinář označovaný jako Svědek D, který žije ve Francii a je nyní středobodem vyšetřování vraždy, jež se rozbíhá v samotném Rakousku. „Mezi ministerstvem vnitra a Svědkem D už došlo ke kontaktu, podrobnosti o schůzkách ale z bezpečnostních důvodů nemohu sdělit,“ řekl včera poslanec rakouských Zelených Peter Pilz, který se v objasňování kauzy začal angažovat již před 16 lety z popudu vdovy Krulichové. „Netvrdím, že tyto výpovědi jsou dostatečné, aby se o někom dalo říci, že je vinen,“ dodal Pilz. „Rozhodně to ale stačí k otevření vyšetřování. Já jsem už dříve policii dal řadu dokumentů z let 1989 a 1990 a když je porovnávám, vše do sebe velmi dobře zapadá.“ Stejně jako v 90. letech, i nyní Pilz tvrdí, že Vídeň se snaží kauzu zamést pod koberec ve snaze nepopudit teheránský režim a nepoškodit obchodní vazby, které s ním má. „Policie dělá skvělou práci, snaží se i prokuratura. Problém je ale s politickým zasahováním ze strany ministerstva spravedlnosti, které se snaží íránského prezidenta vytáhnout z těchto potíží,“ prohlásil Pilz.

CO DÁL

Co teď Írán hodlá udělat naznačili hned první výroky prezidenta Neřáda: „Nabízím spolupráci všem zemím Světa s výjimkou Izraele“ a prohlášení o pokračování íránského jaderného programu za každou cenu...

Co tedy teď s nimi? Jak řekl už Konfucius: „Když budeme ignorovat vzdálený problém, přijde blíž.“ Když se TEĎ Izrael rozhodne eliminovat íránské jaderné zařízení, nepomůže mu ani svěcená voda - natožpak neschopné muslimské opičky v kokpitech zastaralých strojů, koupených za celá jezera ropy. Vzpomeňme na poslední arabsko-izraelskou bitvu která se odehrála nad údolím Bekaa v červnu 1982: Izraelští piloti se rozhodli napadnout syrské pozemní stanoviště raket, pochopitelně ho srovnali se zemí, syrské letectvo vystartovalo k obraně prakticky se všemi svými letuschopnými stroji, jejich přílet na bojiště připomínal stroj na metání asfaltových holubů - jen se objevili - ihned šli k zemi. Přitom neměli ani kam utéct protože na jejich letišti byl syn syrského diktátora který strachy pološíleným pilotům nařizoval padnout za vlast (rozuměj: za jeho otce - Háfize Asada)... A výsledek? Izraelci sestřelili 99 arabských letadel beze ztráty jediného vlastního letadla....

Otázka je jestli bude eliminace vojenských cílů stačit - aby jsme jen neřešili problém jeho odsunutím na pozdější dobu...

Nillbert Nullingsworth

redakčně upraveno a zkráceno

zdroj: http://jdl.czechian.net/index2.htm

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace