Způsob organizace skupiny, jak ji lze popsat z pohledu sociologie, Sleduje především vnitřní vztahy ve skupině, jak je strukturovaná, atd.

• Totalitní, uzavřenost, elitářství - Tyto skupiny vykazují v tomto bodě klasické rysy sekt či kultů. V čele těchto skupin stojí jediný vůdce nebo skupina vyvolených s vyjímečným postavením. Jejich výroky jsou ostatními členy společenství chápány jako vždy pravdivé, neomylné a závazné.
• Volná hnutí - Velice přitažlivé je pro současného člověka nemuset se vázat. To můžeme pozorovat nejen v oblasti duchovní, ale např. i politické, kde vidíme malou členskou základnu. Lidé jsou znechuceni oficiálností, formálnostmi a minulou dobou, kdy se 'všichni' někde 'museli' angažovat. Další věcí je, že členství zavazuje. Svoboda, dnes tak prosazovaná je v chápání většiny lidí neslučitelná v uzavření se v nějaké organizaci. Možnost 'pouhé inklinace' k určitým myšlenkám dělá tuto koncepci velice přitažlivou.

Vnější prezentace skupiny, hraje významnou roli v její schopnosti uspět se svou nabídkou. Zamyslíme-li s nad vývojem myšlení společnosti (dané samozřejmě kulturou,...) pochopíme trend, kdy dnes alespoň v "západním světě" přestává být atraktivní klasické náboženství, ale velice výrazně vzrůstá počet kultů, které slaví úspěch, a to především díky tomu, že se prezentují moderním způsobem.

• Zřetelně náboženská skupina - Nutno říci, že skupiny, které se prezentují jako zřetelně náboženské jsou dnes za horizontem svých dřívějších úspěchů na misijním poli. (Stále mějme na mysli, že hovoříme o naší 'západní' kultuře. Země třetího světa jsou dnes stále velice ovlivňovány misijním úsilím těchto skupin.)
• Svůj charakter spíše psychologizují - Novodobé kulty dnes sází na kartu moderní vědy, psychologie, aby působili pro moderního člověka hodnověrněji. Bylo by však chybou se domnívat, že jejich metody jsou už tedy dokázané, vědecky podložen a uznávané - spíše naopak. Tito noví mesiášové pouze používají moderní vědecký jazyk, terminologii, která má přesvědčit posluchače o fundovanosti a vědeckosti prezentované metody. A protože znalosti z fyziky, biologie a dalších věd zůstávají u většiny lidí (pokud se v životě některým konkrétním směrem nespecializují) na základní úrovni, může pak dotyčný manipulovat s naším myšlením jednoduchým způsobem. Stačí mu spojit skutečné odborné pojmy do někdy až bizardních souvislostí, a člověku pak nezbývá než přiznat, že na tom asi něco bude, neboť naše znalosti nám nestačí objevit zkraty v jeho argumentech.

• Výlučné, bezvýhradná oddanost - Skupiny tradiční koncepce mají vždy bezvýhradé členství. Její členové jsou výlučně jejími členy, všechny ostatní skupiny považují za nepřátelské, za protibožské. Existují přesná pravidla pro možnost vstupu do skupiny, který je možný pouze po jejich bezvýhradném splnění.
• 'Jen' sympatizanti, zájemci - Moderní skupiny nevyžadují po svých obětech přímý závazný vstup do organizace. Spokojí se 'pouze' s tím, že člověk chodí na jejich kurzy, kupuje si jejich produkty, atp. Člověk se pak cítí volný, nezávislý, a neuvědomuje si, že i touto cestou může být manipulován.

• Skupina přesně vede - Na základě svého dogmatizmu tyto skupiny mají přesný plán pro život svých členů a to často do největších podrobností - co číst a nečíst, co si oblékat, co jíst a nejíst, kam chodit, koho si vzít a podobně. Členové absolutně věří v pravdivost skupiny, proto se takto nechávají vést, což je ke skupině připoutává ještě více.
• Skupina 'jen' usměrňuje - V moderních skupinách nejsou na jejich příznivce kladeny požadavky formou přímých příkazů či zákazů. Spíše jde o doporučení nebo možnost výběru z několika variant, ovšem se zdůrazněním nejlepšího efektu u těch věcí, které jsou skupině ideově nejblíž. Nakonec dochází ke stejnému výsledku jako u skupin tradičních. Pro moderního člověka nejsou populární přímé příkazy a zákazy, dnes lidé touží alespn po pocitu, že se mohou sami rozhodovat. Na druhé straně mnohým skupinám vychází vstříc jedna ze základních lidských potřeb - potřeba zbavit se odpovědnosti za svá rozhodnutí. Proto lidé v mnohých náboženských skupinách jsou rádi, že je někdo alespon nějakou formou vede. .

• Víra v jasně formulovaná dogmata (věří se v CO) - Obsah víry je vtradičních skupinách přesně sformulován. V těchto skupinách je nejdůležitějši vědět v co se přesně věří a podle toho odvíjet svůj život-
• Víra v prožitek, zkušenost, funkčnost (věří se ŽE) - Pro příznivce moderních skupin není až tak důležité v co ta která skupina věří, ale směrodatné je, má-li jejich členství nějaký výsledek, prožili-li ve skupině nějaké, pro ně pozitivní, zkušenosti. Tyto skupiny vedou často charismatické osobnosti, které umí člověku říct, jaký efekt bude mít jeho účast ve skupině. Lidem se potom samozřejmě naplní jejich předem naprogramovaná očekávání.

• Jedinečnost - vyhraněnost - Tradiční skupiny se vyznačují často velikou originálností svojí věrouky či způsobu života. Zakládají si na odlišnosti od všech ostatních. Tato odlišnost až vyhraněnost mnohdy tvoří hlavní smysl jejich existence.
• Charakteristický synkretismus - U moderních skupin je typické přejímání prvků víry z různých tradic, at už z různých náboženství nebo i například psychoterapeutických škol. Tímto spojením, někdy velice bizardním, vznikne pak nová skupina s vlastním systémem nauk. Zcela typické je i to, že jsou přebírány ty prvky, které se nejlépe hodí zakladateli takové skupiny, nebo které jsou nejvhodnější pro složení obyvatel dané lokality, v níž skupina působí.

• Věří v jedinou cestu k záchraně - V tradičních skupinách je předkládána pouze jediná cesta k záchraně, ke spasení, k věčnému životu. Tato je velice jednoduchá - stačí být poslušným členem této skupiny a člověk má záchranu jistou.
• Věří ve více možných cest k záchraně - Pro moderního člověka je důležité mít pocit možnosti více cest ke spáse, chce vědět, že může jít i jinak než ti kolem něj. Moderní skupiny nabízejí lidem právě toto - můžete bud meditovat nebo se starat o potřebné, můžete zpívat boží jména nebo rozdávat letáčky, každý jak ráčí. Problémem je ovšem to, že tyto věci musí člověk dělat přesně podle návodu jeho skupiny nebo nejlépe pod jejím vedením.

• Víra většinou v osobního Boha V tradičních skupinách je Bůh chápán jako osoba se všemi atributy, které k tomu patří, osoba dokonalá a neomezená.
• Neosobní bůh, neopanteismus, bůh je uvnitř člověka Moderní skupiny prezentují boha (pokud ho vůbec pezentují) jako neosobní vesmírnou energii, která naplnuje vše, nebo ztotožnují s bohem člověka. (Proto je často jejich cílem rozvoj božských vlastností v člověku údajně skrytých a zapomenutých).

• Apelace na rozum, logiku, systém
• Apelace na emoce, city, prožitek

• Spíše archaický, klasické náboženské termíny - Pro tradiční skupiny je typické používání archaických termínů při bohoslužbách a často i mimo ně. Velmi často používají náboženských termínů ze svého náboženského okruhu (Bůh, spasení,...) a brání se termínům ostatních systémů.
• Mystický nebo naopak 'vědecký' (i kombinace) - V dnešní době je velice populární používat jazyk mystična, tajemna, což dává mnohým lidem pocítit jakousi vyjímečnost, novost, neotřelost. Pomáhá jim to vymanit se ze svazujících tradic. Podobně je tomu i u používání jazyka vědeckého (nebo spíš rádoby vědeckého), který je populární zvláště v sekularizovaných oblastech a dají se v něm vyjádřit přesvědčivě mnohé náboženské skutečnosti. Hlavním problémem při používání mystické či vědecké terminologie je určitá zkratkovitost a zjednodušenost. Náboženské skupiny totiž mohou využít nezasvěcenosti prostých lidí do této terminologie a dát výrazům svůj zjednodušený a ke svému obrazu upravený význam.

• Zpravidla lineární - Tradiční skupiny vidí dějiny jako linii vinoucí se od přesně definovaného počátku (např. stvoření světa), přes jednotlivé události (mnohdy přesně na rok vypočítané) až k opět jasně definovanému závěru (konec světa).
• Převážně cyklické, kruhové - Moderní skupiny vidí dějiny jako stále se opakující bloky, podobně vnímají i život člověka - jako stále se opakující životy (reinkarnace).

• Vnější zásah 'z nebe' - konec světa (život v nebi či úplná obnova Země)
• Vše se vyřeší nyní - vybudování ráje na zemi, duchovní obnova člověka