Nevíte si rady s realitou svého života? Je příliš obyčejná? Nebo naopak - je nadmíru stresující? Chtělo by to něco vzrušujícího, překvapivého, peprného? Něco, při čem se vám bude tajit dech očekáváním nebo alespoň zvedne adrenalin? Opustit své trable a zůstat přitom v teple svého televizního křesla s pytlíkem promaštěných, nicméně skvěle kořeněných čipsů? Je tu řešení. Zkuste reality show! To nám v Čechách ještě chybělo. Předpokládám, že všichni vědí, o co jde, ale přece jen stručný nástin show typu Big Brother: komerční televizní kanál vyhlásí konkurz, vybere se skupina jedinců, ta je pak umístěna do luxusního objektu, kde žije na společné velké "hromádce" několik týdnů. Plní drobné úkoly, které pro ni tvůrci show promyšleně připravují. Několik desítek kamer dvacet čtyři hodin denně slídí po každém pohybu a slovu, a to naprosto všude. Pravidelně se diváci můžou podívat na sestřih nejzajímavějších záběrů nebo sledovat pořad onlinově. Svými hlasy postupně vylučují účastníky, kteří se jim nelíbí. Kdo zůstane poslední je vítěz a získá astronomickou sumu peněz.

Show má ohromnou diváckou sledovanost. Co je tak zajímavého na tom, jak někdo snídá, čistí si zuby, povídá u vína nebo si pinká míčem? Zabírá to, protože v každém z nás je kus šmíráka? V skrytu duše doufáme, že při čištění zubů zapůsobí ponorková nemoc a my uvidíme, jak nějaký pěkný konflikt. Porvou se ti dva? Budou si nadávat jen tak obyčejně nebo nasadí těžší kalibr? Padnou dneska zábrany po druhé lahvi šampaňského? Oblíbenost spočívá v očekávání něčeho vyjímečného. Chceme vidět a zažít něco zvláštního, něco, co nás zaskočí, ohromí nás, protože víme, že na rozdíl od těch nejakčnějších, nejerotičtějších nebo nejkrvavějších filmů je tohle realita. Budeme sice pohoršeně kroutit hlavou nad pokleslostí soutěže, tvůrců i účastníků (někdy i sami nad sebou), ale nedá nám, abychom se aspoň občas nepodívali, kam až to všechno dospělo. Tohle tvůrci pořadu dobře vědí, a tak brnkají na divákovu skrytou strunu. Další faktor oblíbenosti spočívá ve skutečnosti, že divák může realitu ovlivňovat. Neplynou z toho pro něj žádné závazky ani zodpovědnost. Nemusí se namáhat ani nosit svou vlastní kůži na trh. Má možnost soudit a odsuzovat, vyřknout ortel nad těmi, kteří se jim nelíbí. Stačí k tomu sms a palec. Tento druh zábavy není tak docela nový. Provozovali ho třeba staří Římané ve svých arénách, kdy při reálných soubojích šlo soutěžícím o život. I tady dav mohl jediným pohybem palce rozhodnout o osudu jedince. I kontext, ve kterém se tento druh zábavy rozvinul je podobný, stejně jako v době vrcholné antiky, prožíváme i my dnes dostatek ba dokonce blahobyt. Už nám nestačí kečupová krev nebo hraný sex. Chceme realitu. Kdo ví, co bude (nebo k čemu se vrátíme), až se nasytíme televizního šmírování. O co jde doopravdy? O peníze. O moc. O manipulaci. O smysl života. Skrytá touha dosáhnout lacino na naše tužby. Falešná reality show, která se hraje po celém světě od pradávna. Jde o záměnu reality za náhražku reality. Jakkoli nás reklamy masírují a ubezpečují, že uvidíme realitu, je jasné, že televizní reality show navzdory svému názvu realitu neukazuje. Vše, co se odehrává před zraky diváků, je realitě na hony vzdáleno. Rozhovory, které soutěžící spolu vedou, radosti, které prožívají, problémy, které řeší. Není to realita, ale náhražka, a my to víme. Zaměňování reality za náhražku je problém starý jako lidstvo samo. Nejstarší biblické texty mluví o tom, že člověk zaměnil skutečného Boha za boha z kamene, dřeva či zlata. Skutečnému Bohu stvořiteli postavili lidé oltář jako jakémusi neznámému bohu, zato zaplnili svět spoustou "známých" bohů, falešných náhražek, kteří jim měli zajistit blahobyt, zdraví, plodnost, kariéru či jednoduchý život. Luther nám připomíná, že bohem člověku nemusí být jen modla ze zlata či kamene, bohem je člověku to, co považuje v životě za nejdůležitější. I dnes je pro nás vytouženou modlou pohodl ný, bezstarostný život. Jaký bůh, taková realita. Bůh skutečný stvořil nebesa a zemi, aby vypravovaly o jeho slávě, lásce a dobrotě. Každá hvězda, řeka, strom, kámen, barva, vůně, tón, každý atom, celá příroda byla učiněna proto, aby lidé žasli a aby "ho hledali" (Sk.17:27). Pravá realita zve a nutí člověka k tázání po původu a smyslu této reality. Očekáváme-li něco vzrušujícího, neočekávaného, něco, co nám vyrazí dech, nebudeme zklamáni. Nacházíme nesmírná bohatství a na konci cesty zázračný život. Božská reality show! Jenže člověk Boha stvořitele zaměnil a realita, která z toho plyne, se mu nelíbí. Ještě pořád je krásná a nese známky dobrého záměru, ale zároveň je také krutá, zlá (někdy neúmyslně, někdy záměrně), bolestivá, nemocná, znečištěná, hladová, zmatená nebo perverzní. Hledá proto stále nové a další náhražky, aby došel rozptýlení nebo uspokojení. Avšak nikdy nebude nasycen. Naše realita je v určitém smyslu směšná ve svém pachtění a zároveň tragická v konečnosti lidského bytí. Boží show tragicky nekončí. Dobrá zpráva pro člověka je, že se ukázala jeho milost (např.Tit.3:4). Bůh se rozhodl lidskou realitu vykoupit. Udělal to velmi zvláštním způsobem, tak jak vyžadovala velmi zvláštní lidská situace. Vstoupil do ní. Osud člověka tak není nezvratný, nemusí končit tragicky. Nikdo, koho realita vlastního života pokládá na lopatky, si nemusí zoufat. Nemusí obtížnou realitu vytěsňovat a utíkat se k chabým náhražkám. Může svěřit svou realitu milujícímu Bohu stvořiteli. Musí však vylézt z falešného pohodlí svého televizního křesla, odložit čipsy a přepnout na jiný kanál. Bůh mu v tom přetěžkém úkolu pomůže. Končím tedy tak, jak jsem začal: nevíte si rady se svou realitou? Je tu řešení. Svěřte svou realitu Bohu a poté se dobře dívejte na jeho show, na jeho dramaturgii spásy. Velmi dobře se dívejte, jste v přímém přenosu. Jan Hábl Zdroj: http://cb.cz/