Grano Salis - Křesťanství není pokračováním židovství

Karels poslal:

Křesťanství není pokračováním židovství

V tomto článku se pokusím vyjasnit, některé ze vztahů všech tří monoteistický náboženství, židovství, křesťanství a islámu. Problematika je to více než obtížná. Prosím vás, čtenáře Grano Salis, o jistou shovívavost při čtení tohoto článku. Při zběžném uvažování se zdá, že křesťanství je pokračováním svého „předchůdce“ ve víře, totiž židovství. A islám je zase pokračováním křesťanství. To je však zběžný a povrchní pohled, který zjednodušuje komplikovanost vzájemných vztahů mezi těmito třemi náboženstvími.

Hned na začátku této úvahy, konstatuji, že křesťanství nikdy nebylo nějakým pokračováním židovství. V době svého vzniku bylo křesťanství součástí židovského uctívání Boha. Jednoduše řečeno, tak jako byli součástí židovství farizejové, saduceové, patřili mezi ně jako skupina židů i následovníci Ježíše. Ježíše, který byl od těchto lidí uznáván jako ten zaslíbený Mesiáš. První následovníci Ježíše v prvním století dodržovali to, co ostatní židé. Světili sobotu, nejedli vepřové. Rozlišovali mezi čistými a nečistými živočichy, které jsou určené k jídlu. Sdíleli všechno to, co i jejich židovští spoluobčané. Navíc ale tito první následovníci Ježíše vyznávali, že Ježíš nebyl jen učitel. rabi, jak ho někteří z židovského národa poznali. Nýbrž mnohem víc, že je to zaslíbený Zachránce židovského národa.

V tomto okamžiku je důležité připomenout, že všichni proroci, přišli ve jménu Hospodina, jménu JHVH. To je velice důležité, protože nám to dá pochopit mnohé další otázky, které se objeví. יהוה Jahve je „národním Bohem“ židovského národa. To je ústřední myšlenka, podstatná myšlenka. Zatímco אלהים Elohim je Bohem, který stvořil celý svět, možná tak trochu nepochopitelný. יהוה Jahve je při stvoření člověka, zjevuje se Mojžíši. יהוה Jahve je Bohem pro Izraelský národ a Izraelský národ je služebníkem יהוה Jahve!

Ve svém minulém článku „Proč zůstanu křesťanem a nestanu se muslimem“ jsem správně konstatoval, abychom přijali proroka, musel tento přijít ve jménu יהוה Jahve. Proroctví tohoto proroka není však nasměrováno celému světu, ale jenom a pouze pro národ Izraele! Ve velké většině případů v Bibli tomu tak je. Jako měly slovanské národy svého boha Radegasta, tak Izrael měl יהוה Jahve. Prorok, který přišel od יהוה Jahve, nemohl jednoduše přinést poselství celému světu. Protože svět nevěřil a neznal Boha židů, Hospodina, יהוה Jahve. Ale jak na tuto záležitost nahlíží islám? V islámském pojetí může přijít prorok رَسُولٌ [rasul] se svým poselstvím pro celý svět. Je to proto, že islám nezná ono nevyslovitelné Boží jméno יהוה Jahve. Proto mohou muslimové tvrdit, že Konfucius, Budha, přinášeli poselství celému světu. A že ten poslední prorok je Mohamed. Nazván v Koránu jako pečeť proroků. خَاتَمَ النَّبِيِّينَ [Khatam an-Nubuwwa]

Islámské pojetí a jeho statut prorocké služby je dán tím, že islám nezná Boží jméno יהוה Jahve. Ale v křesťanství, stejně jako v židovství je prorok poslem יהוה Jahve. Proto je jeho poselství často směrováno pro lid tohoto Boha, který zná jméno יהוה Jahve. Nejinak tomu je i v křesťanství. A pokud jde o evangelium, o Dobrou zprávu, ta je záležitostí především židovského lidu. Ale jak se mohlo stát křesťanství výsadou nežidů, hebrejsky gojim? Celý problém spočívá v tom, že poselství bylo cíleno jednoznačně pro lid Izraele. Pokud si pročtete celá evangelia v Novém zákoně, potvrdí se jenom tato moje slova.

Lid smlouvy Boha יהוה Jahve, lid Izraele však odmítl poselství od samotného Boha. Ježíš, tak jak se představil během své pozemské služby na této zemi, byl víc než jenom další rabi. Ježíš je tím zaslíbeným Mesiášem. Ale Mesiášem pro lid Izraele! To v prvé řadě. Tím, že židé odmítli Ježíšovo poselství, se celý „projekt“ záchrany člověka stal přístupným i nežidům. Byla to například jedno z mnoha kázáních apoštola Pavla, kde náš milý bratr Pavel konstatoval: „Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům.“ (Sk. 13:46) Celý proces byl poměrně složitý. Uvedený příklad je jasnou ilustrací, jakým způsobem začali přicházet k židovskému Bohu také nežidé.

Dělo se tak v průběhu prvního i druhého století. Proč začali v jednotlivých církevních sborech převládat křesťané z pohanů a ne ze židů, nemohu jednoznačně zodpovědět. Jedno z mnoha vysvětlení je to, že jak židovství vůči křesťanství, tak i naopak se začalo chovat vzájemně vyhraněně. Když byl člověk křesťan, tak už nemohl chodit současně do synagogy a zúčastnit se židovské bohoslužby a zároveň v neděli oslavit Ježíšovo vzkříšení. Snad k tomu napomohl i dodatek v tzv. „modlitbě osmnácti“ chvalořečení (šmone-esre), byla to židovská modlitba, kterou se díky dvanáctému požehnání nemohl modlit křesťan. Zavedla se formule zatracení, kterou židovští křesťané nemohli stvrdit svým „amen“, protože by zatratili sami sebe. Postupně začali do církve přicházet lidé, kteří nic o židovském náboženství nevěděli. Ráz bohoslužeb, liturgie, to všechno se vzdálilo počáteční podobnosti s židovstvím. Texty Nového zákona jsou psány řecky. Křesťané začali také světit neděli. Je toho mnohem a mnohem víc, než dokážu napsat v tomto článku. Důležité je to, že křesťanství ve své podobě je velice vzdáleno svým kořenům. Kořenům, kde bylo křesťanství při svém vzniku součástí židovského uctívání Boha יהוה Jahve.

Ani v jednom, ale ani v druhém případě si křesťanství „nenárokuje“ být pokračováním židovství. V prvním případě – v době Ježíšovi služby a po jeho vzkříšení je křesťanství součástí židovství, jako jedno z židovských vyjádření uctívání Boha יהוה Jahve. Podobně jako činili například eséni. V druhém případě, kdy se křesťanství vydalo vítěznou poutí tímto světem, nechce mít s židovstvím nic společného. Jde o vlastní sebevyjádření nežidů v jejich vztahu s Bohem. Toto sebevyjádření nám přineslo křesťanské koncily, různé nové křesťanské svátky, vlastní způsob interpretace Písma svatého Bible, kláštery, a další věci. Další věci, které jsou však židovství cizí.

Jaký je z tohoto poznání závěr? Křesťanství není v žádném případě pokračováním židovství. I přesto, že se inspiruje v textech, které jsou nám spolu s židy společné. Ale jak křesťanství, tak i židovství si šlo svou vlastní cestou.

Naproti tomu islám neváhá konstatovat, že je pokračováním, ba završením židovství a křesťanství. Poselství Mohameda má být poselstvím celému světu. Ale jestli jste mě, vážení čtenáři, pochopili v první části tohoto článku. Poselství o spáse, záchraně člověka od Ježíše Krista, nebylo v prvé řadě poselství pro celý svět, ale pro národ Izraele!! To je dost podstatný rozdíl, mezi Mohamedem a Ježíšem! Protože to potom opravdu mohou muslimové tvrdit, že každý významný učitel, věštec je posel Boží رَسُولٌ مِنْ اللَّه [Rasul min Allah]. Ale jak vymezíme jeho poselství? Jak můžu důvěřovat těmto slovům muslimů, když například Baalovi věštci budou mít zcela jiné poselství než Konfucius a to se zase bude lišit od slov Budhy?

Naproti tomu biblický prorok, měl jasně vymezeno jak byl uvedený do úřadu, koho byl poslem a komu své poselství zvěstoval. Pokud přišel jako falešný prorok dalo se to podle těchto kriterií zcela jednoznačně posoudit. Ale podle čeho chcete posoudit různorodá slova všech mudrců, kteří kdy před Mohamedem žili? Vždyť si jejich slova kolikrát protiřečí!

Samozřejmě koncept prorocké služby je spojený s Bohem, který povolává do služby tohoto proroka. Jistě se tady v tom bodě neshodneme s muslimy. Ale domnívám se, že pro ně je لله Alláh všechno a nic. Muslimové nevědí jaký přesně Bůh je. Jaký Bůh je v osobním jednání v životech lidí. Pokud my křesťané řekneme, že Bůh je láska, tak hned dodáme, protože dal svého Syna Ježíše Krista. Bůh je spravedlivý, protože potrestal moje hříchy a trest podstoupil Ježíš. Ale Pán Bůh je také milosrdný, protože toho Ježíše také třetího dne vzkřísil z mrtvých k nikdy nekončícímu životu. A to je naše naděje, všech Ježíšových následovníků, že i my budeme vzkříšeni a získáme podíl mezi svatými.

S pozdravem a přáním pokoje Karels

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace