poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 24. „Oběť“ Mše.
"Tak čiňte na mou památku... kdykoliv tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud On nepřijde".
1 Korint. 11:24-26
Nikdo by neměl pochybovat o tom, že "všichni věrní by měli uctívat tuto nejsvětější svátost (oplatku, která byla údajně změněná v Kristovo tělo) úctou která přísluší Bohu, a co bylo vždy zvykem katolické církve. Nesmí být uctívána o nic méně, protože to bylo zavedené Kristem, aby byla přijímána.. (citát Trentu).. On má být v tom uctíván, protože je v ní fyzicky přítomný .. celý a úplný, Bůh a člověk ... trvale ... skrze proměnu chleba a vína, kterou, jak Trentský Sněm učí, vhodně pojmenovaný transubstanciací."
...v Eucharistu se podílíme na těle a krvi jediného Božího Syna ... a to podílení nemá menší efekt než změnit nás v to, co jsme právě přijali.
Vatikán II.1
Přicházíme k samému srdci římského Katolicismu, tomu unikátnímu prvku, který jej odděluje od ostatních náboženství a hlavně od evangelického Křesťanství: Oběť ve mši.. V ní je "oběť na kříži stále opakována. Je zdrojem a vrcholem celého uctívání církve a křesťanského života." (Flannery 1966)2 Prohlašuje se, že skutečné tělo a krev Ježíše Krista jsou přítomné na oltáři skrze zázrak transsubstanciace, kterou může konat pouze katolický kněz - je "pravé Tělo a Krev Ježíše Krista, který je skutečně fyzicky přítomný pod povrchem chleba a vína aby se nabídnul v oběti mše a aby byl přijmut jako duchovní pokrm ve svatém Přijímání." (John A.Hardon, "Pocket Catholic Dictionary", 1966)3
Když Kristus umíral na kříži, pronesl dvě slova:"Dokonáno jest." (Jan 19:30) Ale pro katolickou církev to "dokonané není!" Kristova oběť pokračuje až podnes, opakována nekonečně na katolických oltářích! Kdykoliv se slouží mše, Kristova oběť se opakuje. Při mši Kristus pokračuje v nabízení sama sebe Otci, tak jak kdysi učinil na kříži, (The New Saint Joseph Baltimore Catechism, 1969)4 ale nekrvavým způsobem ve formě chleba a vína. (Baltimore Catechism)5
Kalvárie byla velmi krvavou událostí. Jak je možné nekrvavé opakování, není vysvětleno. Kromě toho Bible jasně učí, že "bez vylití krve není odpuštění hříchů." (Židům 9:22) Přesto "nekrvavá" mše má přinést odpuštění hříchů - odpuštění, které není zapotřebí, protože jej obdržel už Kristus na kříži. Bible říká:
(A On vzal pohár se slovy "toto je krev Nové Smlouvy, která je prolita (na kříži) za mnohé pro odpuštění hříchů." (Matouš 26:27-28)
Jemu proroci vydávají svědectví, že pro Jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v Něj věří" (Skutky 10:43)
MNOHO OBĚTÍ NEBO JEN JEDNA?
Mše je nazývána "usmiřující obětí," ve které se „Kristus opakovatelně nabízí za spásu celého světa a ve které je naše vykoupení uskutečněno.“6 Na rozdíl od tohoto, Bible opakovatelně učí, že že plná pokuta za hřích byla zaplacena obětí Krista na kříži a na této bázi, vzkříšený Kristus "ale jednou provždy získal pro nás věčnou spásu." (Židům 9:12) A tam sedí po pravici Otce, náš Velekněz (Židům 4:14) v zastoupení těch, které spasil, kde provždy žije, (už nikdy nezemře) aby se za nás přimlouval:
"..který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy, potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sama sebe."(Židům 7:27)
Kontrast mezi Katolicismem a tím, co učí Bible není nikde tak veliký, jako ohledně údajné "oběti" při mši. Tento rozdíl jasně vystupuje v důrazu Bible na j e d n u oběť Krista, a na denní oběti Starého Zákona, které musely být opakovány. Toto opakování je podáno jako důkaz, že nemohly zaplatit pokutu za hřích a na druhé straně skutečnost, že Kristus byl obětován pouze jednou, je uváděná jako důkaz, že Jeho oběť byla dostatečná a nikdy nemusela být opakována! Že mše musí být opakována a opakována, dokazuje její nedostatečnost. Pakliže jednou není dost, potom není ani miliarda opakování dost! Řím také není schopen říci, kolik mší je zapotřebí, aby se jeden dostal z očistce do nebe!
Starozákonní oběti zvířat, byly předobrazní typy té jedné oběti Krista na kříži, které nemohly vykonat to co vykonala Jeho jedna oběť. Bible nepřipouští žádné neporozumění:
"Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok po roku s cizí krví vcházel na svaté místo, protože pak by musel trpět od počátku světa, ale nyní se zjevil jednou, na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.
Právě tak jak je souzeno člověku jednou zemřít a potom soud, tak stejně byl Kristus obětovaný jednou, aby nesl hříchy za mnohé.
Protože zákon s jeho ročními obětmi nikdy nemohl dokonale očistit, protože potom už by nemuseli znovu přicházet.
Ale tento člověk (Kristus) po tom co nabídnul jednou oběť pro vždy, usedl po pravici Otce, jednou obětí zdokonalil navždy ty, kteří jsou posvěceni.
Bůh říká: Na jejich hříchy a nespravedlnosti si již více nevzpomenu. Nyní, po jejich odpuštění, netřeba více obětí za hříchy (Židům 9:25-10:2, 10:12-18)
Písmo to nemůže jasněji vyjádřit. Kristova oběť se odehrála jednou pro všechny časy na kříži - a již nikdy nebude opakována, protože On zaplatil celou pokutu. Že mše je Kristovo obětování stále a stále na katolických oltářích je srdcem Katolicismu a je hlavní nadějí Katolíka na propuštění z očistce. Tato doktrína je přímou kontradikcí Bible! Vatikán II. prohlašuje: Při oběti mše - tělo, které je dáno za nás a krev prolévána za odpuštění hříchu jsou nabídnuty Bohu za spásu celého světa. (Flannery)7 Pakliže toto je pravdou, potom Kristova oběť na kříži nebyla postačující, ale jen částečná splátka za naše hříchy. Ovšem, Bible nás ujišťuje, že Kristus zaplatil pokutu celou.
NEMOŽNOST.
To co se tvrdí o "oběti mše" (ať už se to nazývá jakkoliv), je holá nemožnost. Kristova oběť na kříži se odehrála v určitém časovém úseku a svůj účel plně splnila. Tato historická událost může být - a měla by být - oslavována, připomínána, uctívána, ale nemůže být opakována nebo re-presentována právě tak jako včerejší událost nebo jakákoliv jiná událost z minulosti! A jak by také mohla být, když Kristus svou obětí "zdokonalil provždy ty, kteří jsou posvěcení?
Křesťanská víra spočívá na Kristovo oběti na kříži. Katolická víra je zakotvenA na schopnosti opakovat oběť na katolických oltářích. Přesto ani papež nemá potuchy, kolik obětí je zapotřebí! A tak mnoho Katolíků určuje velké částky ve svých posledních vůlích na stovky - i tisíce mší, které mají být slouženy v jejich prospěch. Tato doktrína rodí nejistotu, ne to klidné ujištění které nabízí Kristus v Písmu. "The Pocket Catholic Dictionary" prohlašuje: Čím častější oběť (mše) tím větší prospěch. Kolik "prospěchu" z jedné mše? Nikdo neví.8
Kromě toho, Kristus je nyní ve svém vzkříšeném, nesmrtelném těle, nikdy již zemřít nemůže. Nemůže být přece "obětovaný" ve mši. V Apokalypse říká: "Jsem ten který žije a byl mrtvý. Pohleď, jsem živý navěky. (1:18) Kromě toho, Jeho tělo, které nyní žije "v moci nekonečného života," (Židům 7:16) neobsahuje žádnou krev, která je v těle smrtelníka. Jeho tělo je nesmrtelné.
"MASO A KOSTI" - TĚLO BEZ KRVE.
Když Kristus přišel ke svým učedníkům v ten večer po Vzkříšení, domnívali se, že vidí ducha. Aby dokázal, že naživu je, řekl: Dotkněte se mně, duch přece nemá maso a kosti (ne maso a krev!) jak vidíte u mně."(Lukáš 24:39) Pochybující Tomáš, který nebyl přítomen, skepticky prohlásil: "Dokud neuvidím na Jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v boku, neuvěřím." (Jan 20:25).
Když se o týden později vrátil, pozval Tomáše aby tak učinil: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku, a uvěř!" (Jan 20:27) Jasně vidíme, že Kristovy rány se "nezahojily ," ale zůstávají jako připomínka. Otevřená rána v Jeho boku ukazuje, že neměl v těle žádnou krev.
Krev je životem smrtelného těla a Kristova krev byla vylitá na kříži za naše hříchy. "V krvi je život těla. Já jsem vám jí určil na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev, která získává smíření." (Levitikus 17:11) Přesto Katolíci říkají že víno se mění v Kristovu krev na katolických oltářích - krev z Jeho těla před ukřižováním.
K opakování, nebo zvěčnění Kristovy oběťi, bychom museli Jeho tělo znovu sestavit. Tento úžasný výkon je prý provedený skrze zázrak transsubstanciace: Změnění vína a chleba, na krev a tělo Krista. Kněz je nepostradatelný, jelikož pouze on může svou mocí tento zázrak vykonat....9
DŮLEŽITÁ ROLE TRANSSUBSTANCIACE.
Díky údajnému zázraku transsubstanciace, přijímaná hostie, je uctívána tak jako sám Kristus. Ta stejná úcta je zaměřená na zbývající požehnané oplatky, které jsou v malé krabici, přikryty závojem, s hořícím věčným světlem. Zbožní Katolíci přicházejí a modlí se k oplatkám jako by to byl Kristus a věří, že jsou v Jeho svaté přítomnosti. Matka Tereza to potvrzuje:
Je nádherné, když člověk vidí Kristovu pokoru v tabernaklu, kde se zmenšil natolik, aby Ho kněz mohl držet ve svých prstech." (Mother Teresa:"In the Silence of the Heart")10
Větší oplatka je vystavena za účelem uctívání v monstranci, kde v průhledném středu je oplatka umístěna. "když věrní vidí tuto svátost, povzbuzuje je to k uvědomění si úžasné přítomnosti Krista, která je jako pozvánka k duchovnímu sdílení s Ním. (Guenter Lewy, The Catholic Church and Nazi Germany")11 Jeden bývalý Katolík píše:
Katolíci se klaní oplatce, která je umístěna v tabernaklu na oltáři a upřímně věří, že je to sám Kristus a to je, proč jako dítě jsem byl naučený dělat znamení kříže kdykoliv, když jsem míjel katolický kostel...
V USA se opět rozhořel oheň nadšení pro "stálé uctívání Nejsvětější svátosti.“ Rodiny z farností se přihlašují na hodinu či více za týden, "držet Kristu společnost" v Jeho uctívání bez přestávky den za dnem. Papež Jan Pavel II. toto nadšeně podporuje. Založil výstavu Nejsvětější svátosti v r. 1981 v kostele sv. Petra. Řekl:
"Jak veliká cena je ve konverzaci s Kristem v Nejsvětější svátosti. Není nic více potěšujícího na celé zemi, nic tak mocného pro postup na cestě svatosti." (New Covenant, únor 1994)12
POHANSKÉ SLAVNOSTI NA UCTÍVÁNÍ KRISTA?
Oplatka, která je vystavena v monstranci, bývá nošena na procesích. Je neuvěřitelné, s jakou extravagantní nádherou je tato nesena po ulicích při speciálních slavnostech. Na počátku osmnáctého století, jeden očitý svědek a účastník grandiózního procesí v Zaragoze ve Španělsku, píše o slavnosti "Corpus Christi":
„Děkan katedrály svolá všechny mnichy z okolí, veškeré kněžstvo z kostelů, Místokrále, Guvernéra a Magistráty, soudce jak civilní, tak i kriminální, Kancléře království, všechny ty spolky a bratrství či korporace města, aby se sešli ve Metropolitním kostele sv.Salvádora se všemi prapory, standartami, trubkami, obry, (ohromné dřevěné figuríny víc jak 4 metry vysoké, ozdobené pestrými oděvy, aby přišli v jejich oficiálních slavnostních úborech; a veškeré kněžstvo a mniši aby přinesli do procesí stříbrné sošky svatých, všechny, které jsou kostelích a klášterech. Obyvatelé mají vyčistit ulice kudy půjde procesí, pokrýt ulice zelení a květinami, dát nejkrásnější květiny na balkóny a do oken.
Vicekrál jde s Guvernérem, soudci a Magistráty, aby se setkal s arcibiskupem v jeho paláci a aby doprovodil Jeho Milost do kostela, kde na ně všichni čekají. Potom co arcibiskup pronesl modlitbu před hlavním oltářem, počne hudba. Potom vyjme arcibiskup hostii a položí ji na těžký zlatý podnos na oltáři.
Arcibiskup, v jeho slavnostním rouchu a se svátostí v ruce, dává požehnání lidu. Potom arcibiskup, spolu s Děkanem, Víceděkanem a vedoucím sboru, položí monstranci na podstavec který je ozdobený květinami a šperky od vážených žen, nosí jej 12 kněží, kteří jsou oblečeni stejnými ornamenty, jako když slouží mši.
Teprve nyní se procesí vydá do ulic v následujícím pořadí. Nejdříve jdou dudáci a malí či velcí "obři", tancující po ulicích, následováni velikým stříbrným křížem z katedrály. Potom jde 30 korporací řemeslníků, každá čítá nejméně 30 členů. Potom následují chlapci a děvčata z modré nemocnice, se svými vedoucími. Potom všechny klášterní řády, počínaje Františkány, protože jsou nejmladší ze všech asi 70 řádů. Je zde asi 2000 mnichů asi 1500 jeptišek a kolem 1200 farních kněží. Je zde asi 4700 duchovních osob a kolem 15 tisíc rodin.
Potom přijde duchovenstvo katedrály sv.Salvátora a z katedrály paní z Pilar se všemi hudebníky, kteří jdou před Nejsvětější svátostí a po celou cestu zpívají. Potom jde 12 kněží, kteří nesou nebesa nad svátostí. Arcibiskup a Vícekrál jdou pod nebesy.
Šest kněží s kadidelnicemi stále zahalují monstranci vonným kouřem, a tak činí, dokud se nevrátí do kostela, ze kterého vyšli. Celá ta šlechta a i prostý lid jdou s hořícími svíčkami. Celé to procesí trvá 4 hodiny. Po celou dobu vyzvánějí všechny zvony města....
Bohatost procesí je neuvěřitelné. S takovouto důstojností projdou hlavními ulicemi města a lidé na balkónech hází květiny na nebesa, pod kterými se nachází monstrance... (D.Antonio Gavin, "A Master Key To Popery", 1773)13
Jestliže tato oplatka je skutečným tělem Ježíše Krista před Jeho ukřižováním, která je nabízená na katolických oltářích po celém světě, potom taková oslava není přemrštěná - nebo je? Jak je možné, že se jedno tělo změní v miliony těl, každé ve formě malé oplatky a KAŽDÉ SKUTEČNÉ FYZICKÉ TĚLO JEŽÍŠE KRISTA "CELÉ A ÚPLNÉ?" Jak se ten starý, nahrubo otesaný krvavý kříž - s celou tou hanbou a výčitkou pojednou změnil do zlata posázeného diamanty? A jak chtějí biskupové v jejich zlatem protkaných oděvech z toho nejjemnějšího hedvábí, představovat Toho, který tam visel nahý na kříži a jehož bezduché, rozbité tělo zabaleno do pláten bylo položeno do hrobu? Nestalo se "opakování" Kristovy smrti jednou absurdní fraškou?
Co má, taková pohanská nádhera se svým zlatem a šperky společného s Kalvárií? Jaké rouhání je tato paráda před světem a vychloubání se mocí, která údajně dovoluje držet ve svých prstech Kristovo tělo před Ukřižováním a nabízet ho na oltářích! Toto dogma rodí fanatismus - ne víru. Zavraždění Židů v Deggendorfu jako pomstu za údajnou krádež a "mučení" posvěcené oplatky. (Guenter Lewy,"The Catholic Church and Nazi Germany, 1964)14 Lidé, kteří byli vychováni ve víře že víno se stalo Kristovou krví, byli potom schopní věřit právě tak Hitlerově mýtu o krvi.
SKUTEČNOST NEBO PODVOD?
Tato údajná síla kněze znovu stvořit na katolickém oltáři skutečné tělo Krista a pak jej nabídnout Bohu v oběti mše, kde je opět mučený a zabitý a tím nabízí nekrvavou oběť znovu a znovu,15 je typická značka římského Katolicismu. A ten je tím, jak už jsme poznamenali, oddělený nepřekonatelnou propastí od náboženství druhých, speciálně od evangelického Křesťanství. Co zde máme, je buď zázračná skutečnost, nebo ďábelský podvod. Střední cesta není!
Katolíci nemohou popřít skutečnost, že na pohled se zdá být jejich tvrzení o transsubstanciaci absurdní. Není žádná viditelná změna ani na oplatce, ani na vínu, když byly zázračně změněné mocí kněze na krev a tělo. Jak si potom můžeme být jistí, že tento "zázrak" se skutečně stal? A jako v mnohých jiných věcech v Katolicismu, ujištění přichází pouze když slepě přijmeme, cokoliv církev učí.
Ano, jsou některé verše, které jsou nabízené na podporu tohoto dogmatu, ale Katolík musí přijmout jejich výklad od církve, i když zdravý rozum a správné pochopení by tyto odmítlo. Jsou dvě hlavní pasáže, ze kterých odvozují doktrínu transsubstanciace. (Jan 6:51-57, A Matouš 26:26-28) Porovnejte také: (Lukáš 22:19-20, a 1Korint. 11:24-25. Podívejme se na ně:
LITERÁRNĚ ČI SYMBOLICKY?
V poukazu na své budoucí ukřižování, Ježíš řekl Židům: "Ten chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa".... nebudete li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Katolocismus béře tato slova literárně a obviňuje Protestanty, že je vykládají symbolicky. Kristus také řekl:Já jsem chléb života (verš 35)... Proč Ho nevzít doslovně zde a neudělat z Něj bochník chleba? Je více pošetilé říci, že Kristus je chléb než říci že chléb je Kristus? Bible má být brána doslovně tam, kde je to její význam - ne tam, kde analogie či symbolismus by byl proti logice či porušil Boží zákony!
Žalmista píše: „On tě pokryje svými perutěmi a pod jeho křídly budeš mít útočiště." (Žalm 91:4) Máme si představit Boha jako velikého ptáka? Ježíš pláče nad Jerusalémem: "Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice, která kryje svá kuřátka pod křídly a ty jsi nechtěl!" (Lukáš 13:34) Přece to nemyslel doslovně, i když se identifikuje s Tím, o kterém píše Žalm 91!
Ježíš volal lidi aby v Něj věřili. Řekl Nikodémovi, že všichni, kteří v Něj uvěří, "nezahynou, ale dostanou věčný život," a že víra v Něj přivodí "znovuzrození." Neměl na mysli fyzické zrození, ale zrození spirituální, fakt který uznávají i Katolíci. Slíbil ženě u studny že jí dá "živou vodu," dokonce "studni vody," která z ní bude pramenit. Jistě nemyslel na na vodu fyzickou. Řekl Židům, že kdokoliv v Něj uvěří, z jeho nitra poteče řeka živé vody, ale jistě nemyslel na fyzické nitro či vodu.
V Janu 6. řekl: "Já jsem chléb života. Kdo ke mně přijde, nikdy nebude hladovět a nikdy žíznit." Že neměl na mysli fyzický hlad či žízeň je jasné - chce říci, že už nikdy nebude hladovět či žíznit spirituálně. Kristus mluví spirituálně a podává své ideje s analogiemi ze známých věcí. Proč potom bychom Ho měli brát literárně, když hovoří o tom, že oni musí "jíst" Jeho tělo a pít jeho krev?
Založeno na onom kritickém omylu interpretace, Katolík trvá na tom, že chléb i víno jsou skutečným Kristem. Pojďme se následovat až k logickému závěru. Pakliže Kristus hovořil o svém těle literárně, potom musel mluvit literárně i tam, kde říká: "Já jsem chléb života; kdo ke mně přijde, už nikdy nebude hladovět a kdo ve mně uvěří, nebude žíznit".(verš 35) Jelikož Katolíci trvají na literárním chlebu (těle) a vínu, (krev), potom přece nemohou už nikdy hladovět či žíznit a to přece dělají. Pakliže "hladovět a žíznit" jsou myšleny spirituálně, potom je spirituálním "jíst" Jeho tělo, také. Zřejmě Kristus říká, že kdo v Něj uvěří, obdrží věčný život a nemusí si chodit zpět pro splátky.
Katolicismus trvá na tom, aby věrní jedli tělo a pili krev často. Čím více mší, tím lépe, ale ani takový si není jistý že půjde přímo do nebe bez očistce. Kánon 904 říká: Když si uvědomujeme, že vykoupení se neustále zdokonaluje v oběti mše, kněží by měli přijímat často - nejlépe denně.. (James Coriden, "The Code of Canon Law"16) Na druhé straně nás Bible stále učí, že naše vykoupení bylo zajištěné jednou pro vždy na kříži a že Kristova oběť se už nikdy opakovat nebude.
Kristus řekl:"Toto je vůle Toho, který mne poslal, aby každý kdo vidí Syna a uvěří v Něj, měl věčný život".(Jan 6:40) Jasně toto "uvěření" v Krista, (které On přirovnává k pojídání Jej), je aktem "jednou-pro vždy". Kristus přece neříká, že se to musí udělat dvacetkrát, tisíckrát, jednou za den, jednou za rok. V okamžiku kdy člověk uvěří v Krista, on či ona obdrží odpuštění všech hříchů a věčný život jako dar Boží milosti. Je nad slunce jasné, že člověk, který dostal věčný život tím že jednou uvěřil/pojedl Krista, nepotřebuje tento akt opakovat!Jinak termín "věčný život" má nesprávnou vignetu, protože to, co trvá věčně se nemusí obnovovat či "posilovat!" Zamyslete se ještě jednou nad Kristovými slovy z té stejné kapitoly:
"Po pravdě vám pravím, kdo ve mně uvěřil, má (už nyní!) věčný život. Já jsem chléb života. Vaší otcové jedli na poušti manu a zemřeli. Tento chléb přichází z nebe aby jej lidé mohli jíst a nezemřeli. Já jsem ten živý chléb, který přišel dolů z nebe; kdokoliv bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A ten chléb který dám, je mé tělo, které dám za život světa." (Jan 6:47-51)
Kde dal Kristus své tělo? Ne u Poslední Večeře jak učí Katolicismus, ale na kříži! Tento omyl ve výkladu je omylem smrtelným, jelikož a nad tím se zamyslete: pakliže když Kristus říká "Toto je mé tělo...toto je má krev" a myslel to literárně, doslova, potom se obětoval ještě před tím, nežli na ten kříž šel! To je, ve skutečnosti to podivné učení Katolicismu:"Náš Spasitel, při Poslední Večeři kdy byl zrazen, ustavil oltářní svátost svého Těla a Krve aby takto mohla být zachována oběť kříže po staletí až do Jeho návratu." (Flannery)17
Opakujeme: Jestliže Kristus hovoří o fyzickém těle a krvi v Janu 6, potom nikdo, kdo z Něj jedí, fyzicky nezemře. Ale všichni apoštolové jsou mrtví! Pakliže nemyslel doslova "že všichni kdo z něj pojí nezemřou", potom také nepoukazuje na fyzické pojídání Jeho těla a krve! Zřejmě hovoří spirituálně po celou tu kapitolu, jako i jinde.
Tragedií je, že Katolík nemůže přijmout spirituální věčný život proto že je postavený před dogma které učí, že Kristus hovoří ve fyzické rovině.. Řím si nárokuje kontrolu zásluh, které Kristus pro nás vyhrál a podává je "po splátkách" když Katolík (jak se domnívá), fyzicky požije Kristovo literární tělo a krev. Tato oběť mše musí být opakována do nekonečna.
PODOBENSTVÍ.
Když Ježíš pravil:"Já jsem dveře; když někdo vejde skrze mně, bude spasen" (Jan 10:9) ani Katolíci se nedomnívají, že to znamená, že Kristus má na mysli skutečné dveře, skrze člověk musí projít svým skutečným fyzickým tělem, aby byl spasen. Ježíš to používá jako analogii že vírou v Něho, člověk prochází do nové roviny spirituální bytosti: věčného života. Když Ježíš řekl:"Já jsem světlo světa; kdo následuje mně, nikdy nebude ve tmě." (Jan 8:12) nemluví o fyzickém světle ale světle spirituálním. Takové světlo obdrží každý kdo Jej přijme, na rozdíl od spirituální tmy světa.
Mohli bychom uvést mnoho dalších příkladů, ale to by bylo zcela zbytečné. Ježíš neustále vybízel lidstvo, aby v Něj věřilo. Kdykoliv promluvil, ať už o znovu-zrození, o vodě, o ovcích, o ovčáku, o rozsévači, o rostlinách, o chlebu či dveřích, chtěl tím sdělit spirituální pravdu pomocí fyzických objektů a nemůže být brán literárně! Je nám řečeno, že kdykoliv mluvil k davům, hovořil k nim v podobenstvích: "Všechny tyto věcí říkal k davům v podobenstvích; a bez podobenství k nim nikdy nemluvil." ( Matouš 13:34)
Kristus mluvil k davu v Janu 6. Proto víme, že mluvil v podobenstvích a používal figurativní a spirituální - ne literární a fyzickou řeč! Ovšem jsou zde ještě jiné důvody abychom to věděli najisto.
DALŠÍ PŘESVĚDČIVÉ ARGUMENTY.
Platil a stále platí pro Žida zákon nepožívat krev (Levitikus 7:26-27, 17:10-11 a.t.d.) a pod inspirací Sv. Ducha apoštolové přemlouvali Pohanské Křesťany aby se "zdrželi krve (Skutky 15:28) Jistě že by Kristus nežádal Křesťany nebo Židy, aby pili Jeho literární, fyzickou krev! A požívat Jeho maso by byl kanibalismus, něco, co by On neschvaloval, tím méně doporučoval! Že měl na mysli "věřit" v Něj, a ilustroval to symbolem jedení a pití je jasné:
"Já jsem chléb života; ten kdo ke mně přijde, nebude již nikdy hladovět a kdo ve mně věří, nebude nikdy žíznit!" Ale ... vy jste mne také viděli a nevěříte...
Kdo ve mně věří, má věčný život. Já jsem ten chléb života.... Chléb který já vám dám, je mé tělo, které dám za život světa.....
Pakliže nejíte tělo Syna člověka a nepijete Jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev má věčný život." (Jan 6:35-36, 47-48, 51, 53-54)
Opravdu říká Ježíš, že abychom získali věčný život, musíme jíst Jeho tělo a pít Jeho krev? Nebo má na mysli víru v Něj a tuto pravdu takto ilustruje? Říká velmi jasně, že vírou v Něj máme věčný život. A přesto říká, že pouze "požíváním" Jeho těla obdržíme věčný život. Zde je nesrovnatelná kontradikce, pakliže "jedení" není synonymem pro "věření."
Zde je jasný důvod, proč Ježíš používá symbol jídla. Ve Starém Zákonu kněží oběti jedli: "Kněz, který ji nabídl za hřích, ji bude jíst a všichni muži mezi knězi ji budou jíst." (Levitikus 6:26, 29, 6:16, 18, 7:6, 15 a.t.d.) Kristus tak říká Židům, že On je naplněním obětí Starého Zákona, a že Jeho tělo a krev budou dány za hříchy světa. Zároveň ustavuje kněžský statut všech Křesťanů. Pouze kněží pod Zákonem jedli oběti, ale dnes Ho musí přijmout každý vírou aby obdržel dar věčného života z Boží milosti. Všichni musí věřit, že Boží Syn se stal literárním člověkem s tělem a krví, aby mohl za člověka zemřít.
Existuje mnoho dalších důvodů, proč Kristus nemohl mínit své fyzické tělo a krev. Jeho oběť za hřích se uskutečnila pouze jednou. Pakliže skutečně mělo jít o fyzické jídlo a pití, potom se mělo uskutečnit v tom čase. Tělo, které bylo obětované a položené do hrobu, bylo vzkříšené, změněné a oslavené. Kristovo nové tělo, které nyní existuje po pravici Otce v nebi, nemá žádnou krev a nemůže zemřít. To staré tělo, jehož život byl v jeho krvi, už neexistuje. Pavel řekl: "Ačkoliv jsme dříve viděli Krista lidskými očima, nyní už Ho tak neznáme. (2 Korintským 5:16) Navrhnout, že tělo Krista, které existovalo před Ukřižováním bylo znovu vytvořeno na katolických oltářích, aby mohlo být nabízené opět a opět za hřích - je kontradikce - jak Božího Slova, tak i logiky.
HRANICE REALITY.
Celý katolický případ spočívá na víře, že literárně přijímá fyzického Krista. Ovšem, není literalismem ale fantazií věřit, že denně milion oplatek se změní v c e l é, f y z i c k é tělo Ježíše Krista ve své substanci, jak byla před Ukřižováním, zatím co Kristus je v nebi ve svém novém těle! "Ale Bůh je všudypřítomný," zní námitka. "To je pravda, a protože je Bohem, svým Duchem je Kristus kdekoliv v daném čase. Ale když se stal člověkem, podřídil se určitému omezení. Fyzické tělo zabírá prostor, a proto může být na jednom místě v jednom určitém čase. Nikde v Bibli není naznačeno, že Kristus byl t ě l e s n ě přítomný v jednom čase na více místech!
Přesto Kristus řekl:"Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem v jejich středu." (Matouš 18:20) Křesťané tomto slibu věří, ale nikdo si nepředstavuje, že je Kristus - v tom stejném okamžiku - v tisíci skupinách Křesťanů - v tom stejném okamžiku! Vlastně si Ho nikdo nepředstavuje že by byl v jednom okamžiku na tisíci místech! To by znamenalo že je Ho možno vidět, ale tak tomu není! Navrhnout, že tisíce oplatek jsou - každá z nich - Kristovo fyzické tělo - celé, úplné - znamená se otočit od reality a zabývat se fantazií.
Právě tak Kristův proslov při Poslední Večeři nepřipouští transsubstanciaci: Vzal chléb, rozlomil a řekl: "Vezměte a jezte, toto je mé tělo, které je obětováno pro vás ... čiňte tak ve vzpomínce na mně." "Tento pohár je nová smlouva v mé krvi; tak čiňte. Jak často tak činíte, čiňte tak na mou památku." (1 Korint.11:23-25) Kristus chce, aby si Křesťané připomínali Jeho smrt na kříži a brát chléb a víno jako připomínku... Jeho řeč nenaznačuje žádnou myšlenku na opakování Jeho oběti na kříži.
Povšimněte si Jeho slov "toto je mé tělo. " Neřekl, že jednoho dne se kousky chleba stanou Jeho tělem skrze zázrak transsubstanciace, kterou tvrdí katolická hierarchie, ale že chléb v tom okamžiku byl Jeho tělem. Nikdo nemůže brát takový výrok doslovně, protože On tam seděl a držel chléb ve svých prstech! Zřejmě to bylo symbolické!
Můžeme si být jistí, že nikdo z Kristových učedníků si nepředstavoval, že ten chléb, který držel v ruce, byl Jeho skutečným tělem! Že by to bylo Jeho skutečné tělo a zároveň by seděl mezi nimi, bylo přece nemožné. Taková fantazie jim ani nepřišla na mysl a byla vymyšlená mnohem později. Určitě tomu Kristova slova nenaznačovala - ani nemáme důvod věřit, že by učedníci k takovému závěru došli. Byl to papež Pius III., který udělal dogma "oběti" mše, v roce 1215.
PODOBNÝ POHLED LUTHERA.
Martin Luther nebyl schopen odpoutat se od římského Katolicismu (křest dítek a pod.) a to zůstalo v církvi, která nese jeho jméno až podnes! Zatím co Luteráni popírají, že učí transsubstanciaci, přesto prohlašují:
Pravé, reálné tělo a krev jsou nějak přítomné - unikátním způsobem - vně požehnaného chleba i vína, a je požíváno u Svaté Večeře. Toto je jasný (?) význam Písma. (Matouše 26:26-28, 1Korintským 10:16, 11:23-32)
Luteránská doktrína je, že chléb a víno při Svaté Večeři jsou tělem a krví Krista. Jak se to může stát nevíme a nerozumíme tomu. Ale .... Kristus ....řekl¨, že je to Jeho tělo a Jeho krev. My prostě tato Jeho slova opakujeme.
Ti, kteří nevěří slovům Krista ohledně této svátosti, neuznávají Jeho tělo a krev při Večeři a tak přijímají tuto svátost nehodným způsobem... (John M. Drickamer: "The Real Presence", "Christian News" February 21 1994)18
Není otázkou, zda někdo Kristovým slovům věří nebo ne, ale jak jsou tato slova pochopena! Není víc důvodů brát Ho doslova když říká "toto je mé tělo," než když řekl:"já jsem dveře." Brát to literárně by bylo něco proti zdravému rozumu, nebo souhlas s porušováním Božího zákona kanibalismem a požívání krve. Dále to vede k pošetilé herezi která učí, že i když Kristus je ve svém vzkříšeném a dokonalém těle po pravici Otce, Jeho lidské tělo - tak jak bylo před Ukřižováním - je stále a stále požíváno Katolíky a Luterány po celém světě. Vede to také k fantastické představě, že miliony kousků chleba či oplatek mohou být ve stejném okamžiku celým fyzickým tělem Ježíše Krista!
Luther alespoň neučil, že Kristova oběť má být opakována a opakována do nekonečna a že odpouštění hříchů a věčný život se udílí po splátkách tím, že jíme chléb a pijeme víno. Tento klam, podpořen hypotézí transsubstanciace zabraňuje Katolíkovi, aby věřil v Krista. Nejsvětější svátost (Eucharist) je samým srdcem a jádrem falešného evangelia samospásy skrze vlastní snahu, kterou propaguje Katolicismus.
Bohužel, zbožný Katolík byl takto odvrácen od prosté víry v Krista jako svého Spasitele, k víře ve spásu fyzickým pojídáním Kristova těla. A tak spása nepřichází skrze víru ale skutky - ne ne věřením, ale jedením! Není potom divu, že je pro Katolíka tak hrozně těžké přijmout biblické evangelium! Od malička je mu vštěpováno, že každým spolknutím údajného těla a pitím krve se dostává blíže a blíže ke spáse a k nebi! Je jasné, že taková osoba shledává velmi obtížným akceptovat skutečnost, že jedním aktem víry - přijmutím Krista do svého srdce, je spasený a v okamžiku smrti přechází okamžitě do přítomnosti Krista - ne do očistce!
Evangelium Boží milosti je popíráno učením, že "zásluhy a milosti," které pro nás Kristus zaopatřil, jsou rozdělovány "na splátky" skrze katolickou liturgii, obzvláště skrze mši. Ta údajná moc kněze změnit malou oplatku a víno na skutečné tělo a krev Ježíše Krista, je srdcem té lži! A tak Katolík, nevědomý biblického učení že j e d n a oběť Ježíše Krista je zcela postačující a že "tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba za ně přinášet oběti"..Židům 10:18, byl přesvědčený svou církví, že opětovné oběti Krista na katolických oltářích platí za jeho hřích:
"Mše je skutečná, smírčí oběť, kterou je Bůh usmířený a odpouští hříchy a nepravosti" (William L. Shirer) 19
ZÁZRAK?
Ti kteří odmítají fantazii transsubstanciace, jsou obviňováni z toho, že nevěří na zázraky. Ano, "s Bohem je možné všechno," ( Matouš 19:26, Marek 10:27) Ale i toto prohlášení musíme definovat podle Boží povahy a podle reality. Bůh se nemůže stát démonem či Satanem, ani nemůže lhát! (Titovi 1:2) Bůh se také nemůže stát vesmírem, protože svou vlastní přirozeností je oddělený a odlišný od vesmíru a panteismus je nemožný!
Právě tak zázraky musí fungovat uvnitř hranic ověřitelné reality. Oplatka, která se "změnila" na Kristovo tělo a krev a přesto si zachovala všechny své původní kvality a svou charakteristiku, postrádá podstatu zázraku: to znamená být rozeznatelná a tak přinést Bohu slávu. Jelikož oplatka a víno zůstávají nezměněny, tento údajný zázrak zůstává neviditelným. Ale zázrak musí být pozorovatelným (chromí chodí, slepí visí, bouře se okamžitě utiší, mrtvý vstane a pod) jinak totiž nikdo nemůže vědět, že se nějaký zázrak vůbec stal, a tak nemůže vzdávat slávu Bohu!
Jistě že Bůh je schopný proměnit oplatku do lidského těla. Jan Křtitel říká, že "Bůh může z těchto kamenů...vytvořit Abrahámovi děti" (Matouš 3:9) Ale kdyby tak učinil, ty kameny které proměnil, by už nevypadaly jako kameny, se vší charakteristikou kamenů! Proměnit oplatku v lidské maso a krev nepopírá ani Boží povahu, ani realitu. Ale transsubstanciace takovým zázrakem není. Oplatka se změní v Kristovo tělo "ve formě a podstatě oplatky".
Žádný takový "zázrak" se v Bibli nevyskytuje. Otevření Rudého Moře tak, aby Israelité mohli přejít po suchu byl čin, který mohli jak Israelité, tak i Egypťané pozorovat a porozumět, že se tak stalo z Boží moci. Dejme tomu, že by to byl "zázrak" na rovině transsubstanciace. Rudé Moře by se jako "otevřelo" a Israelité by jako přešli po suchu tak, že by na druhou stranu přeplavali.
Dejme tomu že by Kristus jakoby vyléčil slepého, který by stále neviděl, nebo vzkřísil mrtvého, který by stále vypadal jako mrtvola. Takové návrhy jsou směšné - a přesto jsou zcela stejné povahy jako subsstanciace! Vezměme zázrak v Káně Galilejské. Když vedoucí svatby víno ochutnal, pravil ženichovi: „Ty jsi nechal to nejlepší víno až na konec!" (Jan 2:10) Dejme tomu, že by namísto toho řekl: "Tohle není víno, to je voda!" Služebníci by odvětili:" Ne pane, je to víno!" Vedoucí svatby by se rozzlobil:"Nedělejte si ze mně legraci! Vypadá to jako voda, chutná to jako voda - je to voda!" Služebník by trval na svém:"Pane, je to víno. Ježíš proměnil vodu ve víno, které vypadá a chutná jako voda". Takový zázrak v Bibli není a pro Řím vznášet takové tvrzení je ubohý pokus zakrýt zřejmý podvod.
ROZPAD, ODSOUZENÍ, SMRT.
Podívejme se ještě na jeden důvod, proč transsubstanciace je podvod. Pisatel žalmů prohlásil, a Petr ho cituje ve svém kázání v den Letnic, právě tak jako později Pavel:"Nedovolíš, aby Tvůj Svatý se rozpadl v hrobě." (Žalm 16:10,Skutky 2:27,13:35) Kristovo tělo se v hrobě nerozpadlo, na druhé straně zasvěcená a "přeměněná" oplatka, která je připravená pro nemocné, či vystavená v monstranci dostane červy a plíseň, není-li brzy spotřebovaná. Kdyby to bylo Kristovo tělo, nikdy by se tak nemohlo stát!
Je tragedií, že se mše stala příčinou odsouzení pro Katolíky, kteří "jsou povinní pod hrozbou smrtelného hříchu účastnit se mše o nedělích a svátcích." (Hardon, "Pocket Catholic Dictionary)20 Podle nedávného průzkumu, pouze 33 procent amerických Katolíků se účastňuje mše v tu či onu danou neděli21 a jen velmi málo každou neděli. Pouze 12 procent Katolíků Francie (která je na 90% katolická) můžete najít v neděli na mši. Toto poukazuje na velikou většinu Katolíků, kteří jsou ustavičně ve smrtelném hříchu a tak jsou zbaveni "posvěcující milost" a "práva na nebe." (Hardon).22
Toto dogma transsubstanciace je tak důležité pro Řím, že mnoho lidí, kteří toto přijmout nemohli, byli upáleni na hranici! Bylo to hlavně pro tento důvod že většina z 288 anglických mučedníků byla uvržena do plamenů během pětileté vlády "Krvavé Marie," která zavedla Katolicismus zpět do Anglie po krátkém oddechu svobody od papežské tyranie.
Mnoho upřímných a zbožných Katolíků toužilo zachránit Anglii pro Matku církev a zaradovali se, když byla Reformace zastavena. Dnes jsou to vedoucí Evangelíci, kteří se cítí šťastní, když mohou odstranit Reformaci a tím popřít Krista a Jeho evangelium. V tomto procesu zesměšňují ty, kteří rádi dali své životy za to, aby pro nás toto evangelium zachovali.
