Grano Salis - Hudba a evangelizace

Hudba a evangelizace Co to je evangelizace ? Jde o soustředěný tlak na člověka. Jedná se o určitý útok na jeho „JÁ“ v oblasti rozumy a myšlení. Může to být masivní, celotýdenní „nářez“ někde na náměstí, ale také velice osobní a jemná záležitost. Pokud bližní pochopí princip spasení dojde v jeho nitru k napětí. To spočívá v tom, že něco má udělat ale zatím toho není schopen. Má přijmout Ježíše, ale ještě má pochyby. Pamatujme si: Zvěst o spasení z hříchu a jeho následků přináší do lidské duše určitý zmatek, chceme-li neklid. Přišel někdo z jiného myšlenkového světa a narušil jeho klid. Objevuje se …. 1. Kritika sekulárního prostředí. Můžeme jí sledovat v různých nekřesťanských hudebních časopisech. Recenzenti neustále kritizují naivní, jednoduché a moralizující texty . Říkají, že jim je vnucován křesťanský názor. Tím jen potvrzují napětí, které v nich vyvolává Boží moc. Stojí za ním Duch svatý ! Mnozí pamatují jaké reakce přišly na první album RAM ADONAI. Najednou se svět projevil naprosto netolerantně a na hlavu hochů ze skupiny se snesla smršť odsuzující kritiky právě ze strany sekulárních hudebních kritiků za naivní texty propagující křesťanství. 2. Problém světa je tolerance. Myslím si, že mnozí křesťané nemají problémy se světem. Zdá se, že sekulární prostředí má a bude mít problémy s křesťany. Svět – morálně společenský systém – hlásá toleranci, právo na vlastní názor, že tam kde končí moje svoboda začíná svoboda druhého atp. Což nám satanské hudební skupiny nevnucují svůj, vyhraněný názor na svět ? Což nám střední proud a zejména formace jako je LUNETIC nevnucují úžasně pokřivené a všeobjímající, sladobolné texty na úrovni televizních seriálů jako je Beverly Hils ? Vždyť se zcela běžně hudbou vnucuje určitý světový názor s neskutečně devastujícími účinky na duši nastupujících generací ! To je jedna stránka pohledu. Ať se svět chytne za nos ! Každý ať zametá nejdříve před svým prahem. Je pravda, že tímhle stylem bychom ale nikam nedošli. 3. Křesťanská strategie I. Problém je skutečně v tom, zda v křesťanských písních se kterými se prezentujeme v sekulárním prostředí je až tak účinné používat ona jednoduchá a přímočará sdělení. Přiznám se, že ještě nedávno jsem byl radikální stoupenec křesťanských textů natvrdo, které rozliší přesně černé a bílé. Když jsem pročítal některá čísla časopisu TÓN a přemýšlel o evangelizaci hudbou, tak jsem dospěl k tomuto názoru. V dnešní postmoderní době lidem nejde až tak o slova. Oni chtějí vidět jak křesťanství funguje v praxi. Když vidí, že funguje to co je proklamováno, mnozí se rádi přidají a z Boží milosti směřují k poznání vysvobozující pravdy. Vážení, jde o vzájemné vztahy! To chci zdůraznit. 4.Zmatek ve vlastních řadách. Cituji z časopisu TÓN 1/99 z dopisu jednoho věřícího hocha skupině RAM ADONAI ve kterém říká „ ……....Překvapila mě záměna slov ( u písně Proti proudu) „ jsou jen dvě cesty, já tu svou znám“ za „není to lehký, co když to vzdám“ – mě to fakt přijde jako jasnej příklad toho, co jsem tím „vyměknutím“ myslel ……..“ . Zajímavá byla i odpověď Michala Homolky ,cituji „ ……ani sám Ježíš nemluvil nijak přímočaře, naopak často, když se ho lidé na něco ptali, odpověděl jim nějakým podobenstvím, které dané otázky zdánlivě vůbec netýkalo….“ dále říká „….polopatický výklad, ke kterému jsme občas skouzávali na první desce, má taky jednu nevýhodu – není v něm moc prostoru pro vlastní hledání každého člověka…“ Nebudu citovat uvedené recenze sekulárních kritiků na jejich druhou desku. Nastal zde výrazný posuv k lepšímu hodnocení. 5. Respektujme touhu našich bližních hledat. Pochopil jsem, že křesťanské poselství jde předat srozumitelně a jasně i zdánlivě méně přímými slovy. My, odkojeni Božím slovem, vnímáme evangelium jako jasnou a nutnou věc pro každého člověka. Svět to takhle nechce a když to za nimi přijdeme s texty v syrové podobě: černá – bílá tak se preventivně zapouzdří do svého JÁ. Důvod je jediný - není na to připraven. A teď jsme u toho ….. viz. dále 6.O co mi v životě jde ! O to abych plnit zavedené křesťanské formy anebo mi jde o to,aby sbor rostl. Jdu do světa hledat bloudící ? Jde o to mít upřímnou lítost nad osudem a stavem mých nevěřících kamarádů. Jde o to mít dostatek Boží lásky a moudrosti jak jít za nimi do jejich prostředí. Po vytvoření vzájemného vztahu …... i můžeme s nimi vyrazit na koncert nějaké křesťanské skupiny. Oni už vědí o co jde. Křesťanské poselství jim bylo individuálně a podle potřeby dávkováno. Už na ně působí Boží moc. Teď ještě uvidí, že křesťané také umí žít „naplno“, že to nejsou peciválové jenom ponoření do Bible. Protože se jedná o křesťany tak za jejich myšlenkami v textech stojí Duch svatý. Tím na ně působí ten koncert neodolatelnou Boží mocí, která jim pomáhá rozhodnout se začít žít s Ježíšem. 7. Křesťanská strategie II. Vidíme, že nejde jen o literu. Nejde jen o to postavit lidi během 5 minut evangelijní zvěsti před rozhodnutí. Jde také o to vytvářet s našimi bližními vztahy na základě působící Boží lásky. Citlivě ale rozhodně je vést k poznání pravdy. Vzniká otázka : Je vůbec dobré evangelizovat tím, že na úplně neznámého člověka někde ve vlaku vysypu evangelijní zvěst během 5-ti minut a tím ho uvést pod Boží soud ? Tato otázka souvisí i s evangelizací hudbou. V 2 Kor. 2.14 – 16 čteme, že Bůh „…na každém místě skrze nás zjevuje vůni svého poznání. Jsme totiž Bohu Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, i mezi těmi kteří hynou : některým jsme ovšem smrtelnou vůní k smrti, jiným pak vůní života k životu ….“ Není na nás hodnotit zda oslovený uvěří nebo ne. Křesťan musí „vonět“ – tedy šířit poznání Boha kolem sebe. Zda naše aktivita bude někomu k smrti bez Boha nebo k životu s Bohem není naše věc. To je Boží věc. Pamatujme na to, že bez ohledu na výsledek našeho evangelijního snažení máme být svému Bohu Kristovou líbeznou vůní. To je jedna stránka mince. Na druhé straně jedním dechem dodávám : Je lépe když se svým bližním navážu osobní vztah a zůstanu přitom Kristovou vůní. Zůstanu tím, kdo svým postojem k životu ukazuje na sílu svého rozhodnutí žít s Bohem naplno. Znamená to: budu-li s kamarádem v hospodě vypiji jen tolik alkoholu abych se neopil, budu-li s kamarády kteří osnují nějaký nemístný žert tak se nezúčastním, půjdou-li provozovat grupen sex tak s nimi nepůjdu vůbec. Být na světě, jít do světského prostředí, ale zůstat OSOBNOSTÍ. Zůstat Pánu věrný za všech okolností. Nenechat se ztrhnout ke hříchu. K tomu potřebujeme duchovní sílu a vnitřní motiv ženoucí nás do práce na Boží roli. Tím je účinná lítost nad hříšníky vypůsobená Boží láskou 8. Podmínky evangelizace hudbou. První podmínka provozování hudby jako evangelizace A) Hudebníci. Jsou taky Kristovou vůní. Proč hudebníci zkouší do úmoru své grify, proč kočují po republice, tahají bedny a bedny aparatur? Jistě, že v tom mají své vnitřní uspokojení. Taky je to baví. Ale vždyť by mohli zpívat o něčem nebo dokonce o někom úplně jiném než je Bůh. Ano, chtějí se přiblížit k lidem a oslovit je. Ne je zatvrdit. Proto se objevuje snaha zapracovat na textech. Současně tím oslavují a chválí Boha B)Druhá podmínka provozování hudby jako evangelizace je na věřících posluchačích. Jde o to, aby na koncerty chodili téměř celé sbory ,bez ohledu na věk. Aby tam přiváděli své kamarády a známé. Aby je to mohlo vyburcovat k větší aktivitě. Na „Zlínském trakaři“ chválí Boha nohama i lidi prokazatelně nad 50 let. Sám to dělat nebudu, ale nevadí mi to. C) Třetí podmínka provozování hudby jako evangelizace je zcela zásadní Jde o to, abychom měli koho oslovit evangeliem. Jak propagují naše sbory různé křesťanské rockové i nerockové festivaly ? Jak využíváme dary a schopnosti, které Bůh dal našim hudebníkům ? Místo abychom využili hudbu k evangelizaci tak jí raději kritizujeme jako něco nepatřičného a nehodného. Přitom je to jedna z legitimních oblastí evangelijního snažení mladé generace. My, střední generace a starší generace, bychom měli projevit dostatek podpory pro sloužící hudbou. Místo toho se jim dostává utrhání a přichází různé zákazy - to můžete a to už nesmíte, na co máte bubny, stačí akustická kytara atp. Proč to tak je ? Netleskejme ! Chvála patří přeci jen Pánu ! Ano… ale i malé dítě v obchodě dokáže poděkovat. Když tleskám hudebníkům ve sboru tak tleskám v prvé řadě Pánu za to že vypudil lidi, kterým dal určitý dar , do práce na Boží roli. Dále, shromáždění plní i funkci sociální a společenskou. Poč tím nepoděkovat lidem, kteří si musí mnoho odepřít, aby mohli dělat to co dělají alespoň trochu dobře ? 9.Je to známka netolerance chcete-li nelásky. Narušuje to vztahy uvnitř sboru a může vzniknout rozkol, protože takové tlaky nikdo nevydrží věčně. Je mi líto, že v našich sborech jsou snad jen dvě skupiny, které jsou schopné obstát v jakémkoliv sekulárním prostředí – TEREBINT a Průnik temným horizontem. Pak zde jsou skupiny a jednotlivci schopní obstát uvnitř sborů. Zde by měl nastat růst ! Starší bratři by měli podporovat své mladé hudebníky jak duchovně tak i finančně. Oni totiž přivedou své známé a kamarády a ti další a další. A starší pak budou muset odpovídat na otázky nově příchozích srozumitelně a jasně. Poté se jim to zalíbí a „omládnou“ protože poznají jak Boží moc v jejich životech funguje. Mladým se v takovém sboru bude líbit, protože se bude pořád něco dít. I to je jeden ze způsobů jak nastartovat růst sboru. Sám jsem to prožil . Petr Zika – frontmen kapely „Jiný rytmus“ ze Znojma říká, cituji „..Já jsem se zapojil ve službě chval ve sboru a v té době byli služebníci, kteří nás povzbuzovali a měli víru v tom, že u nás vznikne skupina, která bude chválit Boha ( v té době se u nás hrálo jen na kytaru)…“ O takové touze a podpoře si naši obdarovaní mohou nechat jenom zdát ! Ukončím výzvou. Jestliže nám jde o věc. Jestliže nám jde prosazování zájmů Božího království v tomto světě, jestliže nám jde o to,aby sbor rostl vnitřně i navenek, pak nemá existovat generační problém ! Jakmile je ve sboru generační problém je to špatně. V Církvi neplatí sekulární zkušenost, kde mladí pohrdají stářím a staří jen na mladé nadávají. Naše sbory zasáhl vliv světa právě v této oblasti ! Jestliže se svět vkrádá do sborů, pak nejvíce tímto způsobem ! Jestliže půjde sboru o věc, tak Bůh mocí Ducha svatého vymaže názorové a přirozené generační rozdíly natolik, že se sbor zvedne jako jeden muž a rozjede to na všech frontách, oblast hudební nevyjímaje. Jestli jste dobře četli, tak jste sami pochopili, kdo má „míč na své straně hřiště“. Jen Pán způsobí, že se názorový vývoj v našich sborech nestane pro mnohé traumatem kterého se dlouho nezbaví. KrispusKřesťanské sbory

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace