Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 242, komentářů celkem: 429558, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 655 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Ivanp
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116481619
přístupů od 17. 10. 2001

Nebezpečná učení: Veselé pozdravy z Říma???
Vloženo Pondělí, 12. prosinec 2005 @ 05:52:22 CET Vložil: Bolek

Ekumenismus poslal Capito



Veselé pozdravy z Říma??? Milí přátelé, vážené přítelkyně! Při pohledu na dnešní formy ekumenismu nejsem příliš optimistický. Jedna věc je dialog teologů, třeba i vedením církví podporovaný, druhá věc pak reálný dopad takového dialogu. Vezměme si například katolicko-luterský dialog: tolik práce, prohlášení, knih a setkání. Ano, katoličtí teologové a historikové berou teď Luthera velice vážně, v jednom římském prohlášení dokonce zaznělo, že byl „reformátorem církve“. Myslíte však, že to znamená, že by snad Řím uznal platnost ordinace luterských presbyterů? (No jo, možná ve Skandinávii, tam můžou luteráni alespoň prokázat „pravou“ apoštolskou sukcesi, to je něco jiného, že ano!). Myslíte, že luterská Večeře Páně bude římským magisteriem někdy uznána za něco více než památku? (O pojetí v reformovaných aj. církvích ani nemluvě!) Z římského pohledu je tato svátost něčím, co působí samo o sobě, tajemně, jde o nekrvavé opakování (!!!) golgotské oběti, které je pramenem milostí pro křesťany. Různé vstřícné interpretace katolických teologů nepomohou: magisterium, držitel a jediný vykladač Božského zjevení a tradice v „katolické“ církvi, má jasno.

         Pokud se teď odhodlám jmenovat několik dalších problémových okruhů, pak to bude poněkud připomínat reformační katalog ze 16. století a povedeme diskusi, která již byla absolvována mnohokrát. Stejné otázky a problémy, stejné odpovědi. Ovšem, zkusme to: myslíte, že je normální, že římský biskup je zároveň suverénem státu Vatikán, který má mezinárodněprávní subjektivitu? Že tento stát má své velvyslance po celém světě? Že uzavírá mezinárodněprávní smlouvy s jinými státy, které zajišťují římské církvi svým způsobem „zvláštní“ postavení? A co říkáte oné zřetelné teologicko-státní kontaminaci v existenčních strukturách tohoto státu? Také budete jako někteří katolíci, kteří to bagatelizují jako pouhou tradici? Nebo budete argumentovat, že Řím tak může svou politickou aktivitou přispívat k ochraně pronásledovaných křesťanů? Nepřišlo a nepřijde Vám krajně neekumenické, když se jednalo a jedná o postavení církví v naší republice a římská církev prosazuje model „mezistátní smlouva Vatikán/ČR“, zatímco „nekatolíci“ by měli být řešeni „pouze“ interním republikovým zákonem? V čem a jak, prosím, se má projevovat petrovská služba? V občasné pěkné rétorické figuře vůči křesťanům z jiných církví? Římský biskup-papež má absolutní moc tzv. božského původu, jmenuje biskupy, tj. představené místních církví po celém světě. A poněvadž to není v silách jednoho člověka, ona „božská“ moc kecat do toho, kde bude kdo biskupem, je de facto vykonávána kuriálními úředníky. Papežský úředník pak má často větší moc, než biskup, svěcený v tzv. apoštolské posloupnosti, která je přece důležitou mantrou římských vyprávěnek pro zbytek křesťanů. A co říkáte obecně rozšířenému papežskému kultu, který gradoval za nedávno zemřelého Jana Pavla II.? Možná řeknete: vše je to pouze otázka praxe, ta se může změnit, základ římské církve je dobrý, plně křesťanský. Fajn. A co otázka služby v církvi? Římská církev oficiálně trvá na fakticitě tzv. apoštolské sukcese: jen takto svěcený biskup a kněz je tím pravým „čarodějem“, který dokáže pro lid vykouzlit Pravé Tělo Kristovo. A jak tak Ti římští kouzelníci už nějaké to století kouzlí a mají pak Krista zavřeného do zásoby ve svatostánku, už ani nečekají, že přijde. Stačí se mu – reálně přítomnému – klanět. A tato „lidová“ interpretace hraje v římské církvi stále významnou roli. Učení o tzv. apoštolské sukcesi a jeho nemístná sakralizace vedly ke vzniku učení o tzv. přepodstatnění, které takřka zničilo poslední eschatologické prvky v této církvi (Pokud nebudeme mít na mysli pochybné eschatologické apely pochybných mariánských zjevení, např. Fatima a její „tajemství“).      Falešným tónem ekumenismu je, že se církevní establishmenty shodnou (a shodují), že církve budou navzájem tolerovat své církevní lidské tradice, které již po staletí tvoří základ různých církevních identit. Reformační církve tak postupně v rámci ekumenického smíření opouštějí svůj prorocký apel, který hlásá, že církev se vlastně nalézá v permanentní reformě. V ekumenickém guláši, jak jej pěstují oficiální představitelé církví, se pěkně shodneme na nějaké formě tolerance a nic nás pak nebude nutit ke konverzi.     Takže zkráceně: Řím jakožto centrum katolické církve se svou politicko-náboženskou konstrukcí Státu Vatikán se dle mého nejhlubšího přesvědčení zcela míjí s petrovskou službou, jak ji – snad – zamýšlel Kristus. Služba jednotě je něco víc, než jen pouhé vyzývání ke konformitě s nějakým úřadem prý božského původu, ač z něj v posledních desetiletích zaznívá již poněkud méně triumfální tón. Římský biskup je dle tradičního učení stále nazírán jako nejvyšší a všeobecný biskup, který je neomylný v otázkách víry a mravů. Toto jeho poslání je – ano je to tak oficiálně tvrzeno – prý božského původu. S tím se nemohu ztotožnit, neboť zde vidím nekřesťanský či spíše protikřesťanský osten. Pravou petrovskou službu vykonává v církvi každý, kdo pracuje pro jednotu a svornost křesťanského společenství. A nemusí bydlet v Římě a nechat si říkat „servus servorum Dei“. Mějte se pěkně. S pozdravem Váš Capito


"Veselé pozdravy z Říma???" | Přihlásit/Vytvořit účet | 2 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Veselé pozdravy z Říma??? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Sobota, 06. květen 2006 @ 07:00:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
´.....že luterská Večeře Páně bude římským magisteriem někdy uznána za něco více než památku? ...´
Faktem je, že ´´ luterská Večeře´´ znamená přítomnost Pána, ale jen při tom. Uchovávání ´přeměněného chleba´ se ´nekoná´.
Podle helvetské konfese jde o připomínku (přijala ji i CČE v roku 1920).



Re: Veselé pozdravy z Říma??? (Skóre: 1)
Vložil: Presbyter v Sobota, 06. květen 2006 @ 10:14:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Capito!
Myslím, že moji římští bratři si na sebe upletli během staletí bič, který se bude těžko rozplétat.
Vím o hlasech v římské církvi, které se přimlouvají za to, aby Petrova služba byla službou jednotě ve víře (podle Petrova vyznání u Césareje Filipovy), garantem jednoty církevního společenství a zároveň reprezentantem církve navenek, nikoli výkonem moci (nejen církevní, ale i státní - Vatikán).
Nicméně dokud je papež suverénem státu Vatikán, těžko lze uvažovat, že by se zřekl moci, kterou má vůči místním společenstvím (např. jmenování biskupů - viz nynější případ Číny, je to vlastně postmoderní varianta středověkých bojů o investituru).
Osobně mi je idea církevního (či papežského) státu nemilá (Ježíšovo království není z tohoto světa), nicméně je-li Vatikán uznáván za stát mezinárodním právem, plynou z toho i ty diplomatické a politické záležitosti, jako uzavírání mezinárodních smluv.
Spíše než papežský úřad mě (jako nečlena římské církve) zajímá samo postavení římské církevní obce.
Podle Irenea z Lyonu (2. stol.) Řím předsedá v lásce (kvůli apoštolům Petrovi a Pavlovi, kteří v Římě zahynuli jako mučedníci).
Už v 1. stol. urovnává římská obec spor v obci v Korintu (list Klementův). Nic z toho není důkazem papežského primátu, nýbrž jistého přednostního postavení římské obce - "první mezi rovnými" (primae in pares).
Toto prvenství (kvůli apoštolům) římské obci přiznávám rád. Ale žádné jurisdikční a právní důsledky z toho nevyvozuji.
Jiná otázka je tzv. apoštolská sukcese (posloupnost, následnost). O té hovoří jako první Irenej, po něm Tertulián (2.-3. stol.), oba ukazují, že prokazatelnost toho, že církevní obce pocházejí od apoštolů, je zárukou apoštolskosti církevního učení, kdežto gnostici, kteří se odvolávají na tajnou tradici, nic takového doložit nemohou.
Posloupnost se netýkala jen biskupů, nýbrž i presbyterů (neboť ještě ve 2. stol. v některých obcích - mj. v Římě! - byla obec spravována kolegiem presbyterů), takže třeba seznam římských "papežů" v 1. a 2. stol. je spíše přehledem významných osobností římské obce, než jejích "biskupů" (jak se tomu slovu obecně rozumí).
Právo ordinovat taktéž nebylo od počátku vyhrazeno biskupům. Až do 4. stol. např. v Alexandrii "světilo" biskupa kolegium presbyterů, ve středověku a ještě v baroku měli právo "světit" nejen biskupové, ale i opati významných klášterů (kteří neměli biskupskou hodnost).
Argumentovat "neplatností" ordinace, pokud ta nebyla provedena podle současného kodexu církevního práva, je nebiblické.
Význam apoštolské sukcese ale zdůrazňují nejen římští katolíci, ale i pravoslavní, starokatolíci, anglikáni, ortodoxní luteráni, ve středověku církev podobojí i stará Jednota Bratrská. Na apostolicitě (návaznost na učení apoštolů) si pokud vím zakládají všechny církve.
Bratrsky Presbyter



Stránka vygenerována za: 0.14 sekundy