Grano Salis - Boží posel

3. neděle adventní – cyklus B

Boží posel

Zamyšlení nad liturgickými texty dnešní neděle

Urovnejte cestu Páně.

Evangelista Jan tě dnes zve opět za Janem k Betánii na druhý břeh Jordánu. Vypravili se tam poslové židovských předáků z Jeruzaléma, kteří jsou pověřeni, aby celou věc prošetřili. Naskýtá se ti tedy příležitost dovědět se více o Janově osobě i jeho poslání. Pros cestou Ducha Svatého, aby sis z tohoto setkání odnesl hojný duchovní užitek pro sebe i pro své drahé.

Janovo působení má tak velký ohlas. Co přivádí k Janovi tak četné poutníky? Můžeš se přesvědčit, že to není jen zvědavost a touha setkat se s nevšedním prorokem ve velbloudí srsti. To nejdůležitější, co u něho hledají, je křest na odpuštění hříchů. Kdo si je opravdu vědom, jak velkým břemenem je tíže vlastních vin, chápe se příležitosti ke svému očištění i za cenu daleké cesty do zajordánské oblasti. Prožívají Janův křest jako opravdový svátek své duše. Takovou možnost jim dává Bůh poprvé a možná i naposled v jejich životě. Jak ty si vážíš Boží nabídky a jak využíváš příležitosti uslyšet s jistotou „Odpouštějí se ti tvoje hříchy“? Nezahanbuje tě horlivost Janových kajícníků? Dnes však jsi svědkem jiného zájmu o Zachariášova syna. Jeruzalémské poselstvo nepřišlo odložit své hříchy. Zajímají se o osobu tohoto kazatele. Kdo jsi? Za koho se pokládáš? Není to důležitá otázka, kterou bys měl položit v prvé řadě sám sobě? Za koho se pokládáš? Nic nezapři a vyznej. Na upřímnosti, s jakou si odpovíš na tuto otázku, závisí míra, v jaké se otevřeš Boží milosti. Neznamená to, že bys měl hledat v sobě něco velikého a významného. Neboj se přiznat, že nejsi ničím. Podstatné je, zda se můžeš stát nástrojem v Boží ruce. Nebudeš-li mu překážet tím, že se budeš pokládat za to, čím nejsi, a připisovat si zásluhy za to, co jsi nezpůsobil ty, ale Boží milost, může si Bůh podle své vůle posloužit tvým slovem, tvým skutkem, tvým příkladem k prospěchu mnoha duší. Jan přiznává zcela otevřeně: Nejsem Mesiáš. Jsem hlasem toho, který volá v pustině. A jak vidíš, tento hlas působí velice blahodárně na četné zástupy. Proč tedy křtíš? Ve skutečnosti se ptají: Jak to, že děláš to, co my neděláme? Proč nás provokuješ tím, že jsi jiný než my? Proč začali lidé chodit za tebou a ne za námi? Janova odpověď je pádná a nesmlouvavá: Protože neznáte Toho, který je uprostřed vás. Tato slova neplatí jen proto, že zatím neviděli toho, koho Jan ohlašuje. Nepoznají ho ani poté, co se s ním mnohokrát setkají a střetnou. Nemohou ho poznat, dokud mu neurovnají cestu, dokud nevyrovnají kličky neupřímnosti, pokrytectví a přetvářky, dokud nesrovnají pahorky domýšlivosti, ješitnosti, nedůtklivosti a pyšné sebelásky, dokud nevyplní údolí prázdnoty a malichernosti skutky upřímné zbožnosti, pokání a milosrdenství. Varován tímto výstražným příkladem sestup do vod Jordánu a pros Jana, aby ti svým křtem otevřel oči, aby tě nepostihlo, že budeš chodit slepě a nevšímavě kolem Ježíše, abys spatřil světlo, které přichází na tento svět, a také abys ho rozpoznával ve svých bratřích. Smutná skutečnost, že ti, kteří byli posláni, aby vydávali svědectví o příchodu spásy, se setkávají s neuznáním a nepochopením, vyplývá z neschopnosti posluchačů poznat sám sebe a z neochoty poznat Toho, který je uprostřed, slyšet v hlasu svědka jeho hlas. Kamenem úrazu je požadavek víry a obrácení. Kdo si může myslet, že taková výzva se ho netýká nebo je pro něho dokonce nepřijatelná? Můžeme si klást podmínky, že výzvu k urovnání cesty pro Pána přijmeme jen tehdy, když nám bude vyhovovat osoba toho, kdo ji z Božího pověření přináší? K tomu, abychom s pokorou a upřímností uznali, že jsme hříšní a že nastal čas pokání, nemůžeme si klást vlastní podmínky a požadovat mimořádné důkazy. Jestliže Jan není hoden Pánu rozvázat řemínky u střevíce, za koho se můžeme pokládat my, ať máme jakékoliv postavení? Místo abys hloubal nad legitimitou proroka, obrať tedy svou pozornost k sobě samému. Je-li to, co hlásá, dobré, drž se toho, ať je to kdokoliv. Nezhášej plamen Ducha, nepohrdej prorockými dary. Bylo by více než bláhové nedbat na skutečnost, že příchod Pána je blízko. Přinese radostnou zvěst, chce obvázat ty, jimž puká srdce a oznámit zajatým propuštění.Ale protože se potká i s těmi, kteří ho nechtějí přijmout, také přiloží sekeru ke kořeni a odstraní stromy, které nenesou ovoce.(1) Je-li jisté, že přijde, a přijde do vlastního, není čas o tom pochybovat, ale přičinit se ze všech sil, aby se nesetkal s tím, že ho jeho vlastní nepřijali. Ber si proto příklad nikoliv z farizejských vyslanců, ale z pokorných kajícníků, kteří putují k Jordánu s jedině správnou otázkou: Co máme dělat? (2) Straň se zla, ať se objevuje pod jakoukoliv tvářností.

Bratr Amadeus

(1) srov. Lk 3,9; (2) Lk 3,10 vložil Ferda

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace