Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Aleš Navrátil, zástupce biskupa Apoštolské církve ČR, se ve článku Smlouva by porušila rovnoprávnost církví zveřejněném 9. března 2006 v deníku Lidové noviny vyjádřil ke třem aspektům vztahů mezí církvemi a státem:

Pod titulkem Ministr Jandák neplní sliby byl v Lidových novinách 17. února 2006 otištěn článek pana kardinála Miloslava Vlka, arcibiskupa pražského. Vzhledem k tomu, že pan kardinál ve svém článku mluví jak o římskokatolické církvi tak o „církvích“, mohl by u nezasvěceného čtenáře vzniknout dojem, že postoje katolické církve se kryjí s postoji církví ostatních. Není tomu tak. Pan kardinál ventiloval několik stěžejních témat - kritiku jednání vládní moci s církvemi již od samé sametové revoluce, kritiku církevního zákona a způsobu financování církví státem, kritiku neochoty vlády ratifikovat smlouvu České republiky s Vatikánem. m 0pt"> Rád bych povzbudil čtenáře, že jsou v našem státě i jiné církve s pohledy diametrálně odlišnými, ke kterým patří i Apoštolská církev. Naše církev je skutečně hluboce vděčná všem našim demokratickým vládám, že umožnily církvím v našem státě působení a rozvoj ve srovnání s ostatními vyspělými demokraciemi nevídaný. Církve v naší zemi mohou již přes patnáct let působit ve společnosti podstatně svobodněji, nežli je tomu v naprosté většině evropských zemí. Druhým velkým pozitivem stávajícího církevního zákona je rovnoprávnost církví před státem, kterou by ratifikace smlouvy s Vatikánem v každém případě porušila. Smutné důsledky takového kroku zažívají protestantské církve řady evropských zemí, kde konkordát ve svých důsledcích výrazně privilegoval římskokatolickou církev. Za třetí jsme vděčni za stávající způsob financování církví státem, který funguje již desetiletí hladce a průhledně při (ve srovnání s celkovou výší národního důchodu) minimálních nákladech. Jestliže se již titulek (zvolený redakcí LN), ale i obsah článku pana kardinála dotkl pana ministra Jandáka, dlužno poznamenat, že je to první ministr, který projevil velmi čitelně ochotu církevní záležitosti nejen spravovat, ale také církvím naslouchat. Děkujeme pane ministře. 10. března 2006 se k výše uvedenému článku Aleše Navrátila vyjádřil v Lidových novinách čtenář Ondřej P. Vaněček z Prahy: Zástupce biskupa Apoštolské církve pan Aleš Navrátil si přihřál svoji polívčičku v polemice s kardinálem Miloslavem Vlkem a kritizuje jeho výroky v souvislosti s horkou bramborou smlouvy ČR s Vatikánem. Jedna věta za všechny: „Rád bych povzbudil čtenáře, že jsou v našem státě i jiné církve s pohledy diametrálně odlišnými, ke kterým patří i apoštolská církev.“ Propaganda jak řemen! Zaskočilo mne to od člena tak statečné církve, jíž si vážím, protože ač nevelká, často pozvedá hlas, když mnohé ostatní církve (včetně mé domovské římsko-katolické) mlčí nebo jen nejasně blekotají. Hlavně svým textem ale vicebiskup Navrátil dokládá udivující nevědomost. Což neví, že Ekumenická rada církví, která sjednocuje a zastupuje protestantské církve (včetně Apoštolské církve!), měla v plánu uzavřít se státem obdobnou smlouvu, jak se o tom dříve jednalo? Tím by byla pozice všech křesťanských církví vůči státu obdobná - rovná. Co nebudu moc komentovat, jsou zjevné nepravdy, jako že financování církví funguje hladce. 12. března 2006 se k výše uvedenému článku Aleše Navrátila vyjádřil v Lidových novinách čtenář Petr Žůrek, katolický duchovní: Pan Aleš Navrátil, zástupce biskupa Apoštolské církve, se v diskusi v LN ze čtvrtka 9. března vyjádřil neobyčejně pochvalně ke vztahu jeho církve k demokratickému zřízení. Byl i kritický k vyjádřením pana kardinála Miloslava Vlka. Dovolte mi reagovat jen jedním argumentem. Jsou to peníze. Apoštolská církev v ČR má podle statistik z roku 2003 příspěvek od státu celkem 24,5 milionu korun. K této církvi se v roce 1991 přihlásilo 1 485 občanů. Tato církev měla v roce 2003 celkem 8 zaměstnanců administrativy a počet věřících na jednoho placeného duchovního byl 38. Tato církev je nejhýčkanější mezi církvemi a náboženskými společnosti. Pro srovnání u husitů připadalo na jednoho duchovního 308, u českých bratrů 447, u římských katolíků 1 056 a u evangelíků a.v. 1 654 věřících. V české společnosti je zvláště mezi většími církvemi dost rozšířený upřímný dialog a ekumenismus. To, že byly extrémní rozdíly v přístupu některých státních úředníků k jednotlivým církvím je z naznačených údajů zřejmé. Důvody pochvalného dopisu pana Navrátila jsou doufám z velké míry také jasné. Článek nadepsaný „Smlouva by narušila rovnoprávnost církví“ vyjadřuje tedy zcela specifický pohled na rovnoprávnost mezi církvemi. Důvody kritiky, kterou vznesl pan kardinál by měly být pozorně zkoumány. Neměli bychom se bát i otázky peněz. Je třeba rozlišit, kdo hledá řešení, a kdo je už zaplacený. Ale především jde o zítřek, o společnou zodpovědnost a kooperaci k dobru naprosté většiny. A zde je třeba i panu ministrovi upřímně popřát vše dobré, a aby se mu dařilo nejen církvím naslouchat, ale také konat. Zdroj: deník Lidové noviny