poslal presbyter Pokoj vám, sestry a bratři.
Na vánoce a velikonoce se těším po celý rok. Když přijdou, nezbývá mi, než opět v úžasu stanout před tajemstvími, která o těchto svátcích slavíme. O vánocích je to mystérium Ježíšova vtělení a narození, o velikonocích mystérium kříže a vzkříšení. Jako kněz ale nemohu jen tiše rozjímat o těchto spásných událostech, a byť náležejí do řádu skutečností víry, o kterých platí apoštolovo oko je nevidělo, ucho je neslyšelo a na mysl nepřišly, musím vám o nich zvěstovat, procitnout ze svého úžasu a nalézt slova, kterými bych něco málo ze slávy zmrtvýchvstání přenesl do krátkého kázání.
Kazateli naštěstí usnadňuje jeho poslání samo Písmo svaté, které o prázdném hrobě a setkání se vzkříšeným Pánem hovoří prostě a přesto účinně, bez reklamního patosu a bombastických frází. Nalézáme tu i zvláštní druh biblického humoru, jenž svědčí o Boží shovívavosti s naší lidskou nedokonalostí.
Evangelium o vzkříšení připomíná běžecký závod. Hlavní cenou je zvěst. Marie Magdalská spatří kámen od hrobu odvalený. První překvapení dne. A běží oznámit to apoštolům. Důstojní apoštolové ji vyslechnou a utíkají, až jim sandály klapají, za město, kde je v zahradě skalní hrob, kam byl Ježíš uložen po své smrti. Petr očividně nestačí s dechem, však už také není nejmladší, a mladičký Jan, miláček Páně, ho předběhne a zasprintuje až k hrobu. Tam si ale vzpomene na dobré vychování a uvolní místo staršímu Petrovi, aby vstoupil napřed. Druhé překvapení dne. Učedníci sestoupí do hrobu a naleznou ho prázdný. Když Ježíš prorokoval, že třetího dne vstane z mrtvých podle Písma, nevěřili mu, dokonce ho od jeho cesty na kříž zrazovali. Prázdný hrob jim vrátí víru a naději, že jejich Pán skutečně žije.
Ale Marie pláče v obavách, že neznámí zlosyni odnesli Mistrovo tělo. Pláče, neboť Ježíše milovala. Pláč není slabost. Ukazuje na hluboké pohnutí, které se rodí z lásky. I Ježíš plakal, když Lazar zemřel, neboť Lazara i jeho sestry miloval. V této chvíli je to právě Marie Magdalská, kterou její láska přivedla k Ježíšovi a jeho poselství blíž, než to kdy dokázali jeho učedníci, pozdější sloupy církve, nyní se ovšem ukrývající v Jeruzalémě za zavřenými dveřmi.
Pro svou lásku byla Marie vyvolena, aby se jako první potkala s Ježíšem, jenž smrt přemohl a vítězně vstal z mrtvých. Jenže Marie si vzkříšeného Krále slávy splete se zahradníkem. Snad přes slzy pořádně neviděla, i když jejímu omylu se netřeba divit, vždyť hrob byl v zahradě a kam jinak by zahradníci chodili do zaměstnání?
Ale pak přijde třetí a největší překvapení dne plného zázraků. Domnělý zahradník osloví Marii jménem, jí spadnou z očí šupiny, temnota smrti zmizí, vše se prosvětlí světlem života a ona pozná svého Mistra. Ten, kterého viděla umírat na Golgatě smrtí otroků a vzbouřenců, s ní hovoří živ a zdráv. Rány po hřebech jsou zahojeny, ale zůstávají patrné, aby byla zřejmá totožnost ukřižovaného se zmrtvýchvstalým. Víme, že Tomáš bude vyzván, aby do těchto ran vložil svůj prst a uvěřil.
A podle příkazu Páně běží Marie opět, oznámit apoštolům: Viděla jsem Pána. O víře se říká, že se rodí ze slyšení. Ale slyšet apoštolské učení můžeme jen díky tomu, že apoštolové na vlastní oči viděli vzkříšeného Pána, jenž přišel a postavil se uprostřed nich. Lidé často říkají, že věří jen tomu, co vidí a na co si sáhnou. Nuže, apoštolové viděli a sáhli si. Lidská nedověra už nemá výmluvu.
Kristus vynesl na kříž všechny naše hříchy, bolesti a nemoci. Byly tam přibity spolu s ním. Zmrtvýchvstáním se potvrdilo, že v Ježíšově oběti je naše spása a uzdravení těla, duše i ducha. Vzkříšený život už neumírá, smrt už nad ním nepanuje. Amen.
