Grano Salis - Vstal Ježíš z mrtvých?

Vstal Ježíš z mrtvých? "Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud naživu…
…
A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i naše víra." (1. list apoštola Pavla Korintským, 15,3-6.14) Následující úryvek je z knihy Richarda Wurmbranda: Kristus na židovské cestě (str. 111 až 116) Ježíš nenapsal žádnou knihu, a když žil na zemi, neustanovil nic než nevýznamnou sektu judaismu, sektu, sestávající z několika málo lidí, kteří byli nevzdělaní a kteří se nepovažovali za uznávané občany. Byli to hříšní lidé, celníci a padlé ženy. Nakonec jej jeden z nejbližších následovníků zradil, druhý jej zapřel a ostatní opustili. Zemřel mučednickou smrtí, opuštěný a v zoufalství, a tak když visel na kříži, zvolal: "Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?" Po své smrti byl pochován a před jeho hrob postavili velký kámen a stráže. Mezitím zůstali jeho dřívější učedníci skrytí, za zamčenými dveřmi, a jejich jediným zájmem bylo uniknout smrti, podobné té, jakou prošel jejich Mistr. Tak skončil Ježíšův život na této zemi. Jestli nevstal Ježíš z mrtvých, jak mohla vzniknout křesťanská církev? Máme však vysvětlení. Třetího dne byl Ježíš vzkříšen opět k životu, objevoval se při mnoha příležitostech svým apoštolům a ujišťoval je, že je to opravdu on, koho vidí. Znovu se shromáždili, vzkříšený Ježíš s nimi pracoval, vedl je a dal jim moc činit znamení a zázraky. Tentýž zbabělý Petr, který předtím s přísahami a sliby zapřel, že by Ježíše znal, stál na tržišti v Jeruzalémě a odvážně svědčil o tom, že uviděl vzkříšeného Ježíše. Ostatní apoštolé to dělali také. S nasazením života cestovali z jedné země do druhé a mučednickou smrtí zpečetili své přesvědčení, že Ježíš vstal z mrtvých. Tím způsobem se zrodila obecná církev, rostla a přežila, navzdory pronásledování a ubohosti svých členů. … Přijmout existenci takového následku bez příčiny vyžaduje větší míru naivity než připustit, že Kristus opravdu vstal. Když člověk vstoupí do vysoké budovy, může dostat dobrý nápad, že než vystoupí po schodech do desátého patra, zajde do sklepa a přesvědčí se, jestli jsou základy domu pevné. Ale je to nutné? Skutečnost, že budova stojí, je důkazem síly základů. Základní kámen, na kterém je vybudována křesťanská církev, je vzkříšení Ježíše. Velká, slavná budova, postavená na tomto základě, stála dva tisíce let a odolala hrozným zemětřesením. Konečně, ve všech oblastech života je běžnou praxí vyvozovat závěry od následků k příčinám. Existence církve je důkazem, že Kristus vstal z mrtvých. Podívejme se nyní na další argument pro vzkříšení Ježíše. Nikde neshledáváme, že by nepřátelé prvotní církve někdy popírali, že Ježíšův hrob byl na velikonoční pondělí nalezen prázdný. Bylo by docela přirozené, aby se dal vyšetřování správný základ a zjistilo se, jestli bylo tělo ukradeno nebo znesvěceno. Reakce židovských kněží nevyvracejí tvrzení, že hrob byl prázdný, oni jen řekli vojákům, kteří hrob hlídali, aby rozšířili pověst, že jeho učedníci v noci, když vojáci spali, přišli a tělo ukradli. Ale když spali, jak mohli identifikovat zloděje? Jestli židovští kněží opravdu věřili, že Ježíšovi učedníci ukradli tělo, proč nebyli zatčeni, vyslýcháni a potrestáni? Silný pohyb vpřed musí být vykonán silnou hnací silou. Tento silný pohyb, který trval dva tisíce let a který měl celosvětový účinek, založený na víře ve vzkříšení Ježíše, nemůže být výsledkem halucinace, protože žádný z Ježíšových učedníků halucinacemi netrpěl. Rozhodně ne "nevěřící" Tomáš a praktický obchodník Matouš, ani takoví lidé, jako Ondřej, zvaný Natanael a Petr se svým slabým charakterem. Jen taková událost nahánějící posvátnou bázeň, jako vzkříšení, mohla vytvořit hnací sílu, schopnou nastartovat pohyb tohoto druhu. Nesmíme také zapomenout, že během prvních třiceti let po této události většina Ježíšových učedníků zemřela násilnou smrtí a mnoho z nich bylo odsouzeno k smrti právě proto, že trvali na tom, že Ježíš vstal z mrtvých. Tyto věci nemohly být vymyšlené. Ježíšovi apoštolé začali kázat židovskému lidu přímo před zraky židovských kněží. Díky tomu se dostali do konfliktu s úřady, protože prohlašovali, že Ježíš je Mesiáš a že tato skutečnost byla dokázána jeho vzkříšením. Každý rozumný člověk se může ptát: "Bylo by možné uvést v chod takové hnutí a získat tisíce následovníků za jediný den, kdyby mrtvé tělo Ježíše skutečně existovalo?" Petr kázal své první kázání jen několik stovek metrů od Ježíšova hrobu. Kdyby Ježíšovi nepřátelé mohli dokázat, že jeho tělo je stále přítomné, kázání by nemělo úspěch a nikdy by nepřesvědčilo tisíce lidí, aby se dali pokřtít. Ale jejich nepřátelé byli bezmocní: Ježíš v hrobu nebyl. Apoštolé nenavštívili Ježíšův hrob, protože to pro ně nemělo žádný význam a nebylo to pro ně zajímavé. (Saul z Tarsu navštívil po svém obrácení Jeruzalém a setkal se s apoštoly, ale neměl zájem navštívit hrob ani z pouhé úcty.) Ani Ježíšovi nepřátelé nenavštěvovali hrob, aby přesvědčili sami sebe i druhé, že Ježíš je stále v něm. To je proto další důkaz, že ježíš opravdu vstal z mrtvých. Velké množství lidí podniká pouti k hrobům svatých. I když první apoštolé o tomto zvyku v Izraeli věděli (Matouš 23,29), neměli zájem Ježíšův hrob navštívit, protože věděli že je prázdný. Toto všechno bylo tak všeobecně přijato, že učedníci nezačali kázat v provinčních městech, kde by bylo obtížné jejich tvrzení ověřit, ale v samotném Jeruzalémě. Přitom vzbudili nadšení tisíců lidí a - co bylo ještě významnější -- čelili nepřátelům, kteří byli bezmocní, protože nemohli popřít, že Ježíšův hrob je prázdný. Když kněží trvali na tom, že tělo Ježíše ukradli apoštolé, mohl by jim kdokoli odpovědět: "Proč nezatknete a nepotrestáte muže, kteří se té krádeže dopustili?" Myšlenka, že Ježíš na kříži nezemřel, ale upadl jen do hlubokých mdlob a v chladném hrobě nabyl vědomí, je ještě směšnější. Jak mohl odvalit kámen a přemoci stráž po všem, co vytrpěl? Mohl někam jít, když byl nahý? Mohl najít úkryt jen u některého ze svých apoštolů. Kdyby to však udělal, jeho učedníci by si uvědomili, že nevstal z mrtvých. Opravdu by dali své životy za lež, kterou byli sami oklamáni? Jsme nuceni věřit tomu, co říkají pisatelé evangelií, protože projevují velkou naivitu, když na sebe odhalují hrozné věci. Co přimělo apoštoly šířit do ciziny slovem a písmem, že jejich vůdce, Petr, byl člověk, kterého Ježíš nazval satanem, a že jej zapřel té noci, kdy byl zrazen? Jediný motiv, jaký mohu objevit, je jejich nekompromisní úcta k pravdě. Skupina apoštolů se skládá z lidí, kteří jsou vedeni pravdou. Můžeme jejich důkazů důvěřovat. Pozoruhodné je, že když apoštolé ujišťují o vzkříšení publikum pochybovačů (i v té době byli lidé skeptičtí k vyprávění o andělích, vzkříšení a tak dále, jak to můžeme vidět u Matouše v kapitole 22,23 a ve Skutcích 17,32), pouze je ujišťují, aniž by předložili jediný potvrzující důkaz. To bylo možné proto, že to, co tvrdili, byl pro obyvatele Jeruzaléma známý a nezpochybnitelný fakt. Vzkříšený Ježíš se nakonec ukázal pěti stům lidí a ti měli alespoň dvacet tisíc příbuzných a přátel, kterým o tom určitě řekli. Vzkříšení Ježíše lze také dokázat dvěma velmi slavnými obráceními, která jinak vysvětlit nelze. První bylo obrácení Jakuba, Ježíšova bratra, který v něho uvěřil jako v Mesiáše. Když Ježíš ještě žil na zemi, Jakub v něho nevěřil, ale považoval jej za šílence. Josefus Flavius popisuje Jakuba jako velmi přímého muže. Jak bylo možné, že se po Ježíšově smrti stal apoštolem a mučedníkem: Každý, kdo čte Jakubův dopis, si povšimne, že je to dopis Žida, bez křesťanských charakteristik. To nás vede k tomu, abychom si uvědomili, že to nebylo Ježíšovo vyučování, které by učinilo na Jakuba dojem a přivedlo ho k obrácení. Co to tedy bylo? Nový zákon nám říká, že se Ježíš po svém vzkříšení ukázal svému bratrovi a ten si uvědomil svou chybu. Později ve výčitkách svědomí napsal kapitolu, ve které odsuzuje svůj dřívější hřích souzení bratra a vystupování proti němu. Druhé obrácení bylo obrácení rabína Saula z Tarsu. Tento člověk měl na cestě do Damašku vidění, ve kterém se mu zjevil Ježíš a mluvil s ním. Následkem toho se Saul okamžitě stal jeho učedníkem. Bylo by to možné jen na psychologickém základě? I kdyby se mi desetkrát zjevil Mohamed, řekl bych, že trpím halucinacemi a určitě bych se nestal muslimem. Proč to bylo možné u muže, který se měl stát apoštolem Pavlem, úplně jiné? Saul věděl, že Ježíšův hrob je prázdný. Nemohl pro to najít přijatelné vysvětlení, ledaže by připustil, že Ježíš byl vzkříšen. A to byl kořen problému: když viděl Ježíše, zmizela poslední slupka pochybnosti. Obrátil se. Později cestoval do Jeruzaléma, ale neměl ani ten sebemenší zájem jít ke hrobu, aby tam proléval slzy lítosti. Věděl, že je prázdný. Diskutoval s apoštoly o tom, jak kázat vzkříšení. Pro takový druh lidí, jakým byli apoštolé, by bylo z psychologického hlediska nemožné mluvit o tom, jak nejlépe kázat lež. A zde je další argument: miliony hříšníků v historii lidstva změní své smýšlení a stanou se svatými lidmi. Tento zázrak se děje v církvi každý den. Když se těchto lidí zeptáte, jak se stane zázrak nového narození, jejich odpovědí je vždy, že to činí Ježíš. Je jisté, že ten, kdo způsobuje tato nová narození, je živý Ježíš, ne mrtvý Ježíš. K těmto lidem patřím i já. Knihu Richarda Wurmbranda Kristus na židovské cestě si můžete objednat na adrese:
Nakladatelství STEFANOS
Stanislav Maxa
Klášterská 127/II
377 01 Jindřichův Hradec Další důkazy o vzkříšení Ježíše Krista:
http://www.grmi.org/renewal/Richard_Riss/resurrection.html

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace