Grano Salis - Je církev církví Kristovou nebo církví Satana?

Je církev církví Kristovou nebo církví Satana? Posledních několik let pozoruji změny, které postihují jednak svět okolo nás, ale také svět uvnitř církve. Změny, které jsou velmi nápadné v sekulární oblasti není potřeba zvlášť rozepisovat. Každý, kdo je alespoň trochu vnímavý, jistě vidí značný odklon od morálky, dodržování morálních zásad není normální. Odklon od morálky se týká všech oblastí života. Zaměstnání, podnikání, partnerství, manželství, výchova, úcta. Zdá se, jakoby poctivost byla něčím, co se nenosí. Křesťan, který se rozhlédne po takto zpustošeném stavu morálky si řekne: "Blízko je Pán.". Je mi však trochu úzko, rozhlédnu-li se jako křesťan po stavu věrohodného života víry v církvi. Co mohu vidět? Mohu vidět, jakým způsobem se víra uplatňuje v životě bratří a sester. Výsledek tohoto rozhlédnutí mne vede kzamyšlení. Uvědomil jsem si, jak dokáží křesťané dneška být loajální ke hříchu. Vůbec nevadí, že něco zcizím, protože můj zaměstnavatel mě stejně okrádá. Nevadí, že nejsem se svou dívkou oddán, vždyť někteří žijí také tak. Nevadí, že žiji ve smilstvu, protože se přeci milujeme. Nevadí, že se doma chovám špatně, protože nikdo nemá právo vidět do mého soukromí. Všiml jsem si, že tak, jako dokážeme být loajální k vlastnímu hříchu, dokážeme být loajální ke hříchu bratra či sestry. Přece nemohu toho bratra napomenout, potřebuje především naši lásku. Nemůžu si dovolit napomenout bratra staršího, vždyť toho tolik a s takovým úsilím udělal pro sbor, farnost či církev. A kněz, kazatel či pastor, ten je služebník Boží a ten dělá vždy jen a jen dobro. Stává se, že to co "vytvoří" křesťané v církvi, bývá precedentní. Proč bych nemohl já, když to dělají jiní? Tyto výtvory křesťanů se týkají všech oblastí života. Po odkrytí slupky pokrytectví se mohou objevit zloději, podvodníci, smilníci, neuctivci, lháři. Slupka pokrytectví sice dokáže před křesťany mnoho skrýt, avšak pro mnoho nevěřících je průhledná. Myslím, že zde je příčina toho, proč církev neroste a proč nevěřící s námi často nic nechtějí mít. Jediná věc, která mě uklidňuje, je skutečnost, že Pán Ježíš Kristus přišel na zem, aby zemřel za hříchy lidí, kteří mu uvěří. Za koho to tedy Pán Ježíš zemřel? Za obecenstvo na evangelizacích, na mších nebo za souseda, nebo za prostituky na ulicích? Nejen. Zemřel také za mne. Za moje hříchy. I za ty hříchy, které jsem spáchal jako starší sboru, kněz, kazatel či farář a které tak mistrně tajím (Mt 9,13). Je zde však velmi důležitá podmínka pro očištění od hříchu. Musím se vůči hříchu postavit a činit pokání (L 13,1-5). Jistěže to není jednoduché, když vlastně o tom nikdo z lidí nic neví. Bůh však ano. A jak je to s naší otázkou v záhlaví? Odpověď ponechávám na tobě, milý čtenáři, stejně ji píšeš vlastním životem. Tomáš Černík

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace