poslal Miloslav Poslední soud I.
„A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.“ (Lk 21,27)
To není Bůh obklopený slabostí, skrytý v chudém chlévě, položený v jeslích, nasycený urážkami, upadající pod tíhou kříže, ale Pán v lesku, moci a majestátu přichází znovu na zem a jeho příchod zvěstují znamení – zatmění Slunce a Měsíce, padání hvězd a celková převrácenost přírody. To není sladký Spasitel přirovnávaný k beránkovi, souzený lidmi, kvůli jejichž vykoupení přišel na svět! Nyní se zjeví jako tvrdý a nepodplatitelný soudce. To není lítostivý pastýř, který hledá zatoulané ovečky, aby jim odpustil, ale Bůh pomsty, který navždy odděluje hříšníky od spravedlivých, v zápalu svého hněvu trestá zvrácené a spravedlivé přivádí ke zdroji věčných rozkoší. (I tak kázal Vianney - dalších devět kázání svatého faráře arského. Celá kázaní na stažení www.fatym.com )
Poslední soud II.
Kdy přijdeš, ty děsivá chvíle? To nikdo neví! Mohla bys přijít dokonce za několik dní, provázena hroznými zvěstmi předpovídajícími příchod strašného soudce nad hříšníky. Hříšníci, povstaňte z hrobů, staňte před soudem Božím, aby bylo možno se přesvědčit, jakým způsobem budete odměněni! Dnes se bezbožný člověk nebojí moci Boží, protože na světě vidí těžké poklesky, které beztrestně procházejí. Často má dokonce tu smělost, že říká: „Bůh není, peklo není.“ Anebo: „Bůh se nezajímá o zemi ani o skutky lidí.“ Posečkejme trochu a podívejme se, jak v tom velkému dnu soudu Bůh ukáže svou moc a jak se všechny národy přesvědčí, že on zároveň všechno věděl a všechno spočetl. (I tak kázal Vianney - dalších devět kázání svatého faráře arského www.fatym.com )
Poslední soud III.
Jak úplně jiná budou znamení, která Bůh učiní na konci světa narozdíl od toho, co udělal při stvoření! Ať vody skrápí a osvěžují zemi – říká Pán na počátku. A hned vody pokryly zemi a osvěžily ji. Ale až přijde svět zničit, rozkáže moři, aby vyšlo ze svých břehů a ono šílenou rychlostí zatopí svět. Kdysi zavěsil hvězdy na nebeské klenbě, na jeho hlas slunce osvítilo den a měsíc zavládl noci. Naproti tomu v poslední den se slunce zatmí, měsíc a hvězdy nevydají světlo a nebeská tělesa budou padat se strašným hlukem.
Aby Bůh stvořil svět, stačilo 6 dní. Zničit ho může mrknutím oka. Při stvoření světa a všeho, co se na něm nachází, neměl Bůh žádné svědky. Když ho bude ničit, spatří to všechny národy a budou muset vyznat, že je všemohoucí. Běžte, bezbožní šejdíři, jděte vychytralí nedůvěřivci, přesvědčte se, že Bůh je všemohoucí, že viděl všechny naše skutky! Ach Bože, tehdy hříšník nebude mluvit, bude vzdychat a naříkat, že ztratil drahocenný čas! Pro něho všechno skončilo, zůstalo mu jenom zoufalství. Jak strašná to bude chvíle! Sv. Lukáš říká, že lidé budou schnout strachem, když pomyslí, jaké neštěstí je čeká.
Kdyby v této chvíli, když k vám mluvím o posledním soudu, na němž lidé uslyší neodvolatelný výrok, kdyby v této chvíli stanul mezi námi anděl Boží a vyhlásil, že během 24 hodin bude svět spálen ohněm síry, kdybyste už slyšeli hřmot hromů a strašné blýskání, kdyby se už vaše domy začaly řítit, kdyby se rozevřely pekelné chřtány a na chvíli vypustily zavržené, jejichž srdceryvné vřískání by se rozléhalo až na samý konec světa – nenaříkali byste v té chvíli, nebyli byste plni lítosti a slz? Nezanechali byste hříchu, nedělali byste pokání, neklesali byste před oltáře žebrajíc o milosrdenství? Proč to neděláte nyní, přestože vám kněží tyto pravdy jasně hlásají? Proč vaše srdce nepuká lítostí, proč se nezaléváte slzami? Jak velká je to slepota, jak velké neštěstí, že vámi neotřásají soudy Boží, že jste tak zatvrzelí, stále žijete v hříchu a svůj omyl uznáváte teprve tehdy, když už není žádné východisko! Zanedlouho už ten zaslepenec, který si spokojeně žil v hříchu, uslyší výrok zavržení a začne věčná žalost, žalost neplodná! Ano, bratři, budeme souzeni, je to nepochybné. Opravdu přijde chvíle, ve které už nebude milosrdenství a ve které začneme navěky zoufat nad tím, že jsme hřešili. (I tak kázal Vianney - dalších devět kázání svatého faráře arského www.fatym.com )
Poslední soud IV.
Kolikrát Bůh seslal na lidi tresty, tolikrát dával obyčejná napomenutí skrze znamení, aby přivedl svět k pokání. Před potopou Noe po sto let budoval svou archu a napomínal lidi k pokání. Židovský historik Josef Flavius vypráví, že před zbořením Jeruzaléma se velmi dlouho ukazovala na nebi zlověstná kometa v podobě meče, která se stala postrachem pro obyvatele země. Lidé, kteří to viděli, volali: „Co to znamená? Bůh určitě sešle nějaké strašné neštěstí.“ Po osm nocí nesvítil na nebi měsíc. Nejeden člověk si tehdy myslel, že všechno na světě už skončilo. Náhle se objevil nějaký úplně neznámý člověk a po tři léta ve dne v noci běhal ulicemi svatého města a křičel: „Běda Jeruzalému! Běda Jeruzalému!“ Chytli ho a zmrskali rákoskou, aby přestal volat, ale nepomohlo to. Na konci třetího roku volal: „Běda Jeruzalému! Běda mně samému!“ A když tak křičel, byl na něho vržen těžký kámen vystřelený z nepřátelského obléhajícího vojska, zabil ho na místě. Neštěstí, které ohlašoval ten neznámý člověk, padlo na Jeruzalém. V době obležení nastal tak velký hlad, že matky zabíjely k jídlu své vlastní děti. Obyvatelé naplněni jakousi divnou vzteklostí až šíleností se zabíjeli navzájem. Ulice byly přeplněné těly, strouhami tekla krev. Když byl Jeruzalém dobyt, dopouštěli se Římané na Židech strašných ukrutností. Kdo nezemřel římským mečem nebo hladem, byl prodán do otroctví. (I tak kázal Vianney - dalších devět kázání svatého faráře arského www.fatym.com )
