poslal Seraphim Životopis svatého Václava, knížete českého
Český kníže Václav I. (asi 907-929 nebo 935) byl synem knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Jeho prarodiči byli první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. a jeho choť svatá Ludmila. Ludmilu roku 921 nechala její snacha Drahomíra zavraždit. Snad proto, že Ludmila vnuka Václava vychovávala v křesťanském duchu.
Když roku 921 zemřel kníže Vratislav I., ujala se poručnické vlády za nezletilého Václava jeho matka Drahomíra, která vládla do roku 924 nebo 925. Poté na trůn usedl její syn Václav. Kníže Václav byl podle historických pramenů ženatý, ale jeho manželka mu buď neporodila syna, nebo byla bezdětná, případně se narodily pouze dcery.
Roku 922 přepadl Čechy bavorský vévoda Arnulf, který měl velmi dobré styky s Maďary. Útok souvisel s určitými vnitřními zmatky v Čechách za vlády Drahomíry. Arnulf měl ambici stát se německým králem a přepadem Čech nepřímo atakoval Jindřicha I., který se roku 919 stal německým králem, sjednotitelem německých vévodství a zakladatelem nové německé říše.
S touto událostí asi souvisí následný odklon Čech od Bavor a příklon knížete Václava k Jindřichovi a Sasku. Proto také začal být uctíván více saský patron sv. Vít než bavorský světec svatý Emmeram. Roku 928 sblížilo Arnulfa s Jindřichem příměří uzavřené s Maďary. Asi v té době se české knížectví osamostatnilo.
Z tohoto důvodu roku 929 vtrhla saská a bavorská vojska ze severu a jihozápadu do Čech. Václav uchránil zemi tím, že ustoupil a předešel tak vydrancování. Čechy začaly platit německým zemím tzv. tribut. Tribut byl každoroční dávka asi 500 hřiven stříbra a 120 volů.
Kníže Václav, který započal stavbu chrámu svatého Víta, měl názorové spory se svým mladším bratrem Boleslavem. Václav byl důsledný v christianizaci, což se pravděpodobně nelíbilo Boleslavovi ani české šlechtě.
Druhá interpretace staví proti sobě politické koncepce obou bratrů. Václav území jím poražených českých knížat neokupoval a stačil mu slib závislosti, který však nebyl plněn. Boleslav naopak chtěl zbavit knížata moci a předat ji správcům. Ti měli od obyvatelstva vybírat daně, které by umožnily postavit vojsko a zbavit se závislosti na Sasku. Nakonec tuto ideu Boleslav I. realizoval až za své vlády.
Podle legend byl Václav zavražděn 28.9.935 (některé uvádějí rok 929) ve Staré Boleslavi. Vraždu připravoval Boleslav se svými muži. Přesný popis události však není blíže znám. Kníže Václav byl snad napaden vlastním bratrem, kterého odzbrojil. Boleslav však zavolal na pomoc muže ze své družiny, kteří Václava, prchajícího do kostela, ubodali.
Již krátce po vraždě začal být Václav uctíván jako mučedník a patron země. Nakonec si svou vinu uvědomil i Boleslav a ostatky z kostela svatých Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi dal přenést do kaple chrámu svatého Víta. Podle tehdejších představ tak provedl důležitý kanonizační akt. Mučednictví svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily tak legitimovalo Čechy pro vstup do společenství křesťanských národů Evropy. První kostel zasvěcený svatému Václavovi byl postaven roku 972 v Proseku u Prahy. Svatý Václav se nestal jen výhradně pravoslavným a katolickým světcem, ale křesťanským a národním symbolem. Ctitelem svatého Václava byl také Mistr Jan Hus, který se o něm zmiňoval ve svých kázáních. Světce se dovolávali také husité a ke svatováclavskému chorálu přidali další sloky.
Svatý Václav bývá zobrazován jako rytíř ve zbroji, s knížecí čapkou (v helmici až od 19. století) a s mečem. Jeho památka se připomíná v den jeho smrti 28.9.
