poslal Seraphim Zkušenosti a svědectví bývalého islámského teroristy:
Z teroristy OOP milovníkem Siónu
„Nedříme, nespí ten, který ostříhá Izraele,“ zpíval bývalý terorista OOP Walid Shoebat na Torontské univerzitě před zástupem studentů, z nichž mnozí byli Židé. V kontrastu s tím, jak kdysi jako výrostek přednášel písně OOP znějící např. „Naostři mé kosti v meče a z mého masa udělej Molotovovy koktejly“, zpívá dnes 44letý Shoebat zcela jinou melodii.
Návštěva Walida Shoebata v Torontu spolu s Tovia Singerem z Izraelského národního rozhlasu byla nejčerstvější akcí bývalého teroristy, který nyní kráčí po cestě označené směrovkou „Izrael a židé“. Shoebat tentokrát svou výjimečnou misi vyslal do éteru posluchačům v severní Americe. Nabádá je, aby se „probrali a ucítili ten humus“ dřív, než islám bude slavit úspěchy se svým plánem světového džihádu. [Slovní hříčka: 'hummus' je také oblíbený tradiční pokrm Středního východu, ochucená luštěninová pomazánka – pozn. překl.]
Narodil se v r. 1960 muslimskému otci a matce, která byla americkou křesťankou, a své dětství prožil hlavně ve vesnici Bejt Sahúr nedaleko Betléma. Jeho rodiče se potkali, když jeho otec studoval ve Spojených státech; oženil se a vrátil se do Bejt Sahúru, který spadal pod Jordánsko. Toho roku se narodil Walid. Zde otec zabavil matce pas a zabránil jí v úniku. Po krátké epizodě v Saúdské Arábii se Shoebatovi přestěhovali do Jericha, kde mladý Walid nastoupil do jordánské školy.
„První věc, kterou jsem se naučil, bylo nenávidět židy,“ vzpomíná Walid. „Nikdy nezapomenu první píseň, kterou jsem se ve škole naučil: 'Arabové jsou naši milí, a židé jsou naši psi.' Tehdy jsem chtěl vědět, kdo to ti židé jsou, ale i tak jsem dál opakoval tu píseň s dalšími dětmi, aniž bychom věděli, co to znamená.“
Brzy po Šestidenní válce otec Walida přehlásil na betlémskou školu, kde „jsem vyrostl v islámské víře, kterou mě krmili: že jednou se naplní dávné proroctví muslimského proroka Mohameda,“ vzpomíná Walid. Proroctví předpovídá bitvu, v níž bude Svatá země opět dobyta zpět a zbývající židé budou vyhlazeni v masivním krveprolití. 'Den soudu nepřijde, dokud muslimský kmen neporazí kmen židů v Jeruzalémě a v okolních národech' říká se tam.
Zanedlouho takováto výchova Walida zavedla do různých teroristických aktivit. Běžně vyvolával nepokoje a podněcoval dav házením zápalných lahví a kamenů na vojáky a zasypáváním židovských věřících kameny u Západní zdi. Jednou se dokonce pokusil ubít izraelského vojáka, ale ten na poslední chvíli unikl.
Studoval psychologii, aby uměl rozvášnit dav lidí v krvelačnou smečku. „Když jsem viděl lynčování v Ramalláhu [dvou záložníků izraelské armády v prvních dnech Oslovské války – pozn. red.],“ popisuje Shoebat, „věděl jsem přesně, jak se tito lidé při tom uvnitř cítili. Chválili Alláha... všichni ti lidé, kteří najednou křičeli 'Allahu Akbar' – člověk cítí nepopsatelnou extázi, chce se doslova vrhnout na každého, kdo se nazývá židem.“
Netrvalo dlouho a Shoebat byl zasvěcen do teroristické skupiny Jásira Arafata Fatah. „Získal mne jeden mladík jménem Mahmúd Abú-Amr z Jeruzaléma,“ vypráví. „Setkal jsem se s ním na Chrámové hoře v Jeruzalémě, kde mi předal vlastnoručně sestrojenou velice sofistikovanou bombu“. Bomba – nálož ukrytá v bochníku chleba – byla určena pro betlémskou pobočku Banky Leumi. „Z Chrámové hory jsme ji museli propašovat ven. Kráčel jsem po Chrámové hoře s výbušninami a časovačem v rukou. Zmizeli jsme mezi zdmi, abychom se vyhnuli kontrolám. Šel jsem na autobusové nádraží a nastoupil do autobusu do Betléma, zcela odhodlán nasadit vlastní život, pokud bude třeba.“ I tehdy však pocítil závan nejistoty. „V poslední minutě jsem zahlédl nějaké děti, které kolem banky procházely, a řekl jsem si 'to je absurdní' a zahodil jsem to poblíž na nějakou střechu.“
Shoebat říká, že jeho motivem nebyl nacionalismus nebo touha po sebeurčení, ale spíše jeho islámská výchova. „Nebyl jsem pouze teroristou, byl jsem také terorizován svou vlastní vírou, “ vybavuje si Shoebat. „Musel jsem si získat dost zásluh a dobrých skutků, abych se dostal do nebe, ale nikdy jsem si nebyl jistý, zda mé dobré skutky na Božím soudu převáží ty zlé, a tak nás učili, že zemřít v boji proti židům uklidní Alláhův hněv nad mým hříchem a já budu mít v nebi zajištěno teplé místečko a ženu s krásnýma velikýma očima, abych s ní mohl ukojit všechny své erotické sny, takže tak jako tak [ať už bych při útoku na židy zemřel nebo byl zabitý při pokusu – pozn. red.] bych jen získal – teror byl jedinou cestou.“
Ve věku 18ti let - to už měl Shoebat za sebou několik měsíců strávených v izraelských věznicích – odešel studovat do Spojených států. V Chicagu se stal aktivistou a zapojil se do shánění peněz pro OOP. „I když jsem žil v Americe – což je, chcete-li, civilizovaná společnost – nezměnil jsem své postoje vůči Izraeli a židům ani o píď.“
Proměna přišla v roce 1993, kdy se jako čerstvě ženatý pokoušel přinutit svou katolickou manželku k obrácení na islám“. „Tvrdil jsem, že židé překroutili Bibli a zabíjeli proroky,“ vypráví Shoebat. Jeho žena ho požádala, aby jí svá tvrzení doložil. A tak si Shoebat, pevně rozhodnutý tak učinit, zakoupil svou první Bibli, aby své ženě dokázal rozpory a porušení, kterých se v ní dopustili židé.
„V roce 1993 jsem se dotázal Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova, a žádal ho, aby mi zjevil, zda Bible byla skutečně překroucena, jak jsem tomu byl učen, anebo zda je pravdivá, a Korán je falešný spis,“ říká Shoebat. Paralelním studiem Bible a Koránu brzy objevil logické rozpory: „Buď židé skutečně pozměnili Písmo – protože jak by Bůh mohl být na straně zlých lidí? [rozuměj židů – pozn. překl.] - anebo je lživý Korán, a tím zlým jsem já,“ vybavuje si Shoebat. „Pak jsem se rozhodl prozkoumat dějiny, a to z obou stran – abych posoudil obě strany. A právě tehdy jsem začal vidět, že židovský lid je se svou zemí duchovně spojený.“
Veterán džihádu tak byl pomalu přemožen změnou. „Poté, co jsem četl hebrejskou Bibli, o všech těch spravedlivých válkách Izraele – od biblických dob až dodneška – mi svitlo,“ svěřuje se Shoebat. „Jak je možné, že Alláh je pravý Bůh, když Šestidenní válka v r. 1967 skončila vítězstvím, které bylo největší od Jozuova dobytí Jericha! Navíc vítězství Izraele – na rozdíl od muslimských dobývání, která jsou plná znásilňování, loupení a masakrů – přineslo svobodu všem národům a náboženstvím. Každý [z jeho arabských známých, kteří v té době bydleli v Jerichu – pozn. red.] to viděl a každý si to pamatuje, ale dnes lidé naneštěstí popírají pravdu své vlastní zkušenosti.“
V tomto bodě se Shoebat odvrátil od cesty terorismu a džihádu. „Vzbudil jsem svou ženu a řekl jí: 'Maria – myslím, že jsem chyboval, když jsem tě chtěl obrátit na islám.'“
Vydal se po cestě smíření – zakoušel hlubokou lítost nad svými minulými činy, a také hněv vůči těm, kdo ho naočkovali, aby tak jednal. „Hluboce si přeji, aby mi odpustil ten voják, kterého jsem málem zabil,“ vyznal Shoebat v rozhlasovém pořadu Tovia Singera. Řekl, že si pamatuje, jak na něj jiný voják volal jménem 'Amnon'. „Chci Amnona prosit, aby rozuměl, že jsem byl podroben výchovné okupaci k nenávisti, která vymyla můj mozek, abych nenáviděl židy. Učili nás to od dětství a já jsem nic lepšího neznal.“
Walid se rozhodl, že to, co poznal, si nenechá pro sebe, a podělí se o to se svými lidmi. Brzy začal hovořit ke skupinám muslimů – a chtěl po nich, aby konfrontovali tuto podobu islámu – ať už byl takový odjakživa, nebo se takovým stal. Tváří v tvář výroku, jenž se od 11. září 2001 stal až mantrou – že „skutečný islám je mírumilovné náboženství,“ odpovídá Shoebat: „Já jsem v tom vyrostl – býval jsem v jejich mešitách, ummáh a náboženských školách. Já vím, co dnes stále ještě vyučují náboženští vůdcové a co se píše v učebnicích – takže vyzývám ty, kdo tvrdí, že islám není náboženstvím teroru, jak jsme toho dnes svědky: co jste proti teroru udělali, kdy jste se postavili a řekli: Tohle je špatně?“
Shoebat při rozhlasovém vysílání pořadu Tovia Singera řekl:„Čemu západ na islámu nerozumí, je, že džihád má své fáze. Pokud mají muslimové převahu, vede se džihád silou. Pokud nemají moc, bojuje se finančními a politickými nástroji. Dokud muslimové nemají v Americe nebo v Evropě převahu, mluví o míru, a přitom zatím podporují Hamás a Hizballáh. Celá myšlenka, že islám je pokojné náboženství, vychází z této tiché fáze džihádu.“
Imám, což je islámský duchovní, z okresu Orange County v Kalifornii, který byl také hostem Singerova pořadu, řekl, že 'džihád' znamená vnitřní boj, a ne masakrování nevěřících, jak k tomu vyzývá Usáma bin Ládin. Na to Shoebat tvrzení duchovního bez váhání odmítl citací veršů z Koránu v originální arabštině a pak v anglickém překladu: „Je tam více než stovka Mohamedových výroků o džihádu – a každý z nich bych mohl citovat, ale to bychom zde byli opravdu celý den. Jeden každý z těchto výroků mluví zejména o džihádu vedeném mečem, zabíjením, bez milosti pro zajatce – a pouze jediný výrok se zmiňuje o vnitřním zápasu – k němuž Mohamed vybízel poté, co úplně dobyl a okupoval celou Arábii.“ Dále řekl, že taková slova jsou pro islámské vůdce v Americe typická, a posluchači ze západu, kteří nechtějí věřit, že jedno z velkých světových náboženství znamená pro lidstvo takovou hrozbu, jim dychtivě naslouchají.
Když byl Shoebat otázán, zda si myslí, že většina muslimů v Americe skutečně věří myšlence džihádu tak, jak ji právě popsal, podpořil svá tvrzení slovy: „Afghánci ve Spojených státech a Íránci, kteří z Íránu emigrovali, jsou většinou mírumilovnými lidmi. Ale americké arabské komunity skutečně podporují Usámu bin Ládina a Hamás.“ A poukázal na přímou souvislost mezi vyznáváním islámu a podporou terorismu: „Čím méně o islámu vědí, tím jsou mírumilovnější.“ „Jsou tu tací, kteří zavrhují mnohé klasické zdroje [islámského učení] a skutečně se z Koránu zaměřují na verše o pokoji a míru a snaží se Korán překroutit, protože s násilím nechtějí mít nic společného,“ říká Shoebat, „ale pokud by tito kazatelé diskutovali s Usámou bin Ládinem, tak by je s přehledem přehádal, protože slova Koránu jsou na jeho straně.“
Shoebat, sám evangelikální křesťan, říká, že je nešťastné, jak si křesťanští Arabové v Izraeli také volí teologii nenávisti vůči židům, i když zakoušejí od muslimské většiny pronásledování a zastrašování. Arabské křesťany v Izraeli vyučují jejich vůdcové a katolická církev,“ stýská si Shoebat. „Dost často přijímají teologii náhrady – že Bůh nahradil Izrael katolickou církví. Přišli také s novou teologií osvobození, kterou přejalo palestinské hnutí.“
Ačkoliv Shoebat z toho nedělá vědu, jeho proměna nebyla snadná. „Můj otec a moje rodina mě označili za zrádce, říkají, že jsem zradil jejich věc, náboženství, kulturu – prostě všechno.“
Shoebat věří, že to, jak s ním jeho rodina jedná, je znamením smrtelného omylu islámu. „Pokud by islám skutečně byl mírumilovným náboženstvím, tak by mě moje rodina považovala třeba za cvoka, ale můj vlastní bratr by mi nevyhrožoval, že mě zabije, a moje rodina by mi nezabavila půdu a nepožadovala, abych se vrátil do Betléma a prohlásil: 'není boha kromě Alláha a Mohamed je jeho prorok.' Když už islámu nevěřím, proč bych měl něco takového prohlašovat? Faktem je, že Mohamed jasně požadoval, že ten, kdo změní svou víru, musí být zabit. Čemu na slově 'zabit' nerozumějí ti, kteří tvrdí, že islám je náboženstvím míru? Lze se pak divit, že se musím skrývat a být velice opatrný, i když žiji ve svobodné společnosti tady v Americe?“
Nicméně Shoebat trvá na tom, že jeho hledání pravdy za to stojí, a vidí svůj úkol v tom, že bude hlasem pravého míru. „Přicházím k vám z lásky k vašim lidem a vaší Bibli, abych vám řekl, že můj lid se mýlí,“ řekl skupině židovských studentů v Berkeley, „Arabové a muslimové se mýlí.“
I když Shoebat cítí, že je velice důležité mluvit k židovským skupinám – aby je varoval před předáváním částí Zaslíbené země Izrael islámským teroristům – jeho hlavním cílem je jeho vlastní lid. „Mým snem je jít do věznic, kde jsem sám býval – věznice v Ramallahu a Muskavitu – jakékoli věznice – jít tam a říct: 'poslyšte, je i jiný způsob, jak se dá žít, než ten, který vám vtloukají do hlavy Jásir Arafat a Ahmed Jásin.' Chci s nimi diskutovat a říci jim, proč tam [v nebi] není 72 panen nebo cokoli jiného z těch nesmyslů, které je učí ve školách.“
Při svých návštěvách v mešitách, synagogách a rozhlasových pořadech Shoebat více než ochotně vítá otázky jak od židů, tak od Arabů a dalších muslimů. Jeden student na Torontské univerzitě se ho zeptal, co doporučuje Izraeli, aby skončil džihád, který je proti němu veden.
„Většina židů věří, že řešením jsou dva státy,“ odpověděl Shoebat. „Já tomu nevěřím. Palestinský stát si vytvoří vlastní pravidla a zákony tak, aby pokračoval ve vyvražďování židů.“ Místo toho Izraeli doporučuje, aby se „probral a ucítil ten humus. Musíme znovu nastolit status quo – okupaci. Lidé měli práci, chodili do zaměstnání a živili své rodiny a kdokoli se zapletl do terorismu, byl vyhoštěn nebo uvězněn – tak jako v jakémkoli jiném moderním státě na světě. Myslím, že Izrael by měl stát pevně a bojovat – rozložit Hamás a zcela ho odzbrojit, aby to bylo jako dříve. Poskytnutí zbraní palestinské společnosti bylo od Izraele katastrofální chybou a je nutné jim je zabavit. [Dle Oslovských dohod Izrael vydal Arafatově 'policii' pušky - pozn. red.]
Na jinou otázku, jak vypadal život v Ješa (Judsko, Samaří a Gaza) před válkou v r. 1967, Shoebat popsal, jak se tehdy žilo v Jerichu:
„Jordánská vláda nám nijak zvlášť nevadila. Učení o zničení Izraele bylo pevným bodem osnov, ale do doby, než se židé vrátili do Jeruzaléma, jsme se považovali za Jordánce. A pak jsme se najednou stali Palestinci – z jordánské vlajky odstranili hvězdu a najednou jsme měli vlajku palestinskou.“ Shoebat velmi silně vnímá, že válka trvající proti Izraeli nemá nic společného s arabskou vidinou palestinského státu. „V historii nikdy žádný palestinský stát neexistoval,“ říká, „nikdy jsme ani palestinský stát nechtěli – dokonce ani dnes Palestinci nechtějí palestinský stát...“
„A co tedy chtějí?“ zeptal se Tovia Singer.
„Chtějí zničit židy, tečka, “ odpověděl Shoebat. „Je to náboženská, svatá válka. Je to v kultuře, v tradici. Arafat je úlomkem ze stejného kusu kamene jako Saddám Husajn, Usáma bin Ládin, Ahmed Jasín – všichni jsou to ptáčci stejného peří, navzájem se drobně liší, ale jinak jsou stejní.“
Na Singerovu otázku, co by doporučil židům dnes, se Shoebat na chvilku zamyslel a odpověděl: „Váš Bůh je velký Bůh a vaše země a vaši lidé jsou také velcí. Držte se pevně a buďte silní. Nenechte se oslabit národy světa a všemi, kteří se vás snaží oslabit a vzít vám vaši zemi.“ Nakonec ještě připojil dodatek: bývalý terorista, který se stal milovníkem Siónu, s velkou naléhavostí vzkázal: „Prosím vezměte si zpět svatou Chrámovou horu.“
Zdroj: Arutz.-7; přel.: -ph-
Walid Shoebat je k zastižení na adrese: theone@mail.com
www.icej.cz
Z: http://www.eurabia.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=472
