Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Jak je to s věčnou spásou věřících? Daroval nám Bůh věčnou spásu JEDNOU PROVŽDY, anebo je spása pouhou půjčkou, leasingem, který nám byl propůjčen pod podmínkou, že ho Bohu budeme splácet dobrými skutky? A pokud bychom ho nespláceli, přijde Pán jako exekutor a spásu, kterou pro nás dobyl, nám prostě zabaví? Zdá se, že většina věřících si to skutečně myslí. Myslím, že epištola Židům je v tomto směru nejúžasnější výpovědí o kompletnosti a trvalosti díla spásy, které bylo dokonáno Pánem Ježíšem Kristem. Ten věřící, který tyto skutečnosti nemá zjeveny, žije ten nejubožejší duchovní život, který může být. A naopak ti, kteří mají v této věci zjevení od Boha, jsou ty nejradostnější a Pánu nejvděčnější Boží děti.

List Židům je určen nejen věřícím ze Židů, ale také věřícím z pohanů, kteří stále z neznalosti výkupného díla kříže žijí tak, jako by byli pod Mojžíšovým Zákonem. Což prakticky znamená, že jejich mysl a svědomí neví nic o tom, že Kristova JEDNA OBĚŤ je učinila DOKONALÝMI NAVĚKY. Projevuje se to tak, že jejich vědomí a svědomí si stále uvědomuje a prožívá spíše svoji nenapravitelnou hříšnost, než JISTOTU svého DOKONALÉHO a VĚČNÉHO OBMYTÍ od hříchů. Jan 4,14 říká:“Ale kdo by se napil vody té, kterou já dám jemu, nežíznil by navěky, ale voda ta, kterou já dám jemu, ZRODÍ v něm PRAMEN ( ZŘÍDLO ) vody, tryskající ( prýštící se ) k životu věčnému.“ Jestliže se tedy někdo zdarma někdy napil této vody, má v sobě ZROZENÝ pramen věčného života. Ve Starém zákoně bylo obětováno statisíce zvířat za hříchy Izraelitů. Jen při posvěcení Šalomounova chrámu padlo např. 22 000 volů. Ale Žd 10,14 říká tu nejúžasnější věc v Novém Zákoně: „Nebo JEDNOU obětí DOKONALÉ učinil NA VĚKY ty posvěcené.“ Pán Ježíš, tedy touto JEDNOU obětí vymazal JEDNOU PROVŽDY všechny HŘÍCHY věřících údů Církve – ať už minulé, přítomné nebo budoucí. Před tvář Boha Otce již nikdy nevystoupí žádný náš hřích, za který bychom byli od Otce ODSOUZENI na soudu nevěřících. ( Jan 5,24 ). Jak by Bůh mohl být nevěrný své NOVÉ SMLOUVĚ v Kristově krvi a zatratit své neposlušné děti? Vidíme, že také s Abrahamem a jeho potomstvem Bůh uzavřel smlouvu milosti skrze víru. A ať se národ Izrael jakkoli mnoho zpronevěřil smlouvě Zákona uzavřenou na Orébě, tak Bůh tento národ nikdy nezahladil právě kvůli této existující smlouvě s Abrahamem. Protože Bůh je věrný a spravedlivý, On své smlouvy vždy respektuje. A smlouva milosti, je vždy jen JEDNOSTRANNÁ, protože jde mimo lidské skutky. Požaduje pouze, aby se jí UVĚŘILO ( Jan 6,29 ). A tak, jako Bůh nikdy nezavrhl nevěrný národ Izrael, tak také nikdy nezavrhne svůj nevěrný novozákonní lid ani jeho jednotlivce. Celý Izrael nakonec bude spasen, právě tak, jako celá Církev. Tato místa Písma dokazují, jak Bůh vždy respektoval svoji jednostrannou, ničím ( kromě víry ) nepodmíněnou smlouvu milosti uzavřenou s Abrahamem, Izákem a Jákobem: 2M 2,23 // 3M 26, 42-45 // 5M 4,31 // 2Král 13,23. Bůh o nás řekl, že před Ním jsme navěky DOKONALÍ, jsme CELÍ UMYTI a VYKOUPÁNI ( Jan 13,10 ), a nemáme již ŽÁDNÉ VĚDOMÍ ( SVĚDOMÍ ) z hříchů ( Žd 9,9 // Žd 10,2 ). Nepotřebujeme nic jiného, než si průběžně umývat nohy, na které se zachytává špína země. Ale to je již jen malé kosmetické očišťování. Naše ZÁKLADNÍ a hlavní POSTAVENÍ, a pokud tomu věříme, tak i STAV, je, že jsme NAVĚKY DOKONALÍ skrze JEDINOU a provždy vyřízenou ( DOKONANOU ) Kristovu oběť. Otec nám řekl, že již NIKDY nevzpomene na naše hříchy. ( Žd 10,17 ) Víte, přátelé, co to znamená? Už jste někdy něco zapomněli a už nikdy jste si na to nemohli nikdy vzpomenout? Tak přesně takto je to s našimi hříchy PŘED Bohem Otcem. Může se stát, že zhřešíme, ale to pouze zašpiní naše nohy, nikoli nás celé. A na toto ušpinění nohou se také vztahuje toto JEDNO očištění vykonané Kristovu krví jednou provždy. Toto očištění má věčnou platnost a průběžně se na naši očistu nohou uplatňuje skrze naše vyznání hříchů. Naše svědomí tak může být TRVALE očištěno. Je to úžasné Boží a Kristovo dílo, nic menšího by nebylo hodné dokonalého Boha. Dokonalý Bůh dělá pouze dokonalé dílo. Proto vím, že žádné Boží dítě nedostalo svoji spásu na leasing. Protože naše spása nemá nic společného ani s našimi dobrými skutky, ani se zlými. Tak, jako jsme spásu nemohli skrze dobré skutky získat, tak ji nemůžeme ani skrze zlé skutky ztratit. Pokud by se vyskytl někdo mezi Božími dětmi, který by chtěl na tuto dokonalou spásu hřešit, buďme si jisti, že bude ve věku Království Krista na zemi přísně potrestán, dokonce na čas okusí, co to je druhá smrt ( Zj 2,11 ), což je jistě strašné, ale nikdy o svoji konečnou spásu nemůže přijít, protože ta je již HOTOVOU věcí. Nenechme se mýlit mnoha zmínkami NZ o zahynutí, které se zdánlivě vztahuje na Boží děti. Slovo zahynutí v NZ se často vztahuje třeba na pouhou fyzickou smrt a pro neposlušné Boží děti zahynutí znamená, že toto zahynutí okusí, budou od něj zraněni, ale nebudou jím nikdy pohlceni. Budou spaseni jako skrze oheň ( 1Kor 3, 15 ). Toto je význam všech těch míst v NZ, jako např. Žd 6,6-9 // Žd 10, 25-31 // Jan 15,6 // Zj 3,5 // Ga 5,4 // Mt 7,13 // Fil 3,19 apod. ) Také slovo spása a život, nebo věčný život se vždy nevztahují ke konečné věčné spáse. Jak zahynutí, tak spása nebo život, se na mnoha místech týkají ODMĚNY a TRESTU ve věku tisíciletého Kristova Království. Písmo si nemůže odporovat. Jestliže Pán Ježíš říká, že Jeho ovce NEZAHYNOU NAVĚKY a nikdo je nevytrhne z jeho ruky ( Jan 10, 28 ), pak se na jiném místě nemůže mluvit o zatracení jakékoli z těchto Pánových ovcí, i kdyby byla neposlušná a stále se někde toulala. Většinou, když jde o konečnou věčnou spásu nebo o konečné věčné zatracení, je to na DŮLEŽITÝCH místech výslovně uvedeno ( Jan 10,28 // 2Tes 1,9 ). Pro ty věřící, kteří nenesou svůj kříž a nejsou odděleni od světa, aby mohli mít zjevení Ducha k užitku a mohli tak nahlížet skrze zjevení Ducha Božího do Božích hlubin, bude učení listu Židům o DOKONANÉ věčné spáse, pouze ROZUMOVÝM poznáním. Jsou to spolubratři, kteří toto učení nepochopí, protože stále ještě nezemřeli sami sobě a žijí, a proto se na ně vztahuje Zákon a oni k němu tíhnou ( Ř 7,1 ). Jejich duchovní zrak a sluch je zatemněný. Přestože mají v nebeských místech nezměrné bohatství Krista, tak se o ně svojí nevěrou Kristovu dokonanému a dokonalému dílu připravují. Jsou to de iure nesmírní boháči, ale neví o tom, a proto žijí de facto jako žebráci. Ti věřící, kteří žijí v Duchu, nesou svůj kříž, nepřijímají a odmítají ducha světa ( 1Kor 2,12 ) spatří v učení listu Židům to nádherné světlo Pravdy Kristova spasení a budou se radovat a děkovat Pánu navěky.