Grano Salis - Šaty dělají člověka

Šaty dělají člověka V obchodě platí, že obal prodává zboží. Horší je, když ve vztahu naletíme na „pěkné balení“ a za nežehlenými šaty a kravatou nepotkáme správného člověka.

Symboly Slovo symbol znamená v řečtině odznak, rodový znak, znak sídla nebo krajiny. V neverbální komunikaci se symbolem nazývá všechno, čím se nějak vyznačujeme, lišíme, a vlastním způsobem ovlivňujeme komunikaci. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, šaty jsou jedním z takových symbolů, které o nás mnoho prozrazují. Představte si nějaké setkání, kde se najednou objeví nějaký kněz nebo řeholnice. Už jen kolárek nebo hábit způsobí – v ideálním případě –, že přítomní si budou dávat větší pozor na jazyk a možná zvolí jiné téma hovoru… Co všechno je symbolem Mezi symboly patří barvení vlasů, mejkap, parfém, tetování, šperky, náramky, prsten, odznak, uniforma, vyholená hlava… Vše, čím chceme upoutat pozornost, vyjádřit slavnostní náladu, anebo se jednoduše hlásit k nějakému životnímu stylu nebo stavu. I jiné předměty mohou plnit úlohu symbolu. Pro někoho je důležitá značka auta, vilová čtvrt, značkové výrobky, elitní společnost, exotická dovolená, značky cigaret nebo čistokrevný pes. Tyto věci jsou společenskou výpovědí o každém člověku, o jeho vztahu k prostředí i společnosti. Jejich pomocí vyjadřujeme určitý postoj a hodnotovou orientaci. Z historie V minulých stoletích hrály symboly daleko větší roli než dnes. Měnili se v různých epochách a kulturách. K symbolu bohatství a moci patřil luxus. Normy pro oblékání byly nepřekročitelné. Oblečení totiž určovalo společenské rozvrstvení. Mocní tohoto světa si svoji výjimečnost chránili i zákony. Například francouzský zákon z roku 1294 vymezoval oděv každého stavu a dokonce i jeho střídání podle ročních období. Dějinami se táhne snaha napodobovat vyšší třídy nebo ty, co vládnou. Z psychologického hlediska je napodobování přirozený reflex stádových živočichů. Člověk sice napodobuje ostatní, ale současně hledá formu sebevyjádření – představu o sobě samém. A tak oblečení slouží v nejjednodušší nebo nejrafinovanější podobě jako prostředek vnější společenské diferenciace. Vkus a kultura Vkus je v podstatě vrozenou vlastností, je však možné si ho i vypěstovat. Dobrý vkus vyžaduje cit pro harmonii – jak tvarů, tak barev – a nebýt výstřední. Má vyjádřit a potvrdit soulad. Oděv sám o sobě nemůže být vkusný nebo nevkusný. Takový je až ve vztahu ke svému uživateli nebo situaci, ve které se použije. Například večerní šaty při neformální návštěvě působí nevkusně. Když si mladý muž do kostela nebo na narozeniny babičky obléká zásadně staré rifle a roztrhané tenisky, ale na rande jde jako by vypadl z módního časopisu, tak už to není jen o módě, ale je to výpověď o jeho hodnotách a vztazích. A co teprve říci o těch, kteří chodí v létě do kostela oblečení jako na pláži? Vkus se nevztahuje jen k oděvu, ale i na uspořádání místa, kde žijeme a na chování. Tím vším vyjadřujeme nějakou kulturu, kde nejsou až tak důležité jednotlivé detaily, ale spíš harmonie s celou osobností člověka. Čas hledání Mladý člověk stráví v dospívání hodně času před zrcadlem – než dostane každý vlas na správné místo – a s rodiči svádí boje ohledně šatníku. Chce být jako jiní, bojí se být jiný, nechce se odlišovat. Postupně, jak objevuje podstatné hodnoty života, opouští uniformitu a nalézá svůj vlastní styl, který ho „dotváří“. Symboly tedy říkáme světu kdo jsme, nebo jestli se stále ještě jen hledáme. Problém nastává tehdy, když nás vnější vyjadřovací prostředky zaměstnávají příliš (případně jsme na nich závislí) a jejich prostřednictvím si sami před sebou – ale zvlášť před závistivýma očima druhých – zvyšujeme pocit osobní hodnoty. LM

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace