Grano Salis - I homosexuálové jsou lidé

Jsou homosexuální lidé horší hříšníci než jiní? Biskup Fritz-René Müller, Bern

Palčivé otázky Téma "homosexualita" se církvím vnucuje stále více a více. Církve se již nemohou vyhnout tomu - jak ukazují aktuální příklady - aby se nezabývaly stejnopohlavně orientovanými lidmi a jejich životem. Nový dokument římské kongregace víry proti právnímu uznání stejno-pohlavních partnerství a kontraverze kvůli volbě kanovníka Gene Robinsona, který se veřejně hlásí ke svému homosexuálnímu způsobu života, na biskupa Episkopální církve (součást světového anglikánského církevního společenství v USA) v diecézi New Hampshire manifestují znejistění a strach širokých církevních kruhů různých konfesí. K tomu se řadí psychologické elementy, které v mnohých lidech vyvolávají emoce a často povážlivé morální představy, které pak ztěžují otevřenou, férovou a člověka důstojnou diskuzi nebo ji zcela vylučují. Partnerství nebo manželství? Pokládám za špatné, když se v souvislosti se stejnopohlavními partnerstvími mluví o "manželství". Homosexuální partnerství nemohou a nepotřebují být chápána a označována za "manželství". Také výraz "svatba" je nemístný. Jak církevní, tak i státní instance a zvláště lesbické a gay organizace se mají od takových pojmů distancovat. Církvím musí jít přece o to, aby stejnopohlavně orientované lidi neštemplovaly ani jako lidi žijící v jakési ilegalitě nebo jako jednající zvláště hříšně. Církve mají mít zájem na tom, aby se stejnopohlavní páry, když se milují, za pomoci státní legislativy chápaly jako skuteční partneři a mohly se navzájem zavazovat ke vzájemné solidaritě a péči (dědické právo, právo na návštěvu a informaci v nemocnicích atd.), aby tedy měly práva hodná lidí stejně jako heterosexuální páry. Církevní požehnání Když se stejnopohlavní páry cítí být v naší církvi zakořeněny a cítí se tam jako doma, když se aktivně podílejí na církevním životě, navštěvují bohoslužby, pěstují také kontakty k jiným příslušníkům obce a chtějí církevní požehnání svého životního partnerství, pak by jim to naše církev neměla odmítat. Ale je tu třeba zřetelně rozlišovat: Žehnání stejnopohlavního partnerství není žádné uzavření manželství, žádná svatba a nedotýká se žádným způsobem církevního chápání manželství jako svátosti v Kristokatolické církvi. Takové požehnání má spíše co do činění s pastorací, psychologickou a pastorační schopností se vmyslet do situace jiných. Adopce dětí do stejnopohlavních partnerství bych z obavy o děti odmítl, protože homosexuální páry nemohou být otcem a matkou. Dítě je však ve svém vývoji - jak ukazuje zkušenost a vývojová psychologie a v neposlední řadě i náboženské chápání - odkázáno na ženskou a mužskou část rodičů a zcela zvláště na rodinný pocit zajištění poskytovaný životem v rodině. Něco takového homosexuální páry jednoduše nemohou poskytovat. Homosexuální biskup To, že se 56 letý kanovník Gene Robinson otevřeně hlásí ke svému homosexuálně orientovanému životu a svému partnerovi, se stalo možným po mnohých interních a externích bojích v jeho církvi. Tento kdysi ženatý muž a otec dětí naznačuje, že touto cestou musel jít po "rozmíškách s Bohem a Evangeliem". Po svém "coming outu" riskoval, že ztratí svůj kněžský úřad. To, že k tomu nedošlo, ale byl naopak mnoha delegáty synody zvolen biskupem a jeho volba byla potvrzena většinou ostatních biskupů, umožňuje závěr, že nový biskup musí mít odborné a lidské kvality, které jsou hodnoceny volebním grémiem pro tuto zodpovědnou funkci. Pokud je tomu tak, pak se naše sesterská anglikánská církev rozhodla správně. Zvláštní schopnosti V první řadě byl zvolen biskupem kvalifikovaný člověk a jeho sexuální orientace, která beztoho patří do privátní a intimní oblasti, zde nebyla podstatná. Tento postup považuji za správný a myslím si, že se i my v naší církvi máme zasazovat za to, aby byli homosexuální lidé přijímáni jako nositelé úřadů. Homosexuální muži a ženy mají často dary, které mají v povolání duchovních zvláštní cenu. Mají zvláštní schopnost se vmyslet do situace jiných lidí, umí dobře naslouchat, ukazují pochopení a ochotu pomoci a vyjadřují své pocity bez falešných zábran.
Obě aktuální události mne přiměly k těmto myšlenkám. Vyjádřil jsme své osobní mínění - nic více a nic méně. Znamení doby, rozhodnutí naší sesterské církve v Americe a nebezpečí ztráty jednoty církve se týkají však i vysokou mírou nás. Již se déle neobejdeme - jak v církvích Utrechtské unie, tak i v naší Kristokatolické církvi Švýcarska - bez toho, abychom se otázkami homosexuality nezabývali. A doufám, že to budeme činit brzy. Přeložil Josef König Pramen: Christkatholisches Kirchenblatt 17/2003 z 23.8.2003 Evangelíci pro svazky homosexuálů Zemský superintendant rakouské reformované církve Peter Karner a luterský vrchní církevní rada Robert Kauer předložili seznam evangelických kostelů a modliteben, kde je možnost požádat o požehnání homosexuálního svazku. Karner to komentoval jako snahu odstranit velký kus diskriminace homosexuálů. Rada Kauer kritizoval ochranný věk pro homosexuály, který v Rakousku zakazuje dospělým mužům homosexuální styk s chlapci pod 18 let věku. Zdůvodnil to stejnou hodnotou člověka, ať se jedná o chlapce či dívku, a požadoval, aby byl tento věk pro obě pohlaví stejný. K rozdílné praxi obou církví, kdy reformovaná církev požehnání nabízí, zatímco luterská ne, řekl Karner, že obě dvě církve zaujímají k homosexualitě stejný postoj, ale nevyvozují stejné důsledky. Luterská církev musí mít ohled na své vlastní konzervatívní skupiny.
Superintendant zdůraznil, že debata o homosexuálech měla podobný průběh jako debata o ženách v kněžském úřadu. Podobně se používaly jako argumenty na obou stranách biblické citáty. Karner však zdůraznil, že více než o slova jde o celkové svědectví bible. Ježíš se zasazoval o znevýhodněné a proti diskriminaci. Vídeň (KAP), 25. ledna 2002

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace