Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Mnoho věřících nerozlišuje mezi naším postavením před Bohem a naším stavem před Pánem Ježíšem. Přitom jsou to dvě rozdílné věci, z nichž každá má svůj zvláštní význam a důsledky. Naše postavení před Bohem Otcem se týká naší věčné spásy. Naše postavení před Pánem Ježíše se týká naší odměny nebo trestu před soudnou stolicí Krista a v době Kristova tisíciletého kralování na zemi. Směšováním těchto dvou postavení a stavů, směšujeme milost a skutky, milost a zákon, spásu a odměnu, dílo Boží a dílo lidské ve spolupráci s Duchem svatým a také Boží milost a Boží vládu ( Království ). A tyto veličiny jsou spolu absolutně nesmísitelné.

Naše postavení před Bohem Otcem bylo vydobyto spásným dílem Pána Ježíše Krista na kříži. Je to dílo milosti, se kterým člověk nemá vůbec nic společného. Kristus vzal na svém těle na dřevo kříže všechny naše hříchy ( minulé, přítomné i budoucí ). Takže i hříchy, kterých se dopustíme dnes, zítra nebo za 10 let, jsou skrze věčného Ducha již nyní přičteny Kristu a vyneseny na dřevo kříže. Kristus nás prostě zbavil všech našich hříchů, tím, že je vzal na sebe a tím je problém našich hříchů navěky vyřešen. Bůh již na naše hříchy nikdy nevzpomene, jsou na věky pryč. Před Jeho obličej se již nikdy nemohou dostat. Právě proto můžeme v Duchu synovství volat Abba, Otče. Díky Pánovu dílu kříže jsme nyní příslušníci Boží rodiny – a to pouze skrze VÍRU. Díky tomu je naše spása navždy zajištěna a zabezpečena. Je to dokonané dílo Pána, kterého se nemůžeme ani v nejmenším dotknout. Nikdo z nás neprolil ani za jeden hřích svoji krev – ostatně, naše krev by ani nebyla Bohem přijata. Díky Kristovu dílu a naší víře nás však nyní Bůh Otec vidí v Kristu. Když vidí Krista, vidí nás v něm. Kristus je naší spravedlností. Kdyby někdo tvrdil, že můžeme být znovu odsouzeni, musel by odsoudit Krista a prohlásit, že Kristus sám půjde do zatracení. My jsme v Kristu a proto navěky bezpečni. Jiná věc je ale nás stav před Pánem Ježíšem Kristem. Zatímco ve vztahu k Bohu Otci jsme Jeho dětmi, které byly navěky přijaty, tak ve vztahu k Pánu Ježíši Kristu jsme ve vztahu SLUŽEBNÍKŮ. On je náš Pán a my Jeho otroci, kteří Mu mají sloužit. Proto také, pokud jde o SOUD, náš Otec nás nikdy soudit nebude. Všechen SOUD svých dětí dal Synu. My budeme souzeni před soudnou stolicí Kristovou, kde Pán svýma ohnivýma očima posoudí naše skutky ( dílo ). Zatímco Bůh Otec nás vidí v Kristu a díky tomu proti nám již neexistuje žádná žaloba ani odsouzení, pak náš Pán Ježíš Kristus nás vidí v Duchu svatém. Před Bohem se ze svých skutků nebudeme nikdy zodpovídat, protože tuto otázku vyřešil sám Kristus. Avšak před Pánem Ježíšem se budeme zodpovídat z toho, zda jsme žili v těle nebo v Jeho Duchu. Zda jsme činili Boží vůli, nebo zda jsme byli svévolníky nebo jsme hřešili a své hříchy nevyznávali a nesnažili se jich zbavit. Náš vztah k Duchu svatému tedy rozhodne to, jak dopadneme před soudnou stolicí Krista, kde každý sklidí to, co skrze své fyzické tělo působil – buď dobré, nebo zlé. Sklidí tedy buď ODMĚNU a vstoupí do Království Kristova ( Božího ) na zemi, které bude trvat 1000 let a nebo sklidí TREST a do Království Kristova ( Božího ) na zemi nevstoupí. Nakonec sice bude spasen, ale jakoby skrze oheň ( 1Kor 3,15 ). Druhá smrt mu způsobí škodu, i když ho navěky nepohltí ( Zj 2,11 ). O tom samém mluví Pán Ježíš, když říká, že co by nám bylo platné, kdybychom získali celý svět, a své duši bychom UŠKODILI. Zde se také nemluví o věčném zatracení, ale o ŠKODĚ, tak jako v 1Kor 3,15 a Zj 2,11. Někdo možná namítne, že přese v Novém Zákoně je spousta míst, kde se hovoří o záhubě věřících. Vždy se však musíme ptát, V JAKÉM SMYSLU, je ten, který verš napsán. Protože existuje mnoho aspektů jak spasení, tak záhuby. Uvedu několik příkladů. 2Pt 3,16 hovoří o těch, kteří z neznalosti natahují Pavlovy epištoly ke svému vlastnímu zatracení ( přesněji „záhubě“.) V případě neznovuzrozených bludařů, falešných učitelů a proroků to jistě platí. Tento verš však má dvojitý význam. Pokud by totiž stejnou věc ( natahování Pavlových epištol ) činily Boží děti, nečeká je za to záhuba ve smyslu věčného zatracení, ale ZTRÁTA ODPLATY ( ODMĚNY ). To nám potvrzuje i 2 Jan 7-9, kde apoštol Jan nás varuje před bludaři, kteří hrubě porušují učení Kristovo. Pokud bychom jim naletěli a přijali jejich bludy a nečinili z nich pokání do příchodu Páně nebo do naší smrti, ZTRATILI bychom podle Jana naši ODMĚNU, nikoli však SPÁSU, protože SPÁSA NENÍ ODMĚNA! Pokud by totiž pro Boží děti existovalo za upadnutí do bludu věčné ZATRACENÍ, nemohl by být spasen ani nikdo ze stamiliónů Božích dětí, které jsou očarované bludy charismatického hnutí. Dokonce i většina uživatelů Granosalis by nemohlo být spaseno, ale museli by být zatraceni, protože většina z nich neuznává Evangelium Boží milosti, a myslí si, že Kristovo dílo nebylo DOKONALÉ a DOKONANÉ, a proto prý můžeme svoji spásu, kterou jsme dostali ZDARMA skrze víru ZTRATIT. Kristova oběť podle nich nebyla dostatečná. Avšak tak, jako v epištole píše Pavel Židům, již nemají žádnou jinou oběť, skrze kterou by mohli být spaseni. Svojí nevěrou vlastně znovu křižují Krista, protože de facto tvrdí, že jedno ukřižování Krista nestačilo. My však víme, že Pánovo dílo je naprosto DOKONANÉ, DOKONALÉ a DOSTAČUJÍCÍ. Přestože tito bratří jsou v bludu ohledně základní věci – Evangelia, byli spaseni na základě prvního jednání své víry. Byli znovuzrozeni, zplozeni Slovem pravdy, přijali Krista a získali autoritu být Božími dětmi ( Jan 1,12 ). na tomto jejich statutu se již nikdy nemůže nic změnit. Jsou Božími syny. Na nich záleží, zda budou poslušnými syny nebo nepoddanými syny. Podle toho s nimi Pán Ježíš před svoji soudnou stolicí naloží. Před Bohem Otcem jsou však navěky bezpeční kvůli Kristovu vykonanému dílu.