 |
Právě je 421 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
rosmano
oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116466802
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: HOMOSEXUALITA JE LÉČITELNÁ (nové informace)
Vloženo Pondělí, 27. listopad 2006 @ 14:14:29 CET Vložil: Bolek |
poslal Miloslav Homosexualita je léčitelná
To tvrdí 60letý Američan Alan Medinger, původně homosexuál, jenž před několika týdny cestoval po evropských zemích a přednášel o své léčbě. Ve 13 letech měl první homosexuální styk. Svou homosexualitu vidí jako důsledek špatných vztahů s otcem a podvědomé projekce „ideálního mužství“, které u svého otce citelně postrádal. Jako mladík žil velmi nevázaným životem, měl mnoho partnerů stejného pohlaví.
Těžká duševní traumata jej nakonec přivedla do jednoho katolického střediska pomoci, i když propagátoři homosexuality mu tvrdili, že „to je vrozené“ a „s tím se nedá nic dělat“. Alan Medinger na doporučení kněží a psychiatrů začal terapii, jejímž základem se stalo nejprve odpuštění vlastnímu otci. Potom už to šlo velmi rychle. Podle psychologů se jeho mužská zralost zastavila na úrovni 8letého dítěte a právě toto bylo příčinou homosexuality. Důležitou součástí terapie byla též modlitba a předložení své homosexuality Bohu. Vyléčil se. Od 70. let je heterosexuálem, dokonce se oženil a má děti. Pan Medinger sám založil středisko pro léčbu homosexuality nazvané „Regeneration“. Takových center je v USA a Kanadě celkem 125 a mají na svém kontě již stovky vyléčených homosexuálů, kteří nakonec uzavřeli heterosexuální sňatky a mají dnes šťastné rodiny. Tato fakta vyvrací propagandu homosexuálního lobby, že homosexuální orientace je „vrozená“, nedá se prý léčit a proto homosexuálové mají dostat zákonné právo uzavírat manželství a adoptovat děti.
GN 40/2006 Immaculata 6/2006
|
Re: HOMOSEXUALITA je dostupnými lékařskými prostředky nezměnitelná ! (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 16:25:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Věřím Písmu a opravdovým odborníkům před falešnými, lživými a zákeřnými fanatiky. Nevěřím a odmítám, podle mého názoru, agresivní, zmanipulovanou propagandu Hnutí Pro život ČR.
__________________________________________________________________________
Souhlasím s tímto dokumentem.
Problematika homosexuálních vztahů
Usnesení č. 23 ze 2. zasedání 31. synodu: Synod přijímá vysvětlení synodní rady ve věci plnění usnesení č. 25
z 1. zasedání 30. synodu ČCE s tím, že ucelená teologická a odborná práce k problematice homosexuálních vztahů bude závazně předložena 3. zasedání 31. synodu ČCE.
Synodní rada předkládá synodu 2 zprávy na základě usnesení č. 25 z 1. zasedání 30. synodu ČCE, které zní:
Synod ukládá synodní radě, aby jmenovala novou komisi, která bude promýšlet otázku lidí homosexuální orientace. Komise předloží výsledky své práce nejpozději do 3. zasedání 30. synodu.
A) Vypracování zprávy z hlediska teologického se nakonec ujali bratr docent ThDr. Martin Prudký, vedoucí katedry Starého zákona ETF, a bratr Jan Roskovec, Th.D., vědecký pracovník katedry Nového zákona ETF. Výsledkem je odborná práce, která se zabývá problematikou homosexuality ve Starém i Novém zákoně.
B) MUDr. Antonín Brzek, MUDr. Dagmar Křížková, MUDr. Ivo Procházka, CSc. vypracovali zprávu z hlediska odborného. Synodní rada před několika lety požádala Doc. MUDr. Zdeňka Susu, CSc., aby se pokusil najít skupinu odborníků, kteří by vytvořili odborné stanovisko k problematice homosexuality, jejichž stanovisko mělo být podkladem pro diskusi v církvi. Z. Susa hledal takové odborníky, kteří jednak nejsou pouzí teoretici, ale setkávají se s problematikou ve své praxi, jednak jim není cizí křesťanství. MUDr. Antonín Brzek, MUDr. Dagmar Křížková a MUDr. Ivo Procházka, CSc., splňují tato kritéria; „jsou to naši přední odborníci v problematice homosexuality a ve své praxi se setkávají s homosexuálně orientovanými lidmi. Dr. Brzek a Dr. Procházka pracují v Sexuologickém ústavu 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Dr. Křížková se jako psychiatrička a psychoterapeutka angažuje zejména v hnutí Logos. Dva jsou římští katolíci, jeden je českobratrský evangelík. Zúčastnil jsem se některých jejich setkání a jsem si jist, že jejich informace jsou solidní a že se můžeme spolehnout, že jejich stanovisko zcela odpovídá vědeckému poznání homosexuality v době, kdy bylo vypracováno.“
Synodní rada je přesvědčena, že obě zprávy budou významným přínosem pro pochopení problematiky našich bližních s odlišnou sexuální orientací, a děkuje všem autorům za jejich zodpovědnou práci.
A) Homosexualita ve světle biblických textů
1. Úvodem
1.1. Argumentace z Písma
V rozhovorech o homosexualitě, které – jako ohlas rozhovoru probíhajícího i v širší společnosti – v současné době v církvích s různou intenzitou probíhají, se přirozeně objevuje také argumentace z Písma. Než se obrátíme k výkladu jednotlivých oddílů, k nimž se nejčastěji odkazuje, je třeba upozornit na některé obecné problémy, které s tímto přístupem k Písmu souvisejí.
Právě ve jménu autority Písma, jak je ve všech křesťanských a obzvláště reformačních církvích uznávána, je totiž potřeba vždy prověřovat, v jakém smyslu uváděný argument platí – zda je ve shodě se základním smyslem citované biblické výpovědi a zda je přiměřený zvěsti Písma jako celku. Prosté „citování“ úryvků biblického textu nestačí. Křesťanská i židovská tradice již od starověku vedle „citátové argumentace“ (v křesťanské tradici zejména tradiční „důkazy z Písma“, tzv. dicta probantia či loci probantes) vytvářela důkladné výkladové zásady a „klíče“, jimiž přiměřenost a platnost těchto argumentů poměřovala. V různých podobách tak byl formulován princip jistého vnitřního kánonu Písma: např. jako zřetel na svědectví Ducha sv., soustředěnost ke Kristu (christocentrický princip), důraz na shodu s celkovým směřováním (tenorem) Písma, apod. Chceme-li v této tradici setrvat a ke konkrétnímu aktuálnímu problému – například právě v současné debatě o homosexualitě v církvi – Písmem argumentovat, musíme přijmout autoritu Písma nejen nad daným problémem, nýbrž právě tak i nad vlastním argumentačním postupem. Jinak bychom mohli být právem podezříváni, že autoritu biblické citace pouze využíváme k potvrzení vlastního názoru.
Součástí poctivého přístupu k Písmu je dále uznání jeho dějinnosti. Historický odstup mezi světem biblických svědků a světem naší současnosti je v moderní době vnímán jako oddělující hranice (Lessingův „ošklivý příkop“), avšak má také závažné, v zásadě pozitivní teologické souvislosti. Bible svědčí o Bohu, jenž jedná v dějinách, je konkrétním příběhem Božího zápasu o člověka, v němž Bůh k člověku sestupuje, ano přijímá jeho existenci za svou (inkarnace). Svázanost s dějinným kontextem, ano dějinná podmíněnost tedy k biblickému svědectví zásadně patří. Při výkladu biblických výpovědí – zejména pak jde-li o normativní výpovědi – je tedy vždy nutné kriticky uvážit možnosti přenosu těchto výpovědí či zásad do naší současnosti: je možno je bezprostředně „převzít“, nebo je zapotřebí je interpretovat tak, aby současné užití biblických slov souznělo s jejich původní intencí? Ukazuje se, že bezprostřední vztažení „slov Písma“ do dnešní situace, může vést nejen ke zkreslení či zatemnění jejich původního záměru, nýbrž k naprostému převrácení jejich smyslu. Dějiny výkladu, resp. dějiny užití biblických textů jsou plné takových případů dezinterpretace zdánlivou doslovností. Promluvit biblickou zvěstí do aktuálního kontextu si tedy žádá Písmo interpretovat, nikoli jen citovat.
Oblast erotiky a sexuálního jednání je dobrým příkladem naznačené problematiky. Už i jen letmé nahlédnutí do jednotlivých kultur starověkého světa ukáže, jak rozmanité normy či zvyky zde existovaly a jak odlišné byly hranice ctného, přípustného, tolerovaného či zapovězeného jednání. Je tu dobře patrné, jak silně bývají normy a pravidla této oblasti lidského života kontextově vázány.
Chceme-li se jako křesťané a křesťanské církve při utváření svého postoje k problematice partnerských vztahů mezi osobami stejného pohlaví dát vést a inspirovat svědectvím Písma, nemůžeme se upnout jen na několik, na první poslech jednoznačných a vhodných citátů, nýbrž musíme „zkoumat duchy“ – ptát se po přesném smyslu jednotlivých výroků, pokusit se porozumět vnitřnímu rozhovoru svědků uvnitř Písma v jeho bohatství, rozmanitosti i svérázu a ptát se po záměru (intenci) jednotlivých výpovědí. Velmi důležité je přitom vysledovat, v čím zájmu a proti komu uvnitř či vně náboženského společenství Božího lidu jsou dané biblické výroky zaměřeny, a to zejména mají-li formu autoritativního napomenutí či jednoznačného, ultimativního zákazu. Takto osloveni svědectvím Písma o Božím zápasu o člověka i o zápasu Božího lidu o „posvěcené lidství“ na tváři země pak musíme hledat své vlastní odpovědi na otázky své současnosti.
1.2. K terminologii a věcnému vymezení
Pro současnou diskusi nad otázkami partnerského soužití osob stejného pohlaví je podstatné rozlišovat mezi homosexuální dispozicí (orientací), tj. habituální erotickou náklonností k osobám stejného pohlaví, jež je určitému procentu lidské populace vrozena, a homosexuálním jednáním (chováním), jež zahrnuje širokou škálu projevů mezilidské komunikace, nejen sexuální styk. Sexuální jednání přitom nemusí být vždycky bezprostředním důsledkem sexuální orientace, vztah mezi těmito dvěma aspekty lidské sexuality není jednoduchý a přímočarý. Pokud se biblické texty k některým aspektům homosexuální problematiky vůbec vyjadřují, jde výhradně o oblast jednání.
Dále je třeba zdůraznit, že kulturně-civilizačnímu prostředí starověkého Orientu, jež je také prostředím Bible, jsou zcela cizí dnešní, na člověka jakožto jednotlivce soustředěné základy etiky tzv. západní kultury – zejména postulát rovnosti všech lidí bez ohledu na pohlaví, věk, společenské postavení či kulturně civilizační kolorit daného prostředí. Podobně jako jiné oblasti lidského jednání je v Bibli celá problematika erotiky a sexu nahlížena z perspektivy muže, tj. dospělého, plnoprávného člena rodově strukturované společnosti – subjektu práva. Aspekty týkající se žen či dětí (nedospělých chlapců či dívek) a otroků vstupují do zorného pole jen druhotně – obvykle jen tam, kde nějaký případ, jež se jich týká, problematizuje čest „pána domu“.[1] Pro homosexuální styk se v této perspektivě ukazuje důležité rozlišování „aktivní“ (mužské) a „pasivní“ (ženské) role: bere-li na sebe muž „ženskou“ roli, problematizuje tím své mužství, a to je vnímáno jako ponižující. Pro oblast ženské homosexuality pak toto androcentrické vnímání erotiky znamená, že zůstává prakticky zcela nepovšimnuta a nezachycena. Ačkoli nepochybně byla v kulturách starověku historicky přítomna, historické prameny – nejen legislativa či mravoučná pořekadla, ale např. i lyrika! – o ní mlčí.
Vzhledem k omezenému rozsahu této studie nebylo možné vyložit biblické texty s potřebnou podrobností, výklad je omezen na orientující charakteristiku z hlediska sledovaného problému. Podrobnější analýzu i vyhodnocení lze najít v bohaté odborné literatuře.
2. Kontext: homosexualita ve starověkém Orientu
Existence homosexuality (erotických styků mezi muži) je v tzv. „vysokých“ kulturách starověkého Orientu doložena jak na zobrazeních, tak i v některých textech. Její hodnocení však není jednoznačné.
2.1. Oblast starověké Mezopotamie
Assyrský snář zmiňuje homosexualitu při výkladech mužských erotických snů: sexuální styk s jiným mladým mužem je znamením, že přijdou starosti, zatímco homosexuální styk s dítětem znamená dobro a prospěch pro celý příští rok. Jak byla homosexualita v dané společnosti či kultuře obecně vnímána se ovšem z tohoto textu vyvodit nedá.
V almanachu zaříkadel Šumma alu se pojednává o sexuálním styku mezi muži v kontextu domácího společenství: partnerem může být i profesionál poskytující sexuální služby. Z kontextu lze vyvodit, že taková praxe byla považována za normální a na rozdíl od některých heterosexuálních praktik nezpůsobovala rituální nečistotu. Podobným směrem ukazuje katalog přísah (zapřísahání), který vypočítává dlouhé řady deliktů přinášejících neštěstí. V oblasti sexuálního života je uvedeno mj. cizoložství, homosexuální praktiky však zmíněny nejsou. Dobrovolný styk mezi muži stejného společenského postavení zřejmě nevzbuzoval výhrady a nepůsobil společenskou újmu na cti.
Zcela jiný obraz hodnocení homosexuality však podává sbírka assyrských zákonů z druhé poloviny druhého tisíciletí (tabulka A). V jednom výroku (§18) zákoník stanoví trest pro člověka, který by veřejně obvinil svého bližního z homosexuálního jednání, aniž by to mohl dokázat. V těsně předchozím kontextu se obdobným způsobem řeší újma na cti, kterou znamenají pomluvy o nevěře manželky. Oba tyto výroky ovšem řeší kausu nepodložené pomluvy, nikoli reálný skutek manželské nevěry či homosexuálního jednání. Věcným jádrem obou případů sporu je útok na čest „otce rodiny“. V uvedené sbírce následuje ještě výrok řešící případ homosexuálního znásilnění (srv. Gn 19,5 a Sd 19,19). Zde je rozhodující aspekt násilí: takový čin je vnímán jako brutální způsob ponížení svobodného občana. Závažnost deliktu pak zřetelně vyjadřuje přísnost uvedeného trestu: pachatel má být podroben „zrcadlovému trestu“ (také znásilnění) a pak vykastrován, tedy trvale zbaven své mužské cti a statutu.
Chceme-li uvedené doklady vyhodnotit z hlediska dnešních přístupů k sexuální etice, je třeba vzít v potaz celkově odlišné pojetí celé oblasti etiky a morálky. V oblasti Mezopotámie (a do značné míry ve starověku vůbec) není etika systémem určeným jistými společnými vůdčími zásadami, nýbrž spíše souborem jednotlivých pravidel, která vycházejí z toho, co se pro člověka, resp. pro společnost osvědčilo jako dobré a nosné – to je pak považováno za „normální“, a proto též za normu. Odchylné jednání je potom vnímáno jako negativní a nebezpečné.[2] Základním etickým principem je tedy „normalita“, ethos a právo jsou sourodé. Z uvedených dokladů nelze s jistotou odvodit, zda bylo homosexuální jednání pokládáno za „normální“. V určitých historických, společenských či kultických kontextech zřejmě ano, v jiných nikoli. Roztříštěnost jednotlivých dokladů neumožňuje rekonstruovat dostatečně zřetelný, spolehlivý, natožpak jednoznačný obraz.
2.2. Oblast starověkého Egypta
Podobně ambivalentní obraz skýtají i doklady z Egypta. Za projev neproblematické tolerance homosexuálního vztahu bez morálního odsouzení považují někteří badatelé např. tzv. „hrob dvou přátel“ – jestliže byl intimní vztah (společné lože) dvou přátel zachován „na věčnost“, znamená to, že jejich vzájemná náklonnost zřejmě nebudila v dané společnosti odpor. Na druhé straně se však zmínky o homosexuálním jednání objevují také v katalozích tzv. „negativního vyznání hříchů“ v Knize mrtvých. V těchto textech se zemřelý po vstupu do „síně obou pravd“ zapřísahá (tj. vyznává před božím soudem), kterých hříchů se v životě nedopustil, čímž dokládá svou „spravedlnost“. Vedle obecných formulací typu „nebyl jsem necudný ve svatyni svého městského boha“ (kap. 125) či prohřešků heterosexuálních („neznásilnil jsem ženy“) se zde objevují i homosexuální motivy, a to jak se zřetelem k „aktivní“, tak i „pasivní“ roli: „neměl jsem sexuální vztah s chlapcem“, resp. „nebyl jsem zneužit“ (kap. A20, resp. B27).
2.3. Oblast starověké Syropalestiny
Na rozdíl od oblastí Mezopotámie a Egypta, v jejichž náboženstvích vstupují do popředí „státotvorné“ aspekty (božstvo je především suverénním vládcem uspořádaného veškerenstva; veřejný kult má silnou vazbu na panovnický systém), v náboženských systémech starověké Syropalestiny hraje mnohem významnější roli aspekt životodárných sil a plodnosti (božstvo je především ručitelem a dárcem života, ochráncem před zmarem a smrtí). Proto zde sexualita má své důležité místo v sakrální oblasti. Týká se to pochopitelně především sexuality heterosexuální v přímé vazbě na plodnost. Mezi nejvýznamnější božstva patří dynamický bůh mužské vitality, vítězný bojovník nad silami smrti a dárce vegetativní úrody, např. Baal (srv. Oz 2,10), a jeho ženský protějšek spojující aspekty erotické mladistvosti i (pra)mateřství, rozmanité a vzájemně se prolínající typy bohyň-družek a bohyň-matek, např. Anat, Atirat, Ašratum, Ašera (srv. 2Kr 23,4.7).
Donedávna byla široce přijímána představa o obecné rozšířenosti „sakrálního sexu“ v náboženstvích plodnosti v prakticky celém starověkém Orientu (tak zejména dědicové přístupu J. G. Frazera). K výročním slavnostem na počátku vegetativního období podle těchto hypotéz patřilo mj. kultické provedení „svatého sňatku“ (hieros gamos), rituální kopulace krále a velekněžky (královny). Rituál měl přivolat a prostředkovat plodivé síly nejen do životů účastníků kultu, nýbrž do celé přírody. Studie posledních desetiletí však ukazují, že tyto představy o úloze sakrálního sexu byly přehnané a neodpovídají nově vyhodnoceným historickým dokladům. V semitském prostředí máme sice doloženy mýtické látky obsahující hierogamické tradice a platí za nesporné, že tyto látky byly rituálně dramatizovány v kultu – zůstává však zcela otevřené, jakým způsobem se to dělo. Tyto tradice se navíc týkaly pouze role krále a představu sakrální prostituce (nemluvě o prostituci homosexuální) nijak nenavozují. Už počátkem 2. tisíciletí př. Kr. stopy po reálném zpodobování koitu mizí a nadále je doložen pouze v symbolickém provedení, kde příslušné role v kultu „hrají“ chrámové idoly (sochy božstev ukládané do společného lože). V dějinách Syropalestiny, jež se přímo týkají Izraele, nejsou pro „sakrální prostituci“ hodnověrné doklady (viz též níže k Dt 23,18–19).
3. Starozákonní texty
3.1. Legislativní výroky proti „homosexuálnímu“ styku
V legislativních pasážích „Zákona Mojžíšova“ jsou tři místa, jež obsahují výroky proti „homosexuálním“ stykům – dvě v tzv. „Zákonu svatosti“ knihy Leviticus a jedno v tzv. „Deuteronomistickém zákoníku“.
3.1.1.1. Lv 18,22
A s [žádným] mužským neulehneš k ležení ženskému. Je to ohavnost.
Užitý termín zákár („mužský“, „chlap“) oproti běžnému označení „muže“ (’íš) zdůrazňuje biologickou maskulinitu. Ve starozákonních textech se užívá nejen pro člověka (Gn 1,27; 17,10 aj.), ale i pro zvířata („samec“, Gn 6,19; Ex 12,5 aj.). V následující frázi „ženského [typu] ležení“ je však poněkud nesymetricky užit termín ’iššá („žena“), nikoli příslušné opozitum (nekébá, „ženská“, „samice“). Zřejmě proto, že jde o pevnou frázi, jež souvisí s terminologií užívanou ve všech výrocích v nejbližším kontextu. V celém oddíle o sexuálních stycích s ženami (Lv 18,1–30) se všude užívá sociální termín ’iššá (celkem 11×), biologické označení nekébá nikdy. Zatímco v heterosexuálním styku nespočívá problém v záměně sociálních (genderových) rolí, při styku homosexuálním je problém právě v tom: biologický aspekt („samec“) se dostává do sporu s genderovou rolí („ležení ženské“).
Fráze „ležení s ženou“ (miškebé ’iššá) se vyskytuje právě jen v Lv 18,22 a 20,13. Je opisem pro akt koitu z perspektivy muže („vyspání se s ženou“; srv. LXX: hé koité gynaikos). Obdobou této fráze v perspektivě ženské je výraz miškab zákár – ten se užívá specificky o pannách – ženách, jež (ne)poznaly „ležení s mužem“ (Nu 31,17.18.35; Sd 21,11.12). Většina překladů spojení miškebé ’iššá parafrázuje podle celkového smyslu, takže již pro sloveso volí obsahově specifičtější tvar, např. (sexuálně) „obcovat“.
Termín „ohavnost“ (tó‛ébá) není termínem popisným, nýbrž ostře polemickým, a to nikoli v rovině estetické, nýbrž ryze náboženské. Adresáty výroku má jednoznačně odradit; vyjadřuje absolutní nepřípustnost a netolerovatelnost označeného jevu. Toto hodnocení přitom nevychází z perspektivy lidské, nýbrž vyplývá z toho, jak se věc jeví v „očích Hospodinových“ (dosl. „[je to] ohavné Hospodinu“, srv. též Dt 7,25; 17,1; 18,12; 24,4 aj.). Tato ustálená fráze slouží především k označování těch prvků či jevů, jež patří k náboženské praxi kenaánských sousedů Izraele („modlářství pronárodů“). Tuto souvislost ostatně v kontextu výslovně vyjadřuje jak prolog (Lv 18,1–5) tak epilog (Lv 18,24–30) odstavců, jež se týkají nečistých sexuálních styků: „tím vším se znečišťují pronárody…, vy však dbejte na má nařízení…!“
3.1.1.2. Lv 20,13
A [co se týče] kteréhokoli muže, jenž by ulehl s mužským k ležení ženskému,
ohavnost učinili oni oba.
Nechť jsou usmrceni, ano usmrceni. [Prolitá] Krev jejich [padá] na ně.
Formulace „nechť jsou usmrceni, ano usmrceni“ (ČEP: „musejí zemřít“) je obvyklou formulí ortelu smrti. Zdvojení slovního kořene ve formuli (tzv. figura ethymologica) je způsobem zdůraznění (intenzifikace významu). Slovesný tvar pasivního kauzativu pak vyjadřuje, že dotyčným „bude způsobena smrt“, „budou usmrceni“. Roli vykonavatele na sebe musí vzít obec adresátů těchto slov („Izraelci“, Lv 20,1). Věta „[prolitá] krev jejich [padá] na ně“ (ČEP: „jejich krev padni na ně“) je obvyklou formulí, která v daném žánru patří k ortelu smrti. Vyjadřuje, že vykonání trestu smrti není zabitím, a vykonavatel proto nebude volán k odpovědnosti za „prolitou krev“ (srv. Gn 9,6; Dt 21,7–8; Ž 9,13; též Joz 2,19; 2S 1,16).
Jinak výrok obsahuje stejnou terminologii i frazeologii jako Lv 18,22 (viz výše), je však vyjádřen v jiném literárním žánru. V předchozím případě byl zákaz (stejně jako všechna ostatní pravidla „katalogu nečistot“ v Lv 18,6–23) formulován jako tzv. apodiktický výrok. Taková řeč patří svým žánrem k sakrálnímu právu pěstovanému v chrámovém prostředí. Je pojata jako absolutní pravidlo (ať pozitivní či negativní), jež vůbec nepřipouští, že by se uvedený přečin mohl někdy stát, a proto také neuvádí žádnou sankci (srv. tzv. Dekalog Ex 20,2–17 a Dt 5,6–21). Obvykle se týká záležitostí, jež jsou specifickým výrazem vztahu k Bohu (aspekty smlouvy). Jako argument bývá uváděn odkaz k autoritě božstva samého (srv. Dekalog; zde Lv 18,2a.4b.5b.6b.21b. 30b). Celý oddíl Lv 20,2–27, jenž je věcně velmi blízkou paralelou (variantou) katalogu Lv 18,6–23, je oproti tomu formulován v žánru kasuistického práva. Tento druh právní řeči má svůj domov v soudní praxi civilní obce. Formulace vychází z toho, co se reálně stává, pojmenovává „kauzu“ a formuluje její řešení – způsob nápravy, odškodnění či trest.
Je zajímavé, že zde máme stejné „kauzy“ – mj. typy sexuálně „nečistých“ styků – v tak těsné blízkosti pojednány paralelně v obou druzích právní řeči. Podobně jako v jiných případech, kdy se apodikticky formulovaná pravidla vyskytují také v kazuisticky pojatých formulacích, i zde platí pro profánní oblast „lidského soudu“ pouze absolutní trest: smrt.[3] To prozrazuje, že kultické hledisko, totiž nárok výlučné „čistoty“, v němž nelze připustit kompromis či soudit mírně (srv. Lv 20,4n), platí i pro „komunální“ soud.[4]
3.1.1.3. K výkladu
Oba texty jsou součástí tzv. řádu svatosti (Lv 17–26), v němž kněžské kruhy zavlečených Judejců v babylonském exilu shrnuly starší tradice, aby zachránily své náboženské dědictví. Základním smyslem těchto tradic i jejich nového zpracování do tvaru, jenž máme v Bibli, je vymezit v kontextu staroorientálních náboženských představ o kultické čistotě specifikum Izraele jako lidu Hospodinova (srv. Lv 18,29–30; Lv 20,24b–26 a zejména formuli Lv 19,2: „Buďte svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý“; podobně Lv 20,7.26). „Čistota“, o niž zde běží, ovšem není kategorií morální, nýbrž kultickou – označuje stav člověka, který se smí účastnit sakrálních součástí kultu, resp. není „nečistý“, tj. poskvrněn čímkoli, co by jej z účasti na kultu vylučovalo. Z toho pak vyplývají i společenské, resp. „eklesiologické“ důsledky: závažné či nenapravitelné znečištění znamená vyloučení (exkomunikaci) z náboženského (kultového) společenství. Sexuální styk i ve standardní (tedy heterosexuální) podobě znamenal pro řadu kontextů izraelského náboženství „znečištění“, jež působilo vyloučení ze „svátostného režimu“. K „posvěcení“, jež k určitým činnostem ve „svátostném režimu“ patřilo, proto patřila také sexuální abstinence (srv. Ex 19,15).[5] Jestliže tedy i běžný (hetero)sexuální styk mohl znamenat „znečištění“, tím spíše formy sexuálního styku, jež i podle zvykového práva nepatřily k přípustným typům (např. incest).
Celý oddíl s výčtem „znečišťujících typů“ sexuálních styků je v Lv 18 i Lv 20 vřazen do kontextu náboženské (protipohanské) polemiky, v němž mají své místo i oba výroky, jež mluví o „ležení s mužem“. Bez tohoto zarámování by uvedená pravidla mohla vyznívat jako soubor obecně nepřijatelných sexuálních „zvráceností“ – zejména incestuální styky. V něm je však zřetelné, že výroky o „nečistých“ sexuálních stycích nejsou pojaty jako všeobecně platná pravidla sexuální etiky, nýbrž jako výpovědi specifické, totiž právě výpovědi o kultické čistotě. Označení ohavnost se obvykle vztahuje k jevům, jež patřily k cizím kultům, a znamenaly nejradikálnější „znečištění“ – nejen profanaci či poluci v oblasti sakrálna, ale přímo rouhání (blasfemii). Ostrost odsudku zde tedy souvisí s nábožensko polemickým, nikoli sexuálním aspektem.
Může nám připadat zvláštní, že jsou do této protipohanské polemiky zařazena i taková jednání, jež patří spíše k etice sociálních vztahů a v nichž není kultický aspekt na první pohled patrný – např. cizoložství (Lv 18,20). I zde však dovětek v. 20b vyjadřuje, oč běží: „…aby ses s ní znečistil.“ Sexuální styk s vdanou ženou je tedy chápán nejen jako útok na integritu rodiny bližního (tzv. cizoložství; Ex 20,14 aj.), nýbrž jako „hřích“ kulticky znečištuje ty, kdo se jej dopouští: „cizoložník“ je proto vyloučen z náboženské komunity (srv. Lv 20,10 ortel smrti pro oba, cizoložníka i cizoložnici!).
U výroku Lv 18,22 je možné uvažovat o tom, zda se zákaz týká „aktivní“ či „pasivní“ role při sexuálním styku dvou mužů. Z hlediska společenského vnímání mužské cti na pozadí jasně profilovaných genderových rolí by se dalo očekávat, že bude tabuizováno především (ponižující) přijímání ženské role (viz termín malakoi v helenistické kultuře, srv. 1K 6,9). Gramaticky se však věta týká osloveného, jenž nemá „ulehnout s mužským“ jako s ženou – formulace tedy míří spíše na aktivní roli. To také odpovídá kontextu: celý katalog znečišťujících styků je formulován z hlediska toho, kdo do nich vstupuje suverénně a na vlastní odpovědnost, nikoli z perspektivy podřízeného či dokonce přinuceného partnera. Vposledu zde však na rozlišení rolí mnoho nesejde. Z hlediska kultické čistoty, jež je zde určujícím hlediskem, neběží o subjektivitu viny (či dokonce její větší či menší podíl), nýbrž pouze o objektivitu znečištění. Ta je dána aktem samým, a týká se proto obou partnerů. Lv 20,13 to vyjadřuje jednoznačně výslovným dodatkem, že „ohavnost učinili oba dva“. Podobně je tomu i u heterosexuálního styku (srv. styk s vdanou ženou, Lv 20,10).
Postoj prosazovaný uvedenými texty Starého zákona – a celým tzv. Zákonem svatosti v kontextu knihy Leviticus – je ostře polemický v konkrétním náboženském kontextu. Pojednání o „znečišťujícím jednání“ v oblasti sexu je zde spolu s dalšími tématy zakomponováno do soustavy „žhavých otázek“, které vymezují „svatost“, tj. svébytnost a zvláštnost Izraele v daném náboženském a kulturním prostředí. Nesmiřitelná ostrost postoje je výrazem toho, že se zde jedná o rozpoznávací znaky vlastní identity, jež mají vyloučit jakýkoli synkretismus (míšení a splývání životní praxe). Kontextuálnost a polemičnost daných výpovědí je důležitá. Vyjadřují konkrétní postoj v určitém náboženském sporu, srovnatelný v našem kontextu snad s dřívější polemikou konfesijní. Jednotlivá ustanovení „řádu svatosti“ mají Izraelce chránit před službou „jiným božstvům“. Odtud pochází břitkost polemiky i absolutní trest pro případ překročení uváděných tabu.
Základní otázkou pro interpretaci těchto textů je, zda vůbec lze přiřazovat „homosexualitu“, jak ji dnes známe a diskutujeme, k jevu, o němž oba texty pojednávají. Pokud definici omezíme pouze na biologický akt sexuálního styku dvou mužů (či dokonce jen na anální penetraci), mohli bychom jevy považovat za sourodé. Znamenalo by to však zcela pominout kontext a záměr výpovědi. Pokud do definice zahrneme širší aspekty sexuálního chování, genderových rolí, sociálního a náboženského kontextu (zejména zasazení výroku do specifické problematiky kultické čistoty!), jedná se o jev značně vzdálený situaci dnešní doby. Základní aspekty našeho uvažování o homosexualitě jako možné variantě trvalého chování jsou zcela mimo obzor těchto biblických výpovědí. Řečeno konkrétně, prozatím pouze z hlediska historického odstupu: vyjadřují-li se tyto staroorientální texty ostře proti tomu, aby muž „ležel s jiným mužem ležením ženským“, nemluví o fenoménu homosexuálního partnerství, jak jej známe z naší současnosti. Zcela zde také chybí jakýkoli zřetel k problematice lesbické.
Jak tedy přenášet tyto směrnice z původní souvislosti do našich, velmi odlišných souvislostí? Při řešení tohoto problému a formulování interpretačních pravidel je důležité nesoustředit se jen (účelově) na jedinou tématickou oblast či dokonce jediný případ z dané oblasti, nýbrž uvážit také ostatní výroky v daném kontextu. V našem případě to znamená neřešit izolovaně otázku mužské „homosexuality“, nýbrž stejným postupem interpretovat i ostatní výroky o čistotě.[6] Metoda interpretace a aktualizace těchto biblických příkazů a zákazů by měla být analogická. Jsou-li tyto výroky (tradičně) vykládány různorodě, je třeba tuto různost řádně zdůvodnit: pokud v našem kontextu považujeme některé zákazy za stále platné, jiné nikoli, je třeba jasně zodpovědět, co zde rozhoduje o „platnosti“ jedněch a „neplatnosti“ jiných biblických výroků.
3.1.3.1. Dt 23,18–19
V deuteronomistickém zákoníku je několik výroků, kterými se v debatě o homosexualitě argumentuje[JR1] . K nejvýznamnějším patří Dt 23,18–19:
18Nebude zasvěcenkyní [modlářskému smilstvu] [žádná] z dcer Izraele
a nebude zasvěcencem [modlářskému smilstvu] [žádný] ze synů Izraele.
19Nevneseš nevěstčí odměnu ani psovskou mzdu do domu Hospodina, Boha tvého
za jakýkoli slib.
Neboť ohavností Hospodinu, Bohu tvému, [jsou] obě tyto [věci].
Verš 18 se obrací zcela symetricky na ženy i muže a oslovuje je v „eklesiologických“ termínech jako členy lidu Hospodinova („dcery – synové Izraele“). Formulí apodiktického práva jim zakazuje stát se „sakrálními zasvěcenci“. Termíny qedéšá a qádéš jsou odvozeninami kořene q-d-š, „být svatý“, „být posvěcený[MP2] “, a v biblické hebrejštině jsou vyhrazeny pro označení „služebnic/služebníků svatyně“[7] s blíže neurčenou rolí, jež však může mít sexuální konotace. Pokud má být termín qádéš chápán jako označení homosexuální prostituce, je třeba se ptát, na jakých argumentech je možné takové pojetí založit. V textu samém přímé indicie nejsou. Pokud se „zasvěcenec“ vůbec podílel na sakrálním sexu (což je možné, avšak nikoli jisté[8]), nijak z toho nevyplývá, že by se mělo jednat (pouze) o typ homosexuální. Jakkoli je v interpretační i překladové tradici toto pojetí poměrně silně zastoupeno,[9] jedná se o zúžení a zjednoznačnění významu, jež z terminologie ani z kontextu přímo nevyplývá.
Druhý výrok (v. 19) je z formálního hlediska samostatným příkazem a jeho význam je třeba zkoumat do jisté míry odděleně od výroku předchozího. Termín „odměna“ (’etnan, „dar“) se ve všech svých výskytech týká „nevěstčí mzdy“ (srv. Ez 16,31.34), ostatně zde je termín zóná („nevěstka“, „prostitutka“) výslovnou součástí fráze. Na řadě míst se tento výraz užívá v metaforickém smyslu pro označení zavrženíhodného modlářství (Iz 23,17 aj.). Na našem místě však dovětek „za jakýkoli slib“ naznačuje, že je zde míněna prostituce profánní. Slibem se člověk zavazoval, že přinese do svatyně dar. Prostředky získané prostitucí jsou však pro kult „nečisté“, a proto není přípustné je při splnění slibu přinést jako dar pro Hospodina, jako „dobrovolnou oběť vděčnosti“ (srv. Dt 23,22–24).
Platba mužského „zasvěcence“ je označena jako „mzda psa“ či „psovská mzda“ (mechír keleb). Termín „pes“ bývá často chápán jako opovržlivé označení mužského prostituta a text jako doklad historické praxe kultické prostituce v jeruzalémském chrámu Hospodinově. Toto chápání je však spíše důsledkem výše zmíněné hypotézy o sakrální prostituci než jejím jednoznačným dokladem.[10] V několika jazykových okruzích starověkého Orientu označuje „pes“ člověka, jenž má jako zasvěcenec kultu zvláštní roli tzv. „třetího rodu“. Tato zvláštnost může být vyjádřena velmi rozmanitě a zdánlivě protichůdně – od kastrace (tj. anulování sexuální role, nepohlavnosti; srv. Dt 23,2!) přes kultický transvestismus (srv. Dt 22,5!) až po heterosexuální či homosexuální jednání mimo kontext rodiny. Všechny tyto typy vybočení ze základních dvou genderových rolí jsou v deuteronomistickém zákoníku tabuizovány, protože jsou vnímány jako znaky ištarsko-baálovských kultů. V tomto kontextu má zřejmě termín „pes“ širší význam: označuje obecněji uctívače, resp. zasvěcence bohyni ištarského typu, nikoli „sakrálního prostituta“. Vidět zde specificky výrok o homosexuální prostituci je tedy opět zúžením a zjednoznačněním významu, jež na základě dostupného materiálu nelze obhájit. Výrok se obrací proti „modloslužbě“.
3.1.3.2. K výkladu
Formulace zákazu sleduje rovinu nábožensko-kultickou: napojení „synů Izraele“ či „dcer Izraele“ na cizí kulty bytostně ohrožuje Boží lid, kazí jeho kultickou čistotu. To znamená, že celá problematika není vnímána na rovině individuální etiky (pravidla sexuálního jednání jednotlivce), nýbrž na rovině kulticko-eklesiální – běží o jevy, které budují či naopak ohrožují náboženskou komunitu, společenství lidu Hospodinova; příznaky patřící k „třetímu rodu“ jsou jednoznačně vnímány jako znaky modlářství. Tomu odpovídá, že je výrok (spolu s ostatními pokyny v Dt 22,1–21) formulován apodikticky (viz výše), patří tedy žánrově k „náboženskému“ právu. Souvislost s řádem čistoty vyjadřuje dovětek v. 19b, jenž opět celé pravidlo zdůvodňuje argumentem „ohavnosti“ (tó‛ébá).
Z výše uvedeného vyplývá, že se text Dt 23,18–19 homosexuality týká jen hypoteticky – jedině v rámci hypotézy o sakrální prostituci, kterou novější bádání odmítá. Z hlediska metody výkladu biblického textu se jedná o „eisexezi“, včítání významu do textu na základě určujících předpokladů. Máme-li text Dt 23,18–19 v současné rozpravě o postoji k homosexualitě brát v potaz, pak nikoli jako směrnici – biblický „zákaz“ homosexuality, nýbrž spíše jako příklad problematiky výkladu Písma a funkce předporozumění v interpretaci. Vezmeme-li vážně současné religionistické studie o rozšíření fenoménu sakrální prostituce ve starověkém Orientu, nezbývá než tento text z diskuse o homosexualitě prostě vypustit jako nevěcný.
I v případě, že bychom jistou roli sakrální prostituce (včetně homosexuálních prvků) připustili jako kontext, vůči němuž se Izrael polemicky vymezuje, stáli bychom před problémem, jak se tento fenomén náboženské polemiky oponentů týká dnešní debaty o homoerotice a homosexuálních vztazích, jež je vedena ve zcela jiné rovině. Jestliže v mnoha jiných otázkách křesťanská teologie nepřenáší jednotlivé příkazy a zákazy mezi kontexty a rovinami problémů přímo, nýbrž je s kritickým zřetelem k vlastnímu počínání pečlivě interpretuje, nemůže ani v oblasti (homo)sexuální etiky postupovat jinak. U uvedených textů proto musí uvážit, jakou roli pro nás má kritérium kultické čistoty, jež bylo pro adresáty textů rozhodující (ne-li jedinou) rovinou pro řešení dané otázky. Dále je třeba uvážit, nakolik je celé pojetí určeno obecným vnímáním genderových rolí a pojetím sexuality v daném kulturně historickém prostředí. Není třeba připomínat, že ve společnostech starověkého Orientu byly tyto role pojímány podstatně jinak, než je tomu v našem dnešním prostředí (bez ohledu na tzv. „konzervativní“ či „liberální“ pozice), a že mezi jednotlivými vrstvami biblické tradice existují nemalé rozdíly (výrazná je např. odlišnost semitsko-orientálního kontextu oproti prostředí helénistickému).
Uvážíme-li, jak často a podrobně se starozákonní legislativní pasáže věnují rozmanitým aspektům heterosexuálních vztahů (zejména cizoložství, smilstvu, ale i incestu), je nápadné, jak okrajová pozornost oproti tomu patří problematice homosexuální. V široké knihovně starozákonních látek jsou oba výše pojednané výroky, zasazené do kontextu „řádu čistoty“ (Lv 18,22 a 20,13) vlastně jediným jednoznačným výskytem. Možností, jak pojmout a interpretovat takové „mlčení“ tradice je vždy více. Zajisté platí, že problémy, které sice existují, ale jsou běžně regulovány zvykovým právem či běžnými společenskými (a kultickými) tabu, nevstupují jako „horká témata“ do normativní tradice; mlčení neznamená, že by fenomén neexistoval. Z frekvence a relativní důležitosti motivu, z ostří polemiky a doložitelnosti ve více vrstvách či okruzích biblické literatury však můžeme nepřímo usuzovat na aktuálnost, ozvučnost či problematičnost u předpokládaných nositelů i adresátů daných biblických tradic.
3.2. Homosexualita v biblických příbězích
3.2.1.1. Hřích Sodomských: Gn 19,1–29
Ze všech biblických textů je příběh o „hříchu Sodomském“ v obecném povědomí spojován s motivem homosexuality tradičně nejsilněji a nejjednoznačněji. Úsloví „Sodoma – Gomora“ netřeba překládat, lze je užít i jako citoslovce. Odvozeně vznikl dokonce i odborný termín sodomie,[11] který původně označoval zoofilii (sexuální styk se zvířaty), v širším slova smyslu se ale užívá i pro další typy nepřípustného sexuálního jednání. Tyto „dějiny působení“ termínu „Sodoma“ v obecném kulturním povědomí bezesporu zpětně ovlivňují naše čtení příslušného biblického textu. Otevíráme-li Bibli u příběhu o „sodomském hříchu“, víme předem, o čem to bude.
Příběh Gn 19 těsně souvisí s příběhem předchozí kapitoly a tvoří s ním jednu kompozici. Hospodin v postavách tří mužů (poslů) přichází, aby „poznal“, zda je „hřích Sodomy a Gomory“ vskutku takový, jak to doléhá k jeho uším (Gn 18,20–21). Když poslové vejdou do Sodomy a Lot je uvede do svého domu, projeví se muži sodomští zcela jednoznačně a kontrastně jako „hříšníci“, totiž jako násilníci, jimž je „spravedlnost“ (klíčový motiv předchozího Abrahamova „smlouvání“) zcela cizí. Charakteristiku „mužů sodomských“ ostatně posluchač zná již z předchozího příběhu o Sodomě – jsou to „muži velice zlí a hříšní před Hospodinem“ (Gn 13,13). Příběh Gn 19,1nn tedy tuto charakteristiku nevytváří, nýbrž dokumentuje. „Muži sodomští“ zaútočili na Lotův dům a požádali hostitele (19,5):
„Kde jsou ti muži, kteří k tobě přišli tuto noc?
Vyveď nám je! Hodláme je poznat!“
Na tomto místě hraje důležitou roli dvojsmyslnost slovesa „poznat“ (j-d-‛). Kromě běžného smyslového rozpoznávání, kognitivního poznávání, obeznámení či nabytí informovanosti (Gn 15,8; Ex 2,4; Lv 5,3 aj.) se tento termín užívá také pro hlubší zkušenostní poznání, „existenciální zakušení“ (Iz 47,8; 53,3) a specificky pak i pro „poznání“ sexuální jako akt naprostého vzájemného sebeodhalení a sebeodevzdání. Termín se pak užívá jako eufemismus, opis (hetero)sexuálního styku, kopulace (Nu 31,17; 1Kr 1,4 aj.; srv. zde Gn 19,8). Formulace požadavku sodomáků „hodláme je poznat“ (v. 5) je tedy pointovaným dvojsmyslem – na jedné straně narážkou na Hospodinův záměr „poznat“ sodomské poměry (Gn 18,21),[12] na druhé straně hrozbou znásilnění. Sexuální aspekt je ve výroku sodomských jednoznačně přítomen. Proto se také Lot snaží odvrátit takové ohrožení svých hostů – homosexuální znásilnění – nabídkou svých panenských dcer k sexuálnímu ukojení útočníků (19,8):
„Hle, mám dvě dcery, které [ještě] nepoznaly (j-d-‛) muže.
Jsem odhodlán je vám vyvést
a učiňte s nimi, co je dobré ve vašich očích.
Jenom nic nečiňte těmto mužům,
vždyť přece vešli do stínu mého přístřeší!“
V čem tedy tkví „hřích sodomský“? V homosexualitě jako takové? Řada prvků vyprávění, stejně jako argument Lotova přemlouvání, míří jinam: k právní ochraně hosta, jež je v daném kulturním prostředí principiální daností komunální spravedlnosti. Násilí vůči příchozím, resp. jejich ochrana „spravedlivým“ Lotem, je zde hlavní tématickou linií. Aspekt homosexuality je služebným motivem, který téma násilí vůči hostům vyhrocuje do extrému: homosexuální znásilnění jako jeden z nejhorších typů ponížení, praktikovaný v těch nejnižších vrstvách kriminální společnosti (nejbrutálnější vězeňská a vojenská šikana), je ukázkou „pohostinnosti“ vůči poslům Hospodinovým! Tak se svým násilnickým činem „poznání“ sami dávají Hospodinu poznat.
3.2.1.2. Hřích Gibejských: Sd 19,1–30
Dominantní roli motivu násilí a služebnou roli aspektu homosexuality lze doložit i v paralelním přepracováním téže tradice, jak ji nacházíme v knize Soudců. V Gibeji „mužové toho města“ jednají stejně jako Sodomští, anonymní „starý muž“ pak jedná jako Lot, řada termínů, frází, věcných souvislostí je podána ve výslovných narážkách na příběh sodomský – včetně klíčové role násilí vůči hostu, resp. perverze spravedlnosti na násilném jednání dokumentované. Deuteronomistická dějeprava tím chce vyjádřit, že tam, kde „není krále v Izraeli, a každý jedná, jak má za správné“ (Sd 17,6; 21,25), panují poměry „sodomské“. Homosexuální aspekt se sice objeví v hrozbě „mužů města“, avšak poté, co je jim vydána hostova „ženina“, vybijí svou agresi zcela heterosexuálně na ní (Sd 19,25). Otázka homo- či heterosexuality je zde vedlejší, dominantním motivem je násilí vůči hostu jako příznak zvrácených poměrů, kde spravedlnost a právo pranic neplatí. Brutálnost násilí a základní téma spravedlnosti pak vyhroceně vyjadřuje i to, že po celou noc znásilňovaná žena ráno umírá s rukama žalobně vztaženýma k „prahu domu“, v němž měla být zaručena její ochrana a bezpečí.
3.2.1.3. K výkladu
Je zřetelné, že Gn 19 i Sd 19 mluví o homosexualitě ve zvláštní poloze: v rovině sexuálního násilí jako názorného projevu lidské zkaženosti. Muži sodomští ani muži gabaonitští nejsou gayové, kteří usilují o uznání své homoerotické orientace či toleranci svého homosexuální jednání v rovině harmonického partnerství, nýbrž násilničtí rabiáti, jejichž „lásku k bližnímu“ příběh vykresluje „naruby“, v co možná extrémním vyhrocení. Je-li sexuální násilí samo o sobě exemplem lidské zvrácenosti, naprostého odcizení, pak aspekt homosexuální tento význam jen umocňuje.
„Sodoma a Gomora“ (a „Adma a Sebojim“) je již v samotné starozákonní tradici obratem úslovným (viz Dt 29,22; 32,32; Iz 1,9–10; Jr 23,14; 49,18; Am 4,11 aj.). Obsahem tohoto „pořekadla“ však nikde není homosexuální aspekt – sexuální konotace obvykle zcela chybí (výjimkou je např. Jr 23,14, kde se vyskytuje cizoložství jako jeden z jevů „nepravostí“), „sodomským hříchem“ je základní odcizení Bohu, lidská pýcha a sebezajištěnost, jejichž podstatným projevem je utiskování bezbranných (srv. Ez 16,49; Am 4,1–11); tam, kde se stává kritickou „nálepkou“ dovnitř Izraele, označuje tento termín základní nevěru, modloslužbu, odpadnutí od Hospodina (srv. Dt 29,22–26; 32,9.28–33; Iz 3,8–9; Pl 4,1nn aj.). Sexuální konotace (ať homo- či hetero-) je tedy i u ostatních starozákonních výskytů motivu „sodomství“ nanejvýš služebným motivem základního významu – odcizení a odvrácenosti od Boha. V této linii ostatně stojí i autor epištoly Judovy, který v celém biblickém kánonu váže pojem „Sodomy a Gomory“ na smilstvo a (sexuální) zvrhlost nejjednoznačněji (srv. Ju 7); ani zde není „neřestný život“ sám o sobě tématem, nýbrž znakem a dokladem odcizení životu víry. Epištola své adresáty varuje, aby křesťanskou svobodu nezaměnili za „nevázanost těla“ a duchovní blouznivectví.
Možnost přímé aplikace zvěsti Gn 19 či Sd 19 se v dnešním kontextu nabízí zajisté tam, kde běží o případy násilí a útisku vůči bezbranným (rozmanitým menšinám). Jak ukazují výskyty figury „Sodoma a Gomora“ napříč Písmem, motiv sexuální není podstatný; kritický hrot výpovědi se může týkat jak těch, kdo páchají sexuální násilí, tak těch, kdo ve své náboženské sebejistotě a nepřiznané pýše zanedbávají solidaritu s potřebnými. Užívat uvedené texty jako „argument Písma“ v apologetickém sporu proti minoritě gayů či lesbických žen může za určitých okolností být jednou z nejpotměšilejších forem násilí – jak vůči „bezbrannému“ textu Písma, tak vůči uvedené minoritě.[13]
3.2.2.1: David a Jónatan: 1S 18–20 a 2S 1,26
V knihách Samuelových jsou některé projevy přátelství mezi Davidem a Jónatanem podány tak, že u řady moderních čtenářů vzbudily podezření na vztah homoerotický. Jedná se zejména o oddíly v 1S 18 až 20, kde je opakovaně zdůrazňován mimořádně přátelský, láskyplný vztah Jónatana k Davidovi („zamiloval si jej jako sebe sama“: 1S 18,1). Jónatanova náklonnost k Davidovi jej dokonce vedla k tomu, že se v konfliktu mezi králem Saulem, tj. svým otcem – jako kralevic! – solidarizuje s Davidem. Na několika místech je blízkost a vřelost přátelství mezi Jónatanem a Davidem vyjádřena projevy citů a tělesným dotykem (srv. scénu rozloučení 1S 20,41–42). To samo o sobě nemusí být projevem homoerotického vztahu (srv. pozdrav bratrů podle Gn 33,4), nicméně v obdobných příbězích běžný, zdrženlivý způsob líčení mužského přátelství to překračuje; v příběhu, kde David opouští svou ženu Míkal, obdobné motivy nejsou (1S 19,10nn). Zcela ojedinělou
Přečíst zbytek komentáře... |
|
|
Celý dokument naleznete zde! (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 16:35:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | http://logos.gl.cz/ls-dokumenty/phv.doc |
|
|
Šiřiteli homosexuality Standovi, vlkovi v rouše ovčím (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 17:53:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Českobratrská církev evangelická (ČCE) svou podporou homosexuálity (biblicky: podporou sodomie) završila své velké odpadnutí od svatého Boha, které začalo už na počátku 20.století. Už tehdy opravdovým morálním evangelíkům nezbývalo než založit Jednotu českobratrskou (dnešní Církev bratrskou).
Čiň pokání Stando, nebo budeš navěky zavržen a trápen věčným ohněm spolu s obyvateli Sodomy.
Varoval Tě Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
|
|
Re: HOMOSEXUALITA JE LÉČITELNÁ (nové informace) (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 18:23:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Z tohoto příkladu (a podobných) ovšem nelze zevšeobecňovat. Jak se v článku uvádí, šlo o "zádrhel" v psychice - a takové věci jsou uzdravitelné. Zde se tedy zřejmě nejednalo o vrozenou homosexuální orientaci, kterou patrně změnit nelze, alespoň ne významně. |
|
|
Marek2 je také šiřitel homosexuality, vlk v rouše ovčím č.2 (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 20:28:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Pane Marku2, Vaše víra v dogma homosexuálních aktivistů je slepá. Nevidět, neslyšet, jen věřit v ohavnou "krásu" homosexuality - Váš ideál. Občané starověké Sodomy věřili podobně jako Vy - pozůstatky velkoměsta tam stále existují, jen jsou zpopelněné skrze teplotu ze sirných koulí z nebe od Boha, jejichž miliony zbytků se tam nachází. Ne, opravdu si nepřeji, aby takto skončila česká velkoměsta kvůli slepotě Vaší a Vám podobným.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
Re: Marek2 je také šiřitel homosexuality, vlk v rouše ovčím č.2 (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Úterý, 28. listopad 2006 @ 07:09:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je docela zajímavé k čemu tak občas Seraphime nedojdeš.
ČCE spíše vůbec neznáš. Pravda jsou v něm lidé, kteří homosexualitu obhajují, ale ne ČCE. Homosexuální jednání je v ČCE odmítáno.
Není to asi tak dávno, co jsem se tu s někým na základě výkladu onoho dokumentu ČCE přel.
Mnozí si vykládají tento dokument špatně. Tenhle dokument neobhajuje homosexuální chování. Jasně naznačuje, že v takových případech v církvi není od věci tzv. celibát, tedy rozhodnutí se křesťanovo nežít homosexuálně. Že věříme v nápravu lidství není snad třeba dodávat. Ale ne u všech dojde do smrti ke změně. Dochází však ke změně v uvažování a víře. Jistě, ne u všech. Do církve ČCE jsou přijímáni homosexuálové, nemohu mluvit za všechny sbory, ale kde vím, tam je požadován morální život křesťanův podle Písem a v souladu s Písmy. Tedy to, aby člověk s takovým zaměřením přestal žít podle svých pocitů a svých tuh, a společně jsme směřovali ke Kristu a k pravému lidství. Homosexualita není jediným projevem lidského úpadku. Je to i lhaní a mnohem nenápadnější věci jako i zloba, nenávist, závist atd.
Tedy již dříve jsem se zde přel, a trvám na tom, že ČCE přijímá do svých řad homosexuály jako i heterosexuály. Ode všech očekává nápravu života podle Písem. Homosexuálové nám nejsou horšími lidmi než heterosexuálové. Každý jsme měli a možná stále máme něco v sobě, co není podle Písem. A každý činíme nápravu. Ti kdo nejsou homosexuálové mají také své viny. Horší než homosexuálové? Nemyslím, pokud heterosexuál odmítne se nechat napravit Bohem nese stejnou vinu jako homosexuál, který se nechce nechat napravit.
Není v tom rozdílu. Ale vždy jsem se snažil, abych nebyl předpojatý jako ty. Předpokládám, že z tvého evangelia nebude spasen žádný homosexuál a nepřijde k Boží milosti a k pokání svého života. Víš proč? Z tvých vyjádření nevyvstává Boží láska, ale nenávist. Pokud takto se vyjadřuješ spíše ke křesťanskému smýšlení o tom, co je podle Písem zlé, tak to beru, ale jestli chceš vzbudit v nás nenávist a odpor k homosexuálním lidem, asi se ti moc nepovede. Víc a více si uvědomuji, že tvá vyjádření nevedou k nápravě věcí. Jsou kritikou bez uvedení východisek. Bereš bič na lidi, ale odpuštění z tvých slov jsem ještě nezaregistroval. Vlastně možná nemáš komu odpustit, protože tvá slova nevedou lidi k pokání, ale ke vzdoru. A pravděpodobně si v tom libuješ, v tom že na druhé ukazuješ jak jsou špatní a zkažení. Vyjmi prosím svůj trám nenávisti z oka, možná prohlédneš jak vyjmout tu třísku.
Ty mne znáš a víš, jaký je můj postoj k homosexuálnímu jednání. Jsem z ČCE, dle tvého soudu jistě odvrácen od Boha a zatracen. Dokonec tak nemorální, že jsem před několika lety do ČCE vstoupil a ještě nevystoupil do morální církve Bratrské.
Tvůj soud byl o ČCE. No já jsem jejím aktivním členem. Co platí na ČCE asi tedy platí i o členech, zvláště těch, kdo ještě neopustili její řady.
Netvrdím, že bys neměl vroucí srdce pro Pána, ale tvé výroky jsou neuvážené, odsuzující, hanějící. Trochu klidu by neškodilo.
Tvůj morálně zkažený a odpadlý, odkloněný od Boha,
Petr Šíma. |
]
Re: Marek2 je také šiřitel homosexuality, vlk v rouše ovčím č.2 (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Úterý, 28. listopad 2006 @ 22:29:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Bratře Petře Šímo, nikde jsem netvrdil, že jsi morálně zkažený a odpadlý, odkloněný od Boha. Nekřivdi mi, prosím.
To, co jsem napsal, že:
"Českobratrská církev evangelická (ČCE) svou podporou homosexuálity (biblicky: podporou sodomie) završila své velké odpadnutí od svatého Boha", to si myslím, neboť jak se říká: "Ryba s*****í od hlavy". Ať chceš nebo nechceš, učiteli-pastýři každé církve jsou její kazatelé. Ti v ČCE registrované partnerství na rozdíl od kazatelů všech ostatních denominací v ČR podpořili. Diakonie ČCE v Praze dokonce lež, že homosexualita je správný životní styl jednoznačně šíří - minimálně na svých internetových stránkách. Jsi pravděpodobně tzv. dobrák od kosti, podobně jako bylo 11 apoštolů. Měli holubičí prostotu, avšak opatrnosti jako hadi se museli teprve těžce učit. To čeká i Tebe. To říkám nikoliv proto, abych Tě urazil, ale proto, že to s Tebou myslím dobře. Skutečnost je totiž taková, že tam, kde v USA začaly jednotlivé denominace a sbory přijímat za své členy nekající homosexuály, tam se jim to vedení církve brzy vymklo z rukou. Některé sbory se posodomštily, někde i celé denominace. To lze vyčíst z USA křesťanského i z homosexuálního internetu. Nejsem naivní, abych si myslel, že ČCE mezinárodnímu homosexuálnímu tlaku odolá. Na to má ČCE, která vznikla na počátku 20.století, příliš mělké základy.
Měj se dobře
Libor |
]
Re: Marek2 je také šiřitel homosexuality, vlk v rouše ovčím č.2 (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Úterý, 28. listopad 2006 @ 23:13:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | Není to asi tak dávno, co jsem se tu s někým na základě výkladu onoho dokumentu ČCE přel.
Prel ses se mnou a kuriozni bylo, pokud si dobre vzpominam, ze jsme oba na podporu svych argumentu uvadeli tutez pasaz vasi studie. Je to porad k dispozici v komentarich k memu clanku, kterej jsem tu tehdy publikoval (kdyz kliknes na moje ID).
Ja jsem tu studii pochopil tak, ze Bible se vlastne k otazce homosexuality tak, jak ji dnes chapeme my, vubec nevyjadruje, takze nema moc smysl z ni vyvozovat nejake (pozitivni ci negativni) zavery.
Aviaf |
]
Re: Marek2 je také šiřitel homosexuality, vlk v rouše ovčím č.2 (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Úterý, 28. listopad 2006 @ 08:49:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nesdílím Vaše obavy o osud českých měst. Vaše výroky o mé osobě nemají se skutečností nic společného. Nejsem ani zastánce ani šiřitel homosexuality (ani sexuality). Ovšem také nešířím slepou nenávist k takto orientovaným lidem. Pouze reaguji na články, které se objevují. |
]
Re: Marek2 je také šiřitel homosexuality, vlk v rouše ovčím č.2 (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Úterý, 28. listopad 2006 @ 22:00:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Marku2, šíříte slepou obhajobu nekajících homosexuálů, proto jste spolu-šiřitelem homosexuality.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
Re: Marek2 je také šiřitel homosexuality, vlk v rouše ovčím č.2 (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Středa, 29. listopad 2006 @ 08:50:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nechápu, z čeho by se měli homosexuálně orientovaní lidé kát, když sexuální orientace je vrozená. To bychom se měli kát také. |
]
|
|
Mgr. Halíkovi (Skóre: 1)
Vložil: nula v Úterý, 28. listopad 2006 @ 09:20:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pane Halíku,
u nás nemáme seizmologicky aktivní oblast narozdíl od Izraele viz. Sodoma a Gomora,takže Vaše strašení mi příjde komické,ale zřejmě několik "oveček" se Vám na to chytne.
Jak už jsem tady uváděl homosexualita se hojně vyskytuje i mezi zvířaty,což zřejmě autoři Bible nevěděli a měli zato,že je to něco absolutně nepřirozeného,proti přírodě-zkrátka se mýlily v jako x dalších věcech.
nula |
]
Re: Mgr. Halíkovi (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Úterý, 28. listopad 2006 @ 11:55:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://miloslav.pletanek@prolife.cz | Nula: u nás nemáme seizmologicky aktivní oblast narozdíl od Izraele viz. Sodoma a Gomora,takže Vaše strašení mi příjde komické,ale zřejmě několik "oveček" se Vám na to chytne.
M.P: Nulo tam nedošlo k zemětřesení, ale místo sněhu padali z nebe sírové vločky.
U Boha není nic nemožné, nebo to chceš popřít? Vydáváš se přece tady za věřícího ( jsi křesťan?), nebo né?
|
]
|
|
Miroslav (Skóre: 1)
Vložil: nula v Úterý, 28. listopad 2006 @ 19:44:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | --Ale nulo to už jsme ti přece dávno vyvrátili.:-)--
A kdepak? Poslední reakce jsem nečetl, popíral jsi "strkání toho piňdoura" u zvířat,tak jsem uvedl několik příkladů kde tak zvářata činí
--M.P: Nulo tam nedošlo k zemětřesení, ale místo sněhu padali z nebe sírové vločky.--
psal jsem o seizmologicky aktivní oblasti to souvisí i s činností sopek
--U Boha není nic nemožné, nebo to chceš popřít?--
Dokáže Bůh vytvořit kámen,který nezvedne?
--Vydáváš se přece tady za věřícího ( jsi křesťan?), nebo né?--
Za nikoho se nevydávám,jsem takový jaký jsem.Nevím kdo je zrovna pro tebe křesťan a kdo ne,kde kdo se za něj prohlašuje,obecně si nikam neškatulkuju nejrůznější modloslužebnictví neprovádím.
nula
|
Re: Nejenom pro nulu (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Úterý, 28. listopad 2006 @ 22:28:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://miloslav.pletanek@prolife.cz | Nulo, V Sodomě pouze padaly sírové vločky z nebe na město a nebylo to sopečnou činností. U Boha není nic nemožné.
Žádné samec se neukájí tak jako člověk, že by strčil svůj pinďour jinému samci do konečníku. Pokud považuješ za důkaz když např, pes se náhodou trefí a dotkne se tak to je náhoda. Nakopíruj sem pouze čast o které hovoříš to pro případ kdybych něco přehlédl v rozvleklém článku od tebe ze kterého není zřejmé jací "odborníci" se studiem chování "homosexuality" u zvířat zabývaly.
Vážený, slyšel jsem argumentovat homosexuály na příkladu dvou psů stejného pohlaví, že homosexualita je běžná i v přírodě. Tudíž prý je to, co ni praktikují, věc zcela normální. Zde cítím povinnost ozvat se proti tomu, protože to je nesmysl. Jelikož se 30 let zabývám služební kynologií mohu zcela jistě říci, že se nejedná o homosexualitu v případě, když dva psi po sobě „skáčí“. Je to výraz dominance vůdčího psa ve smečce. Pes je sice vzrušený, ale nikdy nestrčí svůj ztopořený pij jinému psovi do konečníku, aby se takto ukájel. To dělají pouze 1% spoluobčané. Jsem přesvědčen, že to proč se takto psi chovají, potvrdí i odborná literatura a celá řada kynologů pokud se nenechají zastrašit zesměšňovacími výkřiky „Napoleonských dopisů“ příznivců homosexuálů a nebudou mlčet, když je „císař nahý“. Od jednoho příznivce jednoprocentních spoluobčanů jsem dostal e-mailem informace z novin o „vědecky“ dokázané homosexualitě u zvířat. Pan S., který mi tento e-mail poslal, zřejmě věří, že to co je v novinách, musí být vždycky pravda. Serióznosti těchto bádání moc nevěřím. Bylo by dobré zjistit, zda novináři a vědci, kteří o tom píší, nejsou homosexuálové nebo sympatizanti chtějící jim pomoci za každou cenu či zda někdo takto nepíše na zakázku. To by jistě nebylo poprvé. V minulosti to udělali nacisté, když chtěli „vědecky“ doložit svoji „árijskou rasu“. Domnívám se, že se o něco podobného snaží i homosexuálové dnes (omlouvám se za fašizující výrok, ale jiný příklad mě nenapadá). Připomínám, že homosexualita byla z tzv. politických či spíše ideologických důvodů vyřazena ze seznamu nemocí Světovou zdravotnickou organizací teprve v roce 19992 a to pod nátlakem bohatých a vlivných homosexuálů. Obávám se, že dochází ke stejné chybě jako s desetinnou čárkou v obsahu železa u špenátu o kterém se desítky let věřilo, že má velký obsah železa . Doufám, že seriozní přírodovědci tomuto nátlaku nepodlehli a nepodlehnou. Ať je vědecké bádání jakékoli, pro mě je v tuto chvíli důležité, že jsem za 30 let „pejskařiny“ neviděl, že by se nějaký pes ukájel tak, že by strčil svůj penis jinému psovi do konečníku. To prý dělají homosexuálové a dokazuje to pouze, že jsou lidé, kteří nechtějí zkusit léčbu někdy horší než zvířata. Jako otec 5 dětí vím, že mám být svým dětem příkladem. Ptám se tedy: „Jakým příkladem mohou být dětem homosexuálové v případě, že adoptují děti, když se lze homosexualitě naučit např. ve vězení?“ Omlouvám se za svoji češtinu, nicméně ani onen malý chlapec nebyl vzdělaný, ale přesto upozornil pana krále na to, že je nahý.
Miloslav Pletánek
>
|
]
Re: Nejenom pro nulu (Skóre: 1)
Vložil: nula v Středa, 29. listopad 2006 @ 09:59:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | --Nulo, V Sodomě pouze padaly sírové vločky z nebe na město a nebylo to sopečnou činností.—
To je především tvoje přání,historická fakta ukazují na něco jiného
--U Boha není nic nemožné—
Viz. kámen A tedy je možná spasit všechny lidi bez rozdílu v co věří a jací jsou?
--Žádné samec se neukájí tak jako člověk, že by strčil svůj pinďour jinému samci do konečníku—
Opět pouze tvoje přání např. tady je několik příkladů takového počítání u zvířat
http://komunity.web2.cz/fid-texty/homosexualita-zvirat.phtml
a jsou tam i odkazy
--Jelikož se 30 let zabývám služební kynologií mohu zcela jistě říci, že se nejedná o homosexualitu v případě, když dva psi po sobě „skáčí“. Je to výraz dominance vůdčího psa ve smečce. Pes je sice vzrušený, ale nikdy nestrčí svůj ztopořený pij jinému psovi do konečníku, aby se takto ukájel—
Psi ne,jiná zvířata ano viz. výše . A po x nechápu proč by jedna homosexuální praktika měla být pro Boha horší než druhá?
--Připomínám, že homosexualita byla z tzv. politických či spíše ideologických důvodů vyřazena ze seznamu nemocí Světovou zdravotnickou organizací teprve v roce 19992 a to pod nátlakem bohatých a vlivných homosexuálů.—
To je tradovaná zkazka,především to bylo z odborných tedy lékařských důvodů .Fakt je totiž ten,že sexuální orientace je současnými lékařskými prostředky nezměnitelná a zřejmě vzniká,už v období vývoje plodu.Jedinec může maximálně abstinovat.
--To dělají pouze 1% spoluobčané—
Spíše 4% ne?
--Bylo by dobré zjistit, zda novináři a vědci, kteří o tom píší, nejsou homosexuálové nebo sympatizanti chtějící jim pomoci za každou cenu či zda někdo takto nepíše na zakázku. To by jistě nebylo poprvé.—
Lze ověřit,že tomu tak není,ono mnohým vědcům to taky z filozofických či náboženských důvodů nevonělo,ale pod tíhou pozorovaných faktů se s tím museli smířit.
--V minulosti to udělali nacisté, když chtěli „vědecky“ doložit svoji „árijskou rasu“.—
Jenže právě to stálo na pseudodůkazech a nevědeckých postupech. Ale co uvádíš u nacistů prováděli v podstatě i Židé např. sepisováním mýtických příběhů dokazujících jejich boží vyvolenost,či rasistickými praktikami-příkladů v Tóře je na to dost a dost.
--„Jakým příkladem mohou být dětem homosexuálové v případě, že adoptují děti, když se lze homosexualitě naučit např. ve vězení?“—
Pokud např. rodiče pijí,hádají se atd. mnohdy zřejmě lepším,jinak obecně je dle mého názoru samozřejmě vhodnější když dítě vyrůstá ve zdravě fungující heterosexuální rodině.
Homosexualitě jako takové se naučit nedá,tu už má jedinec od narození,taky prakticky každý sexuolog ti řekně, že neexistuje 100% heterosexuální člověk,proto většina vězňů,kteří provádí homosexuální praktiky z nouze,se při návratu zas vrátí k heterosexulním stykům,ve skutečnosti totiž nikdy homosexuály nebyli,respektive tato orientace u nich nikdy nepřevažovala,stejně tak nemalé procento dívek zkouší v pubertě různé lesbické praktiky většinou ze zvědavosti a přitom později v dospělosti vykazují "normální" tedy heterosexuální chování.
nula |
]
Re: Nejenom pro nulu Homosexuálů je 0,3% nikoli 4% (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Středa, 29. listopad 2006 @ 22:45:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://miloslav.pletanek@prolife.cz | Homosexuálů je 0,3% nikoli 4% věřme Bibli která říká: Římanům 1 25 vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.
V kap. 9.2. Sexuální orientace je "uvedeno procento mužů a žen podle odpovědí na otázku po sexuální orientaci respondentů."
MUŽI
heterosexuální
r. 1993 - 98,2 %
r. 1998 - 97,5 %
homosexuální
r. 1993 - 0,4 %
r. 1998 - 0,3 %
nejí si jisto
r. 1993 - 1,4 %
r. 1998 - 2,2 %
Je to z knihy Sexuální chování v ČR - situace a trendy, autoři Petr Weiss a Jaroslav Zvěřina, vydal Portál, Praha 2001
To ostatní z tvého odkazu nemohu najít. Vlož to sem zajímá mě to.
|
]
Re: Nejenom pro nulu (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Středa, 29. listopad 2006 @ 23:02:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://miloslav.pletanek@prolife.cz | Web Obrázky Skupiny Adresář
Pokročilé vyhledávání
Nastavení
Prohledat Web Stránky pouze česky
Web
Na váš předmět vyhledávání - http://komunity.web2.cz/fid-texty/homosexualita-zvirat.phtml - nebyl nalezen žádný odkaz.
Návrhy:
Ujistěte se, že všechna slova jsou napsána správně.
Zkuste jiná klíčová slova
Zkuste obecnější klíčová slova.
Nějak ten tvůj odkaz totiž nefunguje
--Nulo, V Sodomě pouze padaly sírové vločky z nebe na město a nebylo to sopečnou činností.—
To je především tvoje přání,historická fakta ukazují na něco jiného
M.P: Žádné přání mluví o tom archeolog John Wait
--U Boha není nic nemožné—
Viz. kámen A tedy je možná spasit všechny lidi bez rozdílu v co věří a jací jsou?
--Žádné samec se neukájí tak jako člověk, že by strčil svůj pinďour jinému samci do konečníku—
Opět pouze tvoje přání např. tady je několik příkladů takového počítání u zvířat
http://komunity.web2.cz/fid-texty/homosexualita-zvirat.phtml
a jsou tam i odkazy
M.P: Tak to sem dej a uvidíme. Nejde to otevřít viz. moje vysvětlení nahoře.
--Jelikož se 30 let zabývám služební kynologií mohu zcela jistě říci, že se nejedná o homosexualitu v případě, když dva psi po sobě „skáčí“. Je to výraz dominance vůdčího psa ve smečce. Pes je sice vzrušený, ale nikdy nestrčí svůj ztopořený pij jinému psovi do konečníku, aby se takto ukájel—
Psi ne,jiná zvířata ano viz. výše . A po x nechápu proč by jedna homosexuální praktika měla být pro Boha horší než druhá?
M.P: Tak si přečti pozorněji Římanům 1
--Připomínám, že homosexualita byla z tzv. politických či spíše ideologických důvodů vyřazena ze seznamu nemocí Světovou zdravotnickou organizací teprve v roce 19992 a to pod nátlakem bohatých a vlivných homosexuálů.—
To je tradovaná zkazka,především to bylo z odborných tedy lékařských důvodů .Fakt je totiž ten,že sexuální orientace je současnými lékařskými prostředky nezměnitelná a zřejmě vzniká,už v období vývoje plodu.Jedinec může maximálně abstinovat.
M.P: Nebylo to na základě vědeckých důkazů, ale schválili to na základě pouhého hlasování. "Tak jim to odklepnem ať máme od nich pokoj" :-)
--To dělají pouze 1% spoluobčané—
Spíše 4% ne?
M.P: Odpověď je nahoře.
--Bylo by dobré zjistit, zda novináři a vědci, kteří o tom píší, nejsou homosexuálové nebo sympatizanti chtějící jim pomoci za každou cenu či zda někdo takto nepíše na zakázku. To by jistě nebylo poprvé.—
Lze ověřit,že tomu tak není,ono mnohým vědcům to taky z filozofických či náboženských důvodů nevonělo,ale pod tíhou pozorovaných faktů se s tím museli smířit.
M.P:zajímavé je ,že se to najednou psů netýká. To máš zase z jakého výzkumu?. Škoda, že nám žirafí samec nemůže říci jak to myslí když leze na jiného samce. Moc rád bych chtěl vidět ta fakta o tom jak jeden samec strká pinďoura jinému samci do konečníku a ukájí se tak a také fakta jak je to běžné v přírodě.
--V minulosti to udělali nacisté, když chtěli „vědecky“ doložit svoji „árijskou rasu“.—
Jenže právě to stálo na pseudodůkazech a nevědeckých postupech. Ale co uvádíš u nacistů prováděli v podstatě i Židé např. sepisováním mýtických příběhů dokazujících jejich boží vyvolenost,či rasistickými praktikami-příkladů v Tóře je na to dost a dost.
M.P: To jsou pouze tvé představy.
--„Jakým příkladem mohou být dětem homosexuálové v případě, že adoptují děti, když se lze homosexualitě naučit např. ve vězení?“—
Pokud např. rodiče pijí,hádají se atd. mnohdy zřejmě lepším,jinak obecně je dle mého názoru samozřejmě vhodnější když dítě vyrůstá ve zdravě fungující heterosexuální rodině.
Homosexualitě jako takové se naučit nedá,tu už má jedinec od narození,taky prakticky každý sexuolog ti řekně, že neexistuje 100% heterosexuální člověk,proto většina vězňů,kteří provádí homosexuální praktiky z nouze,se při návratu zas vrátí k heterosexulním stykům,ve skutečnosti totiž nikdy homosexuály nebyli,respektive tato orientace u nich nikdy nepřevažovala,stejně tak nemalé procento dívek zkouší v pubertě různé lesbické praktiky většinou ze zvědavosti a přitom později v dospělosti vykazují "normální" tedy heterosexuální chování.
nula
M.P: Úvodní příspěvek vyléčeného homosexuála ukazuje na něco jiného i když ten člověk nebyl ve vězení.
Chudáci děti.
|
]
|
|
Anální homosexuální pohlavní styk a jeho rizika- názory křesťanských odborníků (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Neděle, 03. prosinec 2006 @ 22:36:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz | Anální pohlavní styk a jeho rizika – názory odborníků
Asi vás zajímá proč to sem vkládám tento názor odborníků na homosexualitu. Je to proto, že je proto, že se jedná o tabuizované téma homosexuálního loby, které se snaží zakrývat oči veřejnosti a snaží se ukazovat homosexualitu pouze v tom nejlepším světle, když se snaží zlákat ostatní, aby si vyzkoušeli zda jsou heterosexuálové či nikoli.
http://www.homosexualita.cz/content.html?c=100
Anální pohlavní styk a jeho rizika Weinberg ve své studii Homosexualities z roku 1978 uvádějí 80% výskyt "pronikavého" análního sexu a 70% výskyt "přijímacího" análního sexu. Nové studie z období epidemie AIDS tato vysoká čísla dále potvrzují. V Multicenter AIDS Cohort Study z roku 1987 uvedlo "přijímací" anální styk v posledních dvou letech více než 80% dotazovaných.
Dokonce s použitím kondomu je anální pohlavní styk škodlivý především pro "přijímacího" partnera. Řitní svěrač je předurčen pouze k minimálnímu roztahování a může být tedy pohlavním stykem do této oblasti těžce poškozen. Další poměrně rozšířené praktiky, jako zavádění různých předmětů a dokonce i pěsti do anu ("fisting") způsobuje ještě větší škody. Proto také homosexuální muži trpí neúměrně často různými zdravotními problémy v této citlivé oblasti. Vyskytují se u nich poruchy svěračů s mimovolným odchodem stolice (inkontinencí), který si může vyžádat dokonce i nošení plen. Často trpí řitními vředy, trhlinami a hemoroidy. Častější je také výskyt rakoviny anu a s ohledem na blízkou anatomickou polohu také postižení prostaty. Dr. Everett Koop, někdejší hlavní lékař USA řekl, že "anální sex, dokonce i s kondomem je jednoduše příliš nebezpečná praktika".
Dále anální pohlavní styk způsobuje, že jemná výstelka rekta určena pro shromažďování a pomalé vypuzování relativně měkkých výkalů, je během každého pohlavního styku zraňována. Dokonce i při nepřítomnosti velkého poranění tyto drobné trhlinky slizniční výstelky rekta jsou místem okamžitého vstupu pro choroboplodné zárodky přímo do krevního oběhu. Poševní výstelka je oproti tomu mnohem více odolná proti těmto traumatům a také její propustnost do krevního oběhu je daleko nižší. Navíc je prostředí pochvy mnohem méně toxické a infekční než prostředí střeva. Anální pohlavní styk proto i při použití kondomu znamená porušení slizniční bariéry a ohrožuje příjemce mnohočetnými závažnými infekcemi. Představte si, že obě ruce ponoříte do inkoustu a pak si na jednu ruku nasadíte koženou a na druhou hedvábnou rukavici. Hedvábná rukavice bude úplně zničena, v kožené se možná objeví drobná prosáknutí inkoustu v oblasti švů. Tato analogie nám může pomoci lépe pochopit, jaký je rozdíl mezi propustností slizniční bariéry pro infekční agens v rektu a v pochvě a proč je anální pohlavní styk tak riskantní záležitost.
Ostatní sexuální praktiky
Kromě análního pohlavního styku je však výrazným charakteristickým rysem homosexuality široká paleta různých dalších sexuálních praktik, z nichž některé mohou vést k závažným zdravotním následkům. Pro sexuální chování ve společnosti platí, že když je strženo jedno společenské tabu, pak ostatní padají již snadno a rychle. Se stržením části hráze dravá řeka uvolněného sexuálního pudu ničí rychle celou hráz. Obránci homosexuality hájí tyto jevy jako známky větší osobní a sexuální svobody a života v souladu se svou přirozeností. Homosexuální životní styl je tedy do značné míry spojen s uvolněnou sexualitou všeobecně. Bystří pozorovatelé homosexuální scény přesvědčivě tvrdí, že homosexuální životní styl není ani tak "homosexuální" jako "pansexuální". Za těchto okolností pak "muži mají pohlavní styk se ženami a s muži; s malými děvčaty a malými chlapci; s jedním partnerem nebo s velkou skupinou; se členy bezprostřední rodiny;...[další skutečnosti nebudu citovat, abych ušetřil čtenáře]. Je jen málo věcí oživených nebo neoživených, které by nedovedly některé muže vzrušit k orgasmu" (D. Prager, Ultimate issue 6, 1990, s. 2-3).
Z toho důvodu nás nemůže překvapit, že se u homosexuálních mužů vyskytují orogenitální praktiky (90-98%), vzájemná masturbace penisu a řitního otvoru (80-90%), zavádění prstu do řitního otvoru (40-70%), oroanální sex a tzv. "rimming" (30-40%), zavedení pěsti do rekta - "fisting" (5%) a různé sadomasochistické praktiky (5-10%), jak to zjistily různé nedávné studie sexuálního chování homosexuálních mužů.
Infekční nemoci a AIDS
Mnoho laiků žije v představách, že homosexuálové mohou žít stejně dlouho a zdravě, pokud se nenakazí nevyléčitelnou chorobou AIDS. Nic ovšem není více vzdáleno od pravdy než tato představa. Homosexuální životní styl zvyšuje riziko výskytu nejen mnoha infekčních, ale také neinfekčních onemocnění, z nichž některé jsme již vyjmenovali v kapitole o rizicích análního pohlavního styku. Podívejme se nyní blíže na infekční onemocnění, které se vyskytují neúměrně často u lidí provozujících homosexuální "milostné praktiky".
Homosexuální způsob života zvyšuje riziko nejen sexuálně přenosných onemocnění, ale také mnohých nemocí, které se šíří fekálně-orální cestou. Statistiky říkají, že alespoň 75% homosexuálních mužů jsou nosiči jedné nebo více infekčních nemocí, dále, že asi 75% prodělalo alespoň jednu pohlavní nemoc, avšak nemusí být momentálně nemocní, a konečně, že 40% onemocní v průběhu jednoho roku, i když možná nebudou těžce nemocní. Mezi nejčastější nevirová infekční onemocnění u homosexuálů patří amebiáza (25-40%), giardiáza (10-30%), kapavka, shigelóza, salmonelóza, campylobakterová infekce, chlamydie, syfilis, ektoparaziti. Z virových onemocnění jsou to podle výskytu tyto nemoci: condylomata - "bradavice" (30-40%), herpes - "opar" (10-20%), infekční žloutenky typu A i B. Téměř 65% homosexuálních mužů prodělalo infekční žloutenku typu B a 16% z nich touto nemocí onemocní ročně. 5-10% jedinců, kteří prodělali onemocnění, zůstává chronickými nosiči. Infekce virem hepatitidy B navíc zvyšuje riziko rakoviny jater. Infekce lidským virem bradavic v oblasti anu je pak významným rizikovým faktorem pro rakovinu této oblasti, jejíž výskyt u homosexuálních mužů rychle narůstá.
Již jsme se zmínili o tom, že anální pohlavní styk je vysoce rizikovým chováním pro přenos viru HIV - původce AIDS. Epidemiologové odhadují, že 30% všech případů AIDS v populaci v USA se vyskytuje u homosexuálních mužů, kteří představují pouze 1,4% celé populace. V současné době je incidence AIDS mezi dvaceti- až třicetiletými homosexuálními muži zhruba 430 krát vyšší než mezi běžnou heterosexuální populací. Statistiky ukazují dále hrozivou skutečnost, že přes toto obrovské riziko přenosu při současné mimořádně vysoké promiskuitě mezi homosexuálními muži 40% z nich nikdy nepoužívalo kondom během análního pohlavního styku. Je to důkazem velice nízké účinnosti osvěty při prevenci onemocnění, které je ve 100% smrtící.
Materiál z 11. celostátní konference Sdružení křesťanských zdravotníků
na téma "Etické problémy v medicíně", Praha 21.-22.10.2000
|
|
|
|
|
