Grano Salis - Může se manipulovat s lidskou psychikou při skupinovém uzdravování?

Zázračná uzdravení na vlastní oči Uzdravení ani nestačím počítat. Bylo jich nakonec sedmnáct, nebo snad devatenáct? Každopádně jsou zlatým hřebem sobotního odpoledne, které jsem prožil v kostele. Předcházelo jim kázání plné emocí, výkřiků a smíchu.

Italský kněz Alvaro Grammatica stojí před oltářem v děkanském kostele v Hostinném nedaleko Trutnova. V ruce má mikrofon. V chrámu božím je přes sto věřících. Asi dvacítka z nich jsou mladí lidé, kteří žijí v plzeňských Liticích v malé komunitě Koinonia Jan Křtitel a jejichž duchovním pastýřem je právě Grammatica. Zbytek jsou místní věřící. To, co ve svém katolickém kostele dnes zažijí, jistě nečekali. Přišli sice na akci s názvem Ježíš uzdravuje, ale že bude Bůh skutečně uzdravovat, tušil asi jen málokdo.

Křičte! Řvěte!

Na setkání Ježíš uzdravuje jsem přijel tajně. O kontakt s Koinonií Jan Křtitel jsem se marně snažil dva měsíce po telefonu. Nakonec na jeden z mých e-mailů odpověděli, že si sice mého zájmu o charismatické hnutí a jejich komunitu zvláště váží, ale ať se nezlobím, že na žádné akci novináře nechtějí. Jen o důvod víc, abych onu zamračenou sobotu 21. října nasedl v Praze na autobus a do Hostinného se jako obyčejný věřící vypravil.
Naštěstí mě při příchodu do kostela nikdo nekontroluje a já usedám do prostřední lavice a spolu s farníky z Hostinného čekám, co se bude dít. Mládež z komunity obsazuje přední místa. Před oltář se postaví moderátor a dvě pohledné zpěvačky s kytarou.
„Dnes se setkáte se svým Bohem, svým tatínkem, který vás uzdraví. Amen,“ říká familiárně moderátor a zároveň nás vyzývá, abychom se nebáli křičet a řvát. „Nebojte se nahlas oslavovat Boha, nebojte se křičet amen, nebojte se zvolat aleluja. Dnes mezi nás přijde Duch svatý a ty, kdo to potřebují, vyléčí,“ slibuje. Říká také, abychom zvedali ruce vysoko k nebesům, ať jsou naše dlaně obráceny k Bohu.
Po tomto úvodu se na promítacím plátně objevuje text jednoduché náboženské písně a dvě děvčata s kytarou začínají zpívat. Všichni vstávají a zpívají. Farníci z Hostinného jsou zpočátku viditelně na rozpacích. Po prvních patnácti minutách plných zpěvu a spontánních výkřiků amen a aleluja od mladých lidí z komunity odchází pět místních, kteří sem přišli se svými dětmi. Oproti klasické katolické bohoslužbě je to na ně moc. Písně jsou velmi melodické a za chvíli už hlasitě zpívám taky. Zpěv se střídá se vzdáváním chvály Bohu a Ježíši.
Pak před oltář přichází Alvaro Grammatica. Vypravuje jeden příběh z Matoušova evangelia o setníkovi, který zastavil Ježíše Krista a požádal ho, aby vyléčil jeho služebníka. Kázání trvá půl hodiny. Grammatica mluví italsky a jeho slova hned překládá mladá dívka. V kázání nás vyzývá, abychom se nebáli Ježíše poprosit o cokoli. O pomoc i uzdravení, byť sebenepatrnější. Přitom se všelijak pitvoří, směje a používá vtipná přirovnání.
Je skutečně zábavný. Mnohem zábavnější než celebrity, které v sobotu večer skotačí v televizních estrádách. Lidé se smějí. Místní poněkud rozpačitě. „Smí se to vůbec v kostele?“ ptají se jejich výrazy. Je vidět, že je to pro ně velmi nezvyklé setkání.
Po kázání začíná opět zpěv a chválení Ježíše. Nálada graduje. Zpěv je hlasitější a rychlejší. Lidé rozpálenější. Jestliže mi na počátku byla v kostele zima, teď ani já chlad necítím.

Uzdravení

„Duch svatý je mezi námi a nyní už léčí ty, kteří to potřebují. Nebojte se vzdát svému Otci chválu, nebojte se modlit za své uzdravení,“ říká do zpěvu moderátor.
„Chvalte svého Boha, modlete se,“ vyzývá nás několikrát. Lidé se dostávají do varu. Ruce zdvižené, oči většinou zavřené. Modlí se a prosí za uzdravení. Někdo potichu, jiný nahlas.
Asi po dvaceti minutách intenzívního modlení a chválení Ježíše předstupuje před oltář otec Alvaro, moderátor a jedna dívka.
„Ježíš teď uzdravuje srdce muže, který cítil křivdu kvůli dědictví. Ježíš teď uzdravuje ženu, která měla deprese kvůli špatnému vztahu s matkou. Teď uzdravuje muže, který má stresy a je nedoceněný v práci. Uzdravuje ženu, která má problémy s pravým ramenem. Uzdravuje ženu, která měla problémy s ledvinami,“ začíná Alvaro Grammatica.
„Ježíš teď uzdravuje ženu, která měla problémy s páteří. Teď uzdravuje ženu, kterou bolela kolena. A muže, co měl problémy s dýcháním, s průduškami,“ dodává dívka.
Kněz vyzývá ty, co byli uzdraveni, aby se ozvali. Aby zvedli ruku a dosvědčili, že k jejich uzdravení došlo. Nikdo se nehlásí ani po opakované výzvě.
„Ježíš uzdravuje ženu, kterou pořád bolelo břicho a musela na to brát léky. Teď Ježíš uzdravuje ženu, co nemohla pořádně chodit, bolely ji nohy. Ještě uzdravuje muže, kterého bolí loket, a ženu, co byla nemocná, bolelo ji v krku,“ pokračuje po krátké přestávce Grammatica. Nakonec nám takových uzdravení sděluje asi sedmnáct, možná devatenáct. Jdou v tak rychlém sledu, že si je nestíhám zapamatovat.
Po další výzvě se hlásí žena, která měla problémy s pravým ramenem. Už ji prý nebolí. Potom dívka, již přestalo bolet v krku. Mladík nemocný na průdušky už je zdráv a navíc přestane kouřit. Jednu ženu přestala bolet kolena a muž, který byl zahořklý kvůli nepřiznanému dědictví, nyní ve svém srdci došel k odpuštění. K vyléčení se přidává další žena, kterou bolelo břicho. Každé otevřené přiznání je odměněno potleskem. Zbývajících deset údajně uzdravených se nehlásí.
Setkání završené další sadou náboženských písní končí. Všichni místní jsou uvolnění, usmívají se na každého v kostele a přemýšlejí, co se vlastně během posledních dvou hodin ve svatostánku dělo. Jsem na tom stejně. Spěchám na autobus do Prahy a kamarády, volající mi první odhady volebních výsledků po celé republice, příliš nevnímám.

Charismatici

Přestože kostel v Hostinném i komunita Koinonia Jan Křtitel jsou katolíci, charismatické hnutí vychází z protestantismu. Vzniklo v šedesátých letech dvacátého století. Hnutí má za cíl hlavně obnovit křesťanství zevnitř. Charismatici se proto nacházejí skoro ve všech církvích. Charismata jsou mimořádné duchovní dary.
Charismatici věří, že stále je mezi křesťany dar prorokování i dar uzdravování. Kladou velký důraz na citové prožívání křesťanské víry, entuziasmus, dynamickou bohoslužbu se zapojením těla (s tleskáním, zvedáním rukou apod.) a na osobní a bezprostřední vztah k Bohu. Právě zázračné uzdravování se stalo nejčastějším rysem tohoto proudu.
Charismatický rys nedávno získala třeba Jednota bratrská. Ryze charismatická je církev Křesťanská společenství a stovky věřících jsou organizovány v desítkách malých sborů a mnoha tradičních církvích.
Z charismatismu vychází i církev Slovo života. Jejím zakladatelem se stal v roce 1983 švédský kazatel Ulf Ekman. U nás tato církev zapustila kořeny před čtrnácti lety. Kázání Ulfa Ekmana jsem zažil v Brně přesně čtyři dny před katolickou akcí v Hostinném. Na Grammatikovo léčení už jsem byl tedy trochu připravený. Na švédského charismatika mě nepřipravilo nic.
Když totiž jedete do Brna na náboženskou akci, nečekáte, že se bude odehrávat v kinosálu, který zcela zaplní šest stovek věřících, a že u toho bude hrát kapela s bubny a elektrickou kytarou.
Po odchodu z kázání mi volal kamarád a ptal se, jaké to tam bylo. Jak to nejjednodušeji vysvětlit? Zavřete oči a představte si turné Beatles po USA. Vidíte ty záběry, kde jejich fanynky křičí v extázi? Tak to vynásobte dvěma.
Kdyby se Ekmanova kázání zúčastnil zarytý materialista a pozér typu „jsem pražský intelektuál nad věcí“, asi by napsal, že nějaký křesťanský fanatik zblbnul tlupu chudáků bez vlastního názoru. Jenže tak jednoduché to rozhodně není.
Lidé, kteří ten večer do brněnského kinosálu přišli, nevypadají na zoufalé chudáky, jaké znám třeba z přednášek guru láskyplných mimozemšťanů Ivo A. Bendy, nebo mladíků ztracených v tomto světě a hledajících azyl na farmě hnutí Hare Kršna. Naopak. Všichni vypadají jako sebevědomí, přátelští a podle oblečení i docela bohatí lidé. Jsou většinou středního věku, ale vzali s sebou i dost malých dětí. Vstupné je zdarma. Jen před začátkem probíhá sbírka na Ulfa Ekmana.
Akci zahajuje kapela se třemi zpěvačkami a zpěvákem. Hrají rockovou a gospelovou muziku. Spíše jednodušší melodie na jednoduché náboženské texty. Za chvíli už zpívám s celým sálem: „Náš pán Ježíš.“ Lidé nadšeně vykřikují aleluja a zdvihají ruce k nebesům.
Přichází Ulf Ekman se svým tlumočníkem za bouřlivého potlesku. Jeho kázání je vtipnější než Grammatikovo. Slyšet ho Petr Novotný, tak závistí sní svůj cylindr a půjde si hledat normální práci. Lidé se smějí a tleskají.
Ulf vypráví příběhy z Nového zákona, ale i vlastní zážitky o tom, jak ho ovlivňuje Duch svatý a jaké činí zázraky. Zajímavá je historka, jak jel v noci jako spolujezdec autem. Usnul a vzbudil ho Duch svatý. Řekl mu, ať vykřikne na řidiče, aby zahnul doprava. Vzbudil se a vykřikl: „Zahni doprava.“ Řidič jedoucí v mlze po prostředku cesty tak učinil. Za chvíli uviděli, že se díky tomu vyhnuli krávě jdoucí prostředkem silnice. Kdyby ho Duch svatý nevzbudil, jistě by do ní narazili. Za chvíli jel proti nim kamión, který by je zabil.
Po kázání nás vyzývá, abychom chválili Boha a zvedali ruce k nebesům. Pomalu nám káže slovy z bible a vykřikuje aleluja. Každou chvíli stejně vykřikne někdo ze sálu. Lidé se modlí, objímají a Ekman stupňuje napětí. Všichni jsou u vytržení. Modlí se a křičí nahlas. Atmosféra je elektrizující. Dav mě strhává a dělám vše s nimi. Zdvihám k ruce k nebesům, hlasitě se modlím i zpívám. Lidé se smějí, pláčí a křičí.
Při tomto zdrcujícím závěru mnozí z nich prožívají velmi silné náboženské vytržení. Ekman nás ujišťuje, že nyní je mezi námi Duch svatý, který mnohé z nás vyléčil a otevřel naše srdce.
Akce končí několika písněmi. Na závěr nás vyzývá hlavní český pastor Slova života Michal Vaněk, abychom zařvali tak, aby to bylo slyšet až v nebi, a až náš křik uslyší ďábel, aby se třásl strachy. Šest stovek hrdel zařve a v tu chvíli všichni věří, že nás snad opravdu slyšeli všichni andělé i ďábel se svou suitou.

Opravdu zázraky?

Po kázání Ulfa Ekmana sice nikdo nesvědčil, že byl vyléčen, ale je to dost pravděpodobné. Podle kazatele Michala Vaňka má jeho církev mnoho případů, které jsou lékařsky podloženy a zdokumentovány. „Hlavní je však uvědomit si, že to, co vrátí lidem zdraví, není víra, ale Bůh, kterému lidé důvěřují,“ tvrdí Vaněk. Dozvěděl jsem se od něj také, že spolupracují i s charismatickými katolíky, jako je třeba Alvaro Grammatica. Jeho případy vyléčení lze třeba najít i na internetu na stránkách Koinonie Jan Křtitel.
Podle uznávaného vědce v oblasti medicíny profesora Jiřího Heřta je zázračnost uzdravení při bohoslužbách a setkáních charismatických křesťanů velmi sporná. Zvlášť proto, že nelze vědecky ověřit nemoc člověka před kázáním a po něm.
„Během obřadu na pacienta silně působí jak samo prostředí, tak i charisma a výklad kněze, který obřad vede, a významné je i to, že se léčba odehrává ve větším kolektivu. Víra pacienta je totiž posilována tím, že ví, že i ostatní věří. Při takovém obřadu se pacient dostává do zvláštního stavu vědomí, které se blíží hypnotickému stavu, zejména tehdy, když při léčbě dochází k situacím emočně vypjatým. Zužuje se vědomí pacienta, snižuje jeho kritičnost a současně se značně zvyšuje jeho sugestibilita a představivost, objevují se i halucinace. V takovém stavu si pacient dokáže vsugerovat, že se jeho stav zlepšil, že jeho potíže zmizely nebo že jeho choroba ani neexistovala,“ vysvětluje Heřt.
Efekty léčby vírou, podobně jako různých psychoterapeutických postupů, mohou být podle něj skutečně mohutné. K největším, téměř zázračným efektům dochází při léčbě vírou v případech hysterických, tedy jen funkčních obrn, dnes už velmi vzácných, kdy pacient nevidí nebo mu ochrne ruka a podobně.
„Přesto jsou ale možnosti léčby vírou značně omezené. Uplatňují se jen tam, kde jde buď o problémy psychické, například o neurózu, hysterii, nebo choroby psychosomatické, jakými jsou třeba plicní astma, alergie, funkční poruchy trávicího systému nebo pohybového systému. Naproti tomu nelze očekávat žádný nebo jen pomocný efekt u chorob organických, degenerativních, infekčních nebo nádorových. Dalším omezením možností léčby vírou je to, že všechny osoby na léčbu sugescí nereagují. Jen asi jedna třetina lidí má dostatečnou sugestibilitu.
Jiným problémem je, že efekt léčby trvá jen potud, pokud pacient věří. Výsledky jsou proto často jen přechodné a potíže se vracejí,“ dodává Heřt.

A věřící odborník?

Během práce na tématu zázračných uzdravení při setkáních charismatických křesťanů jsem požádal o názor i Zdeňka Vojtíška z Husitské teologické fakulty Karlovy univerzity. Je naším největším znalcem na nová náboženská hnutí. Jeho názor jako by mi mluvil ze srdce, a proto jsem si dovolil ho použít místo vlastního závěru:
„Dochází k uzdravení? Jako křesťan věřím, že člověk může být uzdraven nadpřirozeným způsobem. Nemohu, a ani nechci tedy vyloučit, že na takovýchto shromážděních dochází k uzdravení. Nechci také oddělovat ,skutečná‘ uzdravení od situací, kdy se zdravotní stav člověka výrazně zlepší proto, že se lepší jeho duševní stav. Ke zlepšení duševního stavu jistě hodně napomáhá evangelium, prožitá milost a odpuštění. A také samozřejmě emočně vypjatá atmosféra, psychický tlak davu a vůbec všechny možné prvky sociální psychologie.
Vítám každé zlepšení zdravotního stavu, ale kladu si otázku nad jeho kvalitou, zlepšení brzy odchází tak, jak odchází vliv okolních lidí a atmosféra shromáždění. Nejsem si vědom toho, že by tito uzdravovatelé cokoli dokázali, když byli sami bez davu a atmosféry u jednotlivého nemocničního lůžka.
Celkem tedy nevylučuji na takovém shromáždění uzdravení a nevylučuji ani, že je nadpřirozené. Pochybuji ale o obojím. O kvalitě prvního a skutečnosti druhého. Skoro bych řekl, že by si Bůh zvolil za svůj nástroj kohokoli jiného než šíbry typu Ulfa Ekmana, a to právě proto, aby toto nadpřirozené působení nemohlo být zaměněno za manipulaci s lidskou psychikou.“ autor: Leoš Kyša datum vydání: 11.11. 2006

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace