poslal Nepřihlášený Boží logika je jiná, je Boží, pochopit logiku Boží srdce je mnohdy velmi těžké.
Jeden velmi spořádaný muž jménem Raphin měl dva synky. Jak už to bývá, tomu mladšímu se doma vůbec nelíbilo, a tak se rozhodl, že z domu odejde. Vzal si všechny peníze. Ale pak mu peníze došly, a tak si říká , asi se vrátím domů. Nemám co jíst. Když se vracel, zrovna stál u cesty otec, zpíval si. Podle mohutného hlasu poznal synek, že je to jeho otec. Také otec Raphim uviděl svého synka a za ještě mohutnějšího zpěvu, celý šťastný, popadl svou velkou hůl a běžel mu naproti. Než vyběhl, ještě stačil zavolat na svého druhého synka, toho hodného: „Vrátil se ten darebák, tvůj bratr. Po tom, co provedl, zaslouží si pěkně nařezat.“ „Mám ti pomoc, taťko?“„Jistě!“ odpověděl otec.
A tak mu oba dali co proto. Pak otec zavolal sluhu a řekl mu, ať zabije nejvypasenější tele a uspořádá velkou hostinu, protože si to s tím darebákem mohl konečně vyřídit.“
Bible nám vypráví trochu podobný příběh, nikoliv podle logiky lidského srdce, ale podle logiky Božího srdce. Pro nás lidi pochopit logiku Božího jednání je těžké:
"Jeden člověk měl dva syny.Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění.Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.´I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.´ Ale otec rozkázal svým služebníkům: `Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´ A začali se veselit.Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: `Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.´I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on odpověděl: `Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.´ On mu řekl: `Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´"
(Podobenství o marnotratném synu (Luk.15,11-32)
rive
převyprávěno podle Bruna Ferrera
