poslal likvid Píše se rok 1977 a Václav Havel s ostatními disidenty dává dohromady Chartu 77. Zhruba v týž dnech se na kraji malého městečka v horách na severu Moravy odehrává vskutku bizardní výjev. Uprostřed prázdného kostela stojí tři postavy a odříkávají motlitbu Páně. Za zdmi chrámu je ještě zima. Nejen ta skutečná, daná přírodou, ale hlavně ta šíleně neskutečná – zima komunismu.
Ten chlad totalitního režimu , který v této nádherné zemi nastolili a vojenskou silou drží jakýsi novodobí blázni z východu je neúnosný. Lidem zohýbal páteře i svědomí a zem je mrtvá. V pozdním večeru, kdy šedivé ulice městečka ulehly ke svému spánku, probíhá v zapomenutém kostelíku tajná schůzka tří mužů. Tajná před světem, veřejná před Bohem. Na ty chvíle nikdy nezapomenu. Před svým Stvořitelem a všemi mocnostmi jsem se nechal pokřtít. Vědomě jsem se odevzdal moci duchovního světa, kterému vládne můj Nebeský Otec. V tu chvíli nebylo svobodnějšího člověka. Vnější svět pro mě přestal být důležitý. Jak jen lehounce a volně jsem se cítil. V jednom okamžiku jsem zemřel pozemskému světu abych se narodil do toho opravdového. Dobrovolně jsem přijal vládu Ježíše Krista nad svým životem. Tehdy jsem neměl rozsáhlé biblické znalosti, ale věděl jsem, že samotný Spasitel tohoto světa ustanovil křest na znamení mého rozhodnutí stát se dítětem Božím. Sám Ježíš, když chodil po této zemi se nechal pokřtít, aby lidem jasně ukázal důležitost křtu. Od té chvíle je pro člověka křest něco absolutně nezpochybnitelného. Křest je výsostná událost mezi tebou a samotným Bohem a není až tolik důležité, kdo tě křtí a na jakém místě se tak stane. Rozhoduje stav a poslušnost tvého srdce. Uvěřil-li jsi, že Ježíš Kristus za tebe a za tvé hříchy zemřel na kříži a smířil tě tak s Nebeským Otcem a jsi-li ochoten to veřejně před lidmi ústy vyznat, pak jsi kvalifikován ke křtu. Tehdy v onom kostele jsem dobrovolně přijal křest jako znamení vlády Ježíše Krista nad mým životem. Asi po roce, kdy se mi Bůh dal poznat, mi poslal do cesty studenta teologie, který mě pomalu na křest připravil. Vzhledem k mým tehdejším znalostem, možnostem malého městečka a době ve které jsem žil, jsem křest podstoupil v katolickém kostele. I mé první kroky a první kontakty s věřícími lidmi se odehrávaly v tomto prostředí. Přesto, že se již mnoho let pohybuji mezi tzv. charizmatiky a jsem členem letniční církve, mám v srdci velikou lásku ke katolíkům. Vždyť mnoho pater naší lodi, na které se plavíme k Otci obývají právě oni. Nedávno jsem byl přítomen křtům v našem sboru. Křest ponořením probíhal v bazénku jedné mateřské školky. Ještě před ním jsme mohli svobodně zpívat a chválit Ježíše Krista a děkovat Nebeskému Otci. Nikdo z křtěnců se nemusel bát, že jej někdo za to vyhodí ze školy či zaměstnání. Mě tehdy vyloučení ze studia reálně hrozilo, ta doba byla vskutku jiná. Důležité je však, že Ježíš Kristus – ustanovitel křtu je stále stejný. Stejná byla pro mne i atmosféra této události. Jako bych slyšel potlesk v nebi, tehdy před třiceti lety tak i dnes. Nepochybuji o velké radosti v Nebeském království z každého nového Božího dítěte, které podstoupí křest.
“ Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas : Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil. “
