Grano Salis - Nekritizujte konkordát. Nemusí se vám to vyplatit.

poslal Nepřihlášený

Klást nepříjemné otázky na veřejnosti nese riziko popotahování. Proto by si měl každý rozmyslet, jestli bude "citlivá témata" veřejně kritizovat. jako příklad nepříjemných následků si připomeňme případ starý čtyři roky (vybírám z něho je to nejpodstatnější, celý článek si můžete přečíst v Britských listech):

Případ Bobošíková: shrnutí pro Český rozhlas Jan ČulíkNa skandálu s výslechem Jany Bobošíkové je pozoruhodné, že o tom píšou nejrůznější noviny komentáře, avšak samotné reportérce nedal v českých médiích skoro nikdo slovo. Podrobný rozhovor, v němž popsala, co se při jejím výslechu dělo, vyšel pouze v Britských listech, viz ZDE. Proto jsme základní informace zprostředkovali včera posluchačům Českého rozhlasu tímto shrnujícím příspěvkem, který se vysílal v pořadu Názory a argumenty. Zvláštní zpravodaj OSN pro otázky svobody projevu a výrazu, Zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků a Zvláštní zpravodaj Organizace amerických států pro svobodu projevu vydali v únoru 2000 společné prohlášení, které obsahuje tyto závěry, založené na relevantních mezinárodních normách:

"Svoboda projevu nesmí být kriminalizována, pokud nevzniká jasné riziko vážných škod. ... Příkladem jsou zákony zakazující zveřejňování falešných zpráv a zákony proti pobuřování. ...Tyto zákony by měly být zrušeny."

"Zákony, trestně stíhající difamaci, by měly být zrušeny."

"Občanské zákoníky o difamaci musejí respektovat tyto zásady: veřejné instituce nesmějí mít právo stíhat osoby za difamaci; pravda musí být vždy k dispozici jako obrana; politikové a veřejní činitelé musejí snášet vyšší míru kritiky...

Janu Čulíkovi poskytla Jana Bobošíková o svých zkušenostech z policejního výslechu rozsáhlý rozhovor; v plném znění byl publikován v internetových Britských listech. Vyplývají z něho znepokojující skutečnosti. Bobošíková byla například informována, že bude-li svůj výslech medializovat, soud může vydat trestní příkaz, jímž jí bude zakázáno vystupovat na televizní obrazovce. "Výslech byl veden formálně korektně," řekla Bobošíková, " v tom smyslu, že se ke mně policie chovala slušně. Ovšem dotazy mě šokovaly. Protože ty dotazy zněly - například: "Proč jste dne 19.5 2002 začala Sedmičku touto větou: 'Jak vypadala mše na srazu sudetoněmeckého landsmanšaftu, kterou před chvílí odsloužil olomoucký biskup Jan Graubner?' Proč jste uvedla tuto větu a co jste jí chtěla docílit?" Nebo se mě ptali: "Jaký byl smysl vašeho dotazu? Proč jste položila tuto otázku?" Jednu chvíli se mě ptal vyšetřovatel, na co jsem myslela, když jsem pokládala tuto otázku, a tak to už jsem mu řekla, ať mě radši předvolá v poutech, protože své myšlenky opravdu nepovažuju za krimininalizovatelné. Tak to pak z protokolu vyškrtli... - na co jsem asi myslela, když jsem se na něco ptala... Ptali se mě také "Jak víte, že Vatikán uzavřel konkordát s Hitlerem, což zaznělo ve vaší otázce dne tehdy a tehdy." Odpověděla jsem: "Vážený pane kapitáne, vím to z literatury, z dějepisu, z encyklopedií, vím to z internetu." Dokonce jsem panu kapitánovi vyhledala na internetu církevní dějiny a tam jsem mu ukázala, jak Vatikán uzavřel konkordát s Hitlerem v roce 1933. Prostě šokující na tom bylo to, že kdyby si policie chtěla ověřovat má tvrzení, všechna si je mohla ověřit z veřejných, otevřených, dostupných zdrojů. Nebo tam byly dotazy: "S jakým cílem jste položila tuto otázku?" A já jsem odpovídala: "S jediným cílem pokládám své otázky. Aby mi respondent odpověděl a abych informovala diváka." Chápu ten výslech jako popotahování pro popotahování, zastrašování? Sedět někde šest hodin – co ještě, víc než šest hodin - a říkat policii, že si má najít v encyklopedii nebo v učebnici dějepisu, že Vatikán uzavřel konkordát s Hitlerem, to opravdu považuji za popotahování. Policie, pokud opravdu chtěla vyšetřovat i tyto paragrafy (a já respektuji jako občan to, že povinností policie je šetřit trestní oznámení, pak je otázka způsobu, jakým to dělá., samozřejmě) tak všechno, co bylo v pořadech řečeno, si mohla dohledat z veřejných zdrojů. Bobošíková v rozhovoru zdůraznila: Nemít zázemí svého manžela [podnikatele], nemít právníka, advokáta, u kterého se nemusím ohlížet na fakt, že jeho hodina stojí tolik a tolik a je tam se mnou tolik a tolik hodin, nemít své zkušenosti s kauzou Česká televize a být jen v roli novináře, který musí živit sám rodinu, tak už jsem teď s odpuštěním pokakaná v koutě a mám vážné obavy o svou existenci. To, že si vyšlápli zrovna na mě, která je shodou okolností vybavena jinak, než - řekněme - převažující skupina novinářů, tak to se jim "jenom nepovedlo". Ale já být v jiné životní situaci, tak si vůbec nejsem ničím jista. Říkám to úplně upřímně. Na závěr protokolu Bobošíková přiložila své prohlášení, které zní takto: ".... Základní povinností mé práce novinářky je otevřeně informovat veřejnost a kriticky analyzovat slova a činy politických činitelů a veřejných osob. Toto trestní oznámení považuji za pokus mě v mé dosavadní činnosti zastrašit a o pokus omezit mou svobodu slova, kterou považuji za nedělitelnou." [Britské listy informovaly o policejním výslechu Jany Bobošíkové zahraniční média i mezinárodní lidskoprávní organizace, mimo jiné i ústředí Amnesty International v Londýně a Helsinský výbor amerického Kongresu ve Washingtonu.] celý článek Máme se tedy na co těšit, až u nás zavládne totalitní teokracie. J. Veselý

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace