Bezženství katolických kněží latinského ritu je už minimálně od časů protestantské reformace předmětem útoku proti katolické církvi. Antikatolická propaganda jakéhokoliv ražení neustále tvrdila a dodnes tvrdí, že prý “celibát je proti přirozenosti”, “Církev si jej vymyslela až ve středověku kvůli majetku, aby jej kněžské děti nerozkradly…” atd. Dodnes se lze dočíst v některých internetových médiích, že prý v jistých klášterech se našla zakopaná mrtvá tělíčka kněžských dětí s jeptiškami, posvěcené osoby se údajne plodů své zakázané lásky zbavovaly jejich vraždou atd. Zajímavé přitom je, že doposud nikdo z širitelu těchto “informací” nedokázal ani konkrétně jmenovat byť jeden takový klášter, natož potom aby se namáhal s dalšími důkazy. Jde jednoznačně o osvícenecké, komunistické a také nacistické výmysly. Nicméně toto nás přesto nutí k otázce: Jak to historicky bylo s celibátem? Jde skutečně až o středověké nařízení?

Základním argumentem odpůrců celibátu je, že apoštolové byli ženatí a měli rodiny. Omyl! V Novém zákoně nemáme ani jedinou zprávu o manželkách, nebo dokonce dětech apoštolů. Pouze sv. Marek (1, 29-31) píše o tchýni sv. Petra, kterou Pán Ježíš uzdravil z nemoci. Přitom je nápadné, že zde chybí jediné slovo o Petrově manželce a rodině. Je dost možné a představitelné, že Petr byl bezdětným vdovcem. Ostatní apoštolové byli vesměs mladí lidé, sv. Jan dokonce v adolescentním věku, takže je mnohem pravděpodobnější, že šlo o neženaté muže. Ostatně manželům a otcům rodin by se daleko obtížněji opouštělo rodný dům a hospodářství než svobodným, kteří měli doma pouze vlastní rodiče.

Životopis autora: http://www.nsj.cz/rm/zivotopis.htm