V USA bylo v posledních desetiletích 20. století prezidenty nadoživotně jmenováno mnoho takových nejvyšších soudců, kteří jsou pro svobodnou volbu těhotné matky dát ještě před porodem potratit své dítě. Otec Reilly říká: „Protože jsme nikde v masmediích nemohli zveřejnit obrázky zabitých dětí, tak jsme vytvořili vlastní politické strany a media. Zkoušeli jsme všechno, co je v lidských silách, ale kultura smrti se přesto zvětšovala. Tehdy v roce 1989 jsem plně pochopil, že interrupce jsou přímo od Satana a řekl jsem vysílený: „Pane Ježíši, nemohu to dělat dál, vzdávám se. Pouze Ty to Bože můžeš udělat. A všechno se změnilo. Bůh mi dal armádu: 3 babičky, 1 dědečka a 1 dívku. Řekl jsem: „Tohle že je všechno?“ A Bůh mi odpověděl: „Kdybych ti dal více, myslel by sis, že to děláš ty sám.“ S touto chatrnou armádou šel otec Reilly před největší potratovou kliniku, kde se provádělo 20 000 potratů ročně. Za půl roku stálo v Reillyho armádě před klinikou 60 lidí. V té době byl otec Reilly rektorem kněžského semináře. Biskupem v New Yorku byl právě jmenován nový člověk - Daily. Hned první den tento biskup sloužil v semináři mši svatou. Po ní k Reillymu přišel a řekl: „Slyšel jsem, že se modlíte u potratových klinik. Nebude Vám vadit, když se k vám připojím?“ A Šli na Golgotu, křížovou cestu, kde se dnes prolévá Ježíšova krev. Více než tisíc lidí se připojilo k biskupovi. Všechna media o tom informovala. Bylo to podle zákona a ústavy. Novináři se ptali biskupa: „Budete diskutovat se šéfem kliniky? Biskup řekl: „Já tady nejsem, abych diskutoval, já jsem se přišel modlit. Není o čem diskutovat, život je svatý.“ Tímto méně silovým a více modlitebním zápasem dosáhl Reilly toho, že za deset let zrušili v diecézi New York 23 potratových klinik z celkového počtu 43. Reilly dále říká: „Je důležité se modlit na těchto místech, aby se připomnělo, co se tam děje. Mluvíme se ženami před i po potratu, máme centra, na které se ženy v tísni mohou obrátit.“ Dnes (tj. v květnu 2003, kdy byl natočen rozhovor) se k Reillyho armádě v Severní Americe přidalo již sto katolických biskupů a pět kardinálů, kteří slouží na ulicích měst modlitební vigilie za nenarozené děti. Na otázku, proč to ze začátku dělá tak málo lidí, odpovídá otec Reilly: „Je to proto, že se lidé bojí. Vždyť  i na Golgotě byl jenom jeden z učedníků. Potřebujeme zapomenout na sebe a začít myslet na druhé, potřebujeme milost Boží a odvahu. Musíme být intelektuálně přesvědčení, že je to důležité. Marie a Jan byli u kříže, také i my máme být u kříže. Je to důležité, když je někdo na Golgotě. Hnutí pro život je laické hnutí a to vědomí a milost byla dána jim - laikům. Oni k sobě přitáhnou kněze a biskupy. Není to něco, aby jste čekali, až vám to biskup dovolí. My jsme Kristovo tělo, my jsme dostali poslání začít. Biskup diecéze by se neměl uvádět do těžké situace. Nemůžete od něho čekat něco, co vlastně ještě neexistuje. Když uvidí, že lidé dělají něco dobrého, bude to tolerovat, když uvidí zlé, zastaví to. Až bude vidět, že přichází ovoce svatého Ducha Božího, pak můžete jít a požádat ho, aby se modlil s vámi. Nemějme strach, Bůh přece hadovi říká: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (viz 1Mojžíšova 3.15)