 |
Právě je 435 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
rosmano
oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116467011
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Standovi, Gójimovi, Reformovanému, Pastýřovi a dalším expertům
Vloženo Čtvrtek, 22. březen 2007 @ 18:07:09 CET Vložil: bolek |
poslal Nepřihlášený Panna Maria je Boží Matka
Panna Maria - Theotokos Tomáš Machula
Vesel se, Jeruzaléme, plesejte obyvatelé Sionu! Dnes byl zrušen Adamův rozsudek. Ráj se nám otvírá a zraněný had prchá, neboť vidí ženu, kterou přelstil, jako Matku Stvořitele. Ó hloubko bohatství, moudrosti a prozřetelnosti Boží! Smrt byla určena každému člověku jako následek hříchu. Ten se teď stal počátkem spásy celého světa, a to díky Bohorodičce, protože převznešený Bůh se z ní narodil jako Dítě a svým narozením zpečetil její panenství. Plenkami rozvázal okovy hříchu, léčí Evu z jejích bolestí. Raduj se a plesej všechno stvoření, neboť přišel Kristus, aby tě obnovil a spasil naše duše.
Když východní liturgie oslavuje těmito slovy narození Páně, shrnuje do jednoho krátkého zpěvu celou teologii tématu, nad kterým se chceme nyní zamyslet: Co pro nás znamená onen fakt, že Maria je Bohorodička (řecky theotokos)? Je to něco důležitého pro naši spásu, nebo pouze jeden z mnoha titulů, kterými Pannu Marii oslavuje katolická a pravoslavná církev? Když se nad přívlastkem "Matka Boží" zamyslíme hlouběji, pochopíme, že vlastně nejde ani tak o Pannu Marii, jako spíš o Ježíše Krista a naše vykoupení. Podívejme se na celý problém podrobněji.
S titulem "Bohorodička" se poprvé setkáváme v modlitbě Sub Tuum praesidium (Pod ochranu Tvou...) na egyptském papyru ze 4. století. Písmo svaté nikde Pannu Marii jako Bohorodičku nebo Matku Boží (méter theú) neoznačuje. Nejblíže k tomuto titulu má Lk 1,43, kde Alžběta nazývá Marii "matka mého Pána". Pán (kyrios) je totiž v Septuagintě slovo, kterým se mj. překládal hebrejský tetragram JHVH, tedy jméno Boží. Slovem Pán se v řeckém textu Nového zákona označuje jak Bůh, tak Ježíš Kristus. To, že není Maria v Bibli přímo a doslova spojena s titulem Bohorodička, ale nijak nezpochybňuje její mateřský vztah k Ježíši Kristu. První kapitola Matoušova i úvodní dvě kapitoly Lukášova evangelia, stejně jako Jan 19,26; Gal 4,4 apod. totiž mluví dostatečně srozumitelně. Panna Maria je matkou Ježíšovou, Ježíš je člověk i Bůh, tedy Panna Maria je Matkou Boží. Tento jednoduchý sylogismus je pro nás zřejmý a pochopitelný, ale to ještě neznamená, že byl vždy a všude přijat. Už asi tušíme, že jádro problému leží v osobě Ježíše Krista, tedy v druhé premise našeho sylogismu. Kdo je Ježíš Kristus?
V počátcích křesťanství svedla církev těžké boje za čistotu víry v oblasti kristologie. Byl Ježíš Bůh, člověk, anděl nebo něco jiného? Ve čtvrtém století odpovídá alexandrijský kněz Arius na tuto otázku takto: Kristus je nejvyšší a nejdokonalejší bytostí, která byla kdy Bohem stvořena, jinými slovy božství ke Kristu nepatří. Pro tyto názory byl Arius exkomunikován Alexandrijskou synodou jako heretik. Tím však jeho kauza neskončila, spory pokračovaly dál, až došlo ke svolání prvního ekumenického sněmu v Nikáji roku 325. Tam bylo Ariovo učení slavnostně odsouzeno celou církví a Ariova exkomunikace byla potvrzena. Koncil vyhlásil dobře známe Nikájské (Nicejské) vyznání víry, kde se mluví o zrození, ne stvoření Syna, který je jedné podstaty s Otcem.
Víra církve, týkající se dvou přirozeností v Kristu (božské a lidské) tedy byla zachována, nicméně tím náš problém zdaleka neskončil. Objevily se nauky o dvou osobách v Kristu. Cařihradský biskup Nestorius odmítl Marii přiznat titul Bohorodička, protože podle něj neporodila Boha, ale člověka, na kterého až později sestoupilo Slovo, druhá božská Osoba.
Maria tedy pro Nestoria nebyla Theotokos (Bohorodička), ale Christotokos (Kristorodička). Na Efezském sněmu bylo proto Nestoriovo učení odsouzeno a v tzv. dvanácti větách Cyrila Alexandrijského proti Nestoriovi, které sněm přijal, čteme: Kdo nevyznává, že Emanuel je vpravdě Bůh a svatá Panna je proto Bohorodička, neboť porodila tělesně Slovo z Boha, které se stalo člověkem, anathema sit. Co to znamená pro naše téma, kterým je Matka Boží Panna Maria? Znamená to, že porodila osobu Ježíše Krista včetně jeho lidství i božství. Můžeme uznat Nestoriovi jeho námitku, že v titulu Bohorodička není vyjádřeno lidství, které ke Kristu patří se stejnou důležitostí jako božství, ale nemůžeme připustit "schizofrenii" dvou osob v Kristu. Stejně tak je pro nás nepřijatelné i rozplynutí lidské přirozenosti v božské, jak hlásal monofyzitismus (fysis - řecky přirozenost) nebo jakási směs obou přirozeností, tedy blud nazývaný apolinarismus.
V Ježíši Kristu je jedna osoba, a to Slovo (srv. Jan 1,1) - druhá božská Osoba nejsvětější Trojice. "Nic nelpěl na své vznešenosti, že je rovný Bohu, ale vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí, navenek byl jako každý jiný člověk" (Flp 2,6-7). Jak čteme v tomto úryvku z listu Filipanům, a jak bylo i dříve řečeno, v Kristu jsou dvě přirozenosti, božská a lidská, a to plně a nesmíšeně. Z faktu dvou přirozeností vyplývá fakt dvojí vůle v Kristu. Lidská vůle je však v plné jednotě podřízena vůli božské (srv. např. Mt 26,39), a proto nemůže dojít k žádné kritické kolizi dvou odporujících si vůlí v Kristu. Blud, který učí pouze o jedné vůli, se nazývá monotheletismus (theléma - řecky vůle).
Všechno to, co bylo o Kristu řečeno, samozřejmě platí od počátku vtělení, od samého početí Ježíše Duchem svatým v lůně Panny Marie. Proto mohla Alžběta radostně zvolat slova o Matce svého Pána (Lk 1,43), proto mohli mudrci z Východu prokázat malému dítěti v plenkách úctu náležící pouze Bohu - klanění a obětování darů (Mt 1,11).
Jak jsme viděli, prakticky každá pravda o Kristu má svůj blud, který ji popírá. Dodejme tedy pro úplnost, že i posledně zmíněná pravda víry byla popírána bludem, kterému říkáme adopcianismus, který hlásal jakousi "Boží adopci" člověka Ježíše až při jeho křtu v Jordánu (srv. Mt 3,13-17).
Poté, co jsme si v několika řádcích shrnuli kristologická dogmata prvních koncilů, a tím si odpověděli na otázku, kdo je Ježíš Kristus, můžeme se vrátit k našemu sylogismu a zopakovat: Panna Maria je matkou Ježíšovou, Ježíš je člověk i Bůh, tedy Panna Maria je Matkou Boží. Obě premisy jsme potvrdili, nezbývá, než prohlásit závěr za pravdivý. Maria skutečně je Theotokos, Matka Boží, Bohorodička. A co znamená dogma o Bohorodičce pro náš duchovní život? Jako je Eva matkou živých v řádu přirozeném, je Maria v řádu milosti matkou všech vykoupených. Porodila totiž Ježíše Krista, který je hlavou církve, jeho tajemného těla. Proto je v řádu milosti i matkou církve. Toto její mateřství trvá od jejího souhlasu vyjádřeného při zvěstování (Lk 1,38) a zachovaného pod křížem (Jan 19,26-27) až do konečného dovršení dějin, neboť nám ve své mateřské lásce neustále pomáhá svou přímluvou.
Konstituce 2. vatikánského sněmu Lumen Gentium nám na konci 62. kapitoly připomíná, že je jen jeden jediný Spasitel a Vykupitel, se kterým nemůže být srovnáván žádný tvor, tedy ani Panna Maria. Ale upozorňuje, že tento Kristův úkol nevylučuje, ale naopak vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji. Na díle Kristovy spásy spolupracujeme, nebo aspoň máme spolupracovat, všichni. Panna Maria má však svým mateřským vztahem k Ježíši Kristu výsadní místo. Je nejen první z církve, ale i prototypem a vzorem církve, a proto je právem uctívána a vzývána jako Přímluvkyně, Pomocnice a Matka křesťanů.
Mariánská úcta se samozřejmě podstatně liší od úcty klanění, prokazované vtělenému Slovu, stejně jako Otci a Duchu svatému, ale nijak jí neprotiřečí, naopak, v mezích zdravé a pravověrné nauky ji velmi podporuje (srv. Lumen Gentium 66). Ve svém chvalozpěvu Maria říká prorocká slova: Budou mě blahoslavit všechna pokolení, neboť veliké věci mi učinil Ten, který je mocný (Lk 1,48-49). Církev tato její slova každý den svými modlitbami, liturgií i jinými formami zbožnosti naplňuje.
Panenská Bohorodičko, velebíme tě jako prostřednici naší spásy. Vždyť tvůj syn a náš Bůh v těle, které z tebe přijal, za nás na kříž vystoupil a z nesmírné lásky k nám nás zbavil věčné smrti.
Doporučená literatura: Dogmatická konstituce 2. vatikánského sněmu O církvi (Lumen Gentium), kap. 52-69, Zvon, Praha 1995 M. Minařík: Mariánská dogmata, Karmelitánské nakladatelství 1991 H. Petri: W. Beinert, Učení o Marii, MCM Olomouc 1996 Ch. O'Donnell: Slavíme s Marií, Karmelitánské nakladatelství 1996 http://krystal.op.cz/amen/1997/AMEN1-97/8.HTM
|
Podobná témata
 |
|
Katolicka maria = babylonska semiramis ... (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Čtvrtek, 22. březen 2007 @ 19:00:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | ... Pak Semiramis přišla s kýmsi do jiného stavu. Protože však byla člověkem a současně i bohyní, prohlásila se za Svatou Pannu. Synovi, kterého porodila dala jméno Tamuz a vyhlásila, že je to převtělený Nimrod. Na to se prohlásila za Baálova (neboli Nimrodova) ducha, vtěleného do lidské matky. Byla svatou pannou, a přesto lidskou matkou. Záhy se všude objevily její malé podobizny - sošky, na nichž drží dítě - malého boha slunce, o kterém vyhlásila, že je jejich spasitelem. Kromě toho vyžadovala své neustálé chválení, blahoslavení, blahořečení a vyvyšování. Uctívání své osoby nakonec přivedla k dokonalosti tím, že se k ní měli všichni neustále modlit, aby se u boha Nimroda, boha slunce, přimlouvala. Nechala se oslovovat Svatá orodovnice.
Hlavní modlitbou bylo neustálé opakování jejího jména a různé meditace prokládané modlitbami k její osobě podle přesně sestaveného růžence. I ten byl v Babylonském království jejím vynálezem. Příběhy o Semiramis, Nimrodovi a Tamuzovi se brzy rozšířily do celého světa. Staly se velice populární a sen o bohu a bohyni s dítětem se stal pro všechny skutečností. Zakotvil v mnoha mytologiích a všechny byly založeny na těchto lidech. Semiramis se stala známou jako Královna nebes. Satanští démoni čas od času vzali na sebe podobu Semiramis a zjevovali se na různých místech jako zázrak. A bylo to přizpůsobeno každému náboženství: japonskému, egyptskému, kavkazskému, hinduistickému, africkému, katolickému, čínskému apod. Každá země dodnes vlastní svého patrona nebo svou pannu s dítětem. Všechny Semiradiny vynálezy najdeme v uctívání Venuše, Diany, Isis, Quadelupy, Fatimy a dalších. Dokonce i Židé uctívali dříve Královnu nebes.
Oba hlavní symboly - Semiramis jako Marie, Královna nebes, Bohorodička, Nejsvětější panna, Neposkvrněná, Matka boží, Orodovnice, Trpitelka světa, Panna nejblahoslavenější, Neposkvrněné srdce, Fatima, Paní nebes ... apod. a symbol kříž opět ve tvaru T - se dostaly i do zestátněné, všeobecné (neboli katolické) církve roku 313 n.l. Spolu s tím se tam dostaly i ostatní původní babylonské praktiky. A tak okultní pohanství obdrželo novou, zdánlivě křesťanskou tvář.
Pod pláštěm moderní kultury je dnes uschován a zlegalizován největší díl okultismu a mysticismu. Počátek těchto dvou systémů je v uctívání duše zemřelých i žijících. Její vzývání, její oslovování, vyvyšování, modlitby k ní a podobné rituály jsou naprosto zjevnou formou spiritismu. Bible však kult duše a její uctívání na žádné ze svých stránek neuznává. Můžeme přečíst Bibli od začátku až do konce a nikde se její hrdinové neobrací k duši zemřelých, aby s ní komunikovali, aby se k ní modlili, aby s ní meditovali, aby s ní hovořili, žádali jí o radu apod. Nikde také nejsou oslovováni ani samotní mrtví lidé. Uctívání duše sahá do mnohem větší minulosti, než je starý Babylon. Je to Kainovo náboženství a náboženství jeho rodu, které pak přešlo i do rodu Chámova. V době starého Babylona pak bylo rozvinuto do obrovských rozměrů. Proto se má dnes za to, že je to starobabylonská okultní záležitost. Na dalších stránkách Dr. Rivera popisuje, jak se Ignác Loyola dostával do stále užšího kontaktu s duchovním podsvětím, až nakonec sám dělal mnoho různých duchovních zázraků (například se při meditacích o Panně Marii vznášel a přelétával z místa na místo apod.). Dále si všímá jezuitského řádu, jak je propojen s okultními vědami.
Jezuité používají tajné charizmatické hnutí. V tomto hnutí využívají montanistické metody, mystiku a Loyolova Duchovní cvičení, dále filozofii, metafyziku, psychoanalýzu, logiku, psychologii, hypnózu, telepatii, telekinezi, parapsychologii (vědecké čarodějnictví), psychiatrii a psychoterapii. Dnes se tyto vědy souhrnně nazývají “ Vědy o správném lidském chování ve skupinách” . Všemi těmito znalostmi okultních věd se jezuité zabývají. Používají je pro své úkoly. Vybavili jimi také své kněze, aby získali vládu nad národy.,
Žádná jiná skupina se nikdy nezabývala okultismem hlouběji než jezuité. Jejich intenzivní studium okultismu je přivádělo do stále těsnějšího spojení se satanem. A k tomu používali i transcendentální meditaci ze všech druhů budhismu. V dnešní době například spolupracují s čarodějnými doktory na celém světě a posílají jim např. svatou vodu. Jezuité napomáhají rozvíjet kulty pomocí financí a infiltrací. 8. července 1980 se ukázalo, že papež Jan Pavel II. vůbec nic nenamítá proti africkému čarodějnictví založenému na duchovních kultech, které ovládají katolicismus, neboť chová naději, že když tyto kulty trochu očistí, mohou pomoci šířit »Kristovo« evangelium. Okultní systém, jak píše dál Dr. Rivera , nikdy nebyl křesťanskou církví. Proto i jakákoliv organizace, která je na okultismu založena, není křesťanskou, biblickou organizací. Starověké satanské obřady používaly při obětech dětí bohu Baálovi sůl a olej. A aniž o tom katoličtí rodiče mají v dnešní době ponětí, používají se tyto symboly opět k tomu, aby jejich nevinné děti byly znovu zasvěceny babylonským démonům. Během obřadu křtu se dítě zatím nesmí setkat s římskokatolickým »Ježíšem«, to je oplatkem, do něhož kněz během mše magicky - transsubstanciací - promění Ježíše Krista. Pak tohoto oplatkového boha (římskokatolického Ježíše) umístí na oltář církve.
- Jeremiáš 7:18 “Synovia sberajú drevo, a otcovia zapaľujú oheň, a ženy miesia cesto, aby narobily kráľovnej nebies obetných koláčov a aby obetovali iným bohom liate obeti, nato, aby ma popudzovali.”
- Jeremiáš 44:17 “A budeme kadiť kráľovnej neba a lievať jej liate obeti, jako sme robievali my a naši otcovia, naši kráľovia a naše kniežatá...”
|
|
|
Re: Standovi, Gójimovi, Reformovanému, Pastýřovi a dalším expertům (Skóre: 1)
Vložil: Binford (gucio@tiscali.cz) v Čtvrtek, 22. březen 2007 @ 21:55:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Docelá zajimavý článek i když s jeho obsahem nemohu souhlasit. Je-li Maria theotokos, pak to může mít dva různé důsledky.
1 Bůh má svůj počátek. Je-li Maria Bohorodička, pak to znamená porodila Boha. A tedy Bůh má svůj počátek v čase i prostoru. A tedy Kristus buď je popřením tradičního chápání Boha, jako bytosti, která je věčná (bez počátku a konce) anebo Kristus není Bůh. Pak by ovšem byl Nový zákon jednou velkou lži a křesťanství největším podvodem všech dob.
2. Mária je součásti Boží Trojice (čtveřice?). Je-li Kristus skutečně Bůh (tj. neplatí závěry předchozího bodu) pak nutně Maria musí mít ve své podstatě přinejmenším Božské vlastnosti. Potom se však dostáváme do oblastí řeckých či jiných pohánských bájí (pověsti o různých polobozích, bozích či bohyních). Pak ovšem je křesťanství ve své podstatě jenom jednou z mnoha pohánských theogonických ság.
Oba ty důsledky v podstatě mají svůj společný závěr. Oba jsou popřením křesťanství jako náboženství navazujícího na starozákonní kořeny.
Spekulování o podstatě Krista jako člověka a Boha zároveň je vždy tancem na tenkém ledě. Může vést i k zbožštění jeho rodičů (matky především). A sám pro sebe si někdy říkám k čemu ty všechny spory vlastně jsou. Kolika lidem pomohla sahodlouhá teologiská pojednání o Kristově podstatě ke spasení? Takovými spekulacemi v podstatě vždy začínaly prvokřesťanské hereze. Církev na ně odpovídala, ale v důsledku se sama do spleti velmi složitých tvrzení a dostávala se tak do pasti, která ji přivedla k přinejmenším sporným názorům.
Schválně jsem se vyhnul Biblickýcm textů. Jednak pro mé ctihodné oponenty, kteří se řídí tradici, takové argumenty nejsou dostatečné, a o statní je většinou znají a proto nepotřebují je znovu opakovat.
|
|
|
|
|
