V kostele svaté Rodiny 13.12.2003 v 9.30 pro zhruba 90 lidí sloužilo mši svatou 6 katolických kněží. Po mši svaté jsem řekl následující:

Přátelé, včera v noci jsem četl Žalm 82. Ten Žalm ke mně promluvil. Možná promluví i k vám. Přečtu vám ty mluvící verše. Bůh říká: „Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům? Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost, pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!“

Takto, přátelé, mluví Bůh k nám. Slyšíte Ho, cítíte Ho, vnímáte Ho. Je zde. A tuto větu, kterou řekl kdysi skrze proroka, říká i dnes. Kdo má uši k slyšení, ten Ho slyší.

Nejsem lepší než vy. Také jsem se bál, když jsem ještě pracoval v nemocnici. Zbaběle jsem tehdy mlčel. Sám sebe jsem pak obhajoval nejrůznějšími výmluvami víc než 10 let. Ale v tomto roce nastal zlom. Bůh mě vysvobodil z toho strachu, co si o mně budou myslet lidé. To je totiž jedno. Strach ze strachu je třeba překonat. Tělo, svět (– to je ten strach z lidí) a ďábla je třeba přemáhat. Zvítězíme, když překonáme strach ze svého strachu. Nebojme se ducha zla. Nebojme se konat dobro. Nestyďme se konat dobro. Vím, je to těžké. Ale jednoho dne zvítězíme, když překonáme sami sebe. Do toho! Zastaňme se práva na život těch nemluvňátek. Zastaňme se matek, které jsou nuceny svými manžely, partnery, svými rodiči a také svými gynekology jít utratit své živé dítě. Nemlčme. Pište poslancům ze všech politických stran, tak jak to cítíte a víte, že umělý potrat je vražda. Když jim to neřekneme nebo nenapíšeme my, oni si budou dál myslet, že českým a moravským křesťanům interupce nevadí. Že vadí pouze Polákům a obyvatelům Vatikánu. Ale to přece není pravda. Pište na adresu: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, Sněmovní 4, Praha 1 – Malá Strana 118 26.

Do folií jsem nachystal sto písniček „Maminko mámo“. Pochodující jsem vyzval k hlasité modlitbě řady Otčenášů. Na pochod 13.12.2003 přišlo 140 našich lidí (někteří přišli až po mši), 30 policistů. Proti nám stálo 20-25 anarchistů, kteří nám předtím na své internetové stránce vyhrožovali násilím a svolávali se z celé republiky. Filmovalo nás TV centrum Atlas. Při pochodu jsme začali Otčenášem. Katolíci přidali automaticky Zdrávas. Tak jsme střídali tyto 2 modlitby. Anarchisté se nezmohli na žádný odpor ani provokaci. Policie jim naprosto znemožnila použít dýmovnice a zápalné lahve. Stalo se, za co jsem se modlil brzy ráno doma skrze Žalm 83: „…Bože, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu…Bože můj, svou smrští je vyděs…Ať jsou…vyděšeni navždy…ať poznají, že ty…jsi ten nejvyšší nad celou zemí.“ Před nemocnicí jsme s kytaristou Ondřejem N. zpívali píseň „Maminko mámo“: Teď už víš maminko, že mě máš v sobě, že přijde miminko, v té a té době. Těším se na tebe, těším se na svět, u tebe, maminko, je mi tak krásně! (Refrén ®: Maminko, mámo, tvé rozhodnutí je bránou k životu anebo k smrti. Dej přednost životu, co v tobě klíčí. Se smrtí nelaškuj, ta všechno zničí.) Ty váháš maminko, zda si mě nechat? Přemýšlej malinko, není proč spěchat! Co jednou uděláš, vrátit se nedá, do smrti můžeš pak litovat leda! ® Ať je nit života dlouhá či krátká, dva jste ji upředli, otec i matka. Z každého půlku mám už ve svých genech, maminko, prosím tě, přervat ji nenech! ® Vždyť jsem kus tebe, jsem kus tvého těla, ve mně je skryta tvá budoucnost celá. Kdopak tě pohladí, až se ti jednou třást budou ruce a vlasy ti zšednou? ® Nevěřím maminko, že bys to chtěla, aby tvůj klín, ta má kolébka skvělá, namísto útulným, bezpečným místem, stal se mou záhubou, mým popravištěm! ® Když je ti maminko hořko a těžce, že s tebou nikdo tvůj úděl nést nechce, nezoufej, že marně cestičku hledáš, spolu to zvládneme – viď, že mě nedáš? ® Ta lékařka, která si ode mne v pondělí 8.12.2003 vzala trochu vánočního cukroví, teď běžela rozzuřená k policistovi, aby nám zpívat zakázal. Stáli jsme na obou chodnících a hlasitě jsme se modlili stejné Žalmy 94, 119, 51 jako na 1. a 2.pochodu.

Po ukončení pochodu katolický kněz František P. sýčkoval, že na dalších pochodech nám to anarchisté spočítají. Já jsem jeho strašení nevěřil. Doma mě Bůh skrze Žalm 36, verš 13 opakovaně ujistil, že anarchisté – „pachatelé ničemnosti padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.“ Ve 13.30 jsem se, díky Radomíru Malému, zúčastnil schůzky s poslancem Ing. JUDr.Karasem. Anarchisté se na dalších brněnských pochodech neobjevovali až do r.2006. Pak se objevili jednou a zase zmizeli.

Ráno v pondělí 15.12.2003 navštěvuji P.Miloslava K. na jeho faře a ukazuji mu fotky z pochodů. Toho dne, po tak masové účasti na sobotním pochodu, stojím na Obilním trhu zcela sám. Mám strach z možné pomsty nepřátel. Vtom mi přišlo na mysl, že naproti mně, v parku, stojí neviditelný svatý anděl velikosti vzrostlého stromu. On mě stráží. Před polednem se ke mně přidali 2 zcela noví spolupracovníci – Hana a tu vystřídal Tomáš K. Jedna paní po nás chtěla všechny druhy letáčků. Vyprávěla, že má pět dětí. Avšak, že její tchyně ji nutila na potrat. Neměla sílu se jí tvrdě vzepřít, a tak chodila na přípravu k potratu. Současně se ale modlila, a tak nakonec na potraty nešla. Narodily se jí tak extrémně nadané děti, že i tchyně z nich má radost. Na závěr řekla, že její babička zemřela skrze umělý potrat. Toho dne odesílám dopis: …děkujeme Vám, řediteli Městského ředitelství policie České republiky v Brně za to, že policie ČR poskytla v noci z 12. na 13. prosince 2003 ochranu klášteru a kostelu „Sester třetího řádu sv. Františka pod ochranou svaté rodiny“ před ničiteli zámků vstupních dveří a hanobiteli náboženství. Děkujeme, že té noci policejní vůz projížděl zhruba každých 15 min kolem kláštera, a proto nedošlo k žádné škodě. Dále děkujeme za policejní stráž u vchodu do budovy od rána až do poledne 13.12.2003. Děkujeme policii, že nevpustila do budovy žádného libertariánského komunistu, anarchistu ani člena „Feministické skupiny osmého března“. Děkujeme policii, že zabránila tomu, aby došlo k infiltraci našeho pokojného modlitebního průvodu 13.12.2003 výše uvedenými protidemonstranty v počtu zhruba 25 osob. Že oddělila pomocí tzv. těžkooděnců jejich průvod a jejich vlajkonoše s černým praporem, lebkou a překříženými hnáty od našeho modlitebního průvodu s křížem. Děkují Mgr. Libor Halík PhD. – duchovní, matka představená kláštera a 140 účastníků. Poděkování za zásah policie posílám i ministru vnitra. Modlím se: „Bože, prosím, řiď počasí tak, abych mohl chodit před nemocnici ve všední dny, kromě 2.1.2004, kdy zde nebudu. Chceš-li, ať jsou mrazy v Brně jen ve svátky. (Bůh mě vyslyšel, neboť v prosinci nebyly ve všedních dnech v Brně mrazy.)