Když Honza vybalil ten napad, zustali sme s hubama votevřenýma jak Olinova vlčí smečka dyž jim dondú arguménty. Abysme šli na faru pro ty prachy? To nás ani v nejdivočejšim ekumenyckym snu nenapadlo!

Ale jak to urobime? Dyk nam pan farář ty prachy stejně nedá, zapochyboval sem nahlas.

Ale dá! A ještě rád dá! tlemil se Honza a načal druhýho radegasta. Přitom se tajuplně usmival, jak Mařka, dyž se mi svjeřila, že šla poprvy tajně k přijmani.

A Honza počal spřadat svoje plany. Šecko šecinko hraje pro nás. Pan farář je z ty studeny koupele tak vysileny, že pude dneskaj brzo na kutě a kdo vi, esli tam už nyčko nejni. Najisto usne jak špalek a my teho využijeme a vlezem na faru tym okynkem v krcalku.

To nejni špatnej napad, povidam, ale co dal? Prachy sou v sejfu a pan farař spy jak dyž ho do vody hodi.

Honza  máv rukou nad naši ekumenickou tuposti, že prej věděl, že to s nama nebude lechki, a začal rozvadět tu svoji teoryji naši nočni akce. Teď si eště dame par piv na posilněnou a pudem na faru až po pulnoci. Jednak se hostinec U Kalicha stejně už zavira a jednak v tej chvili bude pan farař už tuhej jak Karels, dyž mu zaskoči ta hostyje a nemože ju zapiť kapkú teho mešního. A že vlezem tym vokynkem do kumbalku a klič vod sejfu vymamy vod pana faraře tady Mařka.

Mařka se vyděsyla, neb sy nedovedla představit, že by ona, taka meněcenna vosoba mezy nama charysmatykama, dostala takovy duležity ukol ani že by ju pan farař ten klič dal. Honza ju uklidňoval, že to ma v hlavě vymakany ať se necha překvapyt.

Tož sme ještě chvilu pobesedovali, aby sme zabyli ten čas, než bude ta pulnoc. S vidinou teho, že budu mit ty dva tacy za chvilu spatky, sem zaplatil za šecky utratu a mastili sme na faru. Honza se eště stavil za rohem u svy škodovky, že si něco pořebuje vzyt. Dyž sme vlezly do zahrady, že pudem do fary zadem, začala bit pulnoc. Zmatenej Ervín poklek a křižoval se řecko-řimsky. Přitem se nam svěřil, že de na něj hnačka, neb sa boji, že by mu pan farař moh ten plnomocnej vodpustek zrušit, až se na to přinde, co sme urobili. Trochu sem ho podezřyval, že ten radegast tež urobil svy. Honzu to pořadně nadzvedlo, že ať to pusti z hlavy a radči položi kabel nyčko tady u hrušky, že rači počkame, aby se mu to nestalo na faře v síni, že by to moh bejt ten předmjet dolyčny.

Zatimco sme čekaly až bude Ervín hotovej a dohadovaly se, kdo poleze do toho vokynka prvni, vozvalo se z tej tmy zpod tej hrušky Ervínovo zoufaly volani, že prej nema papir.

Ty debile, zasyčel na něj Honza, dyž neudržiš stolici, tož maš nosit ten harmasan sebú! Pomož si jak umiš. My papir tež nemame.

Čekali sme dlhú dobu a z pod hrušky se ozyvalo enem Ervinovo vzlykani, až mi ho bylo luto. Po chvili vzlykot přestal, cosi zašustilo, přeska cvakla a Ervin se zjevil v měsyčnim svitu jak Olin po nucene přestavce na Granosalis. Mařka se zděsila až malem vyjekla, neb Ervin zmačeny slzama se lesk jak svatej Jan ve voleji. Papírs měl? syk na něj Honza. Neměl, vzlykal Ervín, enem ten plnomocnej vodpustek. A rozplakal se, že nebyl k utišeni. Zhrozil sem se teho, co ten Ervin s tim vodpustkem urobil, neb to je najisto smrtelny hřich. Ani Honzovy s Mařkú nebylo do smychu, neb taky neměli ani ánunk, esli je použitej vodpustek ve farni zahradě smrtelnej nebo nesmrtelnej.

Rači sme teho přemytani nechali, propližili sme se potichu zahradú a přikradly se podle farni zdi k okynku do teho krcalku. Okenko bylo povotevřeny, tož Honza rozhod, že prvni pude Ervin, neb už to ma tak jak tak spočitany a esli ho pan farař chyti, tož ho ten volej nemine. Ervin je trošku dost při těle a tož to byl dobry napad, neb sme mu mohli všeci zespoda trošku pomocť. Hup tam do teho krcalku jak ten naš vlk do kuže beranči a cosi břinklo tak plechově, že sme mysleli, že tam pan farař ma nachystane železa na škodnu. Ervín kňučel jak raněny zvyře a Honza syčel jak chřestejš ať je sticha nebo dem pryč a nechame ho tam ať si ho tam pan farař nande. Konečně byl Ervín sticha a my se do teho krcalku postupně nasoukaly. Prvni šla Mařka, kery sme radi tež pomohli, potem ja a nakonec Honza jako spravny kapytan.

V krcalku byla tma jak v pytli a enem Ervin kňučel teměř neslyšitelně.

Co je?, syk na něj Honza.

Zahučel sem nohama do tech kybluch, nařikal Ervin.

Tak z nich vylez, zasyčel kapytan.

To pravě nende. Su tam zapasovany jak charysmatyci v denominacych! štkal Ervin.

Tož to budeš muset vydržat, enem nerampluj, ať nezbudiš pana faraře! rozhod Honza a votočil se na Mařku, aby ji dal posledni instrukce.

Rozbalil kus prostěradla, kery vzal ze svy škodovky a přehodil ho Mařce přes hlavu, vrazyl ji do ruky krucifix ze zdi a rychtoval ji ven z kumbalku do ložnice k panu faraři. A že prej ať zbudi pana faraře a ať neřika nic jinyho, než jak se menuje a že ať ji pan farař da ten klič. A ať se neboji, že to dobře zafunguje.

Honza měl pravdu. Pan farař byl tuhej jak špalek, ležel rozvaleny na posteli a hlasitě chrapal. Na svicnu dohořivala svice, kera hazela taky divny stiny po cely ložnicy. Mařka přistoupila s tym prostěradlem přes hlavu k posteli a s panem farařem jemě zatřasla. Pan farař přestal chrapat, votevřel voči a oněměl užasem.

A Mařka mu povida:

Jeji postava se v kmihotavym plamenu svičky zdala tak nadpřirozena, že sem fakt i ja dostal bobky. Ervinovy jak stal s tema nohama zašprajclejma v tych kyblach se z teho mystyckeho zažitku tak rozklepala kolena, že se kyble vo sebe rozdrnčely a farou se neslo děsive plechove vibrato. Pan farař sjel z postele rovnou na kolena, vztah k Mařce vobě ruce a nepřičetně zařval: