poslal dusan Zmatení jazyků kolem Směrnice pro růst spolupráce mezi církvemi v Evropě
Z Přednášky předsedy Rady evangelické církve Německa Biskupa Dr Wolfganga Hubera Při setkání křesťanů 2005 v Praze:
Církve v Evropě se dohodly na společných závazcích v Chartě Oecumenice. Tato Charta byla vypracována Konferencí evropských církví a Radou evropských (římsko-katolických) biskupských konferencí a v dubnu 2001 byla doporučena církvím k přijetí a uskutečňování... Tím, ale nebyl cíl Charty ještě dosažen, nýbrž teprve započat. Jde o to tyto přijaté závazky také uskutečňovat.
- církve se v Evropě dovolávají jednoty ve víře a zavazují se k tomu, že budou působit k viditelné jednotě církve. (1)
- církve zavazují k výměnám, setkávání a k ekumenické otevřenosti i ke zpracování dějin křesťanských církví.
- církve se zavazují společně se modlit a vycházet si vstříc v eucharistickém společenství.
- církve se zavazují aktivně spoluutvářet politickou přítomnost i budoucnost Evropy
- církve chtějí pěstovat vztahy s islámem (11) a vyhledávat setkání s jinými náboženstvími a světovými názory.
Z diskuse o Ekumenické chartě, která se uskutečnila v úterý 27. března 2007 v budově farnosti evangelické církve metodistické v Praze 2:
Mgr. Martin Vaňáč z evangelické teologické fakulty UK (sám je katolické konfese) zdůraznil, že se nejedná o konečný text, ale o impuls k dlouhodobému procesu sblížení. „Já bych řekl, že je to příručka, nějaký návod, inspirace. Nesmí převážit pocit toho, že jde o nějakou směrnici nebo právní předpis.“
„Charta Oecumenica není ten typ ekumenického dokumentu, který zjišťuje shody a rozdíly v učení a praxi současných církví, charakterizuje tento text profesor ThDr. Pavel Filipi, vedoucí katedry praktické teologie na ETF UK. „Je tam výslovně řečeno, že Charta nemá naukový či dogmatický charakter a ovšem ani církevně-právní závaznost. Konference evropských církví respektive Rada evropských biskupských konferencí neměly a nemají mandát uzavírat nějaké vymahatelné závazky. Jsou to závazky, které na sebe zúčastnění dobrovolně berou a potom ty závazky platí jen pro ty, kdo je takto na sebe vzali.“ Jak profesor Filipi dále říká, Charta také nepracuje s vyhraněnou definicí jednoty. Každá církev si pod tím totiž představuje něco jiného.
