Povzbuzení: Píšu tady dopisy
Vloženo Pátek, 17. květen 2002 @ 22:06:33 CEST Vložil: Stepan |
Píšu tady dopisy
Vzájemná korespondence
slavných lidí bývá po letech vydávána knižně. Někdy je na ní znát, že
byla psána už s tímto záměrem, ale taková právě nepatří k nejmilejší
četbě.
Mnohem zajímavější jsou dopisy, které byly určeny pouze adresátovi,
v nichž se najde skutečné kouzlo nechtěného.
Dopis je tedy svého druhu literární
dílo, sice s malou čtenářskou obcí, ale s velkým posláním. Má být
zdrojem, z něhož se sytí a obnovují vzpomínky a naděje, touha a předsevzetí,
radost i stesk. Jsou také dopisy strohé jak burzovní zpravodajství, věcné
a odtažité - ale tak by měl korespondovat jen úřad s úřadem, ne člověk
s člověkem. Zde má být spolupisatelem i srdce, protože tam kdesi na druhé
straně také bude srdce spolu číst. Jan Karafiát posuzoval lásku dětí k
rodičům podle toho, jaká psaní jim píší.
Od dob Karafiátových se běh světa
změnil, stal se rychlejším a náročnějším. Projevuje se to i na naší
korespondenci, jedni píší svým lidem málo na počet, jiní málo na rozsah.
Jistě, i málo slovy je možno mnoho říci. Ale to je velké umění, a i ten,
kdo je dobře ovládá, ne vždy uspěje, raději na to nespoléhat. Daleko lepší
je zorganizovat svůj denní (a týdenní a měsíční) rozvrh tak, aby se do něj
všecko vešlo. Ono se vlastně všecko nikdy nevejde, proto je také třeba všecky
věci správně roztřídit na potřebné a zbytné. Jsou na to různá měřítka,
ale správné je jen to jedno, v němž má přednost zřetel na druhého a
teprve až potom na sebe sama.
Konkrétně to vypadá tak, že
si člověk naplánuje čas (a dost času!), kdy vypne televizi a rádio, zavře
knihu, zapomene na kluziště a koupaliště, prostě všem konzumentům svého
času energicky řekne: Nerušte, prosím. Píšu tady dopisy.
|
