Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 225, komentářů celkem: 429541, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 442 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116462529
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Nevěřící křesťan nebo VĚŘÍCÍ Kristovec?
Vloženo Neděle, 17. červen 2007 @ 00:02:18 CEST Vložil: bolek

Kázání poslal gregorios777

Mnozí mají za to, že věřící je ten, kdo věří, že Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži za jeho hříchy, byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých. To je sice požehnaná pravda, ale pro osobní život věřího, je tato pravda jen částečná. Z drtivé většiny to dnes vypadá tak, že křesťané věří ve výše uvedenou skutečnost, avšak ve svých osobních životech zůstávají ve svém osobním ( vlastním ) úsilí o dosažení svatosti, či podobnosti Kristu. Je to však stejné, jako kdyby o svatost a podobnost Kristu usilovalo nějaké zvíře – třeba pes nebo prase, abychom zůstali bibličtí.

Tak, jako pes a prase nedokáží být Kristovci, tak ani my lidé, to nedokážeme. Křesťané se snaží o svatost a podobnost Kristu ze svých vlastních přirozených zdrojů. Neuvědomují si však, že je pouze JEDNA Osoba, která může být Kristovcem ( Křesťanem ). Tou Osobou je sám Ježíš Kristus. Za tím účelem přišel přebývat do nás, jako do svého chrámu. My však, jako bychom byli zaslepeni, Pána Ježíše Krista v sobě necháváme v nečinnosti a místo toho se bezúspěšně snažíme býti lepšími, překonat své hříchy a zlozvyky, svou špatnou přirozenou povahu. Činíme tak z vlastních zdrojů, což podle Písem znamená, že jsme stále ještě pod Zákonem a nenaučili jsme se VĚŘIT. Ano. Víra je v tomto ohledu rozhodující. My věříme všem těm požehnaným pravdám o Kristu, avšak ve svých osobních životech již Kristu nevěříme. Přitom je to On – Kristus - Jeho svatý Duch, který má bojovat s našimi žádostmi a jinými negativními věcmi (Ga 5,16-17 ). My se toho nemůžeme ani dotknout. Nemáme jinou možnost, než se postavit stranou a nechat Kristova Ducha, aby se sám utkal se vším, co nás obtěžuje. Máme tak činit skrze prostou víru a důvěru, že Kristus sám v nás skrze svůj ŽIVOT vypůsobí ovoce Ducha. Že Kristus sám skrze nás bude vítězit a žít. A toto je Evangelium. To je to, o čem Pán říká:"Jho mé zajisté jest rozkošné a břímě mé lehké." (Mt 11,30 ) My však děláme všechno naopak. Místo abychom práci přenechali Pánu a pouze v Něj VĚŘILI, snažíme se všechnu práci odvést sami, ze svých zdrojů, a pak máme dojem, že křesťanství je velmi namáhavá, ba přímo nemožná záležitost. Dám konkrétní příklad. Představme si jakékoliv pokušení ( hněv, rozčílení, nervozita, nečistota ), které se nás snaží svést do hříchu. Budeme-li postupovat chybně ( bez Krista a jeho Ducha ), budeme se ze svých vlastních sil snažit toto pokušení v sobě POTLAČIT a překonat. V 90% případů neuspějeme. Možná je takováto zkušenost někomu vlastní po mnoho let nebo desetiletí. Tomu se říká být poražený křesťan. Nebo také NEVĚŘÍCÍ křesťan.( Věří jen částečně - přinejlepším pouze Kristovu dílu na kříži. Nevěří však v dílo Ducha svatého v nás. )

To, co po nás však chce Pán, je abychom toto pokušení předali Jeho Duchu, neboť pouze Jeho Duch je mocen toto pokušení přemoci a neutralizovat. Pokud řekneme: Pane, věřím, že ty bojuješ proti tomuto pokušení, věřím, že je to TVÁ záležitost a ne má, a sami zůstaneme ve smrti kříže a nebudeme se snažil oživit svého starého člověka a donutit ho k boji s pokušením, pak zažijeme, že Duch svatý způsobí neutralizaci onoho pokušení a ono pak zmizí do nenávratna. Toto byl ale pouze příklad, jak jednat v každém jednotlivém případě, pokud již pokušení přijde. A ono musí přijít, aby naše víra byla neustále zkoušena a my abychom mohli duchovně růst a postupovat do vyšších ročníků v Pánově škole. Ale Pán Ježíš chce, abychom stále setrvávali v tomto postoji víry v Něj, a to nejen v jednotlivostech, ale komplexně. Abychom pochopili a bylo nám zjeveno, že Kristus je náš ŽIVOT, v Nějž máme věřit, aby v nás mohl žít svoji svatost, spravedlnost, posvěcení a cokoli duchovního ještě existuje. Všechny duchovní věci jsou v Kristu. On nám je nedává každou zvlášť. Všechny vlastní On ve své Osobě. Tato Osoba v nás žije a po nás chce pouze, abychom v Něj věřili – že On je náš Život, že On skrze nás žije. V této víře musíme setrvávat každou minutu, každou hodinu, ve dne v noci a prožijeme, že Kristus v nás vítězí, a že najednou velmi lehce žijeme svatě a spravedlivě, že spravedlnost zákona je v nás vyplněna. Nevyplnili jsme ji však my, ale sám Pán v nás ( Ř 8,4 ). Toto je standard života Kristovců. Zůstávají na místě smrti, kam jejich starého člověka uložil náš Pán skrze svoji smrt na kříži. Nedovolují starému člověku, aby jakkoli zasahoval do práce nebo do duchovního boje. Nedovolují mu povstat a VĚŘÍ ve Vzkříšeného Krista, který je životem v jejich nitru.



Podobná témata

Kázání

"Nevěřící křesťan nebo VĚŘÍCÍ Kristovec?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 21 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Nevěřící křesťan nebo VĚŘÍCÍ Kristovec? (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Neděle, 17. červen 2007 @ 08:08:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
lidé, to nedokážeme. Křesťané se snaží o svatost a podobnost Kristu ze svých vlastních přirozených zdrojů. Neuvědomují si však, že je pouze JEDNA Osoba, která může být Kristovcem ( Křesťanem ). Tou Osobou je sám Ježíš Kristus.

Tak tohle je Gríšo jazykovey pasqil, jakey se povede jen x-krát za 10let.

Kristovec =křesťan znamená etymologicky PŘÍVRŽENEC ČI SOUPUTNÍK POMAZANÉHO (muže to beyt jeho UČEDNÍK, ale nemusí).

Ty tady tvrdíš, že jediným kristovcem je Kristus Sám. Takže podle Tebe je Ježíš Sám Svym učedníkem. Anebo je podle Tebe Sám Svym přívržencem.

אלעזר



Re: Nevěřící křesťan nebo VĚŘÍCÍ Kristovec? (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Neděle, 17. červen 2007 @ 15:21:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Související záležitosti:

Většina křesťanstva dnes žije ve stavu, v jakém byli Galatští v době sepsání Pavlovy Epištoly Galatským. Oni sice začali z Ducha a správně uvěřili skrze slyšení víry a přijali Ducha, avšak potom pokračovali v těle ( Ga 3,3 ), protože začali usilovat sami se zalíbit Bohu skrze dodržování Zákona z vlastních zdrojů. Zbavili se Krista ( Ga 5,4 ), což v překladu znamená, že učinili Krista neúčinným, nečinným pro své osobní životy. Tím se zbavili prospěchu z Krista. Žili z moci tělesnosti a výsledkem také byly skutky těla.

Správně měli pokračovat tak, jak Krista přijali ( Kol 2,6-7 ) - tedy VÍROU v Něj ( a nikoli v sebe ) i pokud jde o jejich další život.

Podobně Korintští, kteří žili nemorálním životem v těle ( tělesnosti ). Apoštol Pavel, když je napomínal, se jich ptal:"Sami sebe zkušujte, jste-li ve VÍŘE, sami sebe zkoumejte. Čili sami sebe neznáte, že Ježíš Kristus je VE VÁS? Leč jste snad zavrženi? ( 2Kor 13,3-6 ). Apoštol je zde kárá, že nežijí ve VÍŘE v Krista, který je v NICH. A tím nemyslím víru, že Ježíš je Syn Boží nebo tak něco. Taková víra nás může sice věčně spasit, ale já mluvím o víře, která má mít rozhodující vliv i naše osobní životy. A tou je VÍRA v Krista žijícího V NÁS. Nemluvím o víře, kterou jsme přijali Krista, ale o víře v Něj, která je POKRAČOVÁNÍM této základní víry.

Pavel Galatským píše:"Duchem choďte a žádosti těla nevykonáte." Chodit Duchem, znamená žít ve VÍŘE v nás přebývajícího Krista. Jedině tak může pak být naplněno, že Duch úspěšně bojuje proti našim žádostem ( Ga 5,16-17 ). "Proti takovým není Zákon" ( Ga 5,23 ).

Ř 4,5:"Tomu, kdo nečiní skutky, ale VĚŘÍ v Toho, který spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost." Zde má Pavel na mysli skutky Zákona, skutky starého člověka, který se chce zalíbit Bohu z vlastní tělesnosti. Zde se mluví o skutcích bez víry, nebo před příchodem víry, o mrtvých skutcích.

Naproti tomu Jakub nemluví o těchto skutcích, ale o skutcích, které vycházejí v živé víry ( Jak 2,14-26 ). Víra má napomáhat těmto skutkům, protože Kristus žijící v nás, nás skrze svého Ducha vede a pudí ke svým skutkům, které Bůh již dávno připravil. Zde se mluví o skutcích po příchodu víry, které z víry vycházejí, o Božích skutcích plných Kristova života.

Ř 8,4 - Skrze Kristův život žijící v nás, má být v nás dokonce NAPLNĚNA SPRAVEDLNOST ZÁKONA! A to nikdo jiný než Kristus nedokáže. Po nás se žádá pouze víra v Krista. Asi tak, jako když tě někdo postaví k práci elektrikáře, kterou neovládáš, protože jsi soustružník. Budeš-li se snažit být elektrikářem, dopadne to katastroficky. Jestliže si ale najdeš ODBORNÍKA a budeš VĚŘIT, že tu práci udělá za tebe, pak bude vše v nejlepším pořádku. A tak je to s námi a s Kristem. My nedokážeme být Kristovci. Avšak když pouze věříme, že Kristus permanentně vykonává všechnu práci za nás, aniž bychom se jí prstem dotkli, pak v nás bude naplněna spravedlnost Zákona. Přesnější by bylo uvést, že Kristus, jako "elektrikář" nás posiluje a vede a říká nám, co máme udělat a my to pak ve víře děláme. Pokud se týče negativních a hříšných věcí, Kristus je svým životem neutralizuje, když zůstáváme ve víře v Něj ( bez jakéhokoli našeho přičinění - kromě víry ) a pokud jde o pozitivní práci - o činění Boží vůle, vede nás Pán skrze puzení svého Ducha.

Ř 8,5-7:"Ti zajisté, kteří jsou podle těla, myslí to, co jest těla, ale ti, kteří podle Ducha, to, co jest Ducha." Jsme-li v těle ( ve staré lidské tělesnosti, v přirozeném člověku - BEZ praktické VÍRY ), AUTOMATICKY máme myšlení těla. ( V tomto případě naše základní víra v Krista jako Syna Božího zde nemá žádný vliv ). A naopak. Myšlení Ducha si nemusíme pracně "vyrábět sami". Jsme-li v Duchu vírou v nás působícího Krista, jsme automaticky také v myšlení Ducha. Máme mysl Páně ( 1Kor 2,16 ). Automaticky prožíváme život a pokoj a nasycení a uspokojení v Pánu. Máme-li skrze víru Pána, máme Ho celého, i s jeho myšlením, city a vůlí. Pochopitelně - míra našeho naplnění Pánem může být různá - větší či menší. Závisí na stupni našeho duchovního růstu a také na našem momentálním stavu.

Ř 8,7-8:"Myšlení těla nemůže být poddáno Božímu Zákonu. Proto se v těle nemůžeme líbit Bohu. S tím souvisí i místa v Žd 11,6:"Bez víry pak nemožné se líbiti Jemu." a Žd 10,38:"Spravedlivý však z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm." Jinými slovy - žít v těle = žít bez víry v nás žijícího Krista.

Udělej si malý test: jak je to s tebou - vítězíš nad svými hříchy a sklony, nad svojí špatnou povahou? Vítězíš alespoň v poměru 10:1? Anebo jsi přemožen a unaven neustálým marným bojem s těmito věcmi? Pokud nevítězíš - příčinou je, že nežiješ VÍROU Syna Božího. Že nenecháváš vírou žít Krista v sobě. Chceš-li vítězství, musíš se naučit důvěřovat Kristu v sobě a přestat se snažit ze svých zdrojů.

Ř 8,13:"Neboť budete-li podle těla živi, zemřete ( viz Zj 3,1-5 ), pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete." Skutky těla se mrtví Duchem v kterého věříme a nikoli našimi skutky těla. Naše "dobrá" tělesnost není schopna bojovat s naší zlou tělesností.

Ř 9,32: Izrael k Zákonu spravedlnosti nepřišel, protože jí hledal NE Z VÍRY, ale ze skutků Zákona. To samé se může stát ( a stává ) nám - novozákonnímu Božímu lidu.

Můžeme si všimnout, že Pán i apoštolé vždy vymítali démony pouze z nevěřících lidí. Z věřících nebylo třeba vymítat, neboť měli v sobě Krista a byli vysvobozeni permanentní vírou v Něj.

Žijeme-li vírou v Krista, pak Kristus činí vše za nás, a my nemáme žádný důvod se něčím z nás chlubit. 2Kor 3,5:"Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami ze sebe, jakožto sami ze sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest." A také 1Kor 4,7:"A co máš ješto bys nevzal? A když jsi vzal, proč se chlubíš, jako bys nevzal?" Naše víra v Krista žijícího v nás, dává všechnu slávu a čest Bohu. Neboť je to On, kdo v nás naplňuje spravedlnost Zákona.

Pro chození v Duchu ( neboli vírou ), je nutné pustit se všeho vlastního úsilí vycházejícího ze starého člověka. Ten je mrtvý v Kristu a jako takový musí zůstat. První fází pokušení je pouze dosáhnout vzkříšení tohoto starého člověka, způsobit jeho třeba jen minimální AKTIVITU, nějaké úsilí zachovat se v Duchu, potlačit nějaké pokušení. Zde musíme být jako tonoucí. Nesmíme sebou mlátit. Musíme zůstat nečinní, aby nás zachránce mohl vytáhnout na bezpečný břeh. Nemáme jinou možnost než VĚŘIT v našeho Zachránce.

Neboť podle Jana 15,5 - Bez Něj nemůžeme učinit NIC. Můžeme být pouze jako ratolesti napojeni vírou na Krista a tak nést ovoce, musíme být napojeni vírou na Kristovu mízu ( život ) z kmene, protékající celým stromem.

Nezapomeňme, že pouze VE VÍŘE jsme bráni Bohem jako Tělo Kristovo, jako Chrám, Dům Boží a jako Církev ( Žd 3,6 ).

Žijeme-li v celkové víře, že v nás žije Kristus svým životem, pak také tuto realitu prožíváme. Sám Kristův život nám pak řekne, které věci se mu nelíbí v naší činnosti. Činíme-li Jeho vůli, Jeho život v nás oplývá a přetéká a vzrůstá. Činíme-li něco, co se Mu nelíbí, Jeho život je v nás potlačen a utlumen. Obecně vzato, žijeme-li vírou v Krista, který v nás žije, pak je v nás pokušení po většinu času zneutralizováno automaticky. Pouze když přijde opravdu silná a velká zkouška naší víry, je pak třeba tuto záležitost přímo předat Pánu Ježíši. Např. řekneme: "Je to tvá záležitost Pane, předávám ji tobě a věřím, že Ty si s tím poradíš." Přesně tak to dělal nás Pán, když Mu zlořečili. "Nezlořečil zase, trpěv nehrozil, ale POROUČEL ( = odevzdával, vydával, přenechával ) Tomu, který spravedlivě soudí." ( 1Pt 2,23 ). Podobně máme nakládat s našimi starostmi:"Všelikou péči svou uvrhnouce (= hoďte, uvrhněte, vložte ) na Něj. neboť On má péči o vás" (1Pt 5,7 ). To je víra.

Toužíme-li aby se v nás víra rozhojňovala, pak hojně děkujme Pánu ( Kol 2,7 ).


A tak ti děkujeme Pane Ježíši, že Ty v nás žiješ. Věříme, že v nás naplňuješ spravedlnost Zákona a věříme, že v nás žiješ svým vlastním životem. Děkujeme Ti Pane, že Ty jsi nás život, naše spravedlnost, naše posvěcení i naše moudrost. Ty Pane Ježíši jsi naše všechno. Amen.

























Re: Nevěřící křesťan nebo VĚŘÍCÍ Kristovec? (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pondělí, 18. červen 2007 @ 10:58:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Další souvislosti:


V Novém Zákoně jsou pouze dvě nejdůležitější a základní Ježíšova přikázání, na kterých stojí všechno ostatní učení NZ. A sice 1Jan 3,23-24:"A toto je to PŘIKÁZÁNÍ Jeho, abychom VĚŘILI jménu Syna jeho Ježíše Krista a MILOVALI jedni druhé, jakož nám vydal přikázání."

"Neboť kdo zachovává přikázání Jeho, v Něm zůstává, a On také v něm. A po tom poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám."

Jestliže tedy správným způsobem ( ovoce nesoucím ) VĚŘÍME, že Ježíš Kristus v nás žije, přebývá v nás v plnosti Duch svatý. A ten pak sám nese svoje ovoce - bez naší sebemenší námahy. Náším úkolem je pouze VĚŘIT.

Jan 6,28-29:"Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží? Odpověděl Ježíš a řekl jim: Toto je to dílo Boží, abyste VĚŘILI v Toho, kteréhož On poslal."

1Jan 3,6:"Každý tedy, kdo v Něm zůstává ( vírou ), nehřeší...." Zhřešit můžeme pouze když naše víra neobstojí ve zkoušce.

1Jan 5,4-5:"Všecko zajisté, co se narodilo z Boha, přemáhá svět, a to je to vítězství, které přemáhá svět, VÍRA naše. Kdo jest, ješto přemáhá svět, jedině kdo VĚŘÍ, že Ježíš je Syn Boží."

Víra a důvěra v nás přebývajícího Krista, způsobuje, že Kristova bezhříšnost a svatost se stává naší, a Kristus skrze skrze víru přebývá v našich srdcích a vítězí nad všemi pokušeními. My, jako lidé však nejsme dokonalí. Kristus zařídil, abychom nemuseli zhřešit. Faktem však je, že, dokud jsme v tomto těle, nejsme dokonalí. Pokud však chodíme vírou v Něj, pak On je naším Vítězstvím a naše pády a hříchy nad námi nepanují a netriumfují, nýbrž naopak - skrze Krista nad nimi vítězíme. I když ojedinělý, občasný pád není vyloučen.

Proto také celý NZ ukazuje, že naše vítězství se děje pouze skrze Krista ( Ř 7,25 // 1Kor 15,57 // 2Kor 2,14 ).

Podle 2Kor 1,24 VÍROU STOJÍME. Podle 1Kor 16,13 máme STÁT ve víře. A podle Ř 11,22-23 trvat v DOBROTĚ = trvat ve VÍŘE.


2Kor 4,10: Nosit na těle Ježíšovu smrt je možné pouze skrze víru. Taktéž podobně "mrtvit údy své zemské" (Kol 3,5 ). To je duch víry ( 2Kor 4,13 ). Pouze Duch svatý umrtvuje tělo a tělesnost.

Ef 3,12: Skrze víru Jeho máme PŘÍSTUP a SMĚLOST k Otci. Pavel se modlí, aby Kristus skrze VÍRU přebýval v srdcích věřících, aby tak poznali Jeho přenesmírnou lásku a byli naplněni do vší plnosti Boží. Zde mluví o subjektivní víře, která má ve zkušenosti věřícího přinést plody Ducha. Naplněno zde má být již celé srdce, nejen duch, ale i duše ( mysl, vůle, city ).

Ef 6,16: Víra je štít, skrze který uhašujeme ohnivé šípy ( pokušení ) nešlechetníka. Tím, že ve víře vše poroučíme Bohu. Duch svatý pak tyto věci UHASÍ ( zneutralizuje ).








Re: Nevěřící křesťan nebo VĚŘÍCÍ Kristovec? (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Úterý, 19. červen 2007 @ 21:01:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)


V článku jako bych rozdělil Evangelium na spasitelnou víru v Krista a na víru, že Kristus žije v nás a nese ovoce Ducha. Ale ve skutečnosti jsou tyto dvě skutečnosti v Evangeliu JEDNO a jsou součástí Evangelia, jako jeden celek. Buď tedy máme skutečné Evangelium, které nese ovoce ( Kol 1,5-6 ), anebo falešné ( jiné ) evangelium, které s sebou nese jiného Ježíše a jiného ducha ( 2Kor 11,4 ). Jde o satanské svedení čisté panny oddané jednomu muži - Kristu, jde o porušení ( = zničení, zahubení, zahynutí ) mysli od prostoty, přímosti a čistoty, cudnosti a upřímnosti, která je v Kristu ( 2Kor 11,2-3 ). Jde o evangelium, na které se vztahuje apoštolské ANATHÉMA ( Ga 1,8 ), o falešné evangelium, o kterém hovoří apoštol Pavel v celém listu Galatským. Jde o odvrácení se od VÍRY ( 1Tim 4,1 ), o praktikování způsobu tělesného náboženství, zapírajícího moc skutečné zbožnosti založené na VÍŘE ( 2Tim 3,5 ).

Jestliže někdo dlouhá léta neúspěšně bojuje se svým hříchem a špatnou přirozenou povahou, znamená to, že celou dobu věřil a praktikoval pouze toto falešné evangelium.



Stránka vygenerována za: 0.22 sekundy