Hledání: ZVYK A PŘÍKAZ IV.a
Vloženo Úterý, 27. listopad 2007 @ 13:10:42 CET Vložil: bolek |
poslal Gregorios777 ČÁST TŘETÍ JINÉ ČINNOSTI SBORU Z BIBLICKÉHO HLEDISKA
KAPITOLA 8. DVA VHODNÉ ZPŮSOBY VYUČOVÁNÍ
Mám za to, že mnoho křesťanů nikdy nepomysleli na uctívání způsobem, jaký jsem právě popsal v předcházejících dvou kapitolách. Automaticky přijali uctívání tak, jak je chápou současné církve - že to je něco, co se skutečně děje jen během bohoslužeb a je obzvlášť spojeno se zpěvem. Doufám, že jsem ukázal nový způsob jak chápat uctívání, který je z hlediska Písma perfektně platný. To stejné platí o "vyučování" - slovo, které Bible používá na instrukci křesťanů v záležitostech víry. Přístup k vyučování, který církve všeobecně přijaly, není ten jediný přístup, který se pasuje do Písma! Zjistil jsem, že věřící v biblických zápisech byli instruováni vždycky jedním ze dvou způsobů. Oba způsoby byly stejně důležité - avšak byly příležitosti, při kterých ten první způsob byl vhodný k použití, a jiné příležitosti, kdy byl vhodnější zase ten způsob druhý. Věnuji celou tuto kapitolu na popis těch dvou způsobů, tak jak je v Písmu nacházíme, protože věřím, že v církevních kruzích byl jeden způsob příliš zdůrazněn na úkor toho druhého. A dále navrhnu, že lidé mimo struktury prostě obnovují rovnováhu.
* * * * * * * * * * * *
Ten první způsob vyučování, který v Bibli nalézáme, bych nazval PŘEDNÁŠKOVÉ VYUČOVÁNÍ; pak je tam ale také to, co se dá nazvat VYUČOVÁNÍ POZNÁMKAMI V PRŮBĚHU ŽIVOTA. Podívejme se na každý z nich zvlášť... "Přednáškovým vyučováním" míním jakýkoliv druh projevu jednoho mluvčího v jednom kuse, téměř vždycky bez přerušení; něco, co bychom dnes nazvali "kázání", nebo "oslovení", nebo dokonce i "projev" či "slovo" atd. "Přednáškové vyučování" má pro věřící čestné místo v celém Písmu. Deuteronomium 5. kapitola začíná něco jako: "Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim...". Od tohoto bodu až na konec 30. kapitole se zdá, že celý text je jedna dlouhá přednáška či kázání. Začíná vydáním Desatera přikázání a zbytek doplňuje podrobnosti, které z Desatera vyplývají. Jiná pověstná přednáška proběhla, když se vyhnanci vrátili do Jeruzaléma v době vladaře Nehemiáše a kněze Ezdráše. Vyrostlo celé pokolení, které bylo dost nevědomé Mojžíšových zákonů. A tak: "Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou... Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění... Četl z něho... od svítání až do poledne... Levité (bylo jich třináct) vysvětlovali lidu Zákon...Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli" (Nehemiáš 8:1-3, 7-8). To určitě bylo "přednáškové vyučování". O Ježíšovi je někdy hlášeno, že učil přednáškovým způsobem. Janovo evangelium 15. a 16. kapitola se zdají být nepřerušovanou, plynulou řečí; a každý samozřejmě dobře zná "Kázání na hoře". V Bibli je také co se dá nazvat "Kázání z lodě", když Ježíš mluvil z "kazatelny" ve podobě lodi něco málo od břehu (Lukáš 5:3) - i když nemáme žádný záznam o tom, co bylo při té příležitosti řečeno. Apoštolové v rané církvi určitě dávali veřejnosti dlouhá "kázání" na veřejných prosranstvích. Ta kázání obyčejně následovala nějakou neobvyklou událost nebo zázrak. Začala jako poznámky na to, co se stalo, protože tam už byli hotoví posluchači pátrající po vysvětlení. Ta kázání měla obyčejně za následek to, že někteří z posluchačů se stali věřícími. Taková kázání se ale moc nevztahují na instrukci těch, kteří už jsou věřícími, a to je o čem v této kapitole mluvíme. "Přednáškový způsob" byl nicméně užíván také na vyučování těch, co už byli křesťany. Ve Skutcích 20:18-35 Pavel promlouvá ke křesťanským předákům v Efezu v krátkém oslovení - což je samo o sobě "přednáškou". Během svého oslovení (verš 20) se zmiňuje, jak věřící učil veřejně "ve shromáždění" - což dává dojem, že se dělo něco jako kázání. Dřívěji v téže kapitole je celonoční kázání, které Pavel dal křesťanské skupině ve starodávném městě Troji: "Pavel promluvil ke shromáždění. A protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci... Pavel mluvil a mluvil... dlouho do rána s nimi rozmlouval a potom odešel" (Skutky 20:7,9,11). My bychom pravděpodobně tolik "přednáškového vyučování" nesnesli. No nicméně nám to připomíná, že přednáškové vyučování bylo součástí života novozákonné církve.
* * * * * * * * * * * *
Avšak právě tak důležitý jak v Novém tak ve Starém zákoně - právě tak výrazný způsob instrukce věřících - je co jsem už nazval "vyučování poznámkami v průběhu života". Dovolte, abych to ilustroval z Písma. Mojžíš stěží začal své "Kázání Desatera", a už vysvětloval, jak by ta důležitá vodítka měla být učena v budoucnu: "A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat, nebo vstávat" (Deuteronomium 6:6-7, opakuje se v kapitole 11:19). To jsou určitě "poznámky v průběhu života"! Osobně si nemyslím, že tento klíčový verš se vztahuje výlučně na děti. Je to návrh metody na vštípení Božích požadavků dětem a na udržování Jeho přikázání v srdcích dospělých. Určitě, pokud se týká dětí v Božích rodinách, existuje další svědectví o používání této metody ve starozákonních dobách. Mojžíš pokračuje a říká, že děti se budou ptát "duchovní" otázky, které mají rodiče odpovídat ze svých vlastních zkušeností (Deuteronomium 6:20-25). Kniha Přísloví dává jasný dojem, že tehdejší mladý Žid obdržel instrukce ne přednáškou kněze nebo levity, ale z poznámek svého otce a matky! Verše jako "Když jsem byl jako syn u svého otce... on mě vyučoval" (Přísloví 4:3-4), nebo "Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj" (Přísloví 1:8) shrnují celý mravní základ té knihy. Před vydáním Desatera Přikázání nenacházíme žádné svědectví o tom prvním způsobu vyučování, který jsme uvážili ("přednáškový"). A tak podle mne je docela férové navrhnout, že ti nejranější "hrdinové víry", jako Noé, Abrahám, Josef a mladý Mojžíš, pravděpodobně obdrželi svá chápání duchovní pravdy tím druhým způsobem - "poznámkovým" způsobem. Byli téměř jistě vyučováni svými rodiči a staršími uvnitř věřící obce, tak jak situace povstávaly. Když přejdeme ze zvyků Židů na zvyky prvních křesťanů nacházíme, že Skutky apoštolů se zmiňují o "vyučování poznámkami" právě tak jak o "přednáškovém vyučování". Tady je několik příkladů (mohl bych o tom napsat daleko víc): Když se Petr po jedné ze svých cest vrátil do Jeruzaléma, někteří místní křesťané mu vyčítali za chybu to, že "jedl s pohany". A tak Petr jednoduše vylíčil své zážitky, a hlavně Boží nadpřirozený zásah do té záležitosti, a výsledkem toho se celá církev dověděla, že rozdíly mezi židy a pohany byly zbořeny (Skutky 11:1-18). Nebylo to kázání ani přednáška: byla to jednoduše záležitost poznámek vyslovených k situaci jak povstávala. Ve Skutcích 18:24-25 vidíme, jak Apollos vyučoval ve formě kázání v synagoze. To bylo v počáteční době, předtím, než křesťané přestali působit prostřednictvím synagog.) Avšak hned v následujícím verši ho nacházíme v docela jiné vyučovací situaci. Tentokrát je částí trojice v domě ženatého páru; a tentokrát je ve skutečnosti na přijímacím konci instrukcí! Nebylo do toho zapojeno žádné kázání - pouze rozhovor, který byl podnícen událostmi, které se udály dřívěji během dne. No ten rozhovor byl vyučování. Ve Skutcích 19:1-7 Pavel narazil na tucet "učedníků" a měl silný dojem, že nezažili Ducha svatého, kterého při svém příchodu očekával. Prostřednictvím otázek, které jim kladl, a jejich odpovědí, se dostal na kořen problému a ukázal jim cestu vpřed, na kterou radostně reagovali. Není tu žádné svědectví "kazatelského přístupu". Opět tu proběhlo "vyučování poznámkami v průběhu života". V epištolách jsou různé zmínky o tom, jak každý učí každého druhého. V těchto případech je vysoce nepravděpodobné, že "vyučování" by se rovnalo "kázání"! Zdá se daleko reálnější, že lidé se navzájem poučovali v průběhu rozhovoru. "Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte (Kolosenským 3:16). To určitě navrhuje, že věřící by měli čerpat ze svých znalostí Kristova učení tak, aby se navzájem vzdělávali v křesťanských způsobech - není v tom ale žádný náznak o tom, že by měli své spoluvěřící oslovovat ve formě kázání! Podobně když pisatel Židům píše obecným čtenářům: "Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli" (Židům 5:12), těžko tím míní, že všichni křesťané by měli být časem schopni dávat kázání! Avšak ten ze všech nejvýmluvnější bod Nového zákona je, že Ježíš vyučoval hlavně způsobem "poznámek v průběhu života". I když, tak jak jsem už uvedl, občasné "kázání" je ohlášeno, hodně velká část zápisu evangelií se skládá z příhod, podobenství a rozhovorů, během nichž Ježíš podal vysvětlení nebo instrukce. Sami si prohledejte Matouše, Mrka, Lukáše a Jana, stránku po stránce a zjistíte, že je tam daleko, daleko víc "poznamenávání" než "kázání" či "přednášek".
* * * * * * * * * * * *
PODLE MÉ ZKUŠENOSTI, "NESTRUKTUROVANÉ CÍRKVE" SE VĚNUJÍ BIBLICKÉMU "VYUČOVÁNÍ POZNÁMKAMI V PRŮBĚHU ŽIVOTA" - ZBŮSOBU JEŽÍŠEM NEJČASTĚJI POUŽÍVANÝM - ANIŽ BY ZANEDBÁVALY DÁVAT MÍSTO "PŘEDNÁŠKOVÉMU VYUČOVÁNÍ" TAK, JAK JE MU DÁNO MÍSTO V BIBLI. To tvrzení ale rozeberu v příští kapitole.
|
