Hledání: ZVYK A PŘÍKAZ VI.b
Vloženo Úterý, 27. listopad 2007 @ 13:15:38 CET Vložil: bolek |
poslal Gregorios777 KAPITOLA 13. VEDENÍ JE V POZADÍ, ALE POSKYTUJE SVOBODU
Určitě jste si všimli, že v situacích které jsem popisoval, nebyla dosud téměř žádná zmínka o vedení. Nepřekvapilo by mne, kdybyste se ptali: "Mají věřící v těch 'domech ze živých kamenů' nějaké vedoucí - a pokud ano, co ti vedoucí vlastně dělají?" Na tu otázku odpovím tím, že poukáži na některé zmínky o místním vedení v Novém zákoně. Brzy si uvědomíte, že MÍSTNÍ VEDENÍ BYLO HODNĚ V POZADÍ, a uvidíte také, co to přesně znamenalo. Jednou Ježíš poukázal na vedení mezi "pohany" a řekl (Marek 10:42-44): "Víte, že... jim jejich velmoži dávají cítit svou moc. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech". V Lukáši 22:25-26 Ježíš opět mluví o "těch, kdo jsou u moci". Jeho přikázání je: "Avšak vy ne tak; Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží". Zdá se mi dostatečně jasné dokonce i z těchto dvou poznámek, že Ježíš nečeká, aby se vedoucí mezi jeho následovníky "exponovali". Mají být jako služebníci, pohybující se někde v pozadí, téměř nepovšimnuti!
Zdá se, že učedníci to v ranné církvi uvedli do praxe. Téměř dvacet let po jeho obrácení, Pavel šel do Jereuzaléma, aby vysvětlil svou "teologii". Píše (v Galatským 2:2) doslova: "předložil jsem jim evangelium... ale v soukromí těm, kteří se zdáli (být pilíře)". Pavle! Ty mne udivuješ! "Těm, kteří se zdáli být vedoucí"! Mnoho let po založení církve v Jeruzalémě, není stále ještě jasné, kdo jsou vedoucí? Ne - ne okamžitě. Zřejmě tam neexistovalo "oficiální" vedení. Kdyby ano, bylo by to Pavlovi okamžitě naprosto jasné, kdo ti vedoucí byli. Když tam ale zůstal po nějaký čas, začínal si uvědomovat, které bratry měli místní věřící ve zvláštní vážnosti pro jejich duchovní moudrost a jejich zkušenosti. Pavel to opět říká o něco později v témže dopise: "Jakub a Petr a Jan, kteří se zdáli být pilíře církve" (kap. 2 v. 9). Vedoucí v ranné církvi byli často nazýváni "starší". To slovo odráží obecnou praxi té doby po celém světě Středozemního moře. Ve většině obcích byli lidé uznávaní za vůdce kvůli jejich zkušenostem a moudrosti. I když věk byl důležitým činitelem, nebylo to jediné kritérium na staršího. Lidé v obci téměř bezvědomky uznali, kdo mezi nimi byli starší. (To mi připomíná povídku "Obdivuhodný Crichton", spletitou a zábavnou hru skotského spisovatele J.M.Barrieho. Zasazena do počátku 20. století vypráví o tom, jak aristokratická rodina ztroskotala na neobydleném ostrově spolu s jejich vrchním lokajem, domovní služkou a dvěma jinými sluhy. Zpočátku každý vzhlížel na lorda Loama jako na vedoucího, protože to byla dědičná hlava celé domácnosti; jak ale tak čas utíkal bylo čím dál jasnější, že muž, který obyčejně nejlépe ví co dělat v každé situaci, je Crichton, vrchní lokaj. Postoj lidí se ponenáhlu změní - včetně samotného Lorda Loama - a nakonec se uznávaným vedoucím celé ztroskotané skupiny stane vrchní lokaj. Žádné volby, žádná úmluva, žádné jmenování. Ta skutečnost jejich obce prostě sama vyšla najevo.) Takovým způsobem často vycházelo najevo to, kdo byli starší v obcích starodávného světa. Samozřejmě v některých místech byl výběr starších organizován tak, aby vyhovoval vlivným lidem, jako místnímu velkému zvířeti nebo mocné rodině; nebo existující skupina starších se dohodla na jmenování svých vlastních nástupců. Většinou to ale bylo se "všeobecným souhlasem" celého místa. Ti, ke kterým se všichni ostatní často obraceli o radu - ti byli starší. Někdy byli uznáni oficiálními volbami, nebo je jmenoval někdo, kdo zastupoval krále; někdy zase byli uznáváni neoficiálně bez jakýcholiv ceremonií. Tak tomu bylo se staršími v novozákonné církvi. Skutky 14:23 mluví o městech Lystra, Ikonium a Antiochie - "(Pavel a Barnabáš) v každé té církvi ustanovili starší". Učenci souhlasí na tom, že text může klidně znamenat také: "(Pavel a Barnabáš) v každé církvi nechali zvolit starší". Každopádně bylo v těch třech městech nějaké oficiální jmenování. Titus 1:5 ukazuje, že také na Krétě bylo oficiální uznání. I když ale byli všude starší, nikde jinde není žádná jiná zmínka o tom, že by apoštolové jmenovali starší, nebo že by starší byli "oficiálně" vybráni jinými věřícími. Pavlova slova o těch, "kteří se zdáli být pilíře" naznačují, že v církvích bylo zrovna tak přijatelné mít vážené muže, kteří byli uznáváni jen neoficiálně (dokonce i bezvědomky) - ale kteří byli rovněž tak staršími. ZDÁ SE MI, ŽE TAK SE TO VYVÍJÍ VE "VOLNÝCH SDRUŽENÍCH". Vedoucí jsou "v pozadí", ale po nějaké době zjistíte, kteří to jsou.
* * * * * * * * * * * *
Co ti novozákonní starší vlastně dělali? Posedávali jen a čekali, až se k nim někdo náhodou obrátí o radu? Ne. Vzali na sebe iniciatívu a to podél určitých směrnic. Zamyslete se na chvíli nad vedoucími v oblastech "lidského úsilí" (oproti vedoucím v obchodu nebo politice). Míním lidi jako ředitelé sportovních mužstev, nebo vedoucí výprav, nebo dokonce rodiče v rodinách. Vůdci takových spojených úsilí mají před sebou jasný úkol. Pozitivním a nenápadným způsobem dávají pozor, aby ostatní se co nejlépe vložili do toho, co dělají. Snaží se také zajistit, aby ostatní co nejvíc získali z toho, co dělají. VĚŘÍM, ŽE TAKOVÁ BYLA FUNKCE NOVOZÁKONNÉHO STARŠÍHO: ZAJISTIT, ABY VĚŘÍCÍ VLOŽILI DO SVÉ SLUŽBY KRISTU TO NEJLEPŠÍ, A ABY SE JIM TOHO NEJLEPŠÍHO ZE VZTAHU S NÍM DOSTALO. Ve Skutcích 20 je verš, který podle mne funkci starších shrnuje. Když Pavel oslovuje STARŠÍ mezi křesťany v Efesu, říká (verš 28): "Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém vás Duch svatý ustanovil za STRÁŽCE, abyste byli PASTÝŘI Boží církve". V originálním textu samozřejmě nejsou velká písmena, ale já jsem je tam použil, abych zdůraznil ty dva výrazy, které jsou často zaměněny s výrazem "starší" - jmenovitě "strážce" a "pastýř". (Ty stejné tři výrazy jsou vzájemně zaměněny také v 1Petrově 5:1-3.) Strážce je spíše jako plavčík na vrchu svého vyvýšeného sedátka vedle plaveckého bazénu. Bylo mu přiděleno vyvýšené postavení, ale on "se neexponuje". Těžko si ho kdo všímá, dokud on neuzná za nutné něco říct, nebo něco udělat. Je v pozadí, ale je nezbytný. "Dává pozor" na koupající se lidi - připraven na to, aby jim ukázal vybavení, o kterém si možná nejsou vědomi; je ale také bdělý pro případy, kdy lidé poruší pravidla bezpečnosti nebo ohledu na druhé; a samozřejmě je připraven zasáhnout v nouzové situaci. Pastýř je velmi zřídka zároveň vlastníkem ovcí. Avšak v zastoupení vlastníka zajišťuje, aby ovce měli vše co potřebují a také to, aby jejich denní řád co možná nejvíc přispěl k jejich produkci vlny a masa.
STARŠÍ MAJÍ ZABEZPEČIT NEJENOM TO, ABY VĚŘÍCÍ BYLI NANEJVÝŠ PRODUKTIVNÍ, ALE TAKÉ ABY SE JIM DOSTALO VEŠKERÝCH PROSTŘEDKŮ, KTERÉ KRISTUS NABÍZÍ SVÝM SLUŽEBNÍKŮM. VEDOU MÍSTNÍ KŘESŤANY NA SVOBODU PLNÉ BOŽÍ MILOSTI A PLNÉ SLUŽBY. A PŘESNĚ TAKOVÉHO NEOFICIÁLNÍHO "STRÁŽCE" V POZADÍ ZAČÍNÁM POZOROVAT V ČINNOSTI MEZI TĚMI, KTEŘÍ JSOU MIMO OBVYKLÉ CÍRKEVNÍ STRUKTURY!
|
