Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

V prubehu diskuse s uzivatelem Nematemne jsme zase jednou narazili na vyklad uvodni knihy Bible, Genesis. Neni sporu o tom, ze v jejich uvodnich pasazich se pripravuje puda pro vsechno, co pak prichazi ve zbytku Bible, a mnoho prvku krestanske teologie i antropologie ma koreny v techto uvodnich pasazich. Kdyz jsem byl tedy dotazan, jak se - podle meho skrovneho soudu - veci maji ohledne lidske svobody versus Bozi vsemohoucnosti a vsevedoucnosti, padu a hrichu, zatraceni a spasy, sepsal jsem pro uzivatele Nematemne sahodlouhou odpoved. A ukazala se tak sahodlouha, ze jsem se rozhodl ji sem povesit jako clanek. Sorry, ze je to dlouhy, ale strucneji to neumim.


V uvodu Genesis jsou nasledujici pribehy:

Gen 1,1-2,3: prvni stvoritelsky mytus
Gen 2,4-2,24: dalsi stvoritelsky mytus
Gen 3: vyhnani z raje
Gen 4: Kain a Abel

To vsichni zname. Jsou to velmi velmi stare pribehy, ktery nam neco rikaji o historii cloveka. Co tyhle pribehy znamenaji?

Zacnu tak trochu zprostredka. Pribeh o vyhnani z raje je v zasade pribeh o vzniku zemedelstvi (viz jeho vyvrcholeni: "Kvuli tobe budiz zeme prokleta, po cely zivot z nibudes jist v trapeni..." - Gen 3:17). Zajimavy na tom je, ze je ten pribeh napsanej zcela z hlediska lovce/pastevce: proto je v Gen 4 Abel-pastevec kladnym hrdinou a Kain-zemedelec zapornym. Pastevecti nomadi a usedli zemedelci se odnepameti k smrti nenavidej (viz Mongolove vs Cinani, Hunove vs Rimani, Madari vs stredni Evropa atd. atd.) a nemaj jeden pro druhyho nic nez nejhlubsi pohrdani. Gen 1-3 tohle odrazi uplne presne: ale Z HLEDISKA tech NOMADU. Jejich story je tato: dokud neprislo to pitomy zemedelstvi, tak na svete bylo krasne, byli jsme lovci-sberaci nebo pastevci, chodili jsme si, kam jsme chteli, hustota osidleni byla nizka, takze kazdej si mohl natrhat ovoce ci ulovit zvere, kolik chtel, a k tomu, aby se clovek nakrmil, stacily dve hodiny prace denne a pak bylo volno. Proste raj na zemi.

Jenze pak se do toho nacpala Eva (zeny spis byly sberaci, zatimco muzi lovci, takze zeny lepe vedely, kterou travinu je nejvyhodnejsi slechtit), vynalezla zemedelstvi (na zaklade rady od polni zvere) a vsechno to zacalo jt s kopce: zemedelci musej pracovat mnoho hodin denne a celej rok a vysledkem je jen akorat vic krku, jez je treba nakrmit, tedy vyssi hustota zalidneni a tedy spousty nemoci (infekcni choroby se samozrejme sireji lepe mezi hustou populaci, navic zemedelec se spise nez nomad dostane do kontaktu s pudnimi parazity). Nomadi zkratka povazovali prechod na zemedelstvi za dost velkou chybu, za PAD!

Soude podle obsahu, tento pribeh vyhnani z raje (Gen 3) tedy pochazi z doby, kdy vedle sebe realne mohly existovat kultury usedle i kocovne - kazdopadne ale musel vzniknout po objevu zemedelstvi na Blizkem vychode, coz je nekdy kolem roku 10000 pr. Kr.

Sousedske souziti nomadu a zemedelcu evidentne nebylo moc mirumilovne, bylo spise valkymilovne - odtud i pribeh Kaina a Abela. Kain, zemedelec, je tam agresor, prestoze historicky jsou agresory skoro vzdycky nomadi (jsou ostatne mobilnejsi, narocnejsi na pudu - k uziveni tehoz poctu lidi je treba mnohem vice pastvin nez poli - a tudiz i vybojnejsi). Zkratka: Gen 4 - svar Kaina a Abela - je klasicky priklad valecne propagandy agresora, kterej potrebuje racionalizovat svoje vyboje. Proto je ta zapletka v Gen 4 tak "plytka" (Kain zavidel, protoze "ho Buh neprijal" - co to jako ma bejt? Proc ho neprijal?) a proto je to vyzneni tak definitivni: my nomadi musime bit zemedelce, protoze je Buh stejne nema rad a navic nam zabili praotce Abela. Je to boj na zivot a na smrt.

No, jo, ale jak se teda tento skrznaskr nomadsky pohled dostal do svatych knih zemedelcu? Nase Bible, psana kniha, je zcela produktem usedle, tedy zemedelske, kultury: proc by si zemedelci meli do vlastni literatury nacpat pribeh, kterej do nich takhle sije? Proc prejimat valecnou propagandu nekoho, s kym bojujes a jehoz kulturou navic beztak pohrdas? A pokud bylo mezi nomady a zemedelci nepratelstvi a dosti krvavy valceni, pak zpravidla plati, ze vyhubis-li nejakej kmen (kocovnej ci usedlej), pak tim vyhubis i jeho pribehy, ne ze si je zapises.

Historicka odpoved je nasnade: protoze ti nomadi, co si vypraveli tyto pribehy - o vyhnani z raje a o Kainu a Abelovi - se nakonec sami usadili! A ty pribehy se setrvacnosti dal predavaly z generace na generaci (z toho taky plyne, ze ty pribehy nemohly vzniknout pozdeji, nez pred usazenim Izraelcu). Proc se ty nomadi usadili? Protoze to zemedelstvi, ten usedly zpusob zivota, ma ve skutecnosti dost do sebe. Populacni rust znamena i narust politicke a vojenske sily a tedy schopnosti se branit. Usedly zpusob zivota umoznuje snadnejsi sklad potravin a tudiz lepsi sanci pojistit se proti vykyvum v urode (naproti tomu nomad skladuje jen to, co unese nebo co samo ma nohy). Nejstarsi dochovana mestska stavba sveta je sypka v Jerichu. Sypka! V neposledni rade - vlastne, to je to hlavni - usedly zpusob zivota umoznuje netuseny kulturni rozvoj. Pismo, stat, irigace, architektura - to vsechno ma smysl v usedle kulture, ale nikoli v kocovne. To je to poznani dobreho a zleho, to byl ten zapovezenej plod: poznani, rozvoj kultury ("vsevedoucnost" podle Gen 3:6 v CEP prekladu)!

A ti nomadi, co se usadili - tedy stari Semite, z nichz se prijetim zemedelstvi stali Hebrejove - poznali, ze to, co se jim drive jevilo, jako pad ve skutecnosti znamena v mnoha smerech vzestup. Proto z toho nakonec vlastne vyplyne to, cos popsal, milej Nematemne, v jinem prispevku:

Aviaf obrátil Genesis naruby. Z temného dávnověku vystupuje ze své zvířeckosti, ze svých pudu, sobeckosti svým prozřením člověk, aby nastoupil cestu k plnému lidství.

Vsimni si, ze v hebrejskem nabozenstvi zbylo i do "usedlych dob" mnoho z toho, co je charakteristicke pro nabozenstvi kocovniku. Zatimco usedle kultury maji vetsinou bozstva urcena mistne, tedy vazana na konkretni uzemi (takove "lokalni patrony"), Jahve je kmenovym Bohem, Bohem predku, Bohem jednoho konkretniho lidu. Nebo: usedle kultury maji tendenci si svoje bohy z neceho vytesat: zdobnost sochy je primym ukazatelem prosperity daneho spolecenstvi. Nomadi si samozrejme zadne sochy netesaj, kdo by se s tim tahal - i tento aspekt si Hebrejove prinesli do usedleho zivota ze svych nomadskych dob (nezpodobnis si Boha). Zemedelske kultury maji vetsinou bozstva spojena s plodnosti (Kybele ad.), zato Jahve je bojovnik (Ex 15:3 - kapitola 15 v Ex se povazuje za vubec jednu z nejstarsich vrstev ve Starem zakone). Samozrejme, ze tim, jak se Izrael usadil, tak i Hospodin zacal nabirat trochu "usedlejsi", "zemedelstejsi" atributy - napriklad si necha postavit chram (byt ne sochu) v Jeruzaleme, ktere je od te doby Jeho mestem. Stabilni svatyne je samozrejme v kocovne kulture ne zcela dobre myslitelna (byt nektere kocovne kmeny mivaji i stabilni posvatna mista, kam se treba pravidelne vraceji - napriklad Mongolove meli horu Burkan Chaldun - ale nestaveji tam vysoky chramy).

Kazdopadne, to prevraceni Geneze naruby provedli uz stari Izraelite a to tak, ze to svoje nomadske dedictvi - Gen 3 a 4 - zasadili do latky, ktera je mnohem pozdejsiho, usedlejsiho data. V Gen 1 Hospodin vubec neni bojovnikem, ale KRALEM, zakonodarcem - je to pribeh, ktery tedy odrazi opet pomerne konkretni kulturni situaci Izraele: kralovstvi. Gen 1 je velkolepy pribeh stvoreni, v nemz Stvoritel svym slovem usporadava (uzakonuje) rad sveta. Clovek v nem ma taky svoje misto a to se probira v Gen 2-4. Ale zatimco nomadi v pribezich Gen 3-4 vyjadrii svuj nazor, ze zemedelstvi je zacatek konce (tedy upadku a smrti), usazeni Izraelite to reinterpretovali a nove pochopili tak, ze je to teprve zacatek - Bible vyhnanim z raje a Kainem a Abelem nekonci, naopak to je prave UVOD k celem dramatu lidskych dejin, jejichz stredobodem je spasa.

Gen 1 predstavuje jakysi celkovy prehled dejin. Vsechno, co nasleduje od Gen 2 az po psledni kapitolu Zjeveni, je jen konkretni, detailnejsi rozpracovani toho, co se stalo v Den Sesty (Gen 1:26-31). Den sesty je dnem stvoreni cloveka. To stvoreni porad probiha - i ted - a jeho cilem je dotvorit cloveka tak, aby skutecne byl obrazem Bozim. Vyjadreno v ramci metafory lidskych dejin jako jednoho dne, vyhnani z raje = vznik zemedelstvi a kultury je prvni krok, ktery se stal nekdy na usvite toho sesteho dne. Nekdy v prostredku toho sesteho dne prisel Kristus, aby nas vyrazne posunul v tom dotvorovani cloveka, a my ted zrajeme do plnosti lidstvi (kde meritke je opet Kristus - Ef 4:12), abychom v pravy cas, na usvite dne sedmeho, mohli vejit v Hospodinovo odpocinuti (Zd 4:9), den sedmy. Stvoreni bude dokonceno. Clovek bude hotov: odlesk Hospodinovy slavy, obraz Bozi.

Ta cesta k dotvorenemu cloveku zacina tim utrzenym jablkem, skrze nejz pry vchazi do sveta smrt. Uvedomeni si vlastni smrtelnosti a hrichu do toho celeho procesu tvoreni bezpochyby patri. To je nevyhnutelnej prvni krok na ceste. Hospodin pravi: pojite-li z toho stromu, propadnete smrti. Je tu pouzito skoro pravnicke terminologie: "propadnete smrti". Buh tedy nerika, ze to jablko je jedovaty, takze Adam s Evou na miste klesnou k zemi, nybrz ze to poznani, ktere plod prinese, obsahuje i poznani vlastni omezenosti, konecnosti, smrtelnosti - to je pravy vyznam onoho "propadnete smrti". Hrich se vubec v teto souvislosti neobjevuje na scene - prvni zminka o hrichu je v Bibli az ve versi Gen 4:7 v souvislosti s Kainem, tedy v momente, kdy uz clovek urcite poznani dobra a zla ma a tedy ma smysl hovorit o hrichu. Zda se mi tedy, ze Buh, kdyz cloveku predestre volbu jist ci nejist ze stromu poznani, nestavi to dilema moralne, ale spis technicky. Proste rika (takovou tou biblickou pravnicinou), ze kazde rozhodnuti ma sve dusledky. Pokud to okusis, uvedomis si vlastni smrtelnost (a nahotu, tj. nekulturnost a nasledne i hrisnost). Nomadi neokusili a zili nekulturne, jako zvirata. Zemedelci okusili a tim se vydali na tu trnitou cestu k dokonalemu dotvorenemu cloveku. Nomadsti Semite to povazovali za spatne rozhodnuti, za nevyhodnou volbu, a proto to popsali ve svych pribezich v Gen 2-4 v nalezite temnych barvach. Sami ale pak prozreli, stali se z nich usedli Hebrejove a ten pribeh zapracovali do toho dejinneho dramatu, ktere uz jsem vyse popsal a ktere se jim diky tomu utrzeni jablka odhalilo v cele sve velkoleposti. Je to drama cloveka, ktery se sam spoluucastni vlastni stvoreni Bohem tim, ze k nemu dobrovolne svoluje a tak nechava Boha v sobe pusobit.

Vysledek toho obraceni Genesis naruby, jak jsme to tu nazvali, je prave urcita dvojznacnost celeho useku Bible, protoze se tam prolina nekolik ruznych vrstev, jak casovych, tak kulturnich. Vsechno to do sebe zapada asi stejne dobre, jako samotne lidske dejiny (tedy dost dobre). Stari Izraeliti, kdyz davali dohromady knihy Pisma, se zjevne rozhodli vsechny tyhle ruzne vlivy zachovat, protoze vedeli, ze kazdy nese svoje velmi dulezite poselstvi o Bohu a o cloveku. Vzhledem k tomu, ze se jednalo o vysledek prozitych zkusenosti Izraelitu s jejich Bohem, vedeli, ze v tech pribezich je ulozena hluboka Pravda. Ty ruzne pasaze Gen (od kapitoly 1 az po 4) jsou - krome sveho zjevneho obsahu - i svedky toho, jak se Buh postupne lidem zjevoval prostrednictvim jejich kulturniho prostredi. Neni nic divneho na tom, ze clovek - kdyz popisuje neco tak nepostizitelneho jako je Buh - se obraci pro pomoc k pojmum a vyrazum, ktere zna ze sveho kulturniho prostredi, a ze jeho poznani o Bohu je timto kulturnim prostredim formovano.

Buh Bibli nediktuje. Buh svoje slovo nechava lidem PROZIT. To, co cteme v Gen 1-4 - a nejen tam - je vysledkem prave toho mnohatisicileteho kolektivniho prozivani Bozi pritomnosti. A vzhledem k tomu, ze je na tech nekolika strankach ulozena a zhustena moudost tolika veku najednou, neni divu, ze nam to vetsinou pripada na prvni pohled bizarni a neuveritelne. Ale pri hlubsim zamysleni, pri dukladnejsim studiu, se, myslim, da ukazat, ze tyhle pribehy si stari Izraelite nevycucali jen tak z prstu.

Tak to tedy cele vidim ja. Je to samozrejme jen nedokonala lidska interpretace, ale myslim, ze se mi podarilo alespon nastinit, kde v tom pribehu ma misto lidska svoboda, kde hrich, kde se tu vzal pojem Padu a proc je naopak mozne - ba z biblickeho hlediska primo nutne - videt v onom padu pocatek vzestupu.

Prede vsemi, kteri to docetli az sem, smekam.

Aviaf