Tak jako se Izrael modlí za pohany, mají jiní monoteisté - včetně katolíků - právo činit totéž a nikdo by se neměl cítit dotčen. Jakýkoli jiný přístup k pohanům by upíral pohanům přístup k jedinému Bohu, jehož Izrael poznává v Tóře. A katolická modlitba vyjadřuje téhož velkorysého ducha, který charakterizuje bohoslužbu Izraele. Boží království otevírá brány všemu lidstvu a když při bohoslužbě Izraelité prosí o brzký příchod Božího království, vyjadřují tutéž svobodu ducha, kterou vyjadřuje papežův text modlitby za židy - lépe za "svatý Izrael" - na Velký pátek.
Hned to vysvětlím. Odvozuji svědectví židovské teologie vůči pohanům ze standartní synagogální liturgie, jež se opakuje třikrát denně. Mám na mysli text z Autorizované modlitební knihy spojených židovských kongregací Britského impéria (Londýn 1953), který uvádí anglický překlad modlitby za obrácení pohanů, jež uzavírá veřejnou bohoslužbu konanou třikrát denně. Tento text je v židovské bohoslužbě jednotný. V této modlitbě svatý lid Izraele (nezaměňovat se státem Izrael) děkuje Bohu za to, že ho neučinil jako pohanské národy. Při bohoslužbě svatý Izrael žádá, aby svět byl učiněn dokonalým, až veškeré lidstvo bude vzývat Boží jméno a každé koleno před ním poklekne.
Text modlitby "Je naší povinností velebit Pána všech věcí" děkuje Bohu, že učinil Izrael odlišným od všech národů světa. Izrael má svůj vlastní úkol a tím je lišit se od národů. Žádáme Boha, aby odstranil "z povrchu země všechny špatnosti", aby se svět stal dokonalým pod vládou Všemohoucího. Tato modlitba za obrácení "všech zkažených na zemi", "kteří obývají tento svět", se pronáší v normativním judaismu nikoli jednou ročně, ale každý den. Je na stejné úrovni jako pasáž v osmnácti blahoslavenstvích, jež žádají Boha, aby ukončil nadvládu domýšlivosti. Dalo by se říci, že normativní judaismus prosí Boha, aby osvítil národy a přivedl je do svého království. Snad aby se toto přání zdůraznilo, následuje po modlitbě "Je naší povinností..." kádiš: "Ať ustanoví své království za tvého života a za tvých dnů a za života celého izraelského domu, rychle a brzy". Nenahlížím, jak by se duch nebo intence těchto modliteb lišila od té modlitby, o níž se vede diskuse.
Tyto pasáže ze standartní, každodenní liturgie normativního judaismu mimo každou pochybnost ukazují, že když se Izrael shromáždí k modlitbě, prosí Boha, aby osvítil srdce pohanů. Tato eschatologická vize se opírá o proroky a o jejich představu jediného, sjednoceného lidstva, a v liberálnějším duchu zahrnuje celé lidstvo. Odmítnutí modloslužby nepovzbuzuje ani křesťanství ani islám, jež jsou tiše pominuty. Modlitba zapřísahá Boha, aby urychlil příchod svého království. Tyto modlitby odpovídají té, jež žádá o spasení celého Izraele "v plnosti času, kdy veškeré lidstvo vstoupí do Církve". Proselytizující modlitby judaismu i křesťanství sdílejí eschatologické hledisko a zamýšlejí otevřít bránu ke spáse všem národům. Tak jako se ani křesťanstvían i islám nemohou cítit dotčeny modlitbou Izraelitů, nemůže ani svatý Izrael nic namítat proti katolické modlitbě.
Jak "Je naší povinností..." tak "Modleme se za židy" uplatňují logiku monoteismu a jeho eschatologickou naději.
Rabi Jacob Neusner
uveřejněno v Die Tagespost, český překlad z anglického originálu
Die Tagespost, americké servery, 26. 2. 2008
