Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Pokud spolu katolíci a protestanté diskutují, tak vznikají zcela pochopitelně vzájemné vztahy. A to ať už jsou to vztahy pozitivní, nebo vztahy, které už tak pozitivní nejsou. Sympatie si někdy získat nemůžeme to je fakt. Vím a znám to z vlastní zkušenosti, když jste jednou někomu nesympatický, tak ať děláte, co děláte, nezavděčíte se mu se ničím.

Jiné je to, ale ze vztahy, kdy tak říkajíc musíme své partnery v dialogu akceptovat. Zdá se to až neskutečné, tolik věcí nás navzájem spojuje a my to ani nevidíme. My protestanté a katolíci máme přece téhož Boha. Biblické texty jsou pro nás autoritou. Ano jsou tady pohledy, které nemáme stejné. Což je dáno tradičním pohledem – tradicí, který je pro naše bratry a sestry katolíky autoritativní. Ale v zásadě máme mnoho společného. Možná víc než společného, vždyť naše budoucnost je v očekávání příchodu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.



Teď zodpovím otázku z nadpisu, „Mají vzájemné rozhovory mezi katolíky a protestanty nějaký smysl? “ Mají svůj smysl diskuzní fora, kde se názorově střetávají i protestanté sami mezi sebou, kde se vyjasňuji názory na různá biblická témata.

Odpověď je jednoznačně ano! Nestanu se katolíkem a naši bratři katolíci zase ne protestanté. Ale rozhovor, diskuze, dialog už o ledačem svědčí. To, že spolu hovoříme, je první krok ke vzájemnému pochopení. Nemusíme s naším oponentem v diskuzi souhlasit. Ale to, že spolu mluvíme, tak něco jasně signalizuje. Signalizuje změnu ve vzájemných vztazích. To, že spolu mluvíme ukazuje na vzájemný respekt jednoho vůči druhému.

Vzájemný rozhovor, dialog může ukazovat na respektování jedné strany diskutujících vůči druhé straně. Ale také ukazuje ještě něco navíc. Jde o odbourání předsudků, předsudků, které jsou paradoxně v této době informační exploze normálním stavem. Proto mně nevadí, když se něco dozvím, proč je Papež neomylný, proč eucharistie je pochopená takto a ne jinak, a tak dále.

Ve vzájemný rozhovorech možná nejde tolik o to, abych svého kolegu v dialogu, bratra, udusil pravdivostí svých argumentů, nýbrž abych vysvětlil, jak já to chápu a proč uctívám Boha zrovna takto a ne jinak. Svůj názor a vyznání, kdy se hlásím k reformaci zřejmě nezměním. Přesto s vysvětlením a pochopením naší katolické protistrany vidím gesto vstřícnosti, gesto, abychom my protestanté pochopili, že i oni patří do rodiny Božích dětí.

Křesťanství není omezeno jenom tím, jak uctívání Boha chápe jednotlivec, nýbrž jak nám ho ukázal Pán Ježíš. Proto vidím nejdůležitější pro vzájemné rozhovory mezi protestanty a katolíky toto slovo Pána Ježíše: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ (Jan 13:34) Milovat se navzájem nemusí nutně znamenat souhlas se vším, co druzí dělají a jaké mají názory. Milovat se navzájem právě naopak respektuje rozdíly. Rozdíly, které jsou dány jednak historickým vývojem, tradicí, nebo rozdílný poznáním.

A je to slovo povzbuzení pro naše rozhovory, rozhovory mezi katolíky a protestanty. Minimálně mějme respekt jeden k druhému a neurážejme se. To je obsahem slov Pána Ježíše, které řekl svým učedníků, než odešel ke svému nebeskému Otci. Je to pro nás možná tak trochu výzva, protože budeme nuceni naslouchat něčemu, co nám není vůbec blízké. Ale řekněte mi, vážení čtenáři Grano Salis, je život o něčem jiném?

S pozdravem a přáním pokoje k následujícím svátkům velikonočním přeje, karels