poslal Nepřihlášený Projevem, který je dnes pokládán za nejautentičtější výraz hloubky lidského bytí, jsou emoce. Čím vnějšně nápadněji člověk věci prožívá, tím jako by byl opravdovější. Ať láska, ať nenávist, důležité je, aby se tyto projevy draly z našeho nitra naplno a všichni kolem to viděli.
Zejména mladí lidé se v líčení své niterné nespoutanosti vysloveně předhánějí. Jejich promluvy jsou napořád „o srdíčku“ a „o pocitech“. Střízlivost se ve společnosti nenosí. Tento módní trend se nevyhnul ani církvi. Někdy před deseti - dvaceti lety se jí jako velká voda prohnala vlna charismatické emotivnosti.
V současné době si v ní emoce oblékají zejména podobu liturgickou. Ta je kultivovanější, ale i méně spontánní. Proto tato „vlnka“ zůstává omezena na úzký okruh intelektuálů, zpravidla farářů, kteří se snaží mediálně ovlivnit své okolí.
Křesťanská víra má samozřejmě emocionální rozměr. Víra přece reprezentuje vztah a vztah bez emocí je totéž, co kamna bez ohně. Kamna jsou od toho, aby hřála. Opájet se jejich technickými parametry či dokonalým designem nestačí. Z kamen musí sálat teplo. Pokud se tak neděje a my si to pouze extaticky balastními či liturgicky básnickými projevy namlouváme, obelháváme sami sebe.
Křesťanská víra musí být založena hlouběji než v emocích. Musí stát na něčem pevném a stálém. V kamnech, kolem nichž je církev shromážděna, musí opravdu hořet oheň. Skutečně autentické lidské emoce vyrůstají pouze z realistického základu. Bez něj jsou jen chimérami, jimiž se pokoušíme vyvolat zdání toho, co není. Emoce, ať vášnivé, ať kultivované, realitu nikdy nevytvoří. Funguje to pouze opačně: Realita, kterou bereme vážně, probouzí emoce.
Realistickým základem křesťanské víry, je událost Velkého pátku - ukřižování Ježíše Krista. Tento tragický lidský konec, k němuž došlo ve zcela určitém čase a na zcela konkrétním místě, nebyl osudovým dějinným omylem. Naplnilo se v něm Ježíšovo životní směřování. Golgotský kříž odhalil, že kdo je pravdivý a současně miluje, končí v tomto světě špatně. Říkat pravdu těm nahoře a současně milovat ty dole, je smrtící. A přesto je toto počínání životodárné. Kdo to tak vidí, ten věří ve vzkříšení! Ježíšův otevřený hrob v Bibli nedemonstruje nějaký biologický zázrak, ale vítězství konstruktivního nad destruktivním.
Křesťanská víra je přesvědčení, že být spravedlivý a milovat se vyplatí, ačkoli se to nevyplácí. Život vyrůstající z tohoto přesvědčení, má hloubku, i když je navenek docela střízlivý a našim zrakům se ztrácí v hrobě.
Emanuel Vejnar, evangelický farář
