Bez Pána Ježíše bych nemohla žít
Je tomu dva roky, co jsem se v nemocnici dověděla, že můj zdravotní stav je kritický. Doma jsem měla dva chlapce, které jsme si s manželem osvojili. Mladšímu byly čtyři roky. Manžel byl zoufalý a já s ním. Všechno ztratilo barvy. Celý svět byl náhle šedivý. Znovu jsem slyšela lékaře - rakovina. Musíte se s tím smířit, vždyť umírají i mladší.

Bylo mi 35 let a tolik, tolik jsem chtěla žít! Každý nový den byl pro mě vzácný. Na poslední dny života mě pustili domů. Sedm týdnů jsem nic nejedla, nemohla jsem chodit. Můj manžel vařil, pral, staral se o děti i o mne. V té době jsem začala číst Bibli. Ó, jak vzácná a živá je to kniha! Pána Ježíše jsem poznala před 29 lety, ale poznala a opustila. Tolik mě lákal svět! Pán Ježíš trpělivě čekal. Čekal 20 let, zdali se k Němu vrátím. Nakonec mě musel zranit na nejcitlivějším místě, aby mě přitáhl zpět. Jaká láska! Jak jsem mu vděčná za tu nemoc, jak mu za ni děkuji, vždyť prostřednictvím právě této nemoci jsem poznala, jak mocný je náš Pán. Poznala jsem Jeho lásku, poznala jsem Ho jako největšího Lékaře. On mě začal uzdravovat. Pomalu mi dával sílu k práci. Jak jsem byla šťastná, když jsem poprvé uvařila, uklidila. Nikdy nebudu Bohu dost vděčná za to, co pro naši rodinu dělá. Je tak vzácný, tak drahý, nemohla by bez Něho žít. Pán Ježíš je mým životem. Věřím, že přijde den, kdy i můj muž se stane Jeho slávou. Chodím do malého sboru. Poznala jsem tam vzácné bratry i sestry. Poznala jsem, jak Pán Ježíš změní celý život toho, kdo patří Jemu. Prosím Ho, aby Jeho láska proudila naším srdcem. Abychom se stali živými údy živého těla, Krista.