poslal Nepřihlášený Za pět let platnosti zákona o svobodě náboženského vyznání a
postavení církví a náboženských společností (3/2002 Sb.) řešilo
Ministerstvo kultury ČR 13 návrhů na registraci náboženských uskupení.
Tři z nich ministerstvo zamítlo,[1] v jednom případě[2] žadatelé nakonec návrh sami stáhli.[3]
Loňského roku proběhly na ministerstvu čtyři registrační procesy.
Všechny byly úspěšné, a tak ke 26 dosud registrovaným církvím a
náboženským společnostem přibyly další.[4]
V následujícím textu se zaměříme právě na tyto čtyři církve či
náboženské společnosti, které obohatily naši "oficiální" náboženskou
scénu nejen co do počtu, ale i co do rozmanitosti.
Registrace probíhají na základě zákona 3/2002 Sb. "o svobodě
náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností". V
sedmém paragrafu zákon vyžaduje, aby přípravný výbor náboženské
společnosti předložil (a) základní charakteristiku, (b) zápis o
založení, (c) podpisy 300 občanů, kteří se k náboženské společnosti
hlásí, a (d) základní dokument, z něhož musí být zřejmá organizace,
způsob hospodaření apod.[5]
Na základě tohoto návrhu a s přihlédnutím k podmínkám vzniku a
působení, které zákon také stanoví, probíhá registrační proces.
Součástí tohoto procesu je dotazování odborníků na dané náboženství i
Ministerstva vnitra, jež se vyjadřuje k bezpečnostním rizikům uznání
registrace. Ohledy se berou i na vztahy k již registrovaným církvím a
náboženským společnostem, proto jsou někdy konzultováni i jejich
představitelé.
Ruská pravoslavná církev
První z nově státem uznaných uskupení
zatím s přehledem vyhrává soutěž o nejdelší název registrované církve
či náboženské společnosti - Ruská
pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v
Karlových Varech, ve farnosti s chrámem svatých nejpřednějších apoštolů
Petra a Pavla. Podle zákona 3/2002 Sb. zde však nebyla
registrována církev či náboženská společnost, vlastně ani ne její část,
ale specifická instituce pravoslavných církví, pro něž se ve slovanském
církevním prostředí užívá terminus technicus podvorje. Jedná
se o zastupitelství místní pravoslavné církve na území, jež patří jiné
jurisdikci, případně u významných politických institucí (např. při EU v
Bruselu).
Na území ČR v současné době existuje dvojí podvorje
Moskevského patriarchátu. Mladší je při ruském velvyslanectví v Praze,
druhé je již od konce sedmdesátých let v Karlových Varech. Je tomu tak
proto, že jak s ruským pravoslavím obecně, tak s Moskevským
patriarchátem konkrétně je Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku historicky úzce spjata.[6] Právě od Moskevského patriarchátu tehdejší Pravoslavná církev v Československu přijala v roce 1951 autokefalitu, tj. církevně-právní nezávislost.[7] Karlovarský chrám sv. Petra a Pavla si postavili ruští pravoslavní v 90. letech 19. století.
A právě karlovarské podvorje požádalo v listopadu 2006
ministerstvo kultury o registraci. V průběhu registrace zazněly i
výhrady zevnitř Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
kvůli obavám o jednotu pravoslaví v ČR, ale zásadnější spory nebyly a
sám nejvyšší představitel církve metropolita Kryštof oficiálně
registraci podpořil. V Česku, tedy na území s jurisdikční pravomocí
místní autokefální církve, je registrována skrze své podvorje i Ruská pravoslavná církev.[8]
Jistě by bylo potřeba nahlížet na tuto událost v kontextu vztahu mezi
českým (resp. česko-slovenským) a ruským pravoslavím, nicméně
prozaickým faktem je, že registrace byla významně motivována vyřešením
složitých majetkoprávních záležitostí týkajících se chrámu sv. Petra a
Pavla v Karlových Varech.[9]
Buddhismus Diamantové cesty
je prvním registrovaným buddhistickým společenstvím v ČR. Vychází ze školy kagjüpa tradice tibetského buddhismu.[10]
Do učení a praxe této školy byli zasvěceni dánští manželé Hannah
(*1946) a Ole Nydahlovi. Ole Nydahl (*1941) byl pak roku 1972 pověřen
hlavou školy kagjüpa, XVI. karmapou, k zakládání center této školy v
západním světě.
U nás se mezinárodní společenství Buddhismus diamantové cesty poprvé
veřejně prezentovalo roku 1994. Tehdy vzniklo první centrum pod názvem
"Karma Dubkji Ling".[11]
Ole Nydahl poprvé veřejně působil v ČR roku 1995. Tehdy také vzniklo
občanské sdružení Společnost diamantové cesty. V následujících letech
toto občanské sdružení vybudovalo síť asi padesáti buddhistických
center a meditačních skupin, která jsou nyní zastřešena v náboženské
společnosti, jejíž plný název je Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.[12]
V posudku, který si Ministerstvo kultury nechalo v souvislosti s registrací této náboženské společnosti vypracovat,[13]
se konstatuje, že mezi českými buddhisty není Buddhismus Diamantové
cesty přijímán jednoznačně kladně. Někteří buddhisté namítají, že
učení, které Ole Nydahl přináší, je příliš zpopularizovanou verzí,
vzdálenou od tradičního tibetského buddhismu. Také vázanost stoupenců
tohoto hnutí na osobu zakladatele Oleho Nydahla, imitování této
duchovní osobnosti a nekritický obdiv vůči ní není v rámci buddhismu
obvyklým jevem. Hnutí je také považováno za příliš výlučné, neboť se
nevyhýbá odsuzování jiných buddhistických směrů a jiných náboženství.
Posudek zároveň připomíná, že tato kritika ze strany jiných buddhistů
není ovšem ničím mimořádným. Je srovnatelná např. s diskusí, kterou
mezi sebou vedou křesťanské církve ohledně jejich misijních aktivit
nebo ohledně vztahů mezi nimi.
V odborném posudku je jako znepokojivá hodnocena Nydahlova ostrá kritika islámu[14]
a zvláště to, že Nydahlovy islamofobní stereotypy nekriticky přejímají
i jeho posluchači. Posudek ovšem připomíná, že s podobně islamofobními
postoji je možné se setkat i u již registrovaných křesťanských a
židovských náboženských společností, byť v jejich případě jen okrajově.
Višva Nirmala Dharma
je celkově již třetí registrovanou náboženskou společností čerpající z
indické tradice. Narozdíl od dvou dříve registrovaných společností s
indmi kořeny vychází Višva Nirmala Dharma z neortodoxní,
esoterní (skryté) indické náboženské tradice, z tzv. tantry. Jejím
specifikem v rámci tantrických škol je vazba na osobnost Nirmaly
Salvé-Šrívastavy (*1923), která od roku 1970 vystupuje jako Šrí Mátadží
Nirmala Déví.[15]
České společenství následovníků této duchovní učitelky se poprvé
ohlásilo překladem brožury Sahadža jóga roku 1990. První veřejné
vystoupení Šrí Mátadží se uskutečnilo v Praze 29. 7. 1992 a roku 1993
se nově vzniklé české společenství konstituovalo jako občanské sdružení
Společnost Sahadža jóga. V současné době se kurzy sahadža jógy konají
již ve více než 30 městech a počet sahadža jóginů je možné odhadnout
asi na 300-350.[16]
Sahadža jógini předpokládají, že mají schopnost sobě i druhým pomáhat k
dosažení tělesného, duševního i emocionálního zdraví. Společenství
sahadža jóginů proto často prezentuje učení své zakladatelky spíše jako
léčitelskou metodu než jako náboženský systém.
Také v případě této náboženské společnosti poukazuje odborný
posudek, vypracovaný pro registrující orgán, na několik kontroverzních
bodů, celkově ale registraci doporučuje. Kontroverze vyplývají hlavně z
oddanosti, kterou sahadža jógini projevují Šrí Mátadží. Ta v roli
Božské Matky poskytuje svým následovníkům normy nejen pro duchovní
život, ale i pro výchovu dětí, pro vztahy k rodičům, pro výběr partnera
(někdy ho výslovně určuje sama) apod. Sahadža jógini mají být
připraveni vzdát se všeho, včetně svých nejbližších. Jako znepokojivý
je hodnocen způsob výchovy dětí, které mohou být v nízkém věku
připraveny o přítomnost rodičů a vychovávány kolektivně v prostředí
značného vlivu indické kultury a jazyka. Stálá kritika morálky západní
společnosti ze strany Šrí Matádží patří k faktorům, jejichž
spolupůsobení sahadža jóginům neumožňuje snadné opuštění společenství a
opětné začlenění do společnosti mimo něj.[17]
Podobně jako naprostá většina jiných nových náboženských hnutí
prochází i mezinárodní společenství sahadža jóginů vývojem směrem k
většímu začlenění do západní společnosti a k omezení diskutabilních
prvků. Dnes již sahadža jógini např. nebývají povzbuzováni k opuštění
svých manželských partnerů, kteří zůstávají mimo tuto náboženskou
společnost. Posudek, který si Ministerstvo kultury vyžádalo,
konstatuje, že vývoj společnosti Višva Nirmala Dharma bude
pravděpodobně tímto pozitivním směrem pokračovat.
Církev živého Boha
Poslední registrační proces v loňském roce byl dokončen 15. prosince.
Církev živého Boha vznikla sjednocením dosud nezávislých sborů,
vycházejících z křesťanského hnutí Víry. Toto hnutí navazuje na
pentekostalismus,[18]
tradici, která zdůrazňuje zázračné působení Ducha svatého v
prorokování, uzdravování, modlitbách v neznámých jazycích a v dalších
mimořádných, zázračných jevech. Tuto křesťanskou tradici rozvíjí hnutí
Víry myšlenkou, že Bohem přijatí křesťané mají nárok na všestrannou
prosperitu (především na zdraví a bohatství). Klíčem k této prosperitě
je jejich víra: žádané situace mají nastat na základě toho, že v jejich
reálnou, byť třeba ještě neviditelnou existenci správně věřící a
dokonale očištěný křesťan věří. Základy hnutí Víry formuloval v 70.
letech 20. století americký pastor Kenneth E. Hagin (1917-2003). Z
biblické školy v Tulse se toto učení rychle rozšířilo v podstatě do
celého světa.
Hnutí Víry se na území dnešní České republiky začalo formovat roku
1986. Vytvořilo asi dvě desítky samostatných sborů a několik církví.
Církev živého Boha je další z nich, je však mezi nimi první
registrovanou. Dalším rozdílem je skutečnost, že tato církev vznikla
spojením osmi dosud samostatných sborů. Některé z nich přitom působily
již několik let.
Také hnutí Víry není jednoznačně přijímáno a křesťanské církve se k
němu kvůli jeho teologickým východiskům většinou staví odmítavě nebo
alespoň rezervovaně.[19] Stejně jako ostatní loni registrované společnosti však má v duchovním životě české společnosti své místo.
[1]
O těchto případech referuje VOJTÍŠEK, Z., Neúspěšné návrhy na
registraci náboženských společností podle zákona 3/2002 Sb. v letech
2002-2006, in: BUBÍK, T., HOFFMANN, H., (eds.), Náboženství a politika,
1. část, Univerzita Pardubice 2007, str. 72-79.
[2]
Jednalo se o Arménskou apoštolskou pravoslavnou církev, která o
registraci požádala v únoru 2006, ale nesplňovala podmínky stanovené
zákonem.
[3]
Navíc ministerstvo v prosinci 2006 odmítlo žádost Ústředí muslimských
obcí o zvláštní práva udělovaná na základě tohoto zákona. Jedním z
hlavních argumentů pro neudělení zvláštních práv, na která v tomto
případě nebyl právní nárok, bylo to, že Ústředí je v naší zemi
registrováno příliš krátkou dobu, než aby bylo možné působení muslimů
podle dotyčného zákona posoudit. (Viz rozhodnutí ministra kultury M.
Štěpánka 18735/ 2006 ze dne 21. 12 2006.) Je to ovšem jistý paradox,
neboť možnost výjimečného udělení těchto práv je "šita na míru" právě
muslimům. Hlavně ti naplňují poněkud neurčitou formulaci zákona,
protože "reprezentují významné světové náboženství s dlouhou
historickou tradicí".
[4] Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností je dostupný on-line na adrese http://wwwcns.mkcr. cz/cns.
[5] Znění zákona je dostupné on-line na adrese http://www. mkcr.cz/scripts/detail.php?id=377.
[6]
O historii českého pravoslaví viz ALEŠ, Pavel, Pravoslavná církev u
nás, Brno 1993, VOPATRNÝ, Gorazd. Pravoslavná církev v Československu v
letech 1945 - 1951, Brno 1998, MAREK, Pavel, Pravoslavní v
Československu v letech 1918-1942: příspěvek k dějinám Pravoslavné
církve v českých zemích a na Slovensku, Brno, 2004.
[7] Ta však nebyla uznána Konstantinopolským patriarchátem. Ten autokefalitu udělil až v roce 1998.
[8] Z hlediska státního práva tato registrace není samozřejmě vázána pouze na jedno místo.
[9] Srov. např. KORNELJUK, Natalja, V poistkach soglasija, Russkoje slovo 3, 2006, s. 22-23.
[10] Stručně o tibetském buddhismu pojednává téma časopisu Dingir 7 (4), 2004.
[11] Psáno též "Karma Dubgji Ling".
[12]
Více o této náboženské společnosti: ZÁLABOVÁ, Sandra, VOJTÍŠEK, Zdeněk,
Tibetský buddhismus v České republice, Dingir 7 (4), 2004, str. 130-132.
[13]
Autoři požádali o nahlédnutí do registračních spisů a odbor církví
Ministerstva kultury jejich žádosti laskavě vyhověl v mezích zákona.
[14]
Posudek uvádí, že v Praze zazněly Nydahlovy islamofobní výroky např. na
přednášce 4. května 2005 a že Nydahl často sdílí své chmurné vize
budoucnosti a pro jejich zažehnání navrhuje populistická a silácká
řešení. O kontroverzích, vyvolaných Nydahlovými rasistickými,
sexistickými výroky a výroky proti cizincům informuje heslo "Ole
Nydahl" internetové encyklopedie (http://en.wikipedia.org/wiki/Ole_Nydahl).
[15] Více viz PETRÁŇOVÁ, Karin, Božská matka a čisté vztahy, Dingir 5 (2), 2002, str. 18-19.
[16]
Tento odhad učinili zástupci sahadža jóginů na semináři Společnosti pro
studium sekt a nových náboženských směrů dne 8. 3. 2007.
[17] Další kontroverzní body přináší internetová prezentace bývalých sahadža jóginů, dostupná na adrese http://www.sahaja-yoga.org. K dispozici je i částečný slovenský překlad této prezentace na adrese http://www. sahaja.szm.sk.
[18] Stručně o pentekostální tradici pojednává téma časopisu Dingir 2 (3), 1999.
[19] Na hnutí Víry obecně i na kontroverzní otázky se soustředí téma příštího čísla časopisu Dingir.
Mgr. Miloš Mrázek (*1974) přednáší na Katedře religionistiky a filosofie Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.
PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th. D. (*1963) je odborným asistentem na Husitské teologické fakultě UK a šéfredaktorem časopisu Dingir.
http://www.dingir.cz/
