|
Právě je 519 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: gregorios777 rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116599824 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: PROČ NEMŮŽE BÝT MISTR JAN HUS REHABILITOVÁN?
Vloženo Úterý, 08. červenec 2008 @ 23:26:06 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Neustále se vracejí otázky a dohady. Husova rehabilitace ze strany
Vatikánu by byla dobrá, proč k ní nedochází? Lidé blíže neinformovaní se
v tom nemohou dobře orientovat, což je zcela pochopitelné. Bylo by proto záhodné,
abychom si v této věci udělali konečně jasno. Je to možné tím spíše, že je to
v posledu záležitost tak zřetelná jako že jedna a jedna jsou dvě.
Nejprve je nutno si ujasnit, oč v případu Mistra Jana Husa
vlastně jde. Ono se o tom všem mluví – ale čím více se mluví, tím více se zatemňuje
podstata. Pokusím se tedy shrnout základní fakta a souvislosti Husova procesu, který
probíhal od roku 1409, respektive již od roku 1408 až do roku 1415.
Jde v podstatě o tři linie historického procesu, jednu zásadní,
obsahovou a dvě politické, které na sebe časově navazují, současně se však do jisté
míry také prolínají.
Nejstarší a určující linie je dána skutečností, že se na pražskou
univerzitu dostává mnoho podnětů z učení Viklefova. Toto učení se pak stává
jakoby rozbuškou mezi vzdělanci na této universitě. S tím samozřejmě souvisí
i tradice kazatelství v počátku české reformace, jejíž symbolem je Kaple
betlémská, ne klasický kostel se svátostným prostorem, ale velká přednášková síň,
kde bylo svobodně kázáno Slovo Boží českým jazykem. Tyto dva prvky – Viklef a
kazatelství – potom odstartovaly i Husův proces. Nešlo však o proces pouze jedné
osobnosti. Mistr Jan Hus je zde jako ten, který dává jméno celému hnutí, celé
velké skupině lidí, mezi nimiž jsou jak univerzitní vzdělanci a lidé urození,
tak lidé zcela prostí, kteří všichni společně tvoří základnu české reformace.
Zde je nezbytné upozornit ještě na jednu naprosto základní věc, nutnou
pro pochopení souvislostí. To, co se odehrává v českých zemích na počátku
15. století, náleží organicky do řady hnutí, která vznikají v Evropě po roce
1215. Toto datum, rok konání 4. lateránského koncilu, je stejně přelomovým
mezníkem ve vývoji viditelné křesťanské církve jako rok 313, kdy edikt milánský
zahájil cestu ke světskému panování této církve. Na 4. lateránském koncilu pak
byla ustanovena a uzákoněna církev jako ústav spásy, který je prostředníkem mezi
Bohem a člověkem. Od této chvíle se zákonitě objevují tzv. kacířská hnutí, která
se ovšem neodštěpují od hlavní směrnice ve smyslu nějakého blouznění, jak je to
často mylně chápáno i vykládáno. Naopak tato hnutí reagují na to, že hlavní
směrnice byla roku 1215 přerušena a viditelná církev se odštěpila výrazně od
smyslu své existence. Proto se "kacíři" snaží navázat na to, co bylo přerušeno,
tedy vrátit vývoj do správného směru. K těmto prvním reformačním
hnutím po valdenských a lolardech (Viklefových žácích v Anglii)
náleží i husité.
Viklef jednoznačně říká, že církev není instituce spásy, že je
obecenstvím věřících, kteří jsou všichni spojeni i přijímáním podobojí. Tyto důkazy
se pak objevují také v husitském programu, ve Čtyřech pražských článcích
v roce 1420. Zde je na místě připomenout, že zmíněný husitský program není
naprosto mrtvou historií, ale velmi aktuálním programem pro třetí tisíciletí.
Svobodné kázání Slova Božího (obecně svoboda projevu), přijímání podobojí jako
výraz obecenství věřících bez jakéhokoli prostřednictví (obecně uznání stejné
hodnoty lidských bytostí), církev, která nemá po světskou panovat (nemá tedy
mít vlastní stát a mocenské orgány), neexistence výjimek z obecné trestní
odpovědnosti, žádné tzv. exempce pro nějakou privilegovanou skupinu
(obecně: pro aparát neplatí jiné zákony než pro ostatní občany). To je
naprosto moderní, jasné a evropské; bez toho se Evropa, má-li jednat na
určité úrovni, nemůže vůbec hnout. A toto vše začíná právě už u Viklefa,
to se rozvíjí na pražské univerzitě a mluvčím tohoto programu se stává
Mistr Jan Hus. Z akademické půdy a učených diskusí úzké skupiny
odborníků přenáší betlémský kazatel tyto myšlenky mezi lid,
k němuž náleží stejně tak šlechtici a česká královna jako
nejchudší lidé z okolí kaple. Tohle byla základní příčina,
proč Mistr Jan Hus narazil.
K tomu nyní přistoupila politika a ovlivnila jednotlivé fáze
rozvíjejícího se Husova procesu. Základní politická linie, která zapůsobila na dění
zpočátku pro Husa příznivě, byl obyčejný mocenský spor krále Václava IV.
s arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Hasenburka. Nešlo ovšem pouze o tyto
dvě osobnosti, ale především o ty, kteří stáli za nimi. Byly tu totiž dva
politické směry, dané orientací na papeže Řehoře XII. nebo na kardinály,
kteří nepříjemný problém dvojpapežství chtěli řešit svoláním koncilu.
Václav IV. toužil po císařské koruně a protože jeho konkurent Ruprecht
byl stejně jako pražský arcibiskup straníkem Řehoře XII., zaměřil se
pochopitelně na Řehořovy soupeře, tj. kardinály. Díky této politické
konstelaci byl poskytnut Mistru Janu Husovi a počátkům české reformace
určitý čas milosti, takže se vše mohlo po jistou dobu rozvíjet chráněno
blahovůlí Václava IV.
Tato celkem příznivá situace netrvala ovšem příliš dlouho. Radikální
zlom způsobil postoj k hlásání odpustků v roce 1412. Orientaci formující se
české reformace byla záležitost zcela cizí a přímo odpuzující, zvláště když bylo
zřejmé, že výnos má sloužit k financování vojenské výpravy pro uspokojení
mocenských nároků jednoho z tehdejších papežů. Dochází k zásadnímu
veřejnému odmítání, jehož důsledkem je i ve skrytu a proti danému slovu
provedená poprava tří husitských prvomučedníků na staroměstské radnici. Za
těchto okolností se postoj Václava IV. mění. On je v této chvíli svými
politickými zájmy již vázán jinak a hlásání odpustků v důsledku toho nyní
podporuje. Žádá od Mistra Jana Husa a těch, kteří jdou s ním stejným směrem,
aby se přizpůsobili jeho zájmům a se svou kritikou přestali. To ovšem není
možné. Tak končí královská ochrana a nastává nová etapa. I tehdy ještě,
po vyhnání z Prahy, působí ovšem Mistr Jan Hus na českém venkově
v okolí sídel svých přátel a podněty české reformace tak zasahují
stále širší oblasti. V tomto smyslu jakoby se dřívější příznivé
období ještě prolínalo do dalšího vývoje, ale už jen na krátko. Po svolání
koncilu do Kostnice nastává poslední dějství.
To poslední dějství je nutno si velmi vážně připomenout. V něm
je skryta i jednoznačná odpověď na naši otázku "Proč nemůže být Mistr Jan Hus
rehabilitován!" Na tomto místě mohu vděčně připomenout, že máme k dispozici
nejnovější zpracování naší tématiky z hlediska církevního práva. Jde o
publikaci
doc. JUDr.
Jiřího Kejře, DrSc., člena řady našich i
zahraničních vědeckých společností, který jako první evangelík byl v Římě
jmenován komturem rytířského řádu Svatého Silvestra papeže. Kniha "Husův proces"
je výsledkem dlouholetého badatelského zájmu autora a její obsah posloužil
svými závěry k hodnocení Husovy pře tzv. husovské komisi v ČR a
potom při sympoziu v Římě na konci roku 1999.
Kejř jako právník uvádí velmi přesně ty momenty, kdy v dlouhých
peripetiích Husova procesu docházelo ke skutečným chybám jeho soudců podle církevního
kanonického práva a kdy byl tedy Hus v klatbě neprávem. Šlo vesměs o
procedurální otázky týkající se "neposlušnosti", tedy toho, že se osobně nedostavil
k vyšetřování na kurii.
Potom se však přichází dál, k základním otázkám, které
v Husově při řešil kostnický koncil. A zde se najednou situace mění. Mezi články,
někdy nesprávně a falešně vybranými, byly přece jenom i ty, které Mistr Jan Hus na
základě odsouzeného Viklefa opravdu hájil a z nichž pro své přesvědčení nemohl
ustoupit. Ovšem ani koncil ze svého hlediska nemohl ustoupit.
Toto tam tedy Kejř říká. A já jsem si nesmírně oddechla, protože je
to černé na bílém. Je to opravdu tak jasné jako že jedna a jedna jsou dvě.
Bude proto dobré, když si připomeneme několik citátů z textu:
"Ale stejně tak není možné zapřít, že Hus sám se dopustil
závažných chyb, někdy se choval zcela netakticky a nejednou neporozuměl stavu, ve
kterém se jeho pře nacházela." (s. 205)
"Nešlo však jen o neporozumění složitostem soudního řízení. Hus
některými svými akty jednoznačně porušil zákon." (s. 206)
"Daleko více než odchylky dogmatické vážily v očích soudců
myšlenky a činy, jež podvracely existenci viditelné církve, která se Wyclifovi a
v jeho stopách i Husovi jevila jako ecclesia malignantium, que est
corpus diaboli. Hus usiluje o zřízení nové církve. Jistě tím není míněna destrukce
církve násilným převratem, ale základní rozlišení církve předurčených
(praedestinati), které ve své konečné ideji odmítá institucionální církev, je
revoluční. Proto i ta dotčená reakce na Husovy činy, které podle jeho víry, že
plní příkazy evangelia, se příčí právům i tradici církve." (s. 207)
"Sledujeme-li hlavní Husovy odchylky nepřijatelné pro církev,
zjišťujeme, že se ve skutečnosti nacházejí již ve spisech Wyclifových. Hus sice často
nejde do tak radikálních závěrů jako jeho vzor, často jeho výrazy zmírňuje, ale
přesto se sním v podstatě shoduje. Husovo učení o moci papežské, o církevním
soudnictví a poslušnosti, jeho pojetí církve, vyzvedávání světské pravomoci oproti
církvi, učení o podmíněnosti práva zastávat církevní úřady a vykonávat panství
životem bez hříchu, přesvědčení o postačitelnosti zákona Božího, vedoucí až
k odmítání zákonů světských, to vše má své kořeny a předlohy ve Wyclifovi.
Byl-li wyclifismus označen za ideologii revoluce, není možné této
charakteristiky zbavit ani učení Husovo." (s. 210–211)
"Hus vychází z centrální kategorie Božího zákona jako nejvyšší
a všechen právní život předurčující normy. Biblický příkaz je pro něj směrodatným
imperativem, který je nezbytné splnit, a to i za cenu porušení pravidel nalezených
lidmi, i za cenu konfliktu se světskou mocí. Hus to také ve svém pojetí činí,
vykonáváním příkazů Kristových, jak jim rozumí, se neváhá vzepřít i proti soudobé
církvi. Lidský právní řád pod zorným úhlem zákona Božího, jak mu rozuměl Hus,
ztrácí nejvyšší organizátorskou autoritu a pořádající sílu. Není to právnické
ani právně–filozofické, nýbrž právně–teologické pojetí práva.
Právně–teologická a morální rovina, na které stál Hus, není
slučitelná s rovinou právní, na které stáli jeho soudcové. V rozporu mezi
morálkou a právem, který se nejednou projevil v různých právních systémech,
byla pro Husa rozhodující kategorií morálka a vůle řídit se dle zákona Božího.
Z hlediska jeho současnosti a někdy hodně drsné reality to bylo myšlení
iluzivní, byly to představy, jak by právo mělo vypadat. Podle norem kanonického
práva, které aplikoval soudní tribunál koncilu, podle rozhodnutí legitimisticky
uvažujících soudců se Hus provinil. Mezi Husem a jeho soudci zela
nepřekročitelná propast." (s. 211–212)
To jsou poslední slova z Kejřovy knihy. A on sám v této
souvislosti odkazuje na citát ze spisku J. B. Kozáka, Filosofické a mravní
pozadí Husova kacířství, z roku 1925: "Musil padnouti, protože mezi základními
zákony jeho duševního světa a osobnosti na jedné a zásadami a přesvědčením jeho
soudců na druhé straně nebylo smíru." (s. 218)
To je velmi zajímavé a já si opravdu ulehčeně oddychla, protože
pro myslící lidi by tady mělo končit jakékoli uvažování o možné rehabilitaci
Mistra Jana Husa římskokatolickou církví. My si ji nemůžeme, nechceme přát. To už
by nebyl Hus. Není to možné v zásadě z důvodů, které na sebe navazují.
Určitá společnost totiž může rehabilitovat jenom někoho, kdo do ní patří, kdo
je touto společností uznáván jako její člen. Mistr Jan Hus nezemřel jako
římskokatolický kněz, Mistr Jan Hus byl odsvěcen a žádné sympozium v Římě
se nevyjádřilo k tomuto jeho odsvěcení. Nikdo nikde se nevyjádřil
k tomu, že by měl být rehabilitován v této věci. K tomu
upozorňuji a je to zajímavé: uvažuje se teď v souvislosti s tzv.
čarodějnickými procesy, že bude rehabilitován bývalý mohelnický děkan
Krištof Lauttner ze severní Moravy, jistě statečný člověk a křesťan,
který se za ty neprávem obviněné nešťastné "čarodějnice" postavil a byl
nakonec odsouzen stejně jako ony. Arcibiskup Graubner se vyjádřil, že
je snaha rehabilitovat ho vrácením jeho kněžství. Lauttnera ovšem je
možné rehabilitovat, ten se jenom postavil za "čarodějnice", které dnes
už nechceme soudit a upalovat a uznáváme to. Ale Mistra Jana Husa
nemůže nikdo v římskokatolické církvi rehabilitovat, Mistru
Janu Husovi nemůže nikdo jeho členství vrátit, protože jeho názory
nemohou být uznány za pravověrné. Nebyl by dnes upálen, ale byl by
ve svých názorech odsouzen stejně jako před staletími. A to je
důvod té nepřekonatelné propasti. V čem? Samozřejmě
v otázce církve. Ecclesiologie Mistra Jana Husa staví tuto
nepřekonatelnou překážku.
Tohle je tedy to osvobodivé slovo. Říká nám, co je možné a co už ne.
Za dobrý výsledek rozhovorů o Husově při pokládám to, že bylo v podstatě řečeno:
není hezké se upalovat a dokonce ani ne se hanět a tupit. To je jistě správné. Když
člověk není haněn a tupen, tak se nemusí ani bránit. Když nemusí být zabíjen, tak
také nemusí v sebeobraně zabít. Jsme rádi, že mnozí z přátel
z římskokatolické církve se mohou vyrovnat s tím, že už nemusí mít
hrůzu, když mluví o Mistru Janu Husovi, že ho nemusí zatracovat jako kacíře.
V tom, chápejme, je to pro ně osvobození. Pro nás je to osvobození v tom,
když vidíme, že po všech pokusech, po celém desetiletí pokusů se nemůže
konstatovat nic jiného než to, co jsme věděli od počátku: totiž, že není smíru,
že je nepřekonatelná propast mezi církví jako obecenstvím věřících, mezi
svobodou a odpovědností svědomí každého jednotlivce a mezi církví jako
institucí spásy, mezi zařízením, které může lidmi manipulovat a plodí
případně i všecko nebezpečné ovoce manipulace, až k typu
Norimberského procesu – "oni mi to přikázali a já jsem jenom plnil
rozkazy." To jsou dva typy lidské společnosti, které jsou naprosto
nespojitelné. Nelze z toho udělat jednotu, ale lze existovat
vedle sebe ve vzájemném respektu.
Nakonec bych ještě ráda zmínila v této souvislosti něco nejen
zajímavého. Podle vyjádření ředitele tiskového střediska České biskupské konference
římskokatolické církve Kotíka římskokatolická církev rozlišuje křesťanské církve
na ty, které jsou s ní v plném společenství, tj. například církev
řeckokatolická a uniatské církve – ty, které přijaly jako hlavu Vatikán, a církve,
které s ní nejsou v plném společenství. Společenství, které není plné,
má dva stupně, především podle toho, zda má apoštolskou posloupnost. Prvním
stupněm jsou oddělené církve, například pravoslavná a některé orientální církve.
Do druhého stupně náleží tzv. Církevní společenství, kam náleží různé směry
protestantismu. Zcela oficiálně my, křesťané protestantských reformačních
církví, nejsme plně pokládáni za církev. Církevní právo však jednotlivé
církve nejmenuje a ponechává určitou volnost v možnosti uznání. Podle
toho je odstupňována i spoluúčast na svátostném životě. Mohlo by se stát
a teoreticky je to možné, že církve, které budou tak horlivě ekumenické,
až zapomenou na svou vlastní podstatu, mohou ve svých členech nebo i
představitelích nahradit jednou tento "nedostatek". Je tu otevřená
možnost stát se dokonce uniatskými církvemi, lze navázat v některém
bodě i na apoštolskou posloupnost, získanou přijetím římského svěcení.
Přestanou ovšem být církvemi reformačními, přestanou být církvemi
v duchu Mistra Jana Husa. Ale v tom případě nikdy ne
všechny a nikdy ne všichni v každé církvi. V tom se
projevuje naše reformační zaměření, my totiž nejsme instituce.
Všechny naše církve, všechna naše obecenství vědí o tom, že
stačí dva nebo tři, kteří se tomu nepodvolí a zůstanou
v tomto přesvědčení spolu s Mistrem Janem Husem
ve šlépějích Ježíše Krista, ve šlépějích první církve a všech
věrných, skutečně samostatně jednajících, myslících a
odpovědných křesťanů.
Potom třeba nebudou v té linii, nepřestanou však existovat,
existovat přestat nemohou. Ale Mistr Jan Hus nemůže být rehabilitován. Bůh zaplať,
že ne.
Eva Melmuková
Předneseno na valné hromadě
společnosti VERITAS v květnu 2000. Otištěno: Informační bulletin
Historické společnosti pro aktualizaci odkazu české reformace VERITAS
č. 9/2000, s. 11–16.
Zdroj: VERITAS
|
Re: PROČ NEMŮŽE BÝT MISTR JAN HUS REHABILITOVÁN? (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 10. červenec 2008 @ 05:04:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Díky, Evo za obsáhlou stať. Je to počtení velmi čtivé. Jen bych chtěl zdůraznit dva body: Zimunda a oplatku. Osobní stav kněze by měl posvěcovat co koná. Sporem bylo zda kněz ve stavu neřádném (na příklad ve hříchu) má moc proměňovat řádně (a všeobecně ´vysluhovat svátosti´). Přeneseno do světské moci, jednalo se o to, zda panovník osobně neřádný má být poslouchán poddanými. Podle svědectví Pogia král Zikmund zbystřil sluch při projednávání tohoto item a bylo mu nemilé tvrzení Husa (dohnaného obratnými otázkami k tomu, aby se konkrétně vyjádřil), že takový panovník není hoden. Tuším, že Zikmund měl proč být proti Husovi. Že hodoval, prosím, o hříších se jistě nikdo nešíří , ale jeho nedbalost vynikla, když jako čestný jáhen po mši nesvlékl bohoslužebné roucho a hodoval u stolu v něm - chyba nejen procesní, ale znevažující řád církevní. K jeho odsouzení byl také nucen, kříkem a naléháním přítomných prelátů a zdůvodňováním, že se takto může rozšířit rozkol a podepsal to prý zbledna, což svědčí o prudké kontroverzi v jeho nitru a nátlaku zvenčí. O oplatce: ač zpaměti, dokládám slova Husova, že nevěří, že by se mohl přes pšeničnou placku projevovat Bůh. To má asi z Wycklefa. A je to názor také Kalvína. Zda večeře Páně je připomínka, to probírali často jiní, ale při sloučení českých luteránů s českými kalvíny v roce 1920 byla přijata Helvetská konfese a tak je to pro evangelíky připomínka. Jiná je situace u slovenských evangelíků, kteří v názvu používají totéž slovo ´evanjelický´, ale jsou luteráni a uznávají vyznání zvané Augšburské. Kdyby se přijaly všechny názory Husa, byla by v tom zahrnuta ´připomínka´ a jak to srovnat s katolickým postojem, to nevím. P. S. znění mnohých článků kanonického práva by se jistě dalo znovu přehlédnout, uvážit nebo změnit. Změny se přece stávají. Také někdy počátkem XIX. století byla zrušeno tak zvané ´spojení oltáře a trůnu´ a jak komentuje Fillipi, stalo se to ´jedním tahem pera´ po osmi stech letech. |
|
|
Re: PROČ NEMŮŽE BÝT MISTR JAN HUS REHABILITOVÁN? (Skóre: 1) Vložil: Libby v Čtvrtek, 10. červenec 2008 @ 08:53:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Dekuji pani Eve Melmukove za clanek a spolu s ni rikam: Buh zaplat, ze Mistr Jan Hus nemuze byt rehabilitovan! |
|
|
Re: PROČ NEMŮŽE BÝT MISTR JAN HUS REHABILITOVÁN? (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 11. červenec 2008 @ 21:52:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nehodlám řešit možnost Husovy rehabilitace. Jedno si ale musíme uvědomit. HUS BYL A ZŮSTÁVÁ KATOLICKÝM KNĚZEM!
Mistr Jan Hus nezemřel jako
římskokatolický kněz, Mistr Jan Hus byl odsvěcen a žádné sympozium v Římě
se nevyjádřilo k tomuto jeho odsvěcení.
Toto je nesmysl. Tak, jako není možno zrušit platnost křtu, tak každý kněz se stává knězem DOŽIVOTNĚ, není možnost žádného "odsvěcení". Je mu možno pouze udělit zákaz činnosti.
|
Re: Re: PROČ NEMŮŽE BÝT MISTR JAN HUS REHABILITOVÁN? (Skóre: 1) Vložil: aviaf v Sobota, 12. červenec 2008 @ 02:55:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | Toto je nesmysl. Tak, jako není možno zrušit
platnost křtu, tak každý kněz se stává knězem DOŽIVOTNĚ, není možnost
žádného "odsvěcení". Je mu možno pouze udělit zákaz činnosti.
No, ja nevim. Takhle to pisou na wikipedii:
Then followed his degradation — he was enrobed in priestly vestments
and again asked to recant; again he refused. With curses his ornaments
were taken from him, his priestly tonsure
was destroyed, and the sentence was pronounced that the Church had
deprived him of all rights and delivered him to the secular powers.
Then a high paper hat was put upon his head, with the inscription
"Haeresiarcha" (meaning the leader of a heretical movement). Hus was
led away to the stake under a strong guard of armed men.
To mi prijde jako mnohem dukladnejsi ukon, nez jen ouredni zakaz cinnosti. O Husove odsveceni (primo pouzivaji tohoto slova) hovori i tato stranka Rimskokatolicke farnosti Prerov.
A v Catholic Encyclopedia jsem nasel tuto definici-->-->, kde se primo mluvi, ze timto ukonem se klerik opet redukuje do stavu laika. (Degradation: A canonical penalty by which an ecclesiastic is entirely and perpetually deprived of all office, benefice, dignity, and power conferred on him by ordination; and by a special ceremony is reduced to the state of a layman, losing the privileges of the clerical state and being given over to the secular arm. Degradation, however, cannot deprive an ecclesiastic of the character conferred in ordination, nor does it dispense him from the law of celibacy and the recitation of the Breviary. Degradation is twofold: verbal, i.e. the mere sentence of degradation; and real or actual, i.e. the execution of that sentence-->-->. They are not two distinct penalties, but parts of the same canonical punishment. Degradation is a perpetual punishment, and the clergyman so punished has never any right to release from it.)
Takze myslim, ze nemas moc pravdu.
Aviaf
|
]
Re: Re: Re: PROČ NEMŮŽE BÝT MISTR JAN HUS REHABILITOVÁN? a o odsvěcení (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 12. červenec 2008 @ 04:36:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Někde jsem četl, ač nemohu citovat, jen zpaměti, že opravdu kněz je-li vysvěcen je knězem navždy, až do konce svých dní. Proto nemůže být suspendován z organizačních důvodů, jako je tomu v nekatolických církvích, kde se rozhoduje o jeho ordinaci, kde a na jak dlouho. Nemůže se ani ucházet o místo volbou, jako jsem viděl ve filmu o Sváťovi Karáskovi, kde si ho farníci u Ženevy zvolili jako jednoho ze dvou uchazečů. Působení mu určuje biskup, protože je chápaný vždy jako pomocník při díle spásy u biskupa. I kněz v důchodu, při odchodu mimo veřejnou službu nepřestává být knězem a slouží mši, i kdyby byl při tom sám (ale zpravidla nebývá). Odsvěcení je takové, jak bylo vykresleno v husitských kronikách a i ve filmu, s tou papírovou čepicí a svlečením kněžského roucha. Navíc je tu podrobnost, kterou nemohu doložit jestli se koná ještě dnes a ne jen v krutém středověku: zbavení povrchu kůže na prstech. Těmi prsty se dotýkal při mši hostie a proto mu středověk odejmul tenkou vrstvu kůže ostrým nožíkem na prstech tam, kde se měl dotýkat hostie. A ještě existuje exkomunikace, pro všechny, nezávisle pro laiky a kněze, což je vyobcování z církve a to je něco jiného. Působivá je exkomunikace u Židů, speciální obřad s příslušnými texty se čte večer za tmy a vždy postupně se zhasínají svíce po jedné. Nakonec zůstane synagoga ponořena do úplné tmy. Nedivím se pocitu děsu v té chvíli Takto vyloučili filosofa Barúcha Spinozu v Antverpách, za to, že tvrdil, že hmotný svět a Bůh jsou totožní, neboli že i hmota je božské podstaty. Dnes by jeho názor vedl mnohé materialisty k Bohu. |
]
Re: Re: Re: PROČ NEMŮŽE BÝT MISTR JAN HUS REHABILITOVÁN? (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 12. červenec 2008 @ 18:46:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tedy ještě jednou. Tak, jako není možno pokřtěného odkřtít, není možno
kněze zbavit kněžského svěcení. Bůh své dary nebere zpátky, i když je
člověk nehodný.
Proto také není možno zrušit manželství. I když manželé žijí odděleně, manželství trvá až do smrti jednoho z nich.
Středověký obřad "odsvěcení" byl skutečně jen o tom, veřejně
demonstrovat nezpůsobilost kněze ke kněžským úkonům a právně umožnit
vydání kněze do rukou světské spravedlnosti. V té době kněží spadali
pod jurisdikci církevní a světské soudy na ně nemohly.
Je třeba mít na paměti, že Hus byl zcela mimořádná osobnost nejen po
duchovní stránce, ale i svými schopnostmi. Jeho interpunkce, které on v
českém jazyce zavedl (říkal jim nabodeníčka), používáme dodnes.
Shodneme se na tom, že jeho smrt byla darebáctvím, ale přispěli k ní právě Čechové křivými obviněními.
ŽÁDNÝ AUTOR PUBLIKACÍ O HUSOVI NEMOHL ČERPAT Z AKT HUSOVA PROCESU, PONĚVADŽ SE NEZACHOVALY. Tedy ani ten, na něhož se odvolává autorka článku. Hus byl odsouzen za něco, co nehlásal a proto neměl důvod odvolat a vysvětlení v diskusi mu nebylo umožněno. Typický monstrproces. Jan XXIII, který svolal Kostnický koncil, neměl ani právoplatné kněžské svěcení a církev jej jako papeže nikdy neuznala.
|
]
Re: Re: Re: Re: PROČ NEMŮŽE BÝT MISTR JAN HUS REHABILITOVÁN? (Skóre: 1) Vložil: ovce v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 17:02:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nevím,co si představuje oko pod pojmem "akta Husova procesu", ale akta kostnického koncilu se nejen zachovala, ale byla i několikrát vydána - včetně toho co se týká Husa a Jeronýma. |
]
|
|
|
|