Grano Salis - podíl katolické církve na církevních omylech

poslal runa

převzato z www.eretz.cz

Podíl katolické církve na církevních omylech

1. Zřízením papežského úřadu do církve přineslo mnoho zlého. Mnozí toto nebiblické zřízení napadali, ale římská církev s ještě větší horlivostí svůj omyl bránila. Námitky se týkaly zejména:

– Petr se nemohl stát v Římě biskupem, poněvadž se sám označil za „spolustaršího“ – I.P.5,1;

– Kdyby chtěl dát Pán Petrovi autoritu nad apoštoly, musel by tak učinit v jejich přítomnosti;

– apoštolé poslali Petra a Jana do Samaří a podřízený nemůže posílat nadřízeného – Sk.8,14;

– církevní Otcové 3.století vnímali „Skálu“ jako Krista, ne Petra;

– vrstva základních kamenů existuje jen při stavbě a nemůže se opakovat;

2. Jakkoli se snažila římská církev přivlastnit si absolutní moc nad křesťanskými církvemi, východní církve se vždy tomu bránily. Chalcedonský koncil v roce 451 se usnesl, že Cařihrad má „stejnou důstojnost jako Řím“ (28.kánon) a byzantský biskup může přijímat odvolání z celého křesťanského východu.

V roce 756 darovali franští králové papeži území ve střední Itálii, dnešní Vatikán. Papežové se snažili uzurpovat stále větší moc nejen nad životy křesťanů, ale i nekřesťanů. Intriky a dosáhly vrcholu v 10.století, kdy se vystřídalo až 27 papežů. V 11.století dosáhla jejich moc nejvyššího stupně. Papež se prohlásil pánem celého křesťanského světa. Moc a bohatství narušovalo církev zevnitř.

Ve 14.století papežové jen potvrdili názor, že ne pobyt Petra v Římě, ale sláva mocenského centra je zajímala nejvíc. Svůj úřad přestěhovali do Avignonu do služeb francouzských králů a nastalo papežské schizma, rozkol. Když se rozhodl papež Urban VI. Po 70létech vrátit svůj úřad do Říma, kardinálové to odmítli a zvolili si svého papeže Klimenta VII. Oba papežové se navzájem proklínali.

Neblahý pro Mistra Jana Husa Kostnický koncil se prohlásil být autoritou nad papežem. Papež Martin V. proto sněm rozpustil, ale kardinálové ho neposlechli a prohlásili názor o svrchovanosti papeže nad koncilem za kacířství.

3. I.Vatikánský koncil vyhlásil dogma o papežské neomylnosti v učitelském úřadě a ve většině zavrhli schéma o Církvi jako „mystickém těle Kristově“. Namísto biblického schématu si prosadili znění: Lid Boží, řízený římským biskupem jako zástupcem Božím.

Podle prof.Braita jsou na jedné straně všichni biskupové nositeli církevní neomylnosti a na straně druhé nám sděluje, že dějiny znají „strašné vyvrhele nosící duchovní šat a mluvící i píšící jménem církve. A mezi papeži prý byla nejedna „panovačná povaha“. Jaká byla ona neomylná praxe?

– papež Hormisdas (514-23) předložil východním duchovním, že víra katolická zaručuje spasení;

– papež Mikuláš I. (858-67) upozornil císaře Michaela III., že se „bojovník Boží nemá míchat do záležitostí světských;

– papež Bonifác VIII. (1294-03) prohlásil v bulle Unam sanctam, že církev vládne mečem tělesným i duchovním; duchovní spravuje sama, tělesný řídí nepřímo a má moc i soudit užívání meče světského;

– papež Pius IV. prohlásil 13.11.1564, že mimo katolickou víru nikdo nemůže být spasen;

– papež Pius IX. (1846-78) prohlásil, že moc církve se vztahuje i na časné záležitosti;

Který papež byl tedy neomylný, Bonifác VIII., nebo Mikuláš I.? A když se navzájem sezazovali z úřadu a proklínali, čí „kletba byla neomylná“?

Závěrem píše prof.Braito, že se „úzkostlivě schoulit do Písma prozrazuje nedůvěru v Kristovo působení a v ochranu Ducha svatého“. Asi neznal text ze Sk.20,32 kde apoštol Pavel říká starším-biskupům: „Nyní vás svěřuji Pánu a s l o v u jeho milosti, které má m o c vás proměnit.“ Proč se někteří bojí Písma? Jen proto, aby je neusvědčilo z jejich omylů. Pan prof. ještě napsal, že „církev nemůže zamítnout, co bylo až dosud pravdou, a nahradit to pravdami novými…..“. Praxe podávání chleba a vína ve Večeři Páně ho usvědčuje z dalšího omylu. Po staletí zákazu kalicha dnes mohou i „obyčejní katolíci přijímat víno“.

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace