Grano Salis - ZÁKLAD CÍRKVE

Je církev postavena na Petrovi, nebo na Kristu?

I.) STRUČNÝ ÚVOD

Byl apoštol Petr římským biskupem?

Apoštol Pavel ve svém dopise Římanům uvádí na jeho konci (Ř. 16) pozdravy celé řadě lidí. Apoštol Petr mezi nimi není. Působení apoštola Petra v Římě spadá do říše legend, je však pravděpodobná. Rozhodně však nebyla dlouhá 25 let, jak se snaží ŘKC dokázat na základě apokryfních textů z kruhů Ebionitů.

Existenci apoštola Petra jako římského biskupa tedy nelze doložit z Písma, což považuji za velmi významné.

Duchovní paralela: Izrael – římská církev

Jak starý Izrael, tak římská církev odmítli Boží vedení. Izrael tím, že odmítl podřízenost Hospodinu a vymohl si po způsobu okolních národů krále, římská církev tím, že odmítla kralování Krista, Hlavy církve, a na jeho místo ustanovila papeže, kterému neprávem přisoudila Boží titul:

Mt. 23:9 „A nikomu na zemi nedávejte jméno ´Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský.“

Jen Hospodin měl zůstat jediným svrchovaným Panovníkem Izraele. Žádost lidu mít krále jako jiné národy je Samuelem chápána jako odpadnutí od Hospodina (1S. 8:1-22). Bylo to nešťastné rozhodnutí lidu, které mělo své zvláštní riziko v tom, že řada králů Orientu se nechala uctívat jako bohové.

Ale i přes tento poklesek v lidu izraelském zůstala bázeň před Hospodinem alespoň do té míry, že svým králům nepřisoudili Boží titul, jak o řadu století později provedli římští katolíci. Boží titul, který neprávem přisoudili svému papeži, je toho jasným důkazem.

II.) ZÁKLAD CÍRKVE

1Kor. 3:11 „Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který je už položen, a to je Ježíš Kristus.“

1Kor. 12:27 „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“

Ef. 1:22,23 „Všechno podrobil pod jeho nohy a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.“

Ef. 5:22 „…jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil.“

Zásadní otázka: může být základem církve (těla Kristova) a její hlavy (Spasitele), člověk, (apoštol Petr)?

Myslím že z výše uvedených textů jasně vyplývá, že základem církve není apoštol Petr, jak si mnozí myslí, ale Základem i Hlavou je pouze Kristus. Jen toto pojetí církve zaručuje její nezničitelnost. ČLOVĚK BOHA NIKDY NENAHRADÍ. Člověk považovaný za hlavu církve se stává modlou, neboť upírá čest patřící jen Bohu. Navíc se staví mezi člověka a Boha. JEN TEHDY, JE-LI ZÁKLADEM CÍRKVE I JEJÍ HLAVOU KRISTUS, A CÍRKEV JE JEHO TĚLEM, JE GARANTOVÁNA JEJÍ NEZNIČITELNOST – TOTIŽ, ŽE ANI BRÁNY PEKLA JI NEPŘEMOHOU (Mt.16:18).

Mt. 16:18 „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“

1. Kor. 10:3,4 „všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, tou skalou byl Kristus.“

2Sam. 22:2,3 „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě…“

Ž. 92:16 „aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má,…“

Všimněme si nepatrného rozdílu: Spasitelova slova mají dvě části od sebe navzájem oddělené; dále je psáno „na té skále“ a nikoli „na tvé skále.“ TEDY APOŠTOL PETR NENÍ SE SKÁLOU ZTOTOŽNĚN!!! Výše uvedený text se vztahuje na Petrovu víru: PETR TOTIŽ POPRVÉ !!! JASNĚ VYJÁDŘIL, KÝM SPASITEL VE SKUTEČNOSTI JE: „MESIÁŠ, SYN BOHA ŽIVÉHO.“ (Mt. 16:16).

Lze také říci, že apoštolé nic nevěděli o nějaké výsadě, či nadřazenosti Petrově; např. apoštol Pavel jej veřejně napomínal (Gal. 2:11-16). Kdyby byl apoštol Petr jakkoli ostatním apoštolům nadřazen, tak by si to apoštol Pavel vůči němu rozhodně nedovolil. Církev tedy spočívá nikoli na Petrovi, ale na Spasiteli a její víře a důvěře v Něj. Je to tedy VÍRA I DŮVĚRA v ZÁKLAD i HLAVU – JEDINÉHO KRISTA, TÉHOŽ BOHA, a nikoli v nesourodou dvojici člověk – Bůh. CÍRKEV ZALOŽENÁ NA ČLOVĚKU BY BYLA NUTNĚ DÍLEM LIDSKÝM A TUDÍŽ ODSOUZENÁ K ZÁHUBĚ.

III.) NÁSTUPNICTVÍ PETROVO

Mt. 16:19, 20 „Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi; a co přijmeš na zemi, bude přijato i v nebi.“

Církev Kristova je v 1Pt. 2:4-10 přirovnána ke stavbě, která je stavěna dle určitého řádu. První vrstvou, na níž vše spočívá, je Kámen, který zavrhli stavitelé, je kamenem úhelným. Je to náš Spasitel. Na něm spočívá druhá vrstva – apoštolé (Zj. 21:14), kteří budou soudit 12 pokolení izraelských (L. 22:30). Už tento fakt hovoří o naprosté jedinečnosti apoštolů v církvi – hovoří se tedy o apoštolech, nikoli o jejich nástupcích – viz níže. Třetí vrstvou jsou pak živé kameny, tedy my, následovníci Ježíše Krista. Tato stavba se realizuje nepřetržitě. TŘI VRSTVY JSOU ODKAZEM NA TROJJEDINOST BOŽÍ. Podobně Ef. 2:20,21, kde jednu vrstvu tvoří apoštolé současně s proroky.

Pověření apoštolů, není přenosné, odkazatelné na někoho jiného – úloha apoštolů byla naprosto jedinečná. Proto 12 pokolení Izraele budou soudit oni, a nikoli jejich samozvaní nástupci.

NÁSLEDKY NEOPRÁVNĚNÉHO PŘIVLASTNĚNÍ PETROVÝCH PRAVOMOCÍ

Nepřenosností, neodkazatelností funkce apoštolů na kohokoliv jiného vytvořil Bůh POJISTKU, která brání pronikání bludů do církve. Učení Spasitelovo a Jeho apoštolů je jejich odchodem z tohoto světa definitivně uzavřeno.

Oddíl Mt. 18, 19 vykládá katolík Dr. Col, (1970), takto:

„Těmito slovy přislíbil Ježíš Kristus Petrovi a jeho řádným nástupcům (římským papežům) ve své Církvi nejvyšší duchovní moc a důstojnost – prvenství (primát). „Skála“ je obrazem tvrdosti, pevnosti, stálosti; takovou bude i Církev Kristova, zbudovaná na Petrovi, neboť Petr znamená skálu. „Brány pekelné“ jsou pekelné síly (zlí duchové) se svými lidskými pomocníky; budou se snažit zničit a rozbít skálu Petrovu, ale nepodaří se jim to. „Klíče“ jsou náznakem nejvyšší moci Petrovy. „Svázat a rozvázat“ znamená nařídit i zrušit. Tato slova přislíbení primátu má jen svatý Matouš. O zvláštním postavení Petrově mluví i sv. Lukáš (22,31-32) a sv. Jan (kap. 21). “ (konec cit).

Fakt, že si někdo přivlastnil Petrovy pravomoci, vedl časem k nejhorším úchylkám. Náš Spasitel přišel, aby zachránil, nikoli zahubil. Jeho samozvaní „následovníci“ rozpoutali masakry nevěřících i jinak věřících v obrovském rozsahu. Šli snad Spasitelovým příkladem? Vzpomeňme jen, jak se zachoval Spasitel když Ho v samařské vesnici nepřijali a zřejmě Ho i s Jeho učedníky urazili tak, že učedníci chtěli na vesnici přivést oheň s nebe!! Spasitel je laskavě poučil o tom, že nepřišel lidi zahubit, ale zachránit (Lk. 9:51-56). Chovali se tak papežové, kteří se vydávali za Jeho nejvěrnější následovníky, Kristovy náměstky, když si osobovali pravomoci, které Spasitel udělil jen apoštolu Petrovi, a vylili potoky krve, která volá k Božímu trůnu o spravedlnost?

Ale na tom není dosti; tato eskalace vyvrcholila „objevením“ tzv. mimobiblických cest spásy dokumentem „Věroučná instituce o církvi“ na 2. vatikánském koncilu za Jana XXIII. a Pavla VI. Římští katolíci snížili cenu Kristovy oběti určené pro celý svět tím, že tvrdí, že ji lze obejít! Toto je tedy následek posunutého chápání Písma sv. na základě falešného připojení pravomocí apoštola Petra. Že se dostávají do rozporu minimálně s těmito texty Písma sv. jim vůbec nevadí!!!

J. 10:9 „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“

J. 14:6 „Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“

„Objevení“ tzv. nebiblických cest spásy znamená pohrdnutí Spasitelovou obětí. To, co hlásá ŘKC tímto učením je „jiné evangelium“ o kterém mluví tento text:

Gal. 1:8 „Ale i kdybychom my, nebo sám anděl s nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, BUDIŽ PROKLET !

Blíže viz tyto práce:

F. L. Křesina – Církev, která je Jeho Tělo a místní sbor v Písmech Nové smlouvy
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5654

F.L. Křesina – Zpronevěra nauce o Církvi a místním sboru
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5655

Kam kráčíš ŘKC?
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=6288

Vztah člena sboru k vedení své církve
http://www.notabene.granosalis.cz//modules.php?name=News&file=article&sid=1269

Vesmírný význam Spasitelovy oběti
http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=93

VELIKOST APOŠTOLŮ

Když dříve mezi apoštoly vznikl spor, kdo z nich je největší, Spasitel je laskavě poučuje o tom, že těžiště problému leží úplně jinde:

Lk. 9:46-48 „Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší. Když Ježíš poznal, čím se v mysli obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.“

Tedy Pán říká, kdo je v Jeho očích veliký; ponechává zcela bez odpovědi otázku, kdo z učedníků je největší – neboť tato otázka postrádá smysl, neboť jsou si rovni (L. 22:30; Zj. 21:14).

TEDY TEN, KDO JE NEJMENŠÍ, JE SKUTEČNĚ VELIKÝ. Kdo to je? Zcela nepochybně náš Spasitel, neboť platí:

Fp. 2:7 „nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“

Tedy oba předešlé citované texty ukazují přímo na osobu Spasitelovu. A pokud jde o nás, máme být v takovém vztahu ke Spasiteli, který nám ukazuje evangelista Jan:

J. 3:30 „On musí růst, já pak se menšit.“

Pokud On bude růst a my se menšit a to vytrvale, dojde ke stavu, který nám překrásně vykreslil apoštol Pavel jednou větou:

Gal. 2:20 „nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“

Kraličtí akcentují příhodněji:

Živť jsem pak již ne já, ale živ je ve mně Kristus.“

Co dodat ???

SBORY V POAPOŠTOLSKÉ DOBĚ

V dobách prvotní církve nebyly sbory sjednoceny pod centrálním vedením; podobně apoštolé neměli svého představeného; každý sbor byl pod pastýřskou péčí starších (presbyteroi), dohlížitelů (eposkopoi), jichž bylo vždy několik (Sk. 20:17,28).

BIBLICKÉ POŽADAVKY NA BISKUPA

Nejvyššími představiteli sborů v rané církvi byli biskupové. Písmo sv. nám určuje kritéria, které by měl biskup splňovat:

1Tm. 3:2-7 „Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svoji rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah.“

Z tohoto textu vyplývá to, že papež naprosto nesplňuje požadavky kladené Písmem sv. na biskupa. V tomto textu je vedení rodiny důležitým ukazatelem kvalit biskupa: pokud dokáže vést dobře svoji rodinu, dokáže dobře vést i jemu svěřený sbor. (Tt. 1:5-9).

I když jsou biblické nároky na biskupa jasné, ŘKC je jiného názoru:
„I nehodný nebo dokonce odpadlý kněz si podržuje navždy moc, která mu byla svěcením předána, a která je, zdůrazněme to ještě jednou, jen službou… (Naše víra, str. 128, ČKCH 1974).

KDO POVOLÁVÁ BISKUPY?

Sk. 20:28 „Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce (kral. „biskupy“), abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.“

Tedy sám Duch svatý povolává do služby; povolání Duchem sv. tedy činí věřícího kompetentním k výkonu služby v církvi.

NA KOHO MŮŽE SESTOUPIT DUCH SVATÝ?

Sk. 10:44-46 „Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha.“

Tento text vypovídá o tom, že Bůh je naprosto svobodný ve své volbě a uděluje svého Ducha i těm, u kterých bychom to vůbec nepředpokládali. A udělením svého Ducha Bůh zmocňuje ke službě v církvi. Tedy tzv.apoštolské sukcese, která dle ŘKC zmocňuje ke službě v církvi, vůbec není zapotřebí. Bůh není vázán na jakýkoli lidský obřad, uděluje svého Ducha tomu, komu chce.

ZÁVĚREM,

V současné době vidím jako nejméně oslovitelné Písmem svatým katolíky a Svědky Jehovovy. Že by skrytá afinita? Skutečností je, že mají téměř shodný systém řízení svých oveček. Jak katolíci, tak Svědkové Jehovovi musí věřit tomu, co jim jejich vedení „předžvýká“ a k věření předloží.

Tento systém devastuje jejich myšlení do té míry, že je činí Písmem svatým naprosto neoslovitelnými, a tím i duchovně nesvéprávnými.

Jsme povoláni k svobodě v Kristu (Gal. 5:1, 13; 2. Kor. 3:17) a k Jeho následování (Mt. 16:24). Pán nechce, abychom se zřekli svého myšlení a rozhodování o svém věčném životě přesunuli na někoho jiného. Naopak, Pán chce, abychom nejen své myšlení, ale i všechny ostatní dary, které jsme od Něho dostali, využili pro službu ne církvi, jako lidské instituci, ale Bohu (Ř. 6:22; 12:1; 1Kor. 9:19, 20…).

BohemianAnonymus

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace