Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 250, komentářů celkem: 429585, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 468 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Mikim
oko
rosmano
ivanp
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116498190
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: O službě žen v prvotní církvi
Vloženo Pondělí, 17. listopad 2008 @ 06:48:24 CET Vložil: gojim

Žhavá témata poslal Nepřihlášený

I když jsem tu napsal jeden článek o nutnosti přiznat ženám rovné příležitosti ve službě v církvi, v poslední době jsem pojal záměr celou argumentaci ještě doplnit. Článek Gal 3:28 a skandál mužského šovinismu byl totiž především vášnivou exhortací k narovnání pokřivených podmínek v mnoha církvích. Doposud chybějícím logickým doplňkem mého předchozího článku je ale i potřeba přehledně ukázat, že služba žen na všech urovních není žádné moderní novátorství, ale nejdávnejší součást církevního života, kterou se bohužel církevní bafuňáři a papáláši všech směrů a dob snažili mnoha způsoby potlačit (a skoro se jim to podařilo).

Četné role novozákonních žen
Ženy hrají v Novém zákoně prominentní roli už v evangeliích. O roli Marie, Ježíšovy matky, není potřeba nějak zvlášť mluvit: z celé Ježíšovy rodiny se právě jí dostává daleko největší pozornosti. Ve srovnání s ní hraje i Josef, Ježíšův paterfamilias, v evangelijním příběhu asi až třetí housle. Nejde tu jen o ten porod: zatímco Josef záhy mizí ze scény, Marie vystupuje i v dalších částech evangelií.

Ješte zajímavější jsou ale ženy, s nimiž se Ježíš setkává během svého působení.

Byla to žena, komu jako prvnímu Ježíš odhalil své mesiášství (J 4:26). A považte, že tato žena Ježíšovo mesiášství zvěstovala svým spoluobčanům a svým svědectvím mnoho z nich přivedla k víře v Něj (J 4:39).

Byla to žena, kvůli komu Ježíš porušil Mojžíšův zákon, aby ji mohl uzdravit (L 13:10-17). Ježíš si tuto ženu “zavolal k sobě” (L 13:12 podle SNC, KJV, NRSV), tedy z oddělené ženské části synagogy doprostřed prostoru, vymezeného výhradně mužům, a oslovil ji jako “dceru Abrahamovu”, tedy obdobným způsobem, jako byli oslovováni muži (“syn Abrahamuv”). Obojí – vyvolání i oslovení – mělo tedy svůj “emancipační charakter”.

Ženy byly i prvními svědky Ježíšova zmrtvýchvstání. Kdepak Petr, kdepak “milovaný učedník”! To Marii Magdaléně a dalším ženám připadlo, aby byly apoštolkami apoštolů: jako první na celém světě zvěstovaly radostnou zvěst zmrtvýchvstání (L 24:10, J 20:17).

Ženy pak samozřejmě hrály významnou roli i v životě církve. Priska se přímo podílela na vzdělávání ve víře samotného Apolla (Sk 18:26), což byl jeden z nejvzdělanějších mužů prvotní církve. Pavel Prisku a Akvilu, nazývá přímo “spolupracovníky v díle Krista Ježíše” (R 16:3), tedy titulem, který si zasloužily i ženy Euodia a Syntyché z filipské církve (Fp 4:2). Významnou roli v církvi zastávala zjevně i diakonka Foibé (R 16:2), kterou si navíc Pavel vybral za doručitelku svého dopisu Římanům.

Ženy v prvotní církvi sloužily i jako prorokyně (Sk 21:9). Jejich prominentní postavení podtrhuje i to, že některé dopisy se na ženy obrací explicitně jako na (spolu)adresáty – buď celého dopisu (Fm 2) nebo nějaké konkrétní instrukce (Fp 4:2). Zvláštní zmínku si zaslouží 2J 1, kde pisatel zdraví “vyvolenou paní”: toto spojení se ze staleté setrvačnosti vykládá jako metafora pro církev, ale upřímně řečeno v samotném dopise není nic, co by nějak vylučovalo možnost, že se jedná o ženu v čele kongregace.

V neposlední řadě byly ženy vítaným – ba dokonce preferovaným! – cílem misie (Sk 17:12), neboť jejich odezva byla mnohdy vřelejší, než odezva mužů. Například podle Sk 16:13 vyšel apoštol Pavel za Filipy hledat modlitebnu, aby mohl kázat místním Židům, ale našel tam “jen” ženy, a tak nechal modlitebnu modlitebnou a kázal ženám. Poznámka o “vznešených ženách” v Sk 17:12; fakt, že diakonka Foibé měla dost prostředků, aby mohla cestovat s dopisem; skutečnost, že jak Chloé (1K 1:11), tak Lydie (Sk 16:15) měly svůj dům, kam se vměstnaly i rašící místní sbory – to vše ukazuje, že evangelium nacházelo mnohdy ohlas mezi zámožnými, finančně nezávislými ženami (pravděpodobně vdovami). Lydie byla obchodnice s luxusním zbožím (purpurem)! Ale i ženy vdané přicházely k víře třeba i navzdory pohanství svých manželů: Timoteova matka je toho zřejmým příkladem (Sk 16:1). Před Božím povoláním musela ustoupit i manželova autorita.

Ženy se zkrátka vyskytují v Bibli v nejrozmanitějších rolích: jako zvěstovatelky evangelia a jeho vykladačky, jako bohaté patronky, jako vedoucí, diakonky či prorokyně. Není proto divu, že Bible na ně pamatuje ve všech případech, kdy se hovoří o duchovních obdarováních. Jak v Ř 12, tak v 1K 12 je Pavel důsledně neutrální a žádný z darů není nějak “pohlavně omezen”. Na konci 1K 12 Pavel píše:

„A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. Jsou snad všichni apoštoly? Jsou snad všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy? Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat? Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu.“

Nikde ve výčtu není ani náznak, že by snad některé dary byly omezeny jen na ty křesťany, kteří vládnou penisem. A pravda je, že mnoho z těchto darů se ženám v církvích skutečně neupírá: neznám nikoho ze současnosti či minulosti, kdo by zpochybňoval u žen dar proroctví, mocných činů, uzdravování, služby potřebným či jazyků. Pak jsou tu samozřejmě “vyšší dary”: víra, naděje a láska – ani tady snad nikdy nikdo v historii nepochyboval, že ženám tyto dary Duch naděluje hojně. Mnohdy a mnohde se ale ženám upírá byť i jen teoretická možnost, že by je Duch svatý mohl nadat darem apoštolství, učitelství či řízení církve.

Odkud se tedy bere výklad, že Duch vybavuje ženy vyššími dary, ano i vetšinou těch “nižších”, ale k některým darům ženy zásadně nepouští? Není v tom samozřejmě žádná logika, ani Boží uradek. Jen mužská pýcha.

Jak se zesvětštělá církev snažila službu žen vymazat z křesťanství
Jak už to bývá, pýcha se nezastaví před ničím, ani před upravováním Bible podle vlastního gusta. V Novém zakoně je mnoho míst, která byla systematicky vykládána či rovnou překládána tak, aby hrála této mužské pýše do karet. Tendenční výklad “vyvolené paní” z 2J 1 není zdaleka jediný případ. Těch případů je vlastně mnoho.

Překládá-li se řecké “διακονος” jako “jáhen” u mužů, proč je Foibé, tato διακονα της εκκλησιας (Ř 16:1), v mnoha překladech uvedena jako “ve službě církve”, místo “diakonka církve” v Kenchrejích? Překládá-li se “προστατες” jako “předák, představený”, proč je tatáž Foibé, προστατις πολλων (Ř 16:2), překládána jako “pomocnice mnohých”, místo “představená mnohých”, jak by odpovídalo ženské variantě téhož slova? Proč si muži-překladatelé celé věky domýšleli, že “γυναικας” v 1Tm 3:11 jistě musejí být “manželky” dříve zmiňovaných jáhnů, místo “ženy v téže službě”, jak by vyplývalo z kontextu dané pasáže, kde se probírá způsobilost ke službě? Proč se bězné starořímské ženské jméno Junia (R 16:7) začalo od 9. století komolit na mužské “Junias”, přestože Junias je zhruba stejná gramatická krkolomnost jako “Zuzan”, “Markét” nebo “Veronik”? Proč se tolik překladatelů, kteří i uznali, že Junia byla žena (a ne žádnej Junias), snažilo ukázat, že byla “vážená u apoštolů”, místo “vážená mezi apoštoly”, jen aby nemuseli připustit, že verš Ř 16:7 hovoří o ženě apoštolce, a to dokonce vážené? Proč v Bibli nenajdeme ani zmínku o Pavlově spolupracovnici a spoluapoštolce Thekle?

Na všechny tyto otázky je stejná odpověď: protože tito překladatelé a vykladači – bez výjimky muži – přistupovali k textu s již hotovým názorem (předsudkem), že ženy jsou podřadný živočich a žádná důležitá role jim v církvi nepřísluší. Tudíž, zdálo-li se Boží slovo svědčit o opaku, bylo třeba ho náležitě postrčit žádoucím směrem. Trumfovým esem všech falokratů, co jich církevní dějiny poznaly, bylo samozřejmě 1Tm 2:12 – “učit ženě nedovoluji, žena nemá mít moc nad mužem” – zákaz, jehoz příkrost je sama nejlepším indikátorem toho, jak aktivní asi ženy ve vedení rané církve byly. Po téměř dvacet století se všechno myšlení o roli žen v církvi odvozovalo primárně z tohoto verše. Každá ženská aktivita v církvi se hodnotila ve světle tohoto verše. Výklady všech ostatních biblických pasáží, kde vystupují ženy, stavěly především a zaprvé na tomto verši. A tak tedy místo abychom biblickou výpověď o službě žen zvažovali v její celistvosti, přiznali církevní bafuňáři právě tomuto verši výsadní postavení a všechna ostatní svědectví různě pokřivili a připrznili, aby jejich pohlavní sebevědomí neutrpělo újmu.

Tato tendence bohužel sahá svými kořeny až do prvního století. Ostatně, nemalá část 1Tm je polemikou právě proti těm zámožným, finančně nezávislým, relativně mladým vdovám, které jsou ještě při síle a jejichž svobodu autor epištoly (jímž nebyl apoštol Pavel) nemůže vystát. Pisatel jim tedy aspoň hází klacky pod nohy, kde to jen jde: ze seznamu vdov je vyškrtává (1Tm 5:11), nahání je do druhého manželství (1 Tm 5:14), čímž je diskvalifikuje i pro případné pozdější zanesení do seznamu vdov (1Tm 5:9), chce je vidět u plotny (1Tm 5:14) a nad plínama (1Tm 2:15) a jejich evangelizační a diakonickou službu nemilosrdně shazuje jako “chození po návštěvách” a “klevetění” (1 Tm 5:13).

Tento protiklad mezi aktivní, Duchem naplněnou službou všech těch žen ze Skutků a příkrým odsudkem, jakého se těmtýž ženám dostává v 1Tm 5, je jen dalším příkladem, jak vlivem bytnějící církevní hierarchie přicházela raná církev o část své slanosti. Před mocí Boží, která se v prvních generacích projevovala bohatě i skrze službu žen, dali církevní aparátčíci koncem století přednost politické moci nad svými ovečkami, zvláště pak byly-li ženského pohlaví.

Závěr
Ještě dnes na světě existuje mnoho církví, které stále fascinovaně “zírají na znamení údu” (Iz 57:8) a klanějí se modle výhradně mužského vedení. Ještě dnes je bohužel mnoho sborů, které by před mocí Boží, působící skrze ženu, raději dali přednost bezmocné lidské upachtěnosti, hlavně když bude mít ten šourek. Přitom neexistuje žádný dobrý důvod k vyloučení žen z kazatelny, z pastorace, z apoštolství, ano i z papežství, který by obstál před Bohem.

Dobrou zprávou (evangeliem) ovšem je, že Pravda Boží vítězí (byť se nám obyčejným smrtelníkům občas zdá, že vítězí zoufale pomalu). Součástí té Pravdy je i výpověď v Gal 3:28, podle níž jsme my všichni Kristovi učedníci – ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, ať muži či ženy – jedno v Kristu. To “jedno” neznamená, že se naše identity skrze Krista rozplynuly v beztvarou, bezbarvou změť anonymního davu, nýbrž že Bůh nikomu nestraní, že všechny bez rozdílu povolává do služby a že celé své církvi dopřává rovný přístup ke své velkolepé milosti, ke svým darům a obecně ke spáse.

Aviaf


Podobná témata

Přednáška

"O službě žen v prvotní církvi" | Přihlásit/Vytvořit účet | 21 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: O službě žen v prvotní církvi (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Pondělí, 17. listopad 2008 @ 09:40:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Byla to žena, kvůli komu Ježíš porušil Mojžíšův zákon, aby ji mohl uzdravit (L 13:10-17).
Ježíš neporušil Mojžíšův Zákon, ale jen jeden z mnoha výkaldů tohoto Zákona, a to ještě ten nesprávnej.

Prostatis by se dalo překládat jako patronka (starající se o nově příchozí.....).

dary byly omezeny jen na ty křesťany, kteří vládnou penisem.
To myslíš ženy(sestry)? Ty jim ve skutečnosti vládnou. :-D))))

Jak víme, že Junias skutečně nebyl chlap (nepodsouvám, připouštim obě možnosti)?

jejichž svobodu autor epištoly (jímž nebyl apoštol Pavel) nemůže vystát.
byl, byl, byl a ešte jednou byl

jinak sheilas forever
eleazar



Re: O službě žen v prvotní církvi (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 17. listopad 2008 @ 10:05:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Přiznám se, že za všech překladů Bible je "Slovo na cestu" tím nejmizernějším, překrouceným a zásadně rozdílným i od Bible Kralické. Je v podstatě jen volnou parafrází a nikdo by se na ně neměl odvolávat.

Tak nějak podobně bych hodnotil i tento článek.

Křesťanství staví muže i ženu na stejnou úroveň. o tom není sporu. Ale muž i žena mají rozdílnou úlohu v Božím plánu.

(1Kor 7,11-12)
Avšak v Pánu není ani žena bez muže, ani muž bez ženy.
Neboť jako je žena z muže, tak je také muž skrze ženu, a všechny věci jsou z Boha.


Nikdo nepopře, že mezi dvanácti učedníky, které si Pán vyvolil, dokonce ani mezi dvaasedmdesáti učedníky nebyla ani jedna žena. Těžko budeme Pána  Ježíše podezřívat, že by byl misogenní.


...Pisatel jim tedy aspoň hází klacky pod nohy, kde to jen jde: ze seznamu vdov je vyškrtává (1Tm 5:11), nahání je do druhého manželství...

Fuj! V tomto duchu není psáno evangelium. Boží slovo nikomu nehází klacky pod nohy.  Kdo podstoupí tu námahu a přečte si uvedené místo celé, i v souvislostech, pochopí, že toto je doporučení jen pro mladé vdovy, které by mohly díky svému temteramentu sklouznout do hříšného svazku. Která je dost silná, té Pavel doporučuje úplně něco jiného:

(1.Kor 7,34))
Mezi ženou a pannou je také rozdíl. Nevdaná žena se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem; vdaná se však stará o věci světa, jak by se zalíbila svému muži.



Žena má zcela jiné poslání v životě i v církvi. Svými ženskými vlastnostmi doplňuje to, co mužské straně schází. Je to vzájemné a tak se vytváří jednota.


...Překládá-li se “προστατες” jako “předák, představený”, proč je tatáž Foibé, προστατις πολλων (Ř 16:2), překládána jako “pomocnice mnohých”, místo “představená mnohých”...


Právě pro svoji ženskou roli, která je odlišná od mužské. Představený má být podle Písma především služebníkem všech.
Pokud bychom prohlásili i o Foibé, že byla služebnicí všech, vyvolává to právě proto že je žena, nedůstojné asociace. I z tohoto je vidět, že role muže a ženy nelze zaměnit.





Re: O službě žen v prvotní církvi (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pondělí, 17. listopad 2008 @ 11:53:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)


Vzít Ga 3,28 a vytrhnout jej z celého kontextu Písma, to je počin hodný Aviafa.

Ga 3,28 samozřejmě platí, ale pouze v určitém slova smyslu a v určitých věcech.

V jiném slova smyslu zase platí zaujetí místa sester, které jim určil Bůh. Ga 3,28 tedy v žádném případě neplatí z pohledu autorit, z pohledu podřízenosti, kdo je čí hlava.

Ostatně nikde v NS nevidíme žádnou sestru v postavení autority nad muži nebo v učitelském úřadě. Žádná sestra nikdy nebyla starší ani apoštolska apod.

To nikterak neubírá na vznešeném postavení sester v Církvi, jak o něm mluví i výše uvedený článek.

Jsou to právě sestry, které MAJÍ TU ČEST, duchovním mocnostem svými pokrytými hlavami demonstrovat podřízenost Církve Bohu a Pánu Ježíši Kristu.



Re: O službě žen v prvotní církvi (Skóre: 1)
Vložil: Jirka v Pátek, 21. listopad 2008 @ 09:59:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Článek je už pár dní starý, ale třeba mi ještě někdo odpoví. Zanechme stranou čistě teologickou bitku a šlápněme do teplého rovnou: slyšeli jste - řekněme v posledních 5 letech - OPRAVDU ŠPIČKOVĚ kázání od ženy ? Musím říci, že já bohužel vždy slyšel přinejlepším "lepší průměr" a to od řady různých kazatelek několika církví.



Stránka vygenerována za: 0.26 sekundy